Různé

Jak na to ?
Pracovní postupy	Samonastavitelné bójky
Barevné krytky z prázdných zapalovačů	Malé motorové spojky (článek)
Malé čadítko (samostatný článek)	Jak zasklít malá okénka
Trubičky pro hřídele	Napodobení lodních okének
Záchranný kruh z těsnění	Jak si vyrobit kormidelní páku (článek)
Jak si vyrobit spojku hřídele (článek)	Koncovky táhel podomácku (článek)
Krabice na ukládání modelů (článek)	Vrtání otvorů ve sloupcích zábradlí
Přepravní bedna na modely	Stojánek pro model lodě snadno a rychle
Desky na palubě	Stojánek pro pokládání lodě na vodu
Přepravky z lepenky	Jak zamezit šíření trhliny
Oprava prasklé polystyrénové výškovky...	K čemu jsou dobré konzervy, plechovky, kovové tuby od krémů a past a hliníková víčka jogurtů
Jak odlepovat díly slepené vteřinovým lepidlem	Jak na sedlářské nýty
Prototyp navijáku na Tug Towing	Výměna šňůrek na plachetnici
Zvýraznění spár v palubkové palubě	Jak odlévám
Výroba imitace hlav nýtků
Rady do dílny
Mobilní kompresor na čištění modelů	Úprava upevňování pájecí smyčky u páječky
Odpichovátko	Protřepávačka barev
Úprava hrotu trafopájky	Lepidla
Dílna	Jednoduchý sklonoměr
Jak zacházet se štětci	Vlastní výroba kytu
Označení středu kruhu	Vlastní výroba kytu - podruhé
Kolíčky na prádlo	Vzorníky barev
Uzávěr na lepidlo	Vzorníky barev II - Humbroll
Misky na barvy nebo lepidla	Vzorníky barev III - Vallejo Model Air
Amatérská minivrtačka	Balza - dřevo pro modeláře
Nanášení dvousložkových lepidel	Uzávěr lepidla Kanagom
Lepidlová tužka	Schránka na drobnosti
Program MCALC ver. 1.0	Tmelení trupu
Pila na vyřezávání	Vzorník barev RAL
Zásady práce se samořeznými šrouby	Letování nebo-li pájení
Epoxy 1200 známé - neznámé	Epoxy 1200 - laminování
Pomůcka pro práci s barvami	Jak čistit ložiska modelů pomocí vibrační vaničky
Elektro
Schémata starších RC souprav Modela	Odrušení motorků
Nouzové svorky	Barevné značení odporů a kondenzátorů
Regulátor Nautilus (článek)	Co znamenají značky v el.schématech
Jak jsou zapojeny konektory	Primitivní obosměrný regulátor (článek)
Miniaturní indikátor napětí	Jak zacházet s hermetickými Pb akumulátory
Rozdělení modelářských krystalů	Síla serva
Kalkulátory elektromotorů	Přehled motorú řady SPEED
Akumulátory	Úprava konktoru pro HiTec
RCS 01-osminásobný spínač pro RC modely	Dvoupolohový RC spínač s pamětí
RCS 01 - podruhé	Intermodulační rušení při provozu RC
RCR-mini pro motory řady 400
Ostatní
Specifikace převodovek pro motory 280 a 300	Zkratky některých modelářských kategorií lodních modelů
Seznam čepelek do skalpelů	Plimsollova značka
Lodní převodovka pro motory řady 600	Komplet dýza, kormidlo, šroub od Robbe 60mm

Tyto pracovní postupy jsou zveřejněny se souhlasem autora a přebírány z webu YODA, kde naleznete další zajímavé modelářské materiály a fotografie.

	Použití materiálů při stavbě modelu.		Budka z HPS na Hasiče
	Budka z Kömatexu na Klimka - otvory nad strojovnou.l		Budka z Kömatexu na Klimka - kryty otvorů nad strojovnou.
	Budka z Kömatexu na Klimka - průlez		Dřevěný rošt
	Černění kovových součástí		Okna a dřevěné rámy
	Polyuretanové nýty		Malé kruhové okýnko
	Zábradlí		Zasklívání kulatých okýnek
	Lodní zvon		Zábradlí z gumy

Ač nemám ještě tolik zkušeností spojených s lodním modelářstvím, přece jen jsem použil techniku jakou zde snad ještě nikdo nepopsal. Při ladění povrchu budoucího modelu jachty jsem přemýšlel, jak nejlépe a nejvěrohodněji zhotovit laťkovanou podlahu můstku. celý článek

Neberte tento článek jako přesný návod, ale spíše jako inspiraci k dalšímu vylepšení svého modelu pro Tug Towing a podmět k diskusi na toto téma. Jak naše praktické pokusy s touto disciplínou ukázaly, že odhadnout délku vlečného lana není snadné a tak jsem se rozhodl, že si model remorkéru vybavím funkčním navijákem. Samozřejmě technologií CDD - "Made in home". celý článek

K čemu jsou dobré konzervy, plechovky, kovové tuby od krémů a past a hliníková víčka jogurtů?
Nicméně i pro současnou výrobu plechovek, konzerv a snad i nepatrného množství kovových tub od krémů a past se používá velmi kvalitní a velmi tažný plech, jehož snadnou opracovatelnost, tvarovatelnost a přitom značnou pevnost lze v modelařině využít téměř všude.

