|
(14.11.2002) Dne 9.8.2002 jsem v diskusním fóru na Model centru (http://www.mojehobby.cz/) položil dotaz, zda někdo neví jak věrně imitovat kouř z válečné lodi (téma Kouř). Rozvinula se z toho docela zajímavá diskuse s několika dobrými nápady a radami, jak takové čadítko sestrojit, případně kde ho koupit. Věren své zásadě - "Zbastli co můžeš" - jsem se nakonec něco pokusil vyrobit. Nejdříve jsem uvažoval o dýmovnici z tuhé hmoty. Podařilo se mi sehnat několik návodů na jejich výrobu, ale...dělejte si z bytu chemickou laboratoř s možností exploze nebo požáru. Navíc takovou dýmovnici jakmile jednou zažehnete, už ji neuhasíte a nebo opětovně nezapálíte. Její jednorázové použití může mít svoje výhody jinde. Například imitace zásahu a pod. Ale na kouř z komína ? Není prostě ideální. Výrobci různá čadítka na trh dodávají, ale jejich cena není zrovna zanedbatelná. Taky se všude nevejde a zkuste jej nacpat do komínu modelu lodi, která je 50cm dlouhá. Chtěl jsem dosáhnout toho, aby to bylo malé, konstrukčně jednoduché, ekologické, výrobní náklady takřka nulové. Výsledkem je čadítko 1.KČ. Zkratka neznamená jednu korunu českou, ale "první Kebovo čadítko". :-)
Dýmotvorná slož je tvořena glycerínem, který lze opravdu volně zakoupit v lékárnách. Trochu jsem jej naředil olejem na šicí stroje. Glycerín je taková "zvláštní" čirá tekutina, která nerada vzlíná, moc neteče, pomalu se vsakuje...lidskou vlastností bych ji označil jako neochotnou. První pokus spočíval v tom, že jsem do prázdné nábojnice z pistole nalil glycerín a ponořil do něj hrot pistolové páječky. Krátce to začudilo a pak glycerín začal vařit bez jakéhokoliv dýmu. Další pokus byl odporový drátek připojený k baterii a ponořený do glycerínu. Nedělo se nic, ale po vytažení a nažhavení drátku to čadilo dokud se glycerín neodpařil. Následovalo omotání drátku kolem knotu. To bylo zklamání, protože glycerín nevzlínal. Možná jsem měl špatný knot. Nevím. Odkapávání glycerínu na rozžhavené očko z odporového drátu taky nebylo ono. Víc to nekapalo než kapalo. Nakonec jsem experimentování na pár dní nechal a čekal na ten správný nápad. Ve čtvrtek to přišlo - bingo!. Probírali jsme s klukem fyziku pro šestý ročník ZŠ - téma síla. Všudypřítomná gravitace to je to čerpadlo na dodávku glycerinu, který bude stékat po knotu na rozžhavený odporový drátek. Vlastně to stačilo celé otočit. Nádržku nahoru a drátek dolů! Včera jsem zbastlil prototyp a ono to fakt funguje! Jak posuďte sami... Základ tvoří "knot" ze slídového papíru, který jsem vykuchal z topné spirály nefunkčního fénu na vlasy. Je široký asi 1,5mm. V jeho polovině jsem udělal dva závity z odporového drátku tak, aby těsně přiléhaly ke knotu. Odporový drátek jsem připájel ke zvonkovému drátu. Horní polovina knotu prochází dnem nádržky (uzávěr z ochranného obalu náplní do čínských per). Otvor pro knot musí být těsný. Výsledek můžete vidět na obrázcích. Do nádržky stačí nalít glycerín, chviličku počkat až proteče nepatrnými škvírkami mezi knotem a dnem nádržky a začne stékat po knotu dolů. Pak už jen žhavit. K napájení jsem použil starý Ni-Cd akumulátor z mobilu (4,8V/1200mAh). Zjistil jsem, že není dobré žhavit nepřetržitě. Nakonec se ukázalo, že dobré je drátek žhavit přibližně v půl-sekundových intervalech. Zařízení na regulaci teploty žádné nemám tak jsem dělal pulzní regulátor ručně :-)
Experiment ukázal, že tenhle princip je životaschopnej. Stačí přidat nějakou elektroniku, která by řídila pulzní žhavení a vypínač, který vše zapne a nebo vypne. Bylo by asi dobré pod knot přidat nějakou misku aby zachytávala glycerín, který proteče skrze spirálku a nerozlíval se všude okolo. Moc ho opravdu ale není. Teď se pokusím čadítko přímo zabudovat do komínu své vlajkové lodi a uvidíme.
Stránka se průběžně doplňuje. poslední aktualizace 24.03. 2003
|
|
||