Když mi Robert Jurka koncem září na píseckém Springer Cupu 2012 oznámil, že se chystá na Regatu Istropolitana 2012, nezanechala ve mně tato informace velkou stopu. Teprve v průběhu následujícího týdne začala v mém mozku sílit myšlenka, že bych měl situace využít a společně s ním se 6. října na Štrkovecké jezero do Bratislavy vypravit. Slovo dalo slovo, a tak jsme si na půl sedmou ráno dali sraz v Humpolci.
Zatímco z Prahy je to po dálnici v brzkých ranních hodinách chvilka, z Písku to znamenalo dvouhodinovou cestu. Jelikož nerad bývám nedochvilný, vyrazil jsem od domu krátce po čtvrté, takže jsem toho při své nátuře ulehat nejdříve s půlnocí mnoho nenaspal. Krátce po mém příjezdu dorazil na smluvené místo Robert, takže jsem k němu přeložil veškeré nutné propriety, jako jsou Legend, vysílač, pár knížek od Voráčka, stolek, křesílko a balík časopisu Model Hobby Magazín, který mi nějak zbyl po pražském veletrhu. Má-li tento z pohledu lodního modeláře naprosto bezvýznamný plátek skončit v kontejneru u nás či na Slovensku, je skoro jedno.
Než začne soutěž, musí proběhnout nástup závodníků.
V půl desáté - půl hodiny před začátkem soutěže - bylo v době našeho příjezdu na břehu již živo. Nespornou výhodou celé akce byla možnost zaparkovat pár kroků od průzračné vody s velkým molem, což nám v Praze při pořádání obdobných akcí chybí. Známý Košík je v porovnání se Štrkoveckým jezerem jakousi louží v ďolíčku stranou od lidí. Lužiny pro změnu nedisponují žádným molem, které by nám ulehčilo práci.
Čistá voda, molo, hezké počasí, diváci... Co víc si přát?
S úderem desáté proběhl nástup soutěžících. Po nutných pokynech ohledně soutěžních pravidel vodní plocha přivítala 22 modelů plachetnic RG-65. Přestože se jednotlivé modely v detailech liší, jejich podobnost je značná, a tak by se to bez čísel na plachtách neobešlo. Akorát Robert měl na plachtě housenku, takže dostal svolení startovat bez čísla.
Jízdy RG-65
Robert překvapil
Nevím, jak se to přihodilo, ale hned v první jízdě dorazil do cíle jako druhý před Milanem Sedláčkem (Tatka), naším favoritem v celém seriálu. ozhodčí jsem zaznamenal jen několik drobných kolizí, přičemž jsem si povzdychl, že v protisvětle na poloprůhledných plachtách číslo 08 čtu spíše jako 80 a že debata o levoboku a pravoboku je zcela marná, neboť mnohdy déle trvá, než se při zákrytu více poloprůhledných plachet dopátrám, k jakému trupu které plachty patří. Na druhou stranu kdyby přes plachty nebylo vidět, byla by orientace mnohem složitější i pro samotné soutěžící. A že 22 modelů na závěr první soutěžní sezóny RG-65 není vůbec špatné číslo.
Robertovo Housenka neměla žádné číslo. Uprostřed je důkaz, že i plachetnice RG-65 se do sebe mohou zamotat - vrcholky stěžňů.
Makety NSS a nemakety
V maketách NSS startovalo 6 plachetnic. Moje Legend, která pochází z rychlostavebnice, spadala do třídy stavebnicových NSS a dalších nemaketových plachetnic, kterých se sešlo také 6. Tatka tak mohl zkusit své štěstí s metrovým NOUX IOM ve stejné třídě, jako já s Legend. To, že celou soutěž, kde se hodnotil pouze čas, vyhrál, nikoho nepřekvapilo, avšak to, že navzdory tomu, že mou Legend předjížděl o celá kola, budu hned druhý, nečekal snad žádný optimista. Jelikož jsme jeli zároveň s maketami, jeden rychle ztratil pojem o tom, s kým soutěží doopravdy a s kým jen jako.
NOUX IOM, Jolie Brise a Maribella
Kupříkladu jsem se často pletl do cesty Jolii Brise Pepy Mrákoty, což ho možná připravilo o první místo. Opravdu nevím, jaké časové rozestupy mezi jednotlivými modely byly. Jisté je, že v NSS vyhrál Peter Kozák s Maribellou. Na Pepu Mrákotu zůstala jen cena pro nejhezčí model setkání.
Tuiga
RG-65
A jak si čeští borci Robert, Tatka a Leopold Walek vedli v konečném hodnocení RG-65? Po čtyřkolové soutěži nejlépe dopadl Tatka s NOUX 65, jenž pro nás vybojoval 4. místo. Robert skončil na poměrně dobrém 9. místě a Leopold Walek se svým 20. místem soutěžní pole spíše uzavíral. Pro vítězství si dojel PeterP.
Tatka nasadil do bojů NOUX 65 s číslem 66, ale nakonec vyhrál PeterP a jeho Coriolis s číslem 04.
FSR Open a parníky
Kromě plachetnic dostaly svou soutěžní příležitost rychlé čluny na elektromotor jako FSR Open. Sešlo se jich 6, přičemž do cíle jich dorazil vždy jen zlomek. Ale to k tomu asi patří. Dále byly mimo soutěž k vidění různé jiné modely, přičemž mojí maličkost přirozeně nejvíce zaujaly parníky, se kterými jezdil Alexander Čimo. Třebaže jsem je o týden dříve viděl v akci na bazénu, volné prostranství jim dodalo na kráse.
Ačkoli modely samotné na vodě zahlédl málokdo, gejzíry vody nešlo přehlédnout.
Celou soutěž sledovalo mnoho diváků, kteří z valné většiny pocházeli z řad náhodných kolemjdoucích. Vodní plocha s dozvuky letního počasí k tomu přímo vybízela. Tak to má být, chceme-li k lodním modelům nenásilně přilákat další zájemce.
Parníky Viktorka a Bertík a San Julian
Závěr
Děkuji všem pořadatelům o.z. YODA (www.yoda.sk) za příjemný den u vody, zdarma poskytnutou stravu a bohatý sortiment věcných cen při zachování nulového startovného.
Další reportáže a fotogalerie
Minisail.cz - reportáž
Videosnímek
(ladous a Robert Jurka © 2012)
10 minut a 22 s na serveru YouTube
|
Pro MoNaKo ladous
Můžete se registrovat!
Ukažte obrázky svých modelů!
Jak napsat článek?
Napište nám
Nepřehlédněte
Výsledky