Já praskliny v mechanicky nejvíce namáhaných místech výškovky vyřešil pomocí hliníkových fólií z víček jogurtů připevněných k výškovce pomocí oboustranně lepící pásky, a to podle kombinace předpokládané intenzity namáhání a aerodynamického odporu buď tenkou nebo pevnostní (viz. následné obrázky). celý článek

Jistě jste se už většina z vás setkala s tím, že jakmile v nějakém dvojrozměrném materiálu (plechu, kuprexitu, plexisklu, lexanu a pod.) vznikne trhlina, stačí již jen malé namáhání k tomu, aby se rychle šířila dál.

RC model offroadu není nijak malý a ani skladný a, je-li vybaven spalovacím motorem, ani nejčistší. Velmi brzy proto vyvstane potřeba nějaké přepravky. Zatím jsem, a to teprve nedávno, narazil na jediný případ profesionální tašky (na HPI Savage), jinak to každý řeší po svém.

Lodní modeláře často neví jak položit desky na palubě. Na malých se zakončení dělá podle obr. č. 1. Jen na motorových člunech nejsou desky, ale palubky, které jsou podstatně tenčí. Na větších lodích je to skládané jak je vidět na obr. 2 a 3. Ty konce jsou buď volné, a nebo končí ve vyřezávané desce. Deska potom sleduje křivku bortu.

Mezi deskami je na starých palubách dehet, nebo asfalt. Na těch co jsem viděl v Gdaňsku, jsem to odhadoval na mezeru 1 - 2 cm. Někdo do spár dává kopíráky, nebo tenký černý papír z fotopapírů. To už záleží na vás. Já jsem v měřítku 1:50 nedával nic, ale klad lišt je tak krásně vidět.

Obdobně jsou řazeny paluby na některých plachetnicích, jen opačně. Desky
sledují křivku bortu a to zubaté zakončení je ve středu. Zuby z obou stran a vypadá to docela pěkně. Dost často se zapomíná na délku prken. Nikdy nejsou v délce celé lodi, takové stromy nerostou. Délka bývá max. 4 - 5 metrů, spočítejte jak to bude v měřítku a pokládejte palubu, nejlépe na laminát. Začínáme od středu, kde si natáhnete jeden dlouhý nosník a k tomu to z obou stran skládáme.

Stojánek umožňuje snadné položení modelu na hladinu a omezuje rizika poškození modelu, které při této manipulaci jsou. Stojánek je zhotoven z vodoinstalačního materiálu a cena vyšla přibližně na sto korun. Je konstruován jako univerzální s možností vkládání samostatného stojánku pro určitý druh lodě. Důležité je při stavbě dodržovat těžiště. Spoje jsou lepeny lepidlem na novodur a jmenuje se Superfix (http://www.lepidlaobchod.cz/LEPIDLA/LEPIDLA1.sHTM) Pro lodě s hmotností nad 1500g je dobré do novodurových trubek strčit ještě duralovou trubku a spoje zajistit vruty (foto posílám). Rozměry stojánku je potřeba přizpůsobit individuálním potřebám a rozměrům jednotlivých modelů pro které má sloužit.

Možná jste už někdy potřebovali udělat stojánek pro Váš model a to pokud možno snadno a rychle. Nedávno jsem k tomu použil odpadový materiál, který se používá jako výplň do krabic (např. počítače, monitory, TV a pod.). Nevím jak se jmenuje, ale říkám mu tvrzený molitan, protože má velmi podobnou strukturu i vlastnosti jen je tvrdší.

Takto zhotovený stojánek má tu výhodu, že jej můžete požít jako pracovní. Model na něm můžete třeba i stříkat barvozu, můžete si při lepení do něj zapíchat špendlíky a pod. Po použití jej prostě vyhodíte. Model v takovém stojánku stabilně drží a nehrozí, že by se trup o něj mohl poškodit.

