Mistrovství ČR - NS 2005 v Oseku

Rok s rokem se sešel a opět jsem v pátek seděl v autě a jel trávit první květnový víkend do Oseku u Duchcova na první závod Seriálu Mi ČR - NS 2005. V kufru jsem měl naloženy dvě lodě, nějaké to oblečení, modelářské nádobíčko a zásobu potravin na tři dny. Rozdíl byl v tom, že loni jsem byl v Oseku za čumila. Letos se moje role změnila na "čumil-závodník".

Vlastně celý loňský rok mě Ivan Grňa přesvědčoval o tom, že soutěže lodních modelů jsou o něčem jiném než jen jezdit na rybníku sem - tam a hrát kličkovanou. Nakonec jsem se přihlásil do jejich klubu lodních modelářů v Kroměříži. Dostal jsem členskou legitimaci a na jaře jsem se přihlásil na seriál závodů Mistrovství ČR - NS 2005. S předsevzetím zjistit jak to vlastně s tím závoděním je.

Nechtěl jsem se do toho vrhnout bezhlavě a tak jsem si vybral kategorii F4A. Vlastně vzhledem ke svému lodnímu parku jsem ani jinou možnost neměl. Meskalero jezdí spolehlivě a tak nebylo o čem přemýšlet. Pečlivě jsem jej přeměřil a Ivan mu vystavil "techničák". Mohl jsem tedy začít.

Přehled vybraných kategorií
F2A	věrné napodobeniny skutečných lodí s délkou modelu do 900 mm
F2B	věrné napodobeniny skutečných lodí s délkou modelu přes 900 mm do 1400
F2C	věrné napodobeniny skutečných lodí s délkou modelu přes 1400 mm
F4A	napodobeniny skutečných lodí ze stavebnic - pouze jízdní zkoušky
F4B	napodobeniny skutečných lodí ze stavebnic - statické hodnocení a jízdní zkoušky
DS	modely poháněné parním strojem
NSS	modely s pohonem na vítr (palchetnice)

Cesta do Oseku proběhla hladce. Jen to počasí nestálo opravdu za nic. Pršelo, byla zima. Zkrátka typické květnové počasí.

Ovšem veteráni závodů tvrdí, že v Oseku snad nikdy nebylo jinak a že pořadatelé by se měli zamyslet na termínem soutěže. Vyřídil jsem nezbytné ubytovací formality, seznámil se s pohodovým člověkem - Honzou Sýkorou se kterým jsem sdílel chatku a vyrazil do víru soutěžního dění na bodování maket.

Bodování soutěžních maket se odehrávalo v dřevěné boudě na okraji kempu. Pozoroval jsem průběh a přitom okukoval modely. Rozhodčí vyvolávaly jeden model po druhým. Přiznám se, že po chvilce jsem je začal tak trochu obdivovat. Z mého laického pohledu to vypadalo následovně. Soutěžící položil svůj model na stůl před zraky rozhodčích a doložil dokumentaci. Zpravidla chvilku nic neříkali a pak to začalo. "Proč je tady ten ventilátor šikmo ?" a ruka s propiskou vystřelila k inkriminovanému ventilátoru. A už se hledalo v plánech. "Tady to zaoblení nástavby je divný! To na těchto lodích tak nebylo!". Pohled do plánu jim dal za pravdu. A další a další detaily. Soutěžící vysvětluje proč to tak je, "..je to modifikace z toho a toho roku!". U některých zapracují emoce a strhne se drobná slovní přestřelka. Navíc ještě okolo okukují a klábosí ostatní, jako třeba já :-) Výsledkem několika hodinového bodovacího marathónu je, že jsou rozhodčí utahaní, někteří soutěžící naštvaní a jiní spokojení. Večer to všichni spláchnou nějakým dobrým mokem a do druhého dne je vše zapomenuto.

Druhý soutěžní den začíná ranním nástupem s uvítacím proslovem a informacemi o průběhu závodu. Organizátoři všechny prosí o důsledné dodržování časového rozpisu, který je opravdu dobře a přehledně zpracovaný. Jsou připraveny dvě soutěžní tratě, zázemí také. Počasí až na chvílemi silnější vítr přijatelné. Nic nebrání tomu aby vše probíhalo hladce. Zpočátku to tak je, ale pak organizátoři nepochopitelně posunou odpolední program na dřívější dobu a začátek nedělního programu taky a nastanou zmatky.

Když se podívám na rozpis jízd, tak je mi jasné, že se na řadu dostanu až někdy kolem 15:00 hodiny. Času víc než dost. Vlastně většinu času trávíte čekáním na svoji jízdu. Každý tak činí po svém. Někdo si čte, někdo jen tak sedí v křesílku a pozoruje cvrkot kolem, někdo spí. Já jsem lítal od jednoho stanoviště k druhému ve snaze zachytit veškeré dění a okouknout co nejvíc modelů. No večer mě už pořádně bolely nohy ! Ale potkal jsem Jamba s Fiki, kteří také soutěžili. Hned bylo veseleji, protože jsme startovali po sobě. Pak se objevil Dáda, který se přijel podívat z Prahy a zase bylo o známou tvář víc. Z neznámých tváří se ovšem postupně stávaly známé a tak mi bylo jasné, že tyto závody jsou společenskou akcí se spoustou pohody stejně jako kterékoliv jiné neoficiální setkání lidí co mají rádi lodě.

