Prvomájové setkání na Srpku

2.5.2005

 

Klub NAMOLO!   Dne 1.5.2005 jsme s manželkou ráno vstávali v Karlových Varech, jeli do Mariánských Lázní na výborné lázeňské oplatky a pak se hnali jak šílení přes Plzeň zpět do Prahy. A ze Spořilova, přes celou Prahu do Únětic. Přeci jen nám to nedalo nepřijít. Jenže když jsme celí uštvaní dojeli k rybníku, zrovna všichni odjížděli. Zase skoro přes celou Prahu někam jinam. A na to už nebylo sil ani času. Tak jsme ten prvomájový den prožili každý jinak .

Keba


Prvomájové setkání v Úněticích aneb jak to viděl Ante

 Únětice 1.5.2005  Dáša s Romanem  zorganizovali již druhé prvomájové setkání na rybníku v Úněticích. To začalo dopoledne  polétáním u nedalekého Holého vrchu. Roman mi zavolal, že se tam sejdeme v jedenáct hodin, ale přes veškerou snahu jsme s Martou dorazili až v 11:45 Na místě už byli Roman, Dáša a Nex s Jájou a Pájou . Roman s Dášou vesele poletovali, Nex kibicoval a Jája chytala Páju

 

Únětice 1.5.2005   Okukoval jsem letadýlka a čas využil k nabíjení baterek které jsem vzal nenabité, nějak nebyl čas je nabít, protože jsem po sobotním výletu usnul u televize a vzbudil se v 9:45 takže čas na baterky nějak nezbyl

 

   Ve dvě hodiny odpoledne jsme se přesunuli k Únětickému rybníku, kde už čekal Dáda a ještě další  které jménem neznám. Hned vzápětí přišlo nemilé překvapení. Rybník byl velmi špinavý a  také jsme  tam našli nějaké mrtvé ryby. Což k našemu údivu neodradilo několik rybářů. Během debaty co teď, dorazil Ivoš s paní a další. Padlo několik návrhů kam se přemístit. Nakonec vyhrál Nexův „Rybník na Čerňáku“( pro neznalé rybník prý nedaleko Černého mostu, já bych řek , že je v Dolních Počernicích ). Přesun několika aut proběl celkem bez problému až na mne, známého individualistu který zvolil jinou trasu než ostatní a potřeboval potom trochu navigovat .

Únětice 1.5.2005   Rybník je v hezkém prostředí  a v blízkosti je oblíbený Nexův kiosek . Vybalili jsme lodě, letadla a gril z aut.  Hurá na vodu. První na vodě byla Dádova ruská školní loď. Mezitím jsem připravil na vodu policejní člun NDR ale ani dnešní pokus nebyl příliš úspěšný. Loď se mi zdála přetížená a při přidání plynu se silně nakláněla. Pokusy jsem vzdal protože jediná malá vada rybníku, tam kde jsme se utábořili, je trochu horší přístup k vodě.  Stále vyndávání a dávání lodě na vodu to nebylo nic pro mne. Tak jsem vytáhl Artura. To už měl Ivoš na vodě Lédu. Dádovy loď trochu zlobila, nakonec jsem ho Arturem po několika pokusech a pomoci ostatních lodí dotlačil ke břehu. Kde Dáda zjistil , že loď ztratila šroub. Měl jsem sebou jiný tak byla za chvíli zase  ve  vodě . Sice ještě trochu zlobil regulátor, ale již se pohybovala vlastní silou.  V té době už Nex proháněl svého rychlíka . Stěžoval si, že loď nějak špatně jede a netrvalo dlouho a zůstala stát. A zase byla práce pro Artura pro dnešní den přestavěného na pomocnou záchranářskou loď .

   Ondra připravil Cobru na plovákách k letu. K předletové přípravě patřilo i nafouknutí malého člunu. To se vyplatilo po jednom nevydařeném obratu Cobra skončila ve vodě plováky nahoru .