Když jsem si postavil Meskalera, tak mi bylo jasné, že bez přepravní bedny se neobejdu. Po každém transportu se vždy něco ulomilo nebo poškodilo. Zpětné dolepování Vás přestane rychle bavit. Nezbude tedy nic jiného, než si bednu udělat. Konstrukce, kterou jsem zvolil se mi osvědčila a možná bude pro někoho inspirací. Celý článek

Pro vrtání otvorů sloupků zábradlí je dobré si vyrobit přípravek, který nám celou operaci usnadní a hlavně velmi zpřesní. Do plného duralového, hliníkového (apod.) hranolu si ve směru jeho podélné osy vyvrtáme otvor, který bude mít stejný průměr jako drát ze kterého děláme sloupek zábradlí. Hloubka otvoru by měla odpovídat výšce sloupku. Potom pomocí vrtáku, který má přibližně poloviční průměr jako sloupek nebo i menší vyvrtáme do hranolu na jedné straně otvory podle počtu vodorovných průvlaků ve sloupku. Otvory musí být kolmé na sloupek a přesně v ose. Vyvrtáme je tak, aby se spojily s otvorem pro sloupek, případně prošly kousíček skrz. Rozteč těchto otvorů volíme podle potřeby.

Při vrtání děr do sloupku postujeme tak, že přípravek upneme (otvor sloupku je vodorovně) a zasuneme do něj drát sloupku. Až na doraz. Potom do něj vyvrtáme otvory přes otvory v přípravku. Ten nám zajistí, že vrták ani sloupek nikam neuhne a otvory jsou vyvrtány všechny se stejnou přesností. Vyvrtané sloupky zapravíme na potřebnou délku. Přípravek si schovejte na případné pozdější použití (opravy a pod.).

Každá loď má na palubě záchranné kruhy. Někdy bývá problém tyto doplňky vyrobit. Velice dobře se k tomuto účelu dají použít kruhová těsnění z vodovodních kohoutů (1). Říká se jim "ó kroužky". Mají různý průměr a tak je možné je uplatnit pro různá měřítka modelů.

Nejdříve kroužek odmastíme a potom natřeme barvou. Tradiční bývá rozdělení kruhu na čtvrtiny bílou a červenou barvou (2). Po zaschnutí barvy doplníme ke kruhu lano. Nejlépe se hodí tenká bílá nit, kterou před nalepením upravíme tak, si prsty namočíme do zředěného lepidla Herkules a nit v potřebné délce mezi prsty promneme. Nit se tak stane tvarově stabilnější a lépe přizpůsobitelná a hlavně se na ni nebudou tzv. "chlupy". Necháme zaschnout. Mezi tím si z bílé samolepky nastříháme čtyři proužky široké cca 1-2mm (podle velikosti kruhu). Pomocí pásků nit přichytíme ke kruhu po vnějším obvodu(3). Každý pásek zakápneme kapičkou sekundového lepidla.

Pokud potřebujete barevnou krytku na žárovečku dají se snadno vyrobit z prázdného plynového zapalovače, které se vyrábějí v různých barvách. Samozřejmě zapalovač musí být průhledný. Opatrně nejdříve odstraníme uzávěr. Zapalovač musí být opravdu prázdný. Nikdy se nepokoušejte otevírat byť jen trošku naplněný! Zapalovač je totiž pod tlakem. Po odstranění uzávěru nádobku vypláchneme saponátem (Jar a pod.) a můžeme pomocí lupenkové pilky si odříznout krytky podle potřeby. Hrany začistíme jemnám pilníkem a smirkovým papírem. Získáte tak poměrně efektní barevné krytky ze kterých se dá snadno udělat např. policejní blikač na střechu auta nebo motorového člunu nebo poziční světla lodního případně leteckého modelu. Dobře se lepí sekundovým lepidlem. Je však dobré lepené místo trochu zdrsnit smirkovým papírem.

V případě, že potřebujeme zasklít malé okénko, můžete vyzkoušet následující postup. Na

vnitřní straně okolí okýnka lehce zdrsníme. Vnější strana by měla být co nejhladší. Pomocí tavné pistole s lepidlem do otvoru pomalu vtlačíme natavené lepidlo. Musí vyplnit okýnko celé. Na vnitřní straně pak "vymodelujeme" klobouček, který bude výplň držet. Po zatvrdnutí lepidla na vnější straně přesahující část pomocí ostré žiletky nebo skalpelu pečlivě odřízneme. Pak už stačí jen přilepit rámeček a je hotovo. Tato výplň nevypadává. Navíc lepidlo výborně vodí světlo, takže pokud máte zabudováno vnitřní osvětlení, bude okýnko i hezky svítit.

Skoro každá loď má kulaté okénko a to bývá problém na modelu někdy hezky "zasklít".

Každý zná platíčka z krabiček léků, kde jsou jednotlivé kulaté pilulky hezky schovány pod kulatým plastovým průhledným víčkem. Když vezmete takovéto vypotřebované platíčko a vystříhnete si jednotlivá víčka, máte rázem zasklené okénko. Stačí jej správně vlepit do připraveného otvoru. Průměry jsou různé a pokud neděláte zrovna přesnou maketu, na nějaké té desetině či celém milimetru zase až tak nesejde.

S uložením hřídele v modelu mohou být potíže. Pokud nemáte po ruce trubičku vhodného průměru, můžete si vypomoci tak, že větší trubičku navlíknete na hřídel a stisknete podle obrázku. Použijte drát s průměrem jen nepatrně větším než bude mít vlastní hřídel. Trubičku si můžete také udělat z tenkého plechu (např. z konzervy). Stočíte jej podle obrázku, opět na drátu s nepatrně větším průměrem.

U plachetnice Innovátor (Tamiya) zjišťuji, že po dvou letech provozu, dakronové šňůrky začínají praskat, proto jsem se rozhodnul je vyměnit. Po poradě s modeláři padla volba na nylonové šňůrky, které se používají při výrobě padáků. (celý článek)

Vážení, před časem jsem byl vyzván, abych popsal a nafotil postup při odlévání detailů z pryskyřice do silikonových forem. Tak tedy takhle mě to naučilo 10 let praxe. Podotýkám, že jsem díky tzv. "nesolventnosti" bývalého kolegy (prý i šéfa) neabsolvoval žádné školení u odborníků, které si obvykle cení na 3500,-Kč! (celý článek)

Jak hlavy nýtků vyrábět mě naučil jeden z našich nejlepších a nejúspěšnějších lodních maketářů - Ivan Grňa (Ivankap). Protože tento postup nikdo nepopsal rozhodl jsem se to udělat a postupně zdokumentovat případné další úspěšné pracovní postupy. (celý článek)

Nedávno jsem totiž v internetovém obchodu RCmodelyaut objevil vibrační vaničku. Je na měkkých přísavných nožičkách a napájí ji 2 kusy AA článků. Její vnitní rozměry 73x30x30 mm jí předurčují nejen k čištění ložisek, ale i např. vzduchového filtru spalovacího motoru (celý článek)

Dostala se mi do rukou docela zajímavá pomůcka pro práci s barvami. Tak jsem ji oskenoval a můžete si ji udělat také.

Laminování je činnost, která modeláře uvrhne do extáze, protože výsledek stojí už zato a vy si pomyslíte „teď už je nepotopitelná“. Touto myšlenkou se opájíte do doby než loď utopíte. celý článek

V tomto článku jsem shrnul vlastní poznatky, které jsou pro většinu aktivních modelářů notoricky známé. Ale ucelený pohled na problematiku myslím nikomu neuškodí. Pokud vás něco ještě napadne co jsem opomněl, klidně tento článek doplňte, či poopravte. Kdo by neznal dvousložkové epoxidové lepidlo, nestora mezi lepidly. celý článek

Na internetu jsem našel neúplné informace o letování, správněji řečeno o měkkém pájení. Odstranil jsem nesmysly, zavádějící informace, doplnil chybějící z vlastní zkušenosti. Nejsem tedy v pravé smyslu autor. Myslím, že modelařina je činnost kde se bez pájení neobejdeme. Poměrně často se stane, že potřebujeme něco přiletovat. Například uklepaný kabel, konektor, odrušovací kondenzátor, led diodu apod. celý článek

Když jsem při hledání optimální polohy páky serva byl nucen v rámci několikerého odlepování páky od hřídelky serva fixované vteřinovým lepidlem odšroubovávat i víko serva, uvědomil jsem si, že zcela automaticky dodržuji zásady práce se samořeznými šrouby, ale že tyto zásady neznám od "nepaměti" (přiznám se, že mě fascinuje, jak se mi většinou vybaví i konkrétní situace, při které jsem se tu kterou "objevenou Ameriku" i v šerém dávnověku dozvěděl) a že možná existují jedinci, pro které může být tato informace zcela nová, jako pro mě před léty, a že by nebylo od věci se o ní s vámi podělit. celý článek

Na základě doporučení zkušenějších modelářů ošetřuji podvozek modelu RC buggy před a po jízdě vodu a prach odpuzujcím sprejem GT 85, který po dobu jízdy maže navzájem se pohybující části a po jízdě konzervuje kovové části a zároveň umožňuje stlačeným vzduchem "sfouknout" vlhkost a mechanické nečistoty, které se mi nepodařilo odstranit hrubým štětcem. Celý článek

Návod na jednoduchou motorovou lupenkovou pilku na vyřezávání. Je sice už hodně starý, ale jako inspirace je pořád velmi dobrý.

Pro získání kvalitního a hladkého povrchu laminovaného trupu lodě se doporučuje dodržet následující postup:

Povrch trupu by měl být hladký a lesklý. Nesmí být na něm vidět stopy po broušení.

