Mi ČR 2004 - Borohrádek

Protože na jaře se nám v Oseku na soutěži lodních modelářů líbilo, vyrazili jsme se podívat letos ještě jednou. Tentokráte se jezdilo v Borohrádku. Cesta z Prahy daleká a v závěru mírně zapeklitá díky dopravnímu značení, které prověřilo naši bdělost a orientační smysl. Nakonec jsme místo soutěže našli. A bylo znovu na co koukat a co obdivovat.

Místem konání byl areál Pilský Mlýn u Borohrádku, kde se nachází krásný rozlehlý rybník, na kterém byly vytyčeny tři soutěžní tratě. Dvě pro lodě s pohonem, a jedna pro plachetnice. Dlouhá hráz poskytovala dostatek místa pro všechny soutěžící i diváky.

Kromě příjemného prostředí se v areálu nacházelo občerstvení, kde bylo možné zakoupit langoše, grilovaná kuřata, buřtíky a ryby. Samozřejmě ani pivko a jiné nápoje nechyběly. K celkové pohodě se přidalo i dobré počasí. Co více si přát ?!

První rozjížďka se jela skoro hned po té co jsme přijeli. Startovalo se z místa, kde má hráz rybníka přepad a soutěžilo asi patnáct lodí. Velice hezké modely přivezli závodníci z Polska.

Vítr docela foukal a tak to jezdilo. Rozdíly mezi jednotlivými loděmi byly až zarážející. Vítěz rozjížďky to vzal stylem start - cíl a většině závodníků nadělil jedno celé kolo. Někteří měli problém alespoň to jedno kolo ujet. Asi dvakrát se stalo, že se plachetnice do sebe zaklínily a musely být posádkou vyprošťovací lodi od sebe odtrženy. Jedna plachetnice se stala neovladatelnou a vyrazila na rybník. K naší lítosti se tak nekonalo žádné drama, ale pohled na plachetnice nádherný.

Odpolední rozjížďka začínala takřka za úplného bezvětří a za naprostého bezvětří i skončila anulováním závodu a plachetnice musela ke břehu dostávat svážná loď. Přesto vítězný model z dopolední rozjížďky se dokázal za bezvětří pohybovat a tak jej někteří začali podezírat, že má v lodi zabudovaný motor

Přijel jsem okukovat hlavně makety. Zajímají mě ze všeho nejvíc, protože rád bych si také maketu postavil a když se dílo zdaří tak i soutěžil. Proto jsem hlavně fotil kategorie F-2A,B,C a F4B. Snažil jsem se zachytit hlavně modely, které nejsou na obrázcích z Oseku.

Dopoledne a chvilku odpoledne foukal vítr, který prvním soutěžícím dělal problémy hlavně při zajíždění do doku, kde je potřeba jemného manévrování. Postupně se vítr uklidňoval až zcela ustal. Soutěž měla spád, nekonaly se žádné zbytečné prostoje a tak i diváků u obou stanovišť bylo dost.

	Hezké makety luxusních jachet paní Miroslavy a pana Milana Adamcových. Ta větší jachta se jmenuje Elen (m:1:40, d:1,11m, kat. F2B) ta menší Admiral Zavojko (m:1:50, d:1,1m, kat.F2B). Lodě pluly hezky, ale v silném větru se závodníkům moc nedařilo.
	Pan Zdeněk Horský jezdil opět se svojí maketou ruské raketové korvety Nanuchka (m:1:49, d:1,21m, kat.F2B). Protože již byla představena v reportáži z Oseku, jen několik detailních snímků. Plout jsem ji viděl, ale poprvé.
	Stavebnice přístavního remorkéru Neptun byla doplněna hezkými figurkami námořníků.
	Velmi se mi líbil člun Celní stráže Hřensko - Orlík pana Marka Jungmana. V praxi tyto lodě však používá polská pobřežní stráž.
	Remorkér Abeille Flandre pana Jan Červíčka byl pořádný macek. Ten vzhledem ke své velikosti problémy s vlnami neměl. Pohánějí ho dva 12V motory, které hýbaly stěrači v jednom starém buldozeru a majitel si je nemůže vynachválit.
	Loď pobřežní stráže USA - Edisto jsem představoval v článku z Oseku, tak jen dva upomínací snímky.
	Makety pana Navrátila si připomeneme dvěma snímky.
	Maketa krásné italské bitevní Vitorio Veneto z období 2. světové války, která operovala hlavně ve Středozemním moři. Závodil s ní jeden z mladých polských závodníků a docela se mu dařilo.
	K vidění byla také obří maketa americké bitevní lodi Missouri. Více jsem se jí věnoval v reportáži z Oseku. Na hladině působí opravdu imposantně.
	Mezi našimi modeláři stále oblíbený přístavní člun Lilka.
	Tak tohle byla opravdová maketářská lahůdka od pana Špinara. Bitevní loď Duilio (Itálie) z roku 1896 (doufám že si to dobře pamatuji ). Prohlédněte si jednotlivé detaily a vychutnejte tu parádu. Škoda že jsem propásl její plavbu.
	V Oseku mi těsně před nosem unikl tento model TON 12. Ze stavebnice čistě zpracovaný model se spoustou doplňků, které na takovou loď patří se mi opravdu velmi líbil.
	Polští maketáři přivezli tento model torpédového člunu Plejad. Jeho délka byla něco kolem 150cm. Jinak dobrý dojem kazila spousta žároviček kolem celého modelu, které připomínaly spíše vánoční stromek než slavnostní osvětlení. Za tmy to však může být velmi působivé.
	Minolovka bývalé NDR Krake, stavitel a majitel pan Zdeněk Urban ze Vsetína. .

Kouzlo páry stále působí i v době technického pokroku, který se nevyhýbá ani modelům. Lodě poháněné parními strojky jsou prostě báječná záležitost, kterou všichni obdivují.

Do Borohrádku polští modeláři přivezli parníky dva, ale jeden z nich pro poruchu bohužel odstoupil.

Na závěr této reportáže si ještě prohlédněte tuto obrázkovou galerii s několika momentkami z prostředí soutěže, tentokráte již bez komentáře.

Těsně před odjezdem jsme se s Antem osmělili a z kufrů našich automobilů jsme vytáhli také svoje modely a zkusili si projet soutěžní trať. Ante proháněl dělový člun a pak prohlásil, že už chápe proč makety jezdí tak pomalu

. S jeho rychlíkem se mu moc nedařilo trefovat branky. Já jsem projel Meskalera a Ivan mi to mimo soutěž soudcoval. Potěšitelné bylo, že Meskalero trať zvládl v časovém limitu. Samozřejmě jsem netrefil nejvzdálenější branku

S Borohrádkem jsme se rozloučili salvou několika raket z paluby Meskalera, poděkovali a pak hurá domů.

Z tak velké soutěže jako byla v Borohrádku samozřejmě nesmí chybět nějaké to video. Pořídil jsem několik krátkých sekvencí a vybral tři z nich jako bonus za to, že jste to dočetli až sem

Děkuji Ivanovi, že si na nás našel zase čas, poslal fotky a doplnil informace, své manželce a synátorům že měli semnou tolik trpělivosti a Antemu za snímky pro Monako.