Zlatá plachta Barbory 2005

Od pátku 13. do neděle 15. května se v Duchcově konala 1. mezinárodní RC regata historických plachetnic – kategorie NSS. Hnán svým zájmem, vypravil jsem se v sobotu, se svým fotoaparátem, okouknout jak taková regata vlastně vypadá. Navnadil mě i článek v časopisu RC Revue 5/2005.

Na úvod něco málo o kategorii NSS. Jedná se o velmi mladou kategorii maket plachetnic s RC ovládáním. NSS je zkratkou slov Navigation Scale Sail. Při vlastních jízdách lodí nesmí být použit jiný pohon než síla větru, i když modely samozřejmě mohou, stejně jako jejich předlohy, pomocný pohon mít. Soutěží se na trojúhelníkové trati, vymezené bójkami, takže plachetnice a jejich kapitáni na břehu předvedou schopnost jízdy lodě ve všech směrech. Lodě jezdí podle kategorií ale je pořádána i společná jízda, pokud to počet lodí dovolí. Shodnost modelu s předlohou je posuzována v rámci stavebního hodnocení.

NSS-A - Bermudské (moderní trojúhelníkové) plachty.
NSS-B - Čnělkové a lugrové oplachtění, pouze předozadní plachty.
NSS-C - Lodě s ráhnovými plachtami a ostatními druhy oplachtění.
NSS-D - Vícetrupé lodě a lodě se zvláštními pohony.

Regaty se účastnily „pouze“ lodě prvních dvou kategorií a bylo se opravdu na co koukat. Celkový počet lodí byl ke třiceti. Soutěž se odehrávala v centru Duchcova na rybníku Barbora. Pořadatelem byl domácí klub lodních modelářů, jehož klubovna je kousek od Barbory. V Duchcově je k vidění (mimo rybníka a klubovny) krásný zámek – svědek posledních dnů slavného Itala Casanovy, který je v Duchcově i pohřben a má zde i pamětní desku v kostelíku na břehu Barbory. Tato turistická vsuvka je zde kvůli našim drahým polovičkám, protože si nesmíme myslet že to, čím jsme nadšeni my, dokáže naplno uspokojit i je. Popravdě řečeno, hodiny zírat na lodičky, obdivovat zručnost a dokonalost jejich tvůrců, koukat, jak se jachty prohánějí stále dokola kolem nějakých bójek, není pro nezúčastněného člověka zrovna víkendová náplň. Tady se může doplňkový program velmi hodit. Stejně tak by se hodilo i kolo, protože v okolí je co vidět.

Ale zpět k rybníku Barbora. Počasí v sobotu nebylo příliš nakloněno regatám. Vítr se rozhodl, že se příliš nepředře. Anemometr se téměř netočil a vítr foukal zejména mezi jízdami, když byla hladina prázdná. Co bylo zajímavé – v poledne se otočil o 180 stupňů, foukal chvíli naopak a pak se zase odporoučel. Odpoledne končilo deštěm.

I přes tuto nepřízeň počasí lodě poslušně opisovaly trojúhelníkovou trať i když jejich kapitáni sem tam utrousili silnější slovo. A v pátek prý byl vítr lepší. Nicméně i ve slabém větru bylo co na hladině sledovat.

Dvě kategorie lodí znamenaly, že při rozjížďkách na břehu vždy zůstala jen jedna – bylo jednoduché kategorie správně rozeznat. Nejdříve kategorie NSS-A (moderní trojúhelníkové plachty). Většinou se jednalo o modely současných jachet, tak jak jsou k vidění v marínách. Bylo zde i pár lodí ze stavebnic, po pravdě řečeno to na nich bylo i dost poznat. Působily, vedle propracovaných maketových modelů, poněkud levným „plastovým“ dojmem. Na druhou stranu, na hladině nijak nezaostávaly a možná v některých momentech svými plavebními vlastnostmi své pracnější kolegyně předčily.

Kategorie NSS-B, tedy čnělkové a lugrové oplachtění a pouze předozadní plachty, byla pro mne přitažlivější. Tady už (aspoň podle mého názoru) nebyla ani jedna z lodí ze stavebnice. Jejich autoři si dávali velkou práci s provedením a místy šli opravdu do detailů. Fascinovala mne například loď RED ATEO, rybářský kutr pana Abela z Bratislavy. Na palubě se povalovaly bóje značící položené sítě, vrše na úlovek, otevřená krabice s nářadím, sudy a také lodní vědro na splachování paluby…. Posledně jmenovaná maketová parádička, vědro, se při jedné z jízd dostalo do vody (sestřeleno ráhnem vratiplachty) a celá jízda byla zatížena tímto nedobrovolným „hendikepem“. Naštěstí provaz vydržel celou jízdu a nedošlo ke ztrátě. Na obrázku je visící vědro na zádi…

Na vlastní oči jsem viděl i „krásku z titulní strany“ loď DORIAN GRAY pana Zemana (RC Revue 5/2005). Zajímal jsem se, jak se plaňkuje trup tak, aby vydržel a přitom nebyl náchylný na vlhkost. Dorian Gray je plaňkován klasicky tvrdou balzou na žebra a celý přelaminován. Na laminát je plaňkováno znovu, mahagonovými lištami tloušťky 2 mm a výsledek je důkladně vylakován dvousložkovým lakem. Tvůrce si posteskl, že lak vyšel příliš lesklý. Loď ale vypadá skvěle.

Nádherná byla THALASA pana Egrta. Věřte, nebyl jsem sám, kdo z ní nemohl spustit oči.

Každé povídání by mělo mít závěr. Ten můj je, že NSS je krásnou kategorií, která přináší uspokojení romantikům, kteří sní o plachtách, vydutých větrem, mají smysl pro detail a dostatek technické invence rozhýbat model, který ještě před pár lety byl pouze uzavřen ve skleněné vitríně, kdesi na čestném místě v obývacím pokoji. Modely si v detailech nezadají se svými neplovoucími kamarády, jsou však schopné plavby tak, jak je ve funkční modelařině zvykem. Samozřejmě rychlostí a manévrovatelností jsou pozadu za špičkovými „stroji“ s karbonovým stěžněm, nicméně proč se v dnešní uspěchané době nezastavit a nezasnít nad ladnými tvary krásných lodí.