Z versatilky vyjmeme vnitřní část a upilujeme konec na který se mačká palcem, když vysouvéme tuhu. Na vnitřní část versatilky nasadíme ložiska odpovídajícího průměru a přilepíme nebo přiletujeme k versatilce. Osu elektromotorku vsuneme do osy versatilky a vlepíme nejlépe tuhým dvousložkovým tmelem Cartell nebo Bison (určeno pro vodoinstalatéry a topenáře). Je to dvouvrstvý pásek tmelu, který se v ruce promísí a po ztuhnutí je kovově tuhý.

Tělo motorku spojíme (pevně, jinak dojde k prokluzu!) s ložisky pláštěm z kousků plastu, plastových trubek apod. Napájení vyvedeme dostatečně dlouhé, doporučuji udělat nožní spínač (jako na šicích strojích). Ten může sloužit i jako regulátor otáček, inspiraci najdete v již dříve zveřejněném regulátoru, stačí kousek měděného plechu a odporového drátu.
Vložení vrtáku je jednoduché, přidržíte tělo vrtačky a upínák versatilky zatlačíte směrem k elektromotorku. "Packy" se rozevřou, vložíte vrták nebo frézku a tlak povolíte. Pokud vrták prokluzuje, nasaďte na něj smršťovací elektrikářskou bužírku nebo jej olepte leukoplastí na požadovaný průměr.
Touto vrtačkou nemůžete samozřejmě vrtat do hodně tvrdých materiálů, ale dřevo, plast a při silnějším motorku i hliník a měď zvládnete při menších průměrech vrtáku bez problémů, stejně tak broušení nebo leštění.

Možná to znáte. Máte plán nějakého modelu ale ten není v tom správném měřítku. Tak vezmete pravítko, kalkulačku a dáte se do měření a kreslení. Udělal jsem si jednou pro přepočet vzorce v Excelu, ale nebylo to ono. Tak jsem si udělal malej prográmek, který mi přepočty rozměrů usnadňuje. Není to žádný programátorský zázrak. Přesně podle hesla "Kovářova kobyla chodí bosa", ani prostředí ve kterém vznikl není ideální, ale funguje.

- umožňuje nastavit měřítko pro přepočet zvětšení a zmenšení zvlášť

- umožňuje výsledný rozměr násobit konstantou a tím např. centimetry rovnou převádět na milimetry a opačně. Opět pro zmenšení nebo zvětšení zvlášť.

- umožňuje zápis výsledků do protokolu (společný nebo oddělený) tím je možné přepočty uchovat

Stačí si stáhnout soubor mcalc.zip (3,4MB) a ten rozbalit do libovolného adresáře. Zde pak najdete složku DISK1 a v ní soubor SetUp.exe, který spustíte. Zbytkem Vás provede instalátor.

Po spuštění programu se automaticky nabídnou záložky nastavení, kde si zvolíte měřítko, přepočítávací konstantu, způsob zaokrouhlení a případně zda provádět zápis do protokolu. Stačí zadat jméno souboru. Protokol je obyčejný textový soubor, který si můžete potom vytisknout a nebo libovolně doopravit v Notepadu. Po nastavení stačí kliknout na záložku zvětšení nebo zmešení, zadat hodnotu a aktivovat tl. Přepočítat. Na všechno ostatní jistě přijdete snadno sami.

Občas potřebujeme některý rozměr zvětšit a nebo zmenšit. Obvykle uchopíme pravítko, změříme, přepočítáme a máme co potřebujeme. U jednoduchých tvarů to je snadné. Pokud ovšem máme něco hotového, je přesné měření obtížné. Stejně tak zvětšování plánků může být pracné. Celou práci usnadní odpichovátko. Ramena zhotíme třeba z dřevěných lišt, do kterých vlepíme kovové hroty (např. ze starých kružítek, nebo gramofonové jehly v nouzi postačí i špendlíky). Vzájemně je spojíme pomocí šroubku s matkou. Podmínkou úspěšné práce je, přesně dodržet rozměry. Otvory podle obrázku umožňují provádět zvětšování nebo zmenšování v poměrech 2:1, 3:1 a 4:1 .

U každé modelu dříve nebo později přijde řada na barvy. Vezmete lahvičku s barvou, otevřete a zjistíte, že její hustota vlivem dlouhodobého nepoužívání je poněkud větší, nebo že je barva usazená, zkrátka, že je potřeba ji naředit a řádně protřepat. Stejně tak když si mícháte trochu více odstínu je třeba barvu protřepat. Někteří modeláři to řeší tak, že do lahvičky s barvou vsunou míchačku na barvy a promísí a nebo lahvičkou třepou a třepou až je bolí ruka. Obojí je poněkud nepohodlné a často se podaří se přitom obarvit i nechtěné. Protože barvy nepoužívám často a když na ně přijde, řeším právě vždy problém jak je dobře promísit. Tak jsem si postavil protřepávačku a k mému překvapení funguje skvěle. Pokračování článku ZDE.

