Důležité:    DF MoNaKo - diskuze    Chat    Členové    Kalendář akcí    Galerie    Partnerské weby

   Můžete se registrovat!    Ukažte obrázky svých modelů!    Jak napsat článek?    Napište nám   

Kategorie článků
Vyhledávání
Model Club MoNaKo
MC MoNaKo

Otevřené sdružení lodních modelářů nejen z celé ČR...
Modelářský klub MoNaKo


Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Chat - popovídejte si

Přehledy
Stálé odkazy
RSS

Pokud chcete odebírat naše články přes RSS, do své čtečky RSS kanálů zadejte tuto adresu. Též můžete použít odebírání nových tématpříspěvků z DF.

Vše naráz přímo na plochu svého PC získáte s miniaplikací MoNaKo-Mini:

MoNaKo-Mini

Čtenářské galerie
Výroba lože moždířů - 5
Postup výroby lože moždířů
zobrazení: 3726
známka: 5.00
Zajímavý odkaz
Thingiverse.com

Všem, kteří si pořídili 3D tiskárnu, by se mohla hodit tato stránka, na které naleznou řadu připravených věcí k tisku (a to i z oblasti lodních modelů).

Historie zajímavých odkazů

Partneři

MoNaKo - ikona

Pokud přidáte ikonu MoNaKa na svůj web, na oplátku přidáme odkaz na Vaše stránky mezi naše partnery.

Správa webu a DF

O tyto stránky se stará: MoNaKo Web Team

Návštěvnost
Mapa přístupů
Licence

Licence Creative Commons

Novinky
27.10.2018:

Před měsícem probíhala v Jablonci nad Nisou soutěžní výstava lodních maket v rámci oslav 50 let klubu Admiral. Komu unikla, více se dozví v krátké reportáži a též může nahlédnout do fotogalerie.

 

 Archiv novinek


Lodě

Experimentální válečná loď

Od dokončení kitu Musashi v létě roku 2004 jsem nespustil na vodu žádný nový lodní model. Příčin bylo víc. Zaprvé pohodlnost. Když jsem měl k dispozici fungující a obstojně vypadající loď, neměl jsem takovou motivaci v brzké době stavět něco nového. Dále jsem přesunul část své pozornosti na letadla a věnoval se pořizování a stavbě NIKa. No a především mně postihly komplikace v osobním životě. Nejprve jsem pobýval půl roku na stáži v Německu, po návratu domů jsem zas musel řešit ukončování svého pobytu na VŠ a shánění práce. Po jejím nalezení jsem se zas nějakou dobu aklimatizoval a zvykal si na nový styl života… To vše mi bralo dost času a energie, že mi na modely nezbývalo tolik, co bych si přál. Až loni v zimě jsem opět pocítil trochu víc klidu a následně silné nutkání k nové modelářské aktivitě.

Za poslední tři roky jsem toho pro rozvoj svojí flotily příliš neudělal. Musashi úspěšně plnila funkci vlajkové lodi a pouštěl jsem jí jak doma, tak na společných akcích (Lužiny). Nějakou dobu jsem si pohrával s myšlenkou na mini loď. Nakonec jsem ale tento projekt odložil a pouze přestavěl papírovou bitevní loď Wien z vystřihovánky na RC "kapesní bitevní loď". Potom ještě experiment s hydroglyzérem a to je vše. Mezitím jsem sice přemýšlel o další lodi, ale dlouho jsem nebyl schopný pustit se do realizace. Ostatně jsem ani dlouho neměl jasno v konkrétních podrobnostech a musel jsem nechat myšlenku postupně uzrát. Jisté bylo jedině to, že se chci konečně pustit do něčeho většího. Dříve jsem preferoval malé modely z důvodu skladnosