1

Téma: USS Gambier Bay (CVE-73)

Polomaketa US eskortní letadlové lodě z období 2. světové války postavená na bázi papírové vystřihovánky. Kromě staršího experimentálního monitoru a čerstvého experimentálního parníku můj první pokus o trochu rozměrnější lodní model.

Share

Palec nahoru Palec dolu

2

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Úvod

Po sérii několika malých lodních modelů, převážně plastikových kitů případně vystřihovánek, jsem se konečně pustil do něčeho trochu jiného. Odedávna totiž toužím po lodích větších rozměrů. Když jsem se v dětství začal zajímat o historická válečná plavidla a spřádal (tehdy nereálné) plány na stavbu jejich modelů, uvažoval jsem o měřítku 1:200. Nicméně jsem časem shledal, že bez praktických modelářských zkušeností by pro mě takové lodě představovaly příliš velké sousto. Když jsem se před více než 15 lety (sezóna 2002 - 2003) konečně doopravdy pustil do plovoucích lodních modelů, zaměřil jsem se tedy na měřítka kolem 1:400 a moje výtvory obvykle dosahovaly délky hodně pod 1 m a výtlaku max. kolem 1 kg. A tak tomu zůstalo doposud.

Původně mi malé lodě vyhovovaly kromě snazší konstrukce rovněž menšími nároky na přepravu a skladování. Nicméně jsem záhy poznal jejich omezenost a zranitelnost. Pokud není klidná hladina, je to adrenalin, sebemenší vlnky se totiž v modelovém měřítku rovnají velké bouři. Nemluvě o hrozbách ze strany větších modelů při hromadných jízdách. Dále mě lákalo vybavit svoje modely atraktivními doplňkovými funkcemi, jenže v malých lodích není dost místa pro potřebné mechanismy. Znovu jsem tedy zatoužil po výstavbě větší lodi. Na jaře 2005, krátce po dokončení plastikové Musaši http://www.mo-na-ko.net/lode-Musashi.htm , jsem již o něčem takovém vážně uvažoval. Nicméně zůstalo jen u plánů a v následujících letech jsem s výjimkou rozestavění atypického experimentálního monitoru http://www.mo-na-ko.net/php/portal/view … hp?id=4582 v tomto směru nic nepodnikl.

Po víceleté tvůrčí pauze jsem se přirozeně nejprve soustředil na dokončení rozpracovaných a chystaných projektů a přidal tak do sbírky několik dalších mini lodí. Mezitím jsem však znovu plánoval výstavbu něčeho rozměrnějšího a pro sezónu 2018 jsem si tak kromě jiného vytyčil za cíl s většími loděmi konečně začít. Jednak jsem potřeboval postavit trup pro experimentální parník http://www.mo-na-ko.net/php/portal/view … hp?id=4657 (jehož rozměry byly přirozeně diktovány parametry parní strojovny) a po zvládnutí tohoto úkolu již byla v plánu polomaketa válečné lodi s běžným elektropohonem. S vhodnou předlohou však nastala trochu potíž, protože jsem napoprvé nechtěl tvořit složitý propracovaný model, ale jen něco rychle a snadno postavitelného, abych měl loď v dohledné době k dispozici pro ježdění. Rozhodla náhoda, která mi zrovna přihrála papírový model americké eskortní letadlové lodě z 2.sv.v. USS Gambier Bay (CVE-73).

Share

Palec nahoru Palec dolu

3

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Něco o předloze

Malé, pomalé, nepancéřované eskortní letadlové lodě vznikly během 2. sv. v. pod vlivem požadavků na laciná plavidla pro pomocné účely, aby bylo možno nedostatkové flotilové letadlové lodě (velké, rychlé, drahé) pošetřit a uvolnit pro ofenzivní operace. Původně šlo o přestavby obchodních plavidel, později o nové konstrukce na bázi trupů obchodních lodí. Takovým případem byla i americká třída Casablanca, která se stala nejpočetnější svého druhu (celkem postaveno 50 jednotek!). Tyto lodě byly doslova chrleny sériovou výrobou (délka stavby pouhých několik měsíců!), podobně jako nákladní lodě typu Liberty. Což bylo umožněno využitím progresivních stavebních metod.

Technické parametry samozřejmě nebyly nijak oslňující. Délka 156 m, šířka 24,5 m (letová paluba), ponor 6,9 m, standardní výtlak 7 900 t, plný výtlak 11 000 t. Dva lodní šrouby, rychlost 20 uzlů (kvůli úsporám nákladů a nedostatku turbín byly k pohonu využity klasické parní stroje). Obvyklý počet nesených letadel byl 27. Protiletadlovou výzbroj tvořilo jedno dělo ráže 127 mm plus automatické 40 mm a 20 mm kanóny.

Přes svou nenápadnost tyto lodě sehrály nezanedbatelnou roli při operacích v pozdějších fázích války v Pacifiku. Ačkoli tato pomocná plavidla nebyla určena pro přímý boj s nepřátelským loďstvem, natož ke klasickému hladinovému střetnutí, přesto na takový nepravděpodobný scénář během války došlo. Dne 25.10.1944 byla loď Gambier Bay potopena dělostřeleckou palbou japonských křižníků během bitvy u Samaru (jedna z fází gigantické námořní bitvy o Leytský záliv). Několik dalších sesterských plavidel bylo potopeno japonskou ponorkou a letadly (kamikaze). Většina však válku přežila a brzo po jejím skončení byla vyřazena.

Share

Palec nahoru Palec dolu

4

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Plánování a příprava

Uvedenou vystřihovánku (Betexa, viz. foto nalezené na internetu) jsem kdysi dávno před mnoha lety zahlédl v pražském knihkupectví Krakatit (kam jsem chodíval nakupovat vojensko-historickou literaturu), jenže ji tenkrát hned nekoupil (zrovna jsem aktivně nemodelařil). Teprve s odstupem času jsem ji znovuobjevil v e-shopu Betexa . Na podzim roku 2017 jsem usoudil, že by mi nyní právě přišla vhod jako předloha pro uvažovaný plovoucí model a odhodlal se zakoupit elektronickou podobu vystřihovánky (pdf). Malé pomocné eskortní nosiče sice nepatří mezi má nejoblíbenější plavidla (preferuji velké rychlé letadlovky, co se proslavily ve velkolepých bitvách), nicméně pro aktuální plány mi to přišlo jako to pravé. Dotyčná vystřihovánka není příliš obtížná, s jednoduše konstruovaným trupem a malým počtem detailů, což slibovalo relativně rychlou a snadnou stavbu (přesně dle svého vzoru).

Vzhledem k výše zmíněným skutečnostem jsem nechtěl zachovat původní měřítko (1:350) a stavět jen další běžnou plovoucí vystřihovánku. Místo toho jsem zamýšlel model vhodně zvětšit, což vyžadovalo patřičné zpevnění konstrukce. To by se dalo vyřešit různým způsobem. Jelikož se v poslední době poměrně zabývám úvahami na využití extrudovaného polystyrenu (XPS) v lodně modelářském stavitelství, napadlo mě zkusit trup a letovou palubu vytvarovat a slepit z tenčích desek XPS vyříznutých podle tvaru dílů vystřihovánky, výsledek olaminovat a potáhnout papírovými díly. Tím by se získal pevný a lehký trup a ušetřila kupa práce s barvením složité vícebarevné „dazzle“ kamufláže vzoru Measure 32. Netradiční techniku bylo samozřejmě třeba předem otestovat.

Klíčovou otázkou se stala velikost plánovaného modelu, přičemž bylo nutné zvolit vhodný kompromis. Přílišné zvětšení by totiž přineslo více konstrukčních komplikací, ani jsem nechtěl hned skákat z extrému do extrému a po malých kitech se okamžitě pokoušet o nějakého obra. Spíše chci jít cestou pozvolné evoluce a postavit několik postupně se zvětšujících lodí, přičemž Gambier Bay by měla být prvním krokem na této cestě. Měřítko jsem zvažoval nejprve 1:200, ale výtlak i rozměry mi v něm přišly stále příliš malé. Naopak 1:150 se mi již jevilo jako příliš velké. Nakonec jsem se přiklonil k 1:175 (tzn. vystřihovánka zvětšená na dvojnásobek). V něm by eskortní letadlovka výtlakem a rozměry bezpečně překonala můj dosud největší kit (Musaši) a díky širokému a vysokému trupu by opticky působila ještě mohutnějším dojmem. Přitom by nebyl třeba kdovíjak výkonný pohon (však i předloha byla poměrně pomalá).

http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e6u75r23ek21fpkred166g14ea3.jpg

Share

Palec nahoru Palec dolu

5

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Testování technologie I

Stavbu jsem původně chtěl zahájit během roku 2018 co nejdříve, abych ještě s lodí stihl v dané sezóně vyplout. Jenže jsem nabral značné zpoždění vzhledem k realizaci dalších plánů (zejména parník) a rovněž bylo třeba vychytat problémy nekonvenční a dosud nevyzkoušené technologie (v létě a na podzim 2018 jsem podnikl několik testů a dále dolaďoval ještě v průběhu stavby během roků 2019 - 2020). Tak se stalo, že jsem s realizací začal teprve závěrem 2018.

Nejprve jsem sestavil testovací papírový model v původním měřítku pro ověření konstrukce a techniky stavby trupu. Ten je pojat zjednodušeně a jeho tvar sleduje předlohu pouze přibližně. Namísto kostry s více žebry a obšívky složené z většího počtu dílů (jak je běžné u dokonalejších papírových modelů) se trup skládá z pouhých tří sekcí obšívky (plus dvě hlavní přepážky). Střed trupu je tvarovaný velice prostě (rovný), rovněž zkosená záď šla bez problémů zkompletovat a připojit ke středu. Určitý problém jsem však identifikoval na přídi, jejíž výsledný tvar se mi moc nelíbil. Špička trupu působila na pohled deformovaně (sklon předního vazu neodpovídal dokumentaci, vodoryska se zakřivovala směrem vzhůru a ponor zvětšoval oproti středu trupu). Prostě nedostatek konstrukce vystřihovánky a daň za její přílišnou zjednodušenost. Mým cílem sice nebylo stavět maketu, ale takové na pohled zřejmé nedostatky jsem si také nepřál. Vynaložil jsem tedy značné úsilí pro nápravu a pokoušel se o vhodnou úpravu střihu příďové obšívky. Toto experimentování (stavba zkušebních papírových modelů) mi zabralo dost času a způsobilo další značné zdržení. Přesto jsem s výsledkem stále nebyl spokojený. Ovšem čas běžel a nebylo vhodné a účelné dál marnit úsilí a snažit se o dokonalost tam, kde již z principu nebyla možná. Nakonec jsem tedy příď nějak zkompletoval rovnou naostro (z polystyrenu). Sice to stále nebylo zcela ono, ale určité nápravy nevhodného originálu bylo přeci jen dosaženo.

Již během testování jsem narazil na několik nepříjemných problémů. První se týká samotného tisku. Barevné odstíny v elektronické podobě vystřihovánky mi přišly poměrně OK (relativně nedávno předtím jsem se kamuflážemi US Navy podrobněji zabýval kvůli shánění vhodných barev pro kit křižníku San Francisco), nicméně to co vylezlo na papíře z tiskárny, se od tohoto vzoru na pohled lišilo, odstíny byly nežádoucím způsobem posunuté (nazelenalé, viz. foto papírového modelu). Experimentováním jsem zjistil, že na to má vliv jednak druh použitého papíru a zřejmě i další parametry, co jsem nedokázal přesně identifikovat. Posléze jsem si sám zkoušel hrát s nastaveními tisku, posouvat barevné odstíny a měnit jas a kontrast. Rovněž zde se mi nepodařilo výsledek vyladit k naprosté spokojenosti, ale posléze vytisknuté barvy přeci jen lépe odpovídaly originálu. Nakonec se vše samo vyřešilo optimálním způsobem. V práci nám vyměnili starou barevnou tiskárnu (stížností na nekvalitní tisk bylo více) a ta nová již tiskne perfektně a barvy z grafiky v pdf souboru nezkresluje. Jeden velký problém tedy odpadl a potvrdilo se, že všechno zlé (v tomto případě zpoždění stavby) je k něčemu dobré.

http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e70ie1js1kompqc1g571qo28883.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e70ie6aq1iu31ade1tave0t1mtb6.jpg

Share

Palec nahoru Palec dolu

6

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Testování technologie II

Druhý problém nastal při styku papíru s epoxidem. Ten jej totiž poměrně dobře prosycuje, což je z hlediska voděodolnosti a trvanlivosti výsledku velmi žádoucí, bohužel z hlediska vzhledu již méně. Papír impregnovaný epoxidem se totiž stane průhledným a zejména pod světlejšími kamuflážními odstíny zjevně prosvítá podklad (proto se na něj zdál nejvhodnější bílý XPS, zatímco barevný XPS či balza by byly nepoužitelné). Právě čistě bílá barva podkladu je dost důležitá, stačí jen mírně šedá či béžová a již to světlé odstíny na papíru viditelně zkresluje (tmavé jsou vůči tomuto jevu odolnější). K určitému zkreslení (ztmavnutí) bohužel dochází tak jako tak, papír impregnovaný epoxidem připomíná papír namočený ve vodě. Další nepříjemností je leptání tiskových barev. To sice v případě epoxidu není zdaleka tak strašné, jako při aplikaci laků na bázi organických rozpouštědel, ale přesto je patrné (zašpinění molitanové houbičky použité k nanášení epoxidu, tmavší šmouhy na světlejších plochách apod.) a je tedy potřeba na to při práci dávat pozor a grafiku si nerozmazat.

Samotná impregnace se ukázala být větším oříškem, než jsem si původně představoval. Hlavním problémem je vhodná a přiměřená aplikace epoxidu. Pokud je ho málo, papír se neprosytí zcela. Pokud hodně, zůstává na povrchu, který v těch místech působí, jako by byl zalitý do skla, což není úplně ono. Ještě horší je nerovnoměrná aplikace (někde mokro, někde sucho). Jako nejlepší mi přišla technika nanášet epoxid pouze z rubové strany a nechat ho samovolně navzlínat do listu papíru (dostatečné prosycení je indikováno zprůhledněním). Potom zůstává lícová strana hezky hladká bez kaluží epoxidu, jenže se mi bohužel nikdy nepovedlo vyhnout nechtěnému upatlání povrchu a tak nezbylo než celou lícovou stranu tak jako tak lehce přetřít epoxidem. Nesmí ho však být příliš, aby někam nevhodně nestékal. Po vytvrzení zůstává takový povrch na pohled „sklovitý“ a dost lesklý. Což se však dá eliminovat nátěrem vhodným matným lakem. Právě takový postup jsem nakonec shledal jako nejpřijatelnější kompromis a finálně ho použil při ostré stavbě. Kromě uvedených důvodů mě k tomu vedla i obava o dostatečnou odolnost papírové obšívky. Právě ta tenká vrstvička epoxidu na povrchu by měla chránit papír pod ní před mechanickým poškozením (odření apod.). Mimo jiné právě kvůli riziku nenávratného poškození papírové grafiky není vhodné povrch zalitý epoxidem dodatečně ošetřovat broušením (kvůli snaze o homogenní vzhled, zmatnění povrchu apod.).

Vlastní potahování také není jen tak. Pokud se prosycený papír pouze jednoduše připlácne na suchý podklad, nepřilepí se dostatečně, zůstane tam spára apod. Papír sice saje epoxid dobře, ale skelné tkanině se to rozhodně nevyrovná a nelze postupovat zcela analogicky, jako při běžném laminování, rovněž mechanické vlastnosti po vytvrzení jsou ve srovnání s laminátem znatelně horší (nižší pevnost, vyšší křehkost, avšak záleží na tloušťce papíru). Aby se papír s podkladem spolehlivě spojil, je třeba nanést na jeho rub a na podklad dostatek epoxidu. Nakonec se mi osvědčil postup impregnovat papírový díl zvlášť stranou a teprve poté jej položit na epoxidem natřený podklad a přitom hlídat, aby pod papírem pokud možno nezůstaly nežádoucí vzduchové bubliny (vytváří viditelné skvrny a mapy).

Share

Palec nahoru Palec dolu

7

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Testování technologie III

Výše zmíněné potíže a nedostatky by bylo možné eliminovat překrytím skelnou tkaninou, respektive zalaminováním papíru mezi vrstvy skla. Tenčí laminát je dobře průhledný a grafika na papíru je přes něj bez problémů viditelná. Na povrchu však zůstává patrná charakteristická vroubková struktura. Bohužel jsem zjistil, že to platí i pro velmi tenkou tkaninu (testoval jsem 33 g/m2). Vroubky samotné by ještě nemusely znamenat zásadní problém. Ty dostatečně jemné jsou totiž znatelné pouze zblízka a navíc způsobují žádoucí matný vzhled povrchu, mohly by být tedy přijatelné. Zásadním problémem by však stále zůstaly překryvy tkaniny, neodstranitelné bez broušení, které by však mělo za následek
zneprůhlednění.

Úplně nejhorší se však ukázala jedna nemilá vlastnost laminátu, totiž že ve styku s vodou zbělá. Zřejmě za to může chemická reakce látek přítomných na skelné tkanině. Samotný epoxid totiž tento problém až na výjimky nepůsobí (při všech mých experimentech jsem zaznamenal pouze ojediněle, že se epoxid nějak záhadně zakalil). K dané problematice jsem našel něco na DF Monako http://www.mo-na-ko.net/php/portal/view … 03&p=2 včetně doporučení, jak nežádoucímu zbělání předejít (broušení pod vodou s přídavkem kyseliny citronové). Což jsem však nakonec ani neotestoval, jelikož jsem se mezitím kvůli obavám z rozličných problémů rozhodl upřednostnit variantu bez překrytí papíru skelnou tkaninou. Ještě jedné zajímavé věci jsem si všiml. Pokud jsem experimentálně namáčel impregnovaný list papíru ve vodě, pokaždé se mi zvlnil, přestože byl epoxidem dokonale prosycen. Nicméně jsem tuto záhadu dál neřešil, jelikož se tato vada týkala pouze volných listů, zatímco na papírový potah olaminovaného podkladu voda neměla znatelný negativní vliv.

Technologie potahování olaminovaného XPS barevně potištěným papírem impregnovaným epoxidem se tedy nakonec ukázala jako složitější, než se při prvním nápadu zdálo. Experimentování mi tedy zabralo dost času a mimo jiné mělo vliv na zpoždění celého projektu. Přes všechnu snahu nebyl výsledek stále dokonalý a další vylepšení by si zřejmě vyžádalo náročnější vývoj. Což však nebylo pro mé záměry příznivé. Dotyčný model měl být dle původních úmyslů pouze jednoduchou experimentální loďkou, do jejíž stavby jsem nechtěl investovat přespříliš času a úsilí (ve frontě již čekají nové perspektivnější projekty). Bylo tedy nutno se v určitém okamžiku smířit s dosaženým stavem a s ostrým potahováním modelu již dále neotálet. Však povrchová úprava zdaleka nebude jedinou nedokonalostí v konstrukci této lodi.