V případě, že potřebujeme změřit nějaký sklon, může nám k tomu posloužit jednoduchá pomůcka, kterou si snadno zhotovíme. V papírnictví koupíme papírový úhloměr. Můžeme Sklonoměr

si jej nascenovat a podle potřeby v počítači zmenšit nebo zvětšit a vytisknout. Tento papírový úhloměr nalepíme na kus tenké překližky nebo destičky z PVC a vyřízneme. V místě, kde je označen vrchol úhlu si ponecháme výstupek pro uchycení ručičky. Ručičku zhotovíme z kousku ocelového drátu nebo plechu. Ručička bude mít osu otáčení právě v místě vrcholu úhlu. Na její kratší konec přilepíme závaží, třeba z rybářského olůvka. Ručička se musí otáčet lehce a na stupnici nesmí nikde drhnout. Pak již stačí takto upravený úhloměr přiložit na skloněnou plochu a odečíst úhel.

Občas je potřeba zjistit jak který odstín vypadá, případně jaké má číslo, abychom v prodejně pak mohli požadovat ten správný. K tomu slouží vzorníky barev.

Následující postup jsem u své první páječky použil, abych to napravil. Nevýhodou bylo, že jsem musel vyříznout závit a použít šroub M4.
Od té doby tak činím preventivně. celý článek

Kdo má trafopájku, tak jistě ví, jakým problémem se časem stane uchycení pájecích oček. Šrouby v měkkém materiálu časem strhnou závit a očko se nedá pořádně přichytit. jednoduchou úpravou lze vše snadno vyřešit. Ze svorkovnice vyřízněte dvě propojky se šroubky. Hrot páječky seřízněte podle obrázku a zapilujte, aby svorkovnice šla těsně nasunout. Dotáhněte šroubky a je hotovo. Pájecí očko po přepálení snadno a rychle vyměníte povolením a opětovným dotažením šroubků.

Pokud někdy potřebujete rychle kyt s poměrně dobrými vlastnostmi, stačí trocha dispersního lepidla (nejlépe Herkules) a dětský zásyp (pudr). S pudrem je potřeba pracovat obezřetně, protože se rád rozletí na všechny strany. Do misky si nalijeme trochu lepidla a za stálého míchání přisypáváme po malých dávkách pudr, až získáme kašovitou hmotu potřebné hustoty. Nesmí být žmolkovitá. Tu pak pomocí štětce nebo špachtle naneseme na určené místo a uhladíte. Dáváme přitom pozor, aby nám hmota nestékala a netvořila kapky. Po dokonalém zaschnutí, povrch přebrousíme. Tento kyt není vhodný na plastové modely, ale pro basu, překližku či papír je ideální.

Toto vylepšení poslal pan Radoslav Krzystek, který pudr nahradil sádrou. Výsledek je srovnatelný s polyesterovými tmely, nesmrdí, ke dřevu bezvadně přilne a výborně se opracovává. Dobře se spojuje i více vrstev.

Štětec je poměrně drahá záležitost a tak každý modelář se nimi snaží zacházet co nejšetrněji. Hlavní zásadou je, že na štětci nesmí nikdy zaschnout barva. Po skončení

práce štětec co nejpečlivěji vypláchneme v ředidle nebo vodě a vytřeme dosucha. Někdy je potřeba štětec na nějakou dobu namočit do vody nebo ředidla, aby došlo k odmočení barvy, která nám na něm zaschnula během práce. Pro tento účel si z pevnějšího kusu drátu sestavíme jednoduchý stojánek podle obrázku. Ten postavíme do sklenice s ředidlem nebo vodou. Jako sklenice je nejvhodnější použít zavařovací sklenici, ale v podstatě vyhoví jakýkoliv vyšší kelímek a pod. Dokonce si jej můžeme udělat z PED lahve. Stačí odříznout její horní část. Štětce na něj zavěsíme tak, aby vlasová část byla ponořená a nedotýkala se dna. Pokud jej do sklenice hodíme jen tak, dojde k nevratné deformaci vlasů ve štětci. Je pak prakticky na vyhození což je velká škoda. Suché štětce skladujeme nejlépe naležato nebo ve sklenici vlasovými konci vzhůru.

