Návod na výrobu nákladů do vagónů (TT 1:120)
(15.3.2004 - 5.11.2004)
Asi většina železničních
modelářů, kteří mají své vlastní modelové kolejiště, na něm provozuje
nějaké nákladní vagony. Jistě jsou mezi nimi i vozy otevřené a
plošinové. A s nimi se objevuji i zásadní otázka co na ně naložit.
Je sice pravda, že někteří výrobci dodávají k vagonům i imitaci
nákladu, např. náklad dřeva (kulatiny) nebo uhlí do dvounápravových
vysokostěnných vozů Es ve velikosti TT, ovšem jsou vylisovány
z jednobarevného plastu, což není příliš realistické, zvláště v ucelené
soupravě, kde je náklad ve všech vozech naprosto identický! Dále
existují firmy, které se specializují na výrobu nákladů na nákladní
vagony, ovšem jejich ceny bývají mnohdy vyšší, než by si mnozí z nás
přáli.
Proto jsem se rozhodl vyrobit si imitace nákladů vlastními silami.
Není to tak náročné, jak by se mohlo na první pohled zdát. V tomto
seriálu bych se vámi chtěl podělit o své zkušenosti s výrobou nákladů
do vozů. Budu popisovat stavbu pro TT, pro ostatní velikosti by neměl
být problém konkrétní rozměry patřičně upravit, stejně tak jako i pro
další typy vozů. Chce to trochu odvahy a trpělivosti. Současně je dobře
dívat se kolem sebe a čerpat inspiraci, vždyť je toho tolik, co se dá
na vagonech vozit. Poměrně zajímavé náklady lze vidět i na
www.ladegueter-bauer.de.
1.část - Náklad dřeva (kulatiny) do vozu Es
Základem pro výrobu nákladu je vanička, kterou si vyrobíme z hnědého fotokartonu dle následujícího výkresu (pozor, je to pouze schematická kresba bez měřítka!). Udané rozměry jsou udány v mm.
Díl nakreslíme na fotokarton a skalpelem vyřežeme. Hrany, kde budou ohyby, doporučuji lehce naříznout pro snadnější ohýbání. Chlopně natřeme Herkulesem, slepíme a necháme lepidlo dobře zaschnout.
Po zaschnutí je vhodné pro zpevnění konstrukce zvenku polepit
obvodové stěny ještě jednou vrstvou fotokartonu.
Jako imitaci dřeva použijeme suché větvičky (nasbírané
nejlépe v zimě, protože z nich nepoteče míza). Je důležité si uvědomit,
jaký průměr kulatiny je ještě realistický, budeme – li uvažovat
maximální skutečný průměr 42 cm, pak je to pro modelovou
velikost 3,5 mm. Silnější větvičky by působily nepřirozeně.
Větvičky nařežeme skalpelem na části dlouhé 19 mm a případné
otřepy začistíme. Pokud máme část, kde bylo rozvětvení, můžeme použít i
tuto, pokud působí věrohodně, pokud ne, raději ji nepoužijeme. U částí
s pupeny doporučuji pupeny odloupnout, působí to jako místo po
odstraněné větvi. Silnější části můžeme podélně rozříznout a obě půlky
použít samostatně.
Vyzkoušíme, zda základna jde volně nasunout do vagonu. Pokud ne,
provedeme patřičné úpravy. Na základnu Herkulesem (lépe více lepidla
než méně, aby byl spoj kvalitní) nalepíme připravené větvičky a
necháme zaschnout. Pozor, nad
okraj bočnice může přesahovat kulatina maximálně 1/2 svého vlastního
průměru.
Tím je náklad hotov. Sice by se mohlo někomu zdát, že by bylo
vhodné celek přelakovat, ovšem nedoporučuji to, protože
bychom ztratili původní přírodní vzhled dřeva. Výsledky můžete posoudit
na přiložených fotografiích.
Konec první části...
2. část - Náklad uhlí do vozu Es
Základem pro
výrobu nákladu je vanička, kterou si vyrobíme z
černého fotokartonu dle následujícího výkresu (pozor, je to pouze schematická kresba bez měřítka!).
Udané rozměry jsou udány v mm
.
Díl nakreslíme na fotokarton a skalpelem
vyřežeme. Hrany, kde budou ohyby, doporučuji lehce
naříznout pro snadnější ohýbání. Chlopně natřeme
Herkulesem, slepíme a necháme lepidlo dobře
zaschnout.
Mezitím vytvoříme
"kužele" pro charakteristický tvar sypaného uhlí. Dle
potřeby použijeme 2 - 3 kusy. Díly vystřihneme přibližně
dle nákresu, nastřihneme, stočíme do kužele a slepíme. Optimální přesah
slepeného spoje na kraji je tak 3 - 4 mm
.