Share

Palec nahoru Palec dolu

8

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Zahájení stavby

Vlastní stavba zvětšeného polystyrenového trupu byla zahájena až závěrem ledna 2019. S výjimkou zmíněné konstrukce přídě pokračovala vcelku svižně a bez potíží, její tempo však výrazně zpomalovaly dlouhé (několikatýdenní) prostoje mezi jednotlivými etapami (stavba realizována v mé domácí mimopražské „loděnici“, kde se vyskytuji pouze občas). To, co mohlo být hotové za pár týdnů, se tak protáhlo na několik měsíců. Počet pracovních hodin sice byl dle předpokladů relativně nízký a trup rostl jako z vody, ale přesto čas rychle běžel a v době zahájení nové sezóny (začátkem jara) byl konec stavby stále v nedohlednu.

Jako materiál jsem použil výhradně bílý XPS (Extrupor – staré domácí zásoby) a lepil čirým rychle tuhnoucím epoxidem (viz. důvody výše). Obšívka trupu je zhotovena z 3 mm desek (lepší tvarovatelnost), přepážky apod. z 6 mm (větší tuhost). Zjistil jsem, že namísto řezání je šikovnější XPS stříhat (tenčí desky určitě, silnější s výhradami). Tvarování XPS je ve srovnání s papírem obtížnější, nicméně se všechny ohyby podařilo realizovat napoprvé, bez praskání materiálu a spolehlivě zafixovat epoxidem. Pro vyztužení konstrukce byly aplikovány dřevěné lišty a uprostřed trupu přidána navíc jedna přepážka. Letová paluba je z 6 mm desky, zespoda po obvodu zesílena lemem ze dvou vrstev 6 mm pásků (pro zpevnění a docílení potřebné tloušťky). Dále v ní byl vyříznut otvor pro letadlový výtah.

Místní nerovnosti (hrany, spoje) jsem zabrousil a zatmelil šlehaným tmelem a hotový sestavený trup jsem olaminoval 2-3 vrstvami skelné tkaniny 110 g/m2 s epoxidovou pryskyřicí Letoxit PR 102 zvenčí a 1-2 vrstvami zevnitř. Na kritických místech (tradiční hrana přídě plus hrana záďového zrcadla) jsem si pro bezpečnou fixaci tkaniny pomohl rychle tuhnoucím epoxidem. Rovněž letová paluba byla olaminována dvěma vrstvami ze shora a ze stran plus alespoň 1x zespoda. Přepážky byly vyztuženy alespoň tenkým olaminováním horní části. Poté ještě následovaly finišovací práce (ořezávání, zabrušování, oprava špatně olaminovaných míst apod.). Laminovací práce byly zahájeny o Velikonocích, ale teprve koncem července 2019 bylo vše konečně hotovo a mohl jsem postoupit do další fáze stavby. Závěrem srpna 2019 jsem ještě do trupu instaloval pouzdra hřídelí šroubu a kormidla a pak mě již čekala kritická klíčová operace, na jejímž výsledku závisel úspěch celého projektu (potažení barevnými papírovými díly).

http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a6sl69fm101mtde8cpa63.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a70gc1j7sa7g1lbo11pf19la6.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a74ku97511qus5udf211s18.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a78drtn4sc71aujo961ogda.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a7cnlon4iq01km02cl1qtcc.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a7h5pscvta411dp10b81gape.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a7ohh1bff185d1hdg7uhjq0g.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a7tg41kj4u8310sj1blegpui.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a836io781b8114kd14rbg56k.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a87ihugo1bio14151h7p1p8lm.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a8bjf1l6ctmk1t1413cr6a5o.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e73a8hdh1g34vadfhrape9s8q.jpg

Share

Palec nahoru Palec dolu

9

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Zkušenosti ze stavby

Při stavbě trupu letadlovky jsem si „užil“ výrazně víc laminování než u mých předchozích lodí. Nebyl jsem to schopný zvládnout najednou a byl nucen provést na etapy. Olaminování horní plochy letové paluby bylo ještě snadné, olaminování vnějšku trupu celkem také (kromě obvyklých problémových míst s ostřejšími ohyby na přídi a na zádi). Vylaminování vnitřku trupu však již šlo o poznání hůře (překážely tam přepážky a výztuhy) a nejvíce problémů způsobilo olaminování boků a spodku letové paluby (ohyby přes hrany). Dotyčné partie se mi nepovedlo uspokojivě olaminovat hned napoprvé a bylo třeba dodatečně opravit místa s odstávající tkaninou. Vnitřní laminát obšívky je přitom esenciální záležitostí z hlediska pevnosti trupu a vynechat jej nešlo. Zřejmě by však byl výhodnější postup, kdy by se po vnější laminaci z trupu odstranily všechny přepážky, a vnitřní laminát provedl v jednom kuse. Teprve poté by se skořepina trupu zevnitř zpevnila kýlovou lištou případně dalšími výztuhami a eventuálně by se znovuinstalovaly alespoň některé přepážky. Spodní konstrukci letové paluby by každopádně bývalo lépe vyřešit nějakým jiným způsobem a nepokoušet se olaminovat příliš komplikované tvary.