   Záchranou akci Marta pečlivě zdokumentovala . Dášina Najáde jezdila jako obvykle rychle a spolehlivě. Ivošova Léda jezdila moc pěkně a směl jsem ji i chvíli řídit (no ta chvíle byla trochu delší )

Únětice 1.5.2005   Mezitím se na grilu peklo masíčko a špízi. Řízení plachetnice mne zaujalo tolik, že jsem s grilu stihnul uzmout jen posledních pár kousků . Úplně bych zapomněl na nejvydařenější záchranou akci. K vodě přišli ještě další modeláři s letadlem a lodí. Loď byla postavena zajímavou technologií v minulosti zmiňovanou na Monaku. Tato technologie se nazývá „punčochová“ a to proto , že na jednoduchou kostru se natáhne punčocha a nasytí pryskyřicí. Této lodi selhala nějaká část pohonné soustavy. Pokus o záchranu Arturem se nějak nedařil. Našli se však na místě obětaví kluci kteří se vrhli do vody a loď vylovili.

   Na chvilku také dorazil Ivvo a přinesl ukázat rozestavěného Olivera. Práce je to pěkná a čistá, bude to hezká loď.  A to je vlastně už konec byl večer a všichni se začali rozcházet. Myslím , že se všichni těší na další vydařené setkání.

Ante

Prvomájové setkání v Úněticích aneb jak to viděl Nex

   Byl 1. máj, lásky čas. I když jsou modeláři verbež líná (já teda určitě), tak RomanM (dále jen Roman) a Ještěřice (oba věci znalí, objednali super počasí) se rozhodli nám všem připomenout, že je to Svátek práce a že když nemusíme do průvodu, tak nás rozhodně doma válet nenechají Aby nám připomněli dobu mávátek, tak nás donutili vytáhnout antény a někteří je snad z nostalgie ověnčili barevnými fáborkami a snažili se okolí namluvit, že je to kvůli směru větru. No já jim teda přesvědčení brát nebudu a asi se dám do psaní.

Únětice 1.5.2005   Je neděle ráno 8:30 a to je naprosto nelidský čas na vstávání. Roman s Ještěrkou se už ale rozhodli podle hesla „modeláři spojte se“. Jsou to holt staré struktury. Ráno bylo v plánu lítání na Roztockém letišti a později na Únětickém rybníce hurá na lodičky. Tož jsme je v tom nemohli nechat samotné a rozhodli jsme se, je jako nelétající, podpořit alespoň čumendou. Po cestě jsem nabral Petrap a nevyzbrojeni představou kde by to tam asi mělo být, vyrazili směrem na letiště. Pan Bell by se divil jak jsme se pomocí utržených sluchátek snažili dovolat Romanovi a bídně nezahynout někde mezi kopci na rozpálených silnicích. A když jsme si poslechli „ahoj tady Roman a teď na vás nemám čas ...“ začali jsme propadat mírné panice. Roman se však ukázal jako skvělý organizátor, nelenil a zavolal na zmeškaný hovor zpět. Zjistili jsme, že jedeme úplně blbě, ale nasáli jsme stopu a k cíli zdárně dorazili. Roman s Jestěrkou tam už byli a zdatně nabíjeli baterky. Mé srdce zaplesalo! Přeci jen nejsem tak línej! Nebyli jsme totiž poslední. Po pár zdvořilostních a naprosto nepublikovatelných uvítacích frázích, jsem Ještěrce pochválil její omlácené Toro a čekali na to co se bude dít. Jako další se objevil Ante s Martou. Lodičkáři jsou prostě spolehlivější a znovu jsme se vítali. Marta byla bez foťáku dost nesvá. Mým Olympusem pohrdla a tak ji k ruce přirostl Romanův Kodak.

