Jak bylo na již tradičních jarních Lužinách

3.4.2005

 

   Letošní zima byla opravdu dlouhá. Když jsem připravoval pozvánku na letošní jarní setkání lodních modelářů na Lužinách, tak to vypadalo, že nádrž pod tubusem metra snad ani nerozmrzne. Jaro nakonec nad zimou zvítězilo na celé čáře a počasí vyšlo nádherné. Jen ten vítr často foukal trochu víc, než bylo záhodno.

 

   Tak vysokou účast jsme hned z jara ani neočekávali. Zhruba v půl třetí, kdy probíhalo společné pózování modelů lodí pro fotografy, jsem napočítal pětadvacet modelů, k tomu dvě vznášedla, vrtulník a nějaké to letadlo. Bylo vidět, že většina z nás přes zimu nezahálela. Všiml jsem si několika nových modelů, některé, nám již známé, byly vylepšené a opravené. Pozvání na Lužiny přijali i členové Merrimack klubu a jejich modely byly opravdu velkým zpestřením celého setkání.

 

   O diváky, díky krásnému slunečnému počasí, nebyla opravdu nouze a chvílemi na břehu prostě postával minimálně stohlavý dav. Lodě, hlavně na děti a některé dospěláky, působily takřka magicky. Některé děti nechtěly pokračovat v procházce a po lodích hned zatoužily. Rodiče  museli pracně vysvětlovat, že tuto loďku opravdu nelze koupit a že si ji ten pán sám postavil a taky že mu ji nepůjčí, protože takové lodě se nepůjčují.

 

   Vysoká účast modelářů a diváků je opravdu skvělá a velmi potěšující. Na druhou stranu, ale přináší problémy, které bude potřeba na dalších setkáních asi vyřešit. Když jsem viděl spoustu dětí a dospělých, kteří se proplétali mezi modely, tak mi občas zatrnulo. Podle mě, jen zázrakem nedošlo k vážnějšímu poškození některého z modelů. Každý model stál svého majitele spoustu úsilí, peněz a času. Proto bude nutné modely lépe chránit. Je to dáno také polohou dolní nádrže na Lužinách. V jejím těsném sousedství jsou dětská hřiště a vedou cyklotrasy. Horní nádrž, která je v současné době bohužel vypuštěná,  vyhovovala pro tato setkání více.

 

   Vysoká účast modelářů sebou přinesla také problémy. Nedodržování kolíčkového systému mělo za následek poměrně častá rušení a jednou dokonce vedlo ke zranění. Díky tomu zpočátku vládla na setkání mírně nervózní atmosféra, ale postupně se vše uklidnilo a v pozdním odpoledni již vládla tradiční pohoda.

 

   Konec takřka "oficiálních" poznámek a pojďme se podívat co se vlastně na Lužinách dělo. Tak hlavně foukal vítr. A chvílemi nepříjemně silný. Vlny byly vysoké a tak na hladině pohromadě moc lodí nebylo. K utopení žádného modelu naštěstí nedošlo, ale vylévání vody bylo k vidění poměrně často.

 

   Na vítr nadávali kupodivu i majitelé plachetnic. Myslel jsem, že se tentokráte předvedou a ukáží nám jak pěkně plachetnice dovedou drandit. Ivoš mi pak vysvětlil, že tento vítr je silný i na plachetnice. Poryvy a turbulence způsobené tubusem metra jízdu plachetnic hodně znepříjemňovaly.

 

   Letadýlkaři kvůli větru také ostrouhali. Jen Jaba statečně odstartoval s vrtulníkem a předvedl několik pěkných kousků. Velkou pozornost vzbudila vznášedla. Nejlépe se vznášelo to Jabovo. Jeho stroj nevyniká vzhledově, ale co se týče jízdních vlastností je to úplně něco jiného. Rychlost jeho stroje byla opravdu vysoká a je dobře ovladatelný. Na hladině se také vznáší skvěle a bylo vidět že s ním Jaba už opravdu umí.

  Také vznášedlo asi  metr a půl dlouhé bylo velmi hezky provedené. Na vodě se pohybovalo bez vážnějších potíží. Na svažitém chodníku už to bylo trošku horší kvůli slabšímu výkonu tlačné vrtule. Výkon pro vznášení, ale rozhodně nechybí, což bylo vidět při ukázce na chodníku. Oblaka zvířeného prachu většinu přítomných fotografů přinutila vyčistit objektivy.

 

   Vítr nám s Romanem znemožnil předvést Tug Towing. To co naše remorkéry na Vltavě tahaly naprosto suveréně, proti silnému větru nemohly urvat. Teprve těsně před koncem akce bylo možné za MONAKO I. zapřáhnout vanu a zkusit si zakličkovat mezi bójkami. To už tam ale Roman bohužel nebyl.

 

   Některé z nás potkalo i tak trochu smůly. Dášu a Romana, kteří přivezli Najáde zlobil akumulátor. Dáda měl zase trochu problémy se stabilitou modelu a tak se do vysokých vln raději nepouštěl. Lukáše, který dorazil trochu se zpožděním a s úplně novým modelem remorkéru, na kterém ještě zasychala barva, taky nakonec zradily akumulátory.

 

   Problémy s větrem neměly, snad jako jediné, lodě členů Merrimack klubu. Jejich velikosti odpovídal i výkon motorů. Není se taky čemu divit. Pyrotechnické efekty, které dokáží předvést se jen tak na žádnou loď nevejdou.

 

   Vítr nás držel víc na břehu, ale o co míň se jezdilo tak snad o to víc se povídalo. Pokecat si přímo s kolegou modelářem na nějaké odborné téma prostě žádné internetové diskuse nahradit nemohou. Někteří z nás zase často zodpovídali všetečné dotazy přihlížejících. Nuda rozhodně nebyla. Psisko předvedl novou konstrukci bójky, která se sama pěkně ustaví podle výšky hladiny a vlny ji rozhodně nikam nevyženou.

 

   Celkově byly letošní jarní Lužiny i přes výše zmíněné nedostatky velmi vydařenou akcí. Bylo vidět, že v Praze existuje nová stálá skupina lodních modelářů, kteří i když nejsou nikde oficiálně registrováni mají chuť něco podnikat a lodní modelářství je pro ně velkým koníčkem.

 

Úplná obrázková galerie

 

Další obrázkové galerie na Internetu

 

foto Roman: http://www.anonymizer.cz/era//jl2005/page_01.htm

foto Marta: http://ante.i-net.cz/luziny

foto Tomáš: http://www.rctomik.cz

foto JM: http://www.virtualskies.net/Reportaze/Luziny/

                http://www.virtualskies.net/Reportaze/Luziny/MVI_2744.avi
               
http://www.virtualskies.net/Reportaze/Luziny/MVI_2759.avi

foto Psisko: galerie

 

Děkujeme všem, kteří přišli předvést svoje modely a všem kteří se přišli podívat. Také velký dík patří všem, kteří pomohli s přípravou této akce. Doufejme, že v létě, až se na Lužinách sejdeme znovu, už budeme jezdit na horní nádrži !

Keba

P.S. Popisy fotografií a video připojím později.