Celkově mě laminování letadlovky stálo znatelně více času, nervů i materiálu (epoxidu i tkaniny), než při mých dřívějších stavbách. Dále se tak potvrdil můj rozporuplný postoj k uvedené technologii. Na jednu stranu jsou přednosti laminátu (mechanické vlastnosti, voděodolnost) v lodně modelářském stavitelství jednoznačné, na druhou stranu pro mě laminování stále představuje nepříjemnou práci a nutné zlo. Mým trendem do budoucna tedy zřejmě bude využívat spíše takové stavební postupy, při nichž lze práci se skelnou tkaninou (samotný epoxid mi tolik nevadí) pokud možno omezit, či zcela vypustit.

Jinak se mi samotná stavba z XPS jeví jako příjemná, materiál je laciný a dobře dostupný i zpracovatelný. Nicméně tím, že není nasákavý, nedokáže se zpevnit impregnací epoxidem tak jako balza (případně papír) a je třeba jeho povrch olaminovat důkladněji a to z obou stran. Již pouhá jedna vrstva tkaniny uvnitř trupu způsobí významné zvýšení pevnosti obšívky, která by jinak znatelně pružila, hrozilo by promáčknutí při nárazu apod., nehledě na nutnost chránit vnitřní stranu obšívky před mechanickým poškozením (povrch XPS je relativně měkký). Přes určitá úskalí se mi však technologie olaminování trupu z XPS subjektivně jeví jako schůdnější, než výroba samonosné (tzn. z více vrstev tkaniny, větší celková tloušťka) laminátové skořepiny na kopytě (natož ve formě).

Share

Palec nahoru Palec dolu

10

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Instalace pohonu

Po dokončení trupu však došlo k dalšímu značnému prodlení, protože jsem byl téměř celý podzim zaneprázdněn činnostmi na jiných modelech. Na letadlovku jsem si udělal čas teprve v polovině listopadu 2019, a tak bylo jasné, že se povrchovou úpravu do začátku zimy nepodaří dotáhnout. Operativně jsem tedy změnil plány a přednostně jsem se pustil do instalace pohonné soustavy, abych ještě loď stihl provizorně otestovat na vodě, než zima naplno udeří. Původně jsem měl toto v úmyslu podniknout již o rok dříve, nicméně realizace nabrala značný skluz, který se během celého roku 2019 dále zvětšoval. Což je ostatně můj chronický problém. Po dlouhé tvůrčí pauze se přirozeně snažím využít obnoveného elánu a dohnat zameškané. Nových plánů je hodně, řeším víc projektů najednou a „kapacita mých loděnic nestačí současnému vysokému tempu námořního zbrojení“.

Jelikož jsem v daném případě nechtěl kdovíjak dodržovat maketovost (sama vystřihovánka je beztak tvarově poměrně zjednodušená), rozhodl jsem se již dříve pro pohon pouze jedním šroubem. Konkrétně Graupner 20 mm poháněný napřímo jedním elektromotorem (nějaká plochá 280). Motor a lodní šroub mi již dlouhé roky zahálely doma a nyní jsem pro ně konečně našel uplatnění. Jako zdroj měl posloužit starší dvoučlánek Li-Ion (kapacita 1,1 Ah), převzatý společně s regulátorem (D-SYS MD-10DCRS) z modelu Musaši. Alternativně by bylo možno využít též olověnou gelovku (jinak plnící pouze roli balastu). V rámci sestavení elektroinstalace modelu jsem byl nucen konečně dořešit otázku přechodu na nový typ konektorů. Dříve používané totiž nevyhovovaly, anebo pouze pro mini modely s malým proudovým odběrem a nízkým provozním napětím (1S Li-Ion). U větších lodí se silnějšími motory a s vyšším napětím jsem se již dříve rozhodl jako standard zavést 2 mm Gold (v případě budoucí stavby modelů s hodně výkonným pohonem bych byl nucen použít konektory stejného typu o větším průměru a při použití olověných gelovek přirozeně zůstávají v užití též konektory faston).

Lodní hřídel jsem nakonec pro jistotu použil koupenou (Admiralshop), jako spojka měla postačovat obvyklá silikonová hadička. Motor byl přichycen oboustrannou lepicí páskou k loži z hliníkového plechu. Kormidlo bylo pro ušetření práce použito koupené (dostupný laciný typ zhruba vyhovoval tvarem a velikostí). K jeho ovládání jsem použil levné mikroservo upevněné obdobným způsobem, jako motor. Instalace pohonu a řízení tedy odpovídala mým dosavadním zvyklostem z menších modelů. Odhadoval jsem, že pro letadlovku by to ještě mohlo stačit (pokud bych v provozu zaregistroval problémy, provedl bych nápravu). Pro příští větší lodě již však počítám s důkladnějším řešením (solidnější motorové lože, silnější servo kormidla, snad i dokonalejší spojka).

