Zmrzlá Vltava - setkání lodních modelářů na Vltavě

Když si o sobě myslíte, že zase nejste až takoví blázni, kteří by v lednu šli pouštět lodě na Vltavu, tak věřte tomu, že je jste. V neděli dopoledne mi zavolal Roman, že se domluvili s Antem a Dášou, že zajdou k Vltavě a jestli nechci taky. Než jsem si stačil uvědomit, co to vlastně obnáší, tak už jsem souhlasil.

Byl jsem dopoledne v práci a tak jsem se hnal domů, rychle zkompletovat Abecromibieho. Nechtělo se mi jít k Vltavě s prázdnou. Manželka mezi tím připravila videokameru a hurá k vodě. Počasí vypadalo velmi nadějně. Sluníčko, bezvětří...ale než jsme se dostali k řece, zvedl se vítr a zatáhlo se.

Na břehu už čekal Roman s Dášou a na molu měli připravenou Najade. Byl jsem zvědavý, jak se projeví úpravy, které Roman na ní udělal. Rozbalil jsem taky nádobíčko, ale bylo mi jasné, že kvůli vlnám se na vodu moc nedostanu. Ante s manželkou Martou dorazili o chvilku později. Zatím co Ante připravoval svůj dělový člun, Marta ihned vytáhla fotoaparát a začala pořizovat fotodokumentaci. Moje žena zase všechno natáčela.

V závětří mola jsem lehce otestoval jak se moje loďka bude po přestavbě chovat. Mírný náklon na levobok se lehce srovná, ale jinak těžiště v pořádku. Tak jsem alespoň zkusil odpal rakety. Na Lužinách-Night mi odpalování selhalo. Zde se mi konečně podařilo předvést, že to skutečně funguje. Dva úspěšné starty jako test stačily.

Zatím co Roman proháněl Najade na vlnách Vltavy, Ante bojoval se servem řízení, které se v arktických podmínkách poněkud pomátlo. Najade už jezdí opravdu dobře. Upravená odtoková hrana pomohla. Vyzkoušeli jsme i jiný lodní šroub, ale nakonec jsme usoudili, že ten první je nejlepší.

Během našeho přešlapování na molu se ukázalo, že největším problémem není ani tak zima, jako labutí lejna. Jako první jsem při focení do něj kleknul já, pak ho nakopla Dáša, Roman do něj rovnou šlápl a Ante aby nezůstal pozadu, tak si do něj také kleknul

Řízení dělového člunu se nakonec umoudřilo a Ante se pustil do boje s vlnami. Jeho boj byl opravdu statečný a když jsem doma koukal na video, tak to chvíle vypadalo, jako když se člun probíjí v Severním moři nějakou bouří. Vlny šly přes příď opravdu hodně. Když pak Ante přistál u mola a zvedl palubu, museli jsme ocenit funkčnost vodotěsné přepážky a prozíravost konstruktéra.

Dáša, mi nakonec zapůjčila svoji milovanou Najáde. Sledovat loď ze břehu je jedna věc a pak ji kormidlovat druhá. Zpočátku trochu opatrně a pak už na plný plyn. Jezdí opravdu dobře. Lehce přejde do kluzu a hladiny se drží jak přilepená ikdyž jsou vlny. Na řízení reaguje naprosto přesně a okamžitě. Myslím, že Dáša si vybrala dobře. Jak model, tak i konstruktéra

	Takto to vypadalo u Vltavy s panoramatem Vyšehradu.
	Postávání na molu (nikoliv přehlídkovém)		To není polárnice, to je moje žena Monika.
	Ante připravuje svoji loď.		Najáde a její stavitel.
	Monika...		Náš syn David se pustil do úpravy plavební dráhy.
	Koho Marta fotí ?		Svého muže jak domlouvá servu řízení.
	Monika a Dáša sledují dění na pravé straně mola.		Tady můžete vidět co tak zaujatě sledovaly.
	Najade poprvé...		Najade podruhé...
	Najade v plné jízdě.		Najade v plné jízdě.
	Najade v plné jízdě.		Najade v plné jízdě.
	Romanovi se nepokazilo auto, nabíjí baterie.		Dělový člun bojuje s vlnami na Vltavě.
	Omluvám se, že fotky nejsou příliš ostré, ale automatika si s tím neporadila.		Rychle do závětří..
	V závětří mola.		Na otevřené vodě...
	Příď zaplněná vodou.		Teče voda, teče...z trupu dělového člunu.
	A znovu na Vltavě.		Roman a Dáša při výměně lodního šroubu.