O lepidlech by se toho dalo psát určitě hodně. Opět zde platí zásada, že každé lepidlo je určeno k lepení určitých materiálů a pro jiné se nehodí. Proto si vždy před jeho prvním použitím pozorně pročtěte návod. Pozor si musíte dávat obzvláště na tzv. sekundová lepidla, lidově nazývané "sekuňďáky". Lepí opravdu rychle a spolehlivě. Ze všeho nejvíce prsty. Pokud se vám stane, že si slepíte prsty tímto lepidlem, nesnažte se je za každou cenu odtrhnout. Prsty se snažte odlepit pomalu za stálého tahu pod tekoucí vlažnou vodou. Když se vám to nepodaří vyhledejte lékaře. Jinak to může skončit poměrně nepříjemným a bolestivým stržením kůže. Na co si obzvláště dávejte pozor při práci s těmito lepidly jsou oči! Při zasažení si je ihned vypláchněte a upalujte k doktorovi!

Snad snem každého modeláře je dílna, kde by si mohl v klidu stavět své oblíbené modely. Pokud možno odhlučněná, aby nikoho nerušil hluk vrtaček, frézek, pilek a podobně. Pokud možno s filtrací aby nikoho neobtěžoval zápach barev a prach. A navíc

aby po sobě nemusel vždycky všechno uklízet a práci si nechat rozdělanou a klidně odejít. V panelovém nebo činžovním domě je to nedostižný sen, ale když umluvíte členy rodiny, může Vám stačit i jedna skříň v předsíni jako mě. Jak to vypadá v praxi ukazuje následující stránka.

Už jste určitě něco lepili a pomohli jste si při tom dřevěnými kolíčky na prádlo. Jsou dost univerzální, ale občas díky svému tvaru zrovna nepasují. Vezměte si pilku, upněte kolíček do svěráku a upravte si jich několik podle obrázku. Zařízněte a pilníkem lehce začistěte. Do hůře přístupných míst se pak s takto upravenými kolíčky určitě dostanete. Dávejte ovšem pozor, aby dřevěný kolíček nepřišel do stzku s lepidlem. Přilepený se špatně odstraňuje a vynaloženou práci to může i zmařit. Někdy lze také velmi dobře použít známe pérové kovové kolíčky na dokumenty, které se prodávají o různých velikostech a i barvách. Jejich výhodou je netečnost vůči většině lepidel. Nevýhodou pak cena.

Pokud potřebuje bezpečně přenést nějaké drobnosti, mohl by se vám hodit následující nápad. Ze sololitu vyřízněte dvě destičky o rozměru 20x30cm (nebo podle potřeby) a hrany pečlivě začistěte. Z molitanu silného cca 10-20mm (opět podle potřeby) vystřihněte stejné obdélníky jako ze sololitu, ale na každé straně o cca 5mm kratší. Molitan přilepte na hrubou stranu destičky ze sololitu. Dobře lepí např. Kanagon. Nechejte dobře proschnout.

Jednu desku položte molitanem nahoru a vyskládejte drobnosti, které potřebujete při transportu uchránit, nebo je nechcete ztratit. Potom shora přiložte druhou desku (molitanem dolů). Lehce stiskněte a přepásejte dvěma pásy pevnější gumy. Desky k sobě přilnou a zabrání ztrátě a poškození drobností. V případě potřeby je možné do rohů jedné desky vložit vymezovací hranolky, aby při stisku desek nedošlo k poškození součástek.

Většina leteckých, raketových a i lodních modelářů se bez balzy prostě neobejde. Pro svoje vlastnosti je neocenitelným materiálem, který se někde dá těžko nahradit. Balzu používají i jiné obory než jen modeláři, např. výroba hraček, nábytek, obklady hudebních studií a pod. Jak s balzou pracovat se dočtete v seriálu ZDE.

Někdy potřebujeme označit střed již hotového kruhu nebo kružnice. K tomu nám poslouží jednoduchá pomůcka, kterou si snadno můžete zhotovit sami. Ramena "A" a "B" spolu svírají pravý úhel. Rameno "C" pak tento úhel půlí na dvakrát 45°. Nyní stačí přiložit kruh tak, aby se dotýkal ramen "A" a "B". Rameno "C" pak prochází středem kruhu. Naznačíme krátkou přímkou a kruhem pootočíme přibližně o 90° a opětovně naznačíme krátkou přímku. Kde se přímky protínají se nachází střed kruhu.

Modeláři často používají dvousložková lepidla, která se míchají v poměru 1:1. Jejich balení býva velice často nepraktické a lepidla se nanáší špatně. Lepší je každou složku zvlášť přelít do injekční stříkačky (2ccm). Injekční stříkačky k sobě přilepíme pomocí lepící pásky a konce pístů spojíme plastovou destičkou. Stříkačky uzavíráme modelářským špendlíkem. Pro každou složku použijeme jinou barvu a stejně označíme i konce stříkaček. Výhodou tohoto řešení je, že nepracujeme c celým balením lepidla a lepidlo tak zbytečně nevysychá a závěry původního balení zůstanou stále čisté. Dávkování je také přesnější.