Den plynul a náš čas se pomalu blížil. Připravil jsem Meskalera na jízdu. Počasí se mezitím zkazilo a začalo pršet. Měli jsme zase ale výhodu klidné vody. Ivan Grňa nám přišel fandit a pomoci. Někde vypůjčil veliký deštník a ten nám navíc ochotně držel nad hlavou, když jsme stáli a čekali až přijde na nás řada na platě. Dáda statečně vydržel i přes nepřízeň počasí, aby držel palce. Chvilku jsem čekal na uvolnění kanálu a pak jsem zaslechl že můžu. Meskalero šel na vodu. Oznámil jsem "START" a Meskalero poslušně vyrazil. Ještě rychle vytrimovat řízení a pak už jen dobře projet trať. Po vrcholovou branku mi to jelo dobře. První nájezd jsem však nezvládl a branku minul. Druhý nájezd už byl dobrý. Jenže během jízdy prudce a náhle zjistíte, že když si chybně najedete, tak i tu jednoduchou branku můžete minout. Stihl jsem to ale srovnat včas. Couvání bylo bez problémů a pak už jen přistání v doku. Najel jsem dobře proti větru, ale pak ve snaze Meskalera srovnat, jsem ho omlátil o obě stěny doku a bylo po parádě :-) Druhá jízda byla už lepší. Ve vrcholové brance jsem sice lehce jednou škrtl o bójku (čehož si rozhodčí okamžitě všimnul), ale jinak už klidná jízda. V doku jsem špatně odhadl setrvačné momenty a Meskalero svojí přídí podjel o centimetr dojezdovou laťku. Jiří Syrovátko byl pozorný rozhodčí a tak mu to neuteklo a bodíky šly dolů.

Jambo zajel první jízdu s novou lodí velmi dobře, ale ve druhé měl velkou smůlu. Doslova mu shořel motor a regulátor. Tak šel Meskalero na vodu podruhé, ale tentokráte v úpravě pro tlačení a Jambovu loď jsem dostrkal ke břehu. Fiki první jízda taky nevyšla, ale druhá už byla dobrá. Poté se Dáda rozloučil a pěkně promrzlý odjel do Prahy. Zabalili jsme fidlátka. Jambo s Fiki odjeli domů opravit loď, aby mohli druhý den jízdy dokončit a já se šel v klidu najíst.

Nedělní ráno bylo jedna velká mizérie.

Zima, déšť a vítr. Bylo jasné, že třetí jízdy nebudou žádná švanda. Podmínky spíše pro ponorky než pro lodě. A o dramatické okamžiky nebyla skutečně nouze. Svážná loď měla hodně práce. Někteří soutěžící raději třetí jízdu vzdali, než aby riskovali ztrátu modelu. Mezi ně jsem patřil i já. Že jsem udělal dobře mi bylo jasné, když v jednom okamžiku model rybářské lodi vítr převrátil kýlem nahoru a druhá zmizela pod hladinou.

Jambo opravil svoji loď a ve velkých vlnách zajel dobře a Fiki byla taky úspěšná. Bylo až s podivem, že někteří soutěžící s lodí, která by se dokázala vejít do dámské kabelky , zajeli plný počet bodů !

Než dojeli poslední rozeběhla se záchranná akce potopeného modelu. Z blízkého okolí někdo přivezl potápěče, který se zanořil do vod rybníka a potopený model za potlesku přihlížejících rychle našel a z vody nadvakrát vylovil. Pak ještě u mola vylovil Ivanův "pípák".

Vše tedy skončilo dobře.

Utopený model se dá opravit,stejně tak utopený pípák. Úplná ztráta by mrzela asi víc. Pak už jen slavnostní vyhlášení před prokřehlými a prořídlými řadami účastníků, rozloučení a hurá domů.

	Pěkně a čistě zpracovaný moderní rychlý torpédový člun. Jeho soutěžní jízda mi však unikla.
	Komu patřila tato pěkně zpracovaná minolovka netuším, ale mě se moc líbila.
	S modelem italské fregaty Andrea Doria (1:100) soutěžil v kategorii F2C pan Stanislav Jíša z Navi studio Plzeň.
	Pan Jiří Špinar patří mezi naši absolutní špičku. To dokazuje i svojí maketou Duilio (1:100). Bohužel jízdně se mu už tak nedařilo.
	Model lodi Edisto (1:34) patří Peteru Mikulkovi z Bratislavy. Soutěžil s ní už v loňském roce.
	Pestrá směsice modelů v nejobsazovanější kategorii F4A.
	Kontroler 15 je inspekční člun postavený v měřítku 1:34 a soutěžil s ním můj spolubydlící a klubový kolega Honza Sýkora v kategorii F2A. Protože Honza souhlasil, aby model byl představen v samostatném profilu, tak se můžete těšit !
	Tak tento model letadlové lodi CV21 USS Boxer (1:100), který postavil pan Cerha je třímetrový macek. Na vodě vypadal opravdu impozantně. Bohužel díky silnému větru se s ním jízdní zkouška moc nevyvedla.
	Maketa osobní lodi Lilla Vendela (1:25) patřila panu Jiřímu Kubíčkovi ze Vsetína.
	Parníky se v Oseku sjely jen tři. Tradičně pan Špinar s parníkem S.M.Stevenes a manželé Voráčkovi s parníky Sandra a Victoria.
	Maketářská klasika - Snowberry
	Další novinkou v Oseku byla pěkná maketa americké bitevní lodi USS Texas (1:100) Ondřeje Vladyky. Když se dostala na vodu, tak spouště fotoaparátů se cvakaly po celou dobu plavby.
	Mojí srdeční záležitostí se ovšem stala maketa bitevní lodi Warspite (1:100) pana Šimůnka z Bakova nad Jizerou. V hodnocení stavby utekla ostatním daleko dopředu. Protože jsem pana Šimůnka vyzpovídal a on souhlasil, bude vám celý model představen v samostatném profilu.