Únětice 1.5.2005   Začalo předstartovní letecké woodoo. Roman si navlékl čepičku, Ještěrka vzala do ruky vysílačku a  Roman začal běhat po louce. Netušil jsem, že letadýlka jsou taková psina. Je to teda poměrně drahý koníček. Myslím si, že stejnou funkci by obstaral klacek a nemusím si na takovéhle skopičiny kupovat FUTABU FF9. Na druhou stranu to je rozhodně ekologické. Chvilku jsme si je dobírali, ale pak nám sklapla čelist. Ještěřice se na nás významně podívala, Roman vzal do ruky Toro a rozezněl se splašený Speed 300. Ještěrka rozhodně prokázala, že hodiny strávené na letišti nejsou proflákané, a že ji to vešlo do krve. Pro mě, jako neletadýlkáře, to bylo prostě naprosto úžasné. Dokonce tomu dávala i směr a vypadalo to, že to má pod kontrolou.

Únětice 1.5.2005   Čas pokročil a letadýlkáři začali růst jako houby po dešti. Je mi líto, ale opravdu je neznám a letadla taky ne. Navíc stejně nejhezčí éro jsem měl s sebou já. Poznám jen Toro a o těch můžu zodpovědně říct, že jich bylo několik. Mimo to i nějaké větroně. Ale mezi námi, jsou to podvodníci, mají v nich motory a pak se diví, že to lítá tak dlouho a ještě se vymlouvají na termiku. A já naivka jsem si myslel že větroň je od slova vítr. Obrozenec by tedy ze mě rozhodně nebyl. Podle řevu jsem poznal, že se tam objevil i motorák. Dokázali jsme dát do kupy jen tyhle lidi:

Dáša Toro, Eagla nelítala  ( technické problémy – rušení )
RomanM

Sandy  elektrovětroň  rozpětí  1700  pohon Speed 400 7,2 V a baterky  Lipol  E-Tech 1200  3S

SkyCat, akrobat  z EPP rozpětí 1100 pohon AXI 28/20/10 a baterie  Lipol Kokam 2000 3S2P

Žlabava Elektrovětroň   rozpětí  1700  pohon Speed 40
Ondra Cobra   elektroakrobat s plováky  rozpětí cca 800 motor POT 3B baterie Lipol E Tech 1700 2S
Pavel Popov  alias Camajda Toro motor S300 6V

Únětice 1.5.2005   Fakt se omlouvám, rozhodně to nejsou všichni, ale víc jsme dokupy dát nedokázali. Prostě to tam všelijak vrčelo, bzučelo a více či méně úspěšně poletovalo. My lodičkáři, jsme zatím prostě jen tak pokukovali, trápili Martu se stativem a jen tak se poflakovali. Navíc, protože jsme byli připraveni,  jako ostatně vždy, tak jsme nabíjeli baterky (jedna kapota nezůstala zavřená) a  přemýšleli, zda tedy vůbec odjedeme. Prostě idylka, kterou kazili jen nějací místní, kteří dělali pokusy o nějakou rallye.

   Sluníčko krásně pálilo a došlo i na krémy odpuzující UV paprsky. Letadýlkáři jsou prostě neúnavný. Ona to totiž není žádná zábava. Všechno jim funguje a tak si sedí na židličkách, pokuřují, rozkládají rukama a přitom ještě mají tu drzost tvrdit jak lítají. Ten poklid dokonce začal nahlodávat i Petrap který pronesl kacířskou myšlenku, že by si postavil letadlo?! Za takovéhle řeči je na frontě kulka! Hodiny neúprosně plynuly a náhle se ozval Roman, že by tedy něco zakousl. Podle hesla "vždy připraven" a jako servisní tým, jsem byl rázem na koni a podsunul mu misku se salátem mé přítelkyně (rád se chlubím cizím peřím, co mi také zbývá, že ?). Nejdřív jen ochutnal, ale když jsem viděl, jak to do něj padá, rozhodl jsem se pro ústupový plán. Vyndal jsem tácek a naložil na něj co se vešlo. Uklidňovala mě myšlenka, že byl poměrně malej. Jenže Roman nezklamal a v nastalém zmatku mi ztopil lžíci, příště vezmu raděj plastové. Tím vyvolal řetězovou reakci, protože jsme si vzpomněli, že u lodiček by se mělo grilovat a byl vyhlášen všeobecný ústup k Únětickému rybníku.