Pro pohonné baterky byla vytvořena přihrádka z HPS a XPS. Regulátor uložen volně na dně motorové sekce. Přijímač jsem se snažil instalovat co nejdál od motoru, reglu a silových vodičů, tedy byl umístěn do záďové sekce. Elektroinstalace mi přinesla nové zkušenosti. Dosud jsem u minimodelů bojoval s tím, jak vše vtěsnat do omezeného prostoru. Zde bylo naopak uvnitř trupu místa víc než dost a jediné omezení představovala délka vodičů. Zatím jsem je nechtěl pokud možno nastavovat, později bude třeba použít prodlužovací servokabel vedoucí do příďové sekce. Model byl totiž plánován jako co nejjednodušší, nebylo tedy uvažováno o žádných doplňkových funkcích, až na jedinou výjimku. Letadlová loď se totiž přímo nabízí k realizaci funkčního výtahu pro letadla (prvek specifický právě pro letadlovky, o jiné funkce se mohu pokoušet na modelech dalších lodních kategorií). Mechanismus jsem hodlal zkonstruovat na bázi serva ovládaného přes elektronický zpomalovač. Konkrétní realizaci jsem odložil až na samotný závěr stavby modelu.

http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e76062gs1hjd1deu1tg916vr17gh3.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7606680f8avtq1ue11ouh12qf5.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e76068vr1nbbghpnse1e4btog7.jpg

Share

Palec nahoru Palec dolu

11

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Plavební zkoušky

Loď se zkompletovaným pohonem a řízením byla otestována nejprve ve vaně a posléze při zkušební plavbě na otevřené vodní ploše. S provizorním balastem v podobě dvou gelovek bylo ověřeno, že se výtlak bude pohybovat kolem předpokládaných 2 kg. Stabilita se jevila jak staticky, tak při jízdě jako výborná. Výkon pohonu dostatečný (maketová rychlost s rezervou) a proudový odběr uspokojivý (pod 1 A). Elektromotor si s daným šroubem zřejmě rozumí dobře, jedině při delším provozu na maximální výkon se trošku více hřál, ale to by neměl být problém (běžná jízda bude převážně na půl plynu). Loď je poměrně obratná, jedinou významnou vadou je silné stáčení při couvání, které naprosto nelze korigovat kormidlem. Naštěstí toto pro mě není zásadní (nesoutěžím). V daném případě byla zhoršená ovladatelnost předem akceptována jako nutná oběť v zájmu jednoduchosti konstrukce a úspory nákladů. Při výstavbě budoucích lodí však již důsledně počítám s aplikací vícešroubého pohonu.

Během provozních testů byly bohužel zaznamenány určité potíže s RC (neodstranitelné cukání). Jako příčina byl nakonec identifikován (bazarový) přijímač (Hitec), který bylo nutno vyřadit a nahradit jej dlouhodobě v provozu osvědčeným (Graupner). Poté se již uvedené problémy neopakovaly a doufám, že tomu tak zůstane napořád.

http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e76093321ai115b3b651pl21ceb3.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e76096fa687efq1a0i1llevm55.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e760999ig221dvu1g34qgk1f268.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7609cf4n4pn00r4716hb1j7pa.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7609g0h1dseorv194m1sdk7tid.jpg

Share

Palec nahoru Palec dolu

12

Re: USS Gambier Bay (CVE-73)

Potahování

Po opětovné delší prodlevě (3 měsíce) jsem se koncem února 2020 konečně pustil do potahování trupu a letové paluby. Nejprve bylo nutno vyřešit tisk papírových dílů ve správné velikosti. Při stavbě jsem se pochopitelně dopustil mnohých nepřesností a díly v daném měřítku ne vždy optimálně pasovaly na podklad. Bylo tedy třeba jejich velikost a tvar drobně poladit a sem tam o nějaké to procento natáhnout, smrsknout, či drobně oříznout. Jelikož některé díly (boky trupu, povrch letové paluby) vycházely po zvětšení originálu příliš rozměrné, byl jsem je nucen vhodně rozdělit na dvě menší části. Pro tisk jsem využil obyčejný tenký papír (80 g/m2). Po vytištění zvětšených dílů jsem byl opět zaskočen. Jestliže v originální velikosti tisk perfektně odpovídal pdf zdroji, ve zvětšení se objevily další tiskové chyby. Barvy totiž nebyly homogenní v celé ploše, ale drobně se lišily dle místa na papíru. Konkrétně to znamenalo, že např. šedomodrý kamuflážní odstín byl místy více do modra a místy více do fialova. Nenechal jsem se však tím rozhodit a pokračoval dál v práci. Už jsem prostě po všech peripetiích nechtěl ztrácet čas dalším zkoumáním s nejistým výsledkem a navíc jsem zmíněný jev nepovažoval za vážnější vadu. Však kamufláže skutečných lodí také často měly daleko k idealizovaným ilustracím. Druhým důvodem je opakovaně zmiňovaný fakt, že nestavím přesnou maketu. Na tomto modelu je nedokonalostí a zjednodušení dost, tedy není třeba dělat tragédii z menších nepřesností v barevných odstínech. Nehledě na to, že v tom svoje vykoná rovněž epoxid. Navíc zdaleka ne vše je chyba tisku, ale mnohé fleky a šmouhy lze vystopovat rovnou v pdf grafice. Zřejmě pokus autorů o realistickou patinu (mimo jiné např. stopy rzi na bocích apod.).