Kužel přiložíme na základ, okreslíme obvod základu a kužel po obvodu sestřihneme, aby základ nepřesahoval. Poté přilepíme na základ a stejně postupujeme s druhým eventuelně třetím kuželem.
Pravděpodobně se někomu tato práce hned nepodaří,
nevadí to, kužel raději nepřilepujte a udělejte nový, se kterým budete
spokojeni. Zde je si třeba počítat i se skutečností, že je definována
maximální výška vrcholu kužele vůči hraně bočnice. Bylo by správné, aby
toto omezení bylo u výsledného nákladu dodrženo.
Protože tato konstrukce je poměrně křehká, je vhodné
pro její zpevnění zvenku polepit obvod včetně kuželů ještě jednou vrstvou
fotokartonu.
Po zaschnutí vyzkoušíme,
zda základna jde volně nasunout do vagonu. Pokud ne, provedeme patřičné
úpravy. Pak přetřeme horní plochy dostatečným
množstvím Herkulesu a zasypeme imitací příslušného substrátu, lehce
zamačkáme a necháme lepidlo několik minut zavadnout. Poté otočíme, aby
nepřilepená zrnka opadala a očistíme bočnice od případných přilepených
zrnek a celek necháme dobře proschnout.
Nakonec ověříme, zda skutečně
odpovídá maximální výška vrcholu kužele vůči hraně bočnice (viz výše),
pokud ne, provedeme zabroušení spodní strany základny jemným smirkem o
příslušnou výšku.
Tím je náklad
hotov. Sice by se mohlo někomu zdát, že by bylo vhodné celek přelakovat,
ovšem nedoporučuji to
, protože bychom
ztratili původní přírodní vzhled uhlí.
Pro výrobu
nákladu uhlí jsem použil imitaci uhlí, kterou jsem zakoupil ve vzorkové
prodejně firmy AGAMA v Pardubicích, pravděpodobně se
jedná o čedičovou drť, která je našedlá a některé lomové hrany jsou
lesklé. Samozřejmě použít i imitace jiných substrátů (štěrk, písek apod.).
Výsledky můžete posoudit na přiložených
fotografiích.
3. část - Náklad překrytý plachtou do vozu Es
Základem pro výrobu nákladu je rámeček, který si vyrobíme z černého fotokartonu dle následujícího výkresu (pozor, je to pouze schematická
kresba bez měřítka!). Udané rozměry jsou udány v mm.
Díl nakreslíme na fotokarton a skalpelem vyřežeme (
Mezitím si připravíme 6 proužků fotokartonu délky 20 mm (šířka 5 mm).
Vlepíme je do připraveného základu nákladu přibližně dle nákresu, pozice by měly
odpovídat hrotům budoucí plachty na bocích. Horní hrany by měly být v úrovni
horní hrany základu.
Z čajových sáčků si připravíme papír na potažení konstrukce. Nejlepší
jsou skládané sáčky, u kterých opatrně odstraníme sponku (mohou být
samozřejmě i použité). Takto získaný filtrační papír namočíme, opatrně
z něj vymačkáme vodu a necháme vyschnout na rovné ploše.
Horní plochu konstrukce včetně bočních okrajů natřeme dostatečným
množstvím Herkulesu a přiložíme filtrační papír. Po zavadnutí lepidla
doporučuji přiložit druhou vrstvu filtračního papíru (není to ale
bezpodmínečně nutné) a obě napustíme pomocí štětečku roztokem Herkulesu a
vody tak aby se spojily. Samozřejmě se působením vody pokroutí, to ale
není na závadu, spíše naopak. Celek necháme dokonale vyschnout, nejlépe
přes noc.
Pozor, nemanipulujte s nalepeným mokrým filtračním papírem,
hrozí jeho poškození
(oprava není dost dobře možná a celá dosavadní práce
by tak přišla vniveč).
Po zaschnutí opatrně ořežeme filtrační papír podle hran konstrukce.
Vyzkoušíme, zda jde plachta volně nasunout na vagon. Případné nedostatky
odstraníme. Spodní stranu konstrukce doporučuji nalepit na fotokarton,
který po zaschnutí zastříhneme podle hran. Tím se zpevní celá konstrukce.
Opět doporučuji ověřit, zda jde nasunout na vagon.
Plachtu natřeme barvou. Nejlépe
zelenou, případně
šedou
nebo
modrou.
V cípech plachty naznačíme černou barvou otvory k provlečení vázacích
lan.
Úplně na závěr je možné celek přelakovat matným lakem.
Výsledky můžete posoudit na přiložených fotografiích. (Pro přesnost
uvádím, že na fotografiích je pouze pracovní vzorek, na kterém nebyly
provedeny úplně všechny operace popsané výše.)
 |
|
 |
 |
Konect třetí části....
 |
 |
 |