Na lepidlo Kanagom se prodávají různé nástavce, ale velice dobře se osvědčila malá injekční stříkačka 2ccm. Pokud z ní vytáhnete píst, jde našroubovat rovnou na hrdlo tuby a nástavec je hotový.

Nanášení nepatrného množství lepidla (hlavně při stavbě plastikových modelů) může činit potíže i zkušeným modelářům. Pro usnadnění si můžete snadno vyrobit lepící tužku z injekční stříkačky. Do přední části pláště vypilujete půlkulatým pilníkem mělké vybrání, široké cca 20mm. Okraje pečlivě začistíte (nejlépe pomocí nože). Píst musí přes vybrání jezdit naprosto hladce. Přes takto vytvořený otvor přetáhnete hadičku, která těsně přiléhá a je z materiálu, který je netečný vůči použitému lepidlu. Vhodné jsou silikonové hadičky.

Lepidlo nasajete z lahvičky bez jehly. Pak nasadíte jehlu, vyfouknete vzduch a lehkým tlakem na hadičku v místě vybrání nanesete potřebné množství lepidla.

V dílně modeláře je velice často potřeba rozmíchat nějakou tu barvu nebo lepidlo. K tomu jsou většinou potřeba malé misky, které můžeme po použití klidně vyhodit a nebo snadno očistit. Dobré misky se dají udělat z prázdných lahviček od jogurtového nápoje Actimel. Lahvičku nejdříve dobře vymyjeme. Potom odstraníme fólii s potiskem. Pak si rozmyslete jak hlubokou misku budete potřebovat a podle toho odřízněte dno. Miska je připravena k použití.

Lepidlo Kanagon a nebo i jiná lepidla v tubě časem zasychají, protože uzávěr není právě nejvhodnější. Efektní a účinný uzávěr je možné získat z plastové olejničky, kterou určitě dobře znáte. Uzávěr olejničky pevně dotáhneta a těsně pod ním odříznete ostrým nožem nádobku na olej. Takto odříznutý uzávěr stačí našroubovat na tubu lepidla a problémy s uzavíráním tuby jsou vyřešeny.

Představte si situaci, kdy tři kamarádi si šli zalétat. Kontrola na zemi, vše v pořádku. Pořádně vytáhnout antény a hurá do vzduchu a najednou jeden letoun to bere přímo k zemi! Evidentně rušení, ale jak to ? Vždyť máme každý jiný kanál ?! celý článek

Při stavbě modelu lodě jsem narazil i na problém dálkově ovládaného spínání osvětlení. Své řešení bych rád uvedl i pro ostatní, kteří řeší podobný problém a třeba si s ním tak úplně nevědí rady. Po relativně dlouhém a relativně bezvýsledném:) pátrání jsem zahltil stránky MoNaKa dotazem ohledně dálkového spínání LEDek. Nemožné se stalo skutečností a jeden člověk mi odpověděl

. S jeho pomocí jsem našel schéma od Tonyho van Roona, původně od Kena Hewitta, na spínání světel, pomocných motorů, žhavících svíček atd. Celý článek

Zdrojem drahocenné elektrické energie v RC modelech jsou dnes výhradně akumulátory. Klasické "suché" baterie, se kupují již jen do hraček, CD přehrávačů a pod a i zde je pomalu ale jistě vytlačují nabíjecí články upravené na běžnou velikost tužkové baterie. Psát na téma akumulátorů znamená pustit se na velmi tenký led. Ovšem spousta začínajících modelářů neví jak s akumulátory zacházet jaké jsou typy a jejich možnosti a pod. celý článek...

Výrobce uvádí tzv. "kroutící moment". To je součin vzdálenosti místa působení síly [1] od osy otáčení [S] (rameno síly) a velikosti síly, která na toto rameno působí.

Pro lepší názornost malý příklad. Servo u nějž výrobce uvádí hodnotu 5Ncm utáhne 5N na páce dlouhé 1cm nebo 1N na páce dlouhé 5cm. Někteří výrobci udávají moment síly který servo už zastaví. U serv značky Graupner je to skutečně přídržná síla, servo tuto sílu udrží v klidu. Ale u serv značky Hitec a Fubata to znamená uzvednout tj. servo pákou ještě spolehlivě pohne.

Pokud se vysloví jméno Nautilus, hned se každému vybaví slavná ponorka z románů J.Verna, těm znalejším první atomová ponorka a lodním modelářům elektronický obousměrný regulátor otáček. Málo kdy se stane, aby výrobce nabídl o svém výrobku veškerou dokumentaci svým zákazníkům. Lodní modeláři Svatopluk Hubáček a Miloš Kowol to udělali, takže se nyní můžete s regulátorem Nautilus seznámit opravdu velmi podrobně. Celý článek ZDE.