Následně již bylo možno přistoupit k vlastnímu potahování. Teprve v této fázi jsem definitivně dořešil zbývající technologické otázky a učinil konečná rozhodnutí ohledně dalšího postupu. Nejprve jsem se pustil do méně exponovaných míst, tedy spodek letové paluby, dále příďová paluba a zrcadlo trupu. Po této rozcvičce jsem pokračoval tím hlavním, boky trupu a horní stranou letové paluby. Boky jsem realizoval na dvě etapy (každý z nich naráz vcelku a po vytvrzení epoxidu pokračování na opačné straně). Předchozí výzkum a trénink se vyplatil, vše se tedy povedlo provést poměrně snadno a rychle. Jelikož byl laminátový povrch trupu předem vyhlazen broušením, přilnuly papírové díly ke svému podkladu celkem dobře. Jedinou výjimkou se stala místa s větším zakřivením na přídi (na špičce) a zádi (u zrcadla), která bylo třeba dodatečně opravit. Letová paluba byla potažena naráz při jedné operaci. Rovněž zde vše proběhlo bez zvláštních potíží a horní plocha paluby přilnula k podkladu správně a bez vad. Drobné nedostatky nastaly dle očekávání akorát na několika místech na zahnutých okrajích potahu (boky letové paluby). Vrchní nátěr epoxidem jsem dle potřeby zopakoval pro zalití „suchých“ míst a dosažení rovnoměrného vzhledu. Případné spáry a odchlípnutí od podkladu jsem odstranil čirým epoxidovým lepidlem.

Dno trupu jsem pro usnadnění práce nabarvil vhodným barevným odstínem a nepokoušel se ho potahovat (vzhledem k jednobarevnosti by to nedávalo dostatečný smysl a na zakřiveném povrchu by bylo největší riziko komplikací). Kvůli hladkosti jsem povrch dna ještě před započetím potahování boků opakovaně natřel epoxidem a lehce přebrousil (abych se vyhnul klasickému tmelení laminátu). Jelikož v daném případě nešlo použít osvědčené autospreje (nedokázal bych zcela spolehlivě zamaskovat a ochránit již potažené části boků), bylo nutno použít nátěr štětcem. Vzhledem k velikosti plochy jsem namísto kitařských barev sáhl po oblíbeném Balakrylu. Testovací nátěr na surovém laminátu (vroubky) dopadl dobře. Na hladkém povrchu dna však barva špatně kryla a bylo třeba nátěr několikrát zopakovat.

Pak již bylo možné zhodnotit výsledek celého dlouhého snažení. Dle očekávání došlo k určitému ovlivnění barevného vzhledu. Markantní je to u světle šedých ploch, které jsou nyní tmavší a více do modra, než na originální grafice. U tmavých odstínů však není posun příliš znát. Vizuální dojem každopádně záleží na osvětlení, úhlu pohledu apod. Všeobecným velkým problémem je zatím nepřirozený intenzivní lesk, který však ještě přijde odstranit pomocí finálního nátěru matným lakem.
Kritická operace se tedy nakonec poměrně zdařila a obavy z nenávratného pokažení celého předchozího díla se nenaplnily. Přes určité nedostatky tak hodnotím výsledek celkem pozitivně.

http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4gfgrho7pqq1ie2ea61kuq3.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4gjec8hljkj1lq61md1e055.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4gn6a2r6itt1227bib181c7.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4gqr81r6pnag17po1pns1lvp9.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4gvbouqg1rbc1e8mu07qtbb.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4h3hb197lncejuf1jk7dqsd.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4h74k14ts1c601ano17gdbk6f.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4hc9f2sn1palhpn1jhm16a3h.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4hgail3417be1csluni123ij.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4hkbn1vhdsfb18osqundml.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4hq3l17fe1hqncitb21dn0n.jpg http://www.mo-na-ko.net/php/portal/img/m/34/t/p1e7g4hvfnlcdoem1ogb11mq10d2p.jpg

Share

Palec nahoru +1 Palec dolu