   Nasedli jsme do aut. Všichni kupodivu nastartovali a hurá na lodě. Měli jsme super navádění a rybník jsme našli. U rybníčka se naše lodičkářská obec rozrostla. Čekal tam na nás Dáda. Nějací kluci se nesměle ptali zda, jsme modeláři a po chvilce se objevil i Ivoš. Bohužel pohoda se začala trošku vytrácet. Rybníček je to krásný, což o to, jenže nám nějak zarostl a všechna čistá místa okupovali rybáři. Jakoby si nemohli posbírat ty  leklé kapříky co se povalovali bříšky nahoru mezi tím žabincem. Jediný kdo byl ochoten se vydat na vodu byl Dáda s modelem ruské školní lodi. Moc se mi líbila,ale i toho jeho nadšení po chvilce přešlo. Rozhořela se dlouhá a neplodná diskuse o tom kam teda dál? Padali návrhy a proti návrhy, dohoda daleko. Můj návrh na rybník na Černém mostě byl neustále přehlížen a tak jsem nasadil zbraň nejvyššího kalibru. U rybníka je kiosek. A zase tu návrh, tu protinávrh a nikam to nevedlo. Však to znáte, nedomluví se Čech s Čechem. Tu zavelel Roman kdo je pro Černý most. Nevím zda byl důležitější kiosek, či jeho mohutný hlas, ale bylo rozhodnuto. Vytyčil jsem na mapě místo M a rybník R, a rozjeli jsme naše malé procesí nedělní Prahou. Po cestě jsme potkali Kebu, který zbaběle prohlásil, že už dál nejede a vyrazil směrem domů. Nakonec jsme se záhadně rozdělili na dvě skupiny. Ante si samozřejmě jel jako vždy po svém. Po mnoha telefonátech jsme nakonec k cíli všichni úspěšně dorazili a zabrali kus břehu. Takže hurá na seznam lodiček a lidiček:

RomanM a Ještěřice Najade (motorová jachta)
Nex Pája ( rychlý člun )
Ante Artur ( netřeba představovat )
Dáda ruská školní loď ( já fakt nevím jméno)
Ivo Léda ( plachetnice )
Ondra Cobra   elektroakrobat s plováky ( hydroplán
Petrp Enterprise ( letadlová loď )
Kluci s nedokončeným modelem ??? ( motorová jachta )

   A to je asi všechno, snad jsem na nikoho nezapomněl a kdyby jo, tak se omlouvám. Jak říkám, letadýlka jsou nuda, my jsme začali zjišťovat co nám tak nějak nefunguje. To nám rozhodně neubralo na nadšení. Voda se tvářila příjemně, gril se krásně roztápěl, zásobování fungovalo, co víc si přát! Dáda šel na vodu první a loďka se krásně pohupovala na vlnkách, které čeřil jen mírný vánek. Všichni jsme ho následovali a mlsně pokukovali po grilu.

Únětice 1.5.2005   Náhle Dádu přestalo cosi poslouchat. Nejspíš prý regulátor. Rozjela se záchranná akce. Nic nám nevadilo, že jsme nikdo neměli remorkér, zapojovali se všichni, včetně Páji a Lédy. Byl to rozhodne první TT plachetnicí a rychlíkem v dějinách Klubu NAMOLO. Nakonec se nejvíce osvědčil Artur, my ostatní jsme naprosto propadli. Docela chybělo Monako I. Kluci jezdili se svým modelem jachty a moc se jim líbilo, že jsou nejrychlejší. Potom co jsem spustil na vodu Páju, jsem jim toto prvenstvíví uzmul,ale neradoval jsem se příliš dlouho. Na vodu se chystala Najade a ta je někde jinde. Klucííí třetí místo taky není k zahození,ale je fakt, že tam Ante neměl svůj raketový člun. To by na mě zbylo třetí místo a na vás bramborová medaile. Jezdilo se o sto-šest. Enterprise vytrvale brázdila pobřežní vody, hledala nejspíš dobrý vítr na vysazení svých strojů na přepad nepřítele který se skrýval ve vysoké trávě kryjící břeh. Má sice pohon z autíčka, včetně vysílačky, ale pracuje velice spolehlivě.  Prvnímu zastávkování Páji jsem nevěnoval pozornost. To se prostě někdy stává. Je to holka tvrdohlavá. Svoje baterky jsem dal na nabíječku, z Anteho bohatých zásob jsem vyžebral jiné a vyrazil znovu. Slavnostně prohlašuji, že jsem konečně odpálil motor a rozhodně ho nemíním znovu opravovat. Půjde k šípkům a začnu se poohlížet po náhradě. A byl tu náš oblíbený TT, nějak se mu v poslední době daří. Ante mi sice za moje řeči vyhrožoval, že mě nechá na vodě, ale je to kluk hodná, milá, šikovná, usměvavá (to by snad mohlo stačit) a nakonec mě Arturem dotlačil ke břehu.

   Tak  jsem se zase dostal do role statisty. Ivo nám půjčil Ledu. Vítr nějak nefoukal a Ante se statečně snažil najít jakýkoliv závan větru. Po skoro hodině ho to přestalo bavit a tak jsem si zkusil, jaké to je, hledat závany větru, já. Profík se prostě pozná. Ivo mi dal instruktáž a téměř ve chvíli kdy mi Ante předal vysílačku, se prostě rozfoukalo a já si užil jaké je řídit něco co nemá motor. Vážně zábava, zpestřená Anteho prupovídkama o nespravedlnosti světa.

Únětice 1.5.2005   O největší pozdvižení se postaral Ondra se svým hydroplánem. Nádherně odstartoval, přistál, odstartoval, udělal pár přemetů a posadil hydroplán na záda na vodní plochu. Nelenil, nafoukl člun a za pomocí malého pádla se neohroženě vydal zachraňovat. Vysloužil si tím obdiv a povzbuzování kolemjdoucích. Ti se jen nemohli dohodnout na důvodu proč pluje tak pomalu. Převážil názor, že má slabé baterky, protože neustále zpomaloval. Nakonec však překonal všechna úskalí plynoucí z vody (která mu tekla do člunu a chladila záda), příkoří od křiklounů ze břehu a doplul k hydroplánu. Po vzoru césarů, hrdě a se vztyčenou rukou, doplul ke břehu.

Únětice 1.5.2005

   Gril zatím začal vydávat svá tajemství. Podávaly se špízy a vepřové plátky. Ze začátku to vypadalo, že se na všechny nedostane, ale byl to jen optický klam. Po chvíli jsme začali při slovech "kdo si ještě dá špíz", uhýbat pohledem. Ještěrka se ovšem nedala zviklat a postupně nás (s úsměvem jí vlastním) přesvědčila, že si určitě ještě dáme. Byla to pohodička, jen nepojízdných lodí na břehu bylo více než na vodě. Klukům náhle jejich jachta také škytla a majestátně se zastavila. V TT jsme se tedy rozhodně pocvičili. Dva malí přihlížející klučinové se na to už nevydrželi dívat a rozhodli se pro jachtu doplavat. Artur se dravou silou svého 4:1 zpřevodovaného Speedu 280 snažil spasit od vln tsunami vyvolaných plaváním, což se mu nakonec podařilo.

   Nakonec se přišel na nás podívat i Ivvo který někde v okolí bydlí a přinesl ukázat rozestavěného Olivera. Když to tak vezmu, tak nám na vodě moc lodí nevydrželo. Prostě se objevily zásahy vyšší moci. O to víc jsme si povídali, užívali sluníčka a i na rozkvetlé stromy došlo. Nevím jak jste strávili ten lásky čas vy, ale my naprosto super a kdo nepřijel tak prostě prohloupil.

Nex

Únětice 1.5.2005

 

Obrázkové galerie

 

http://ante.i-net.cz/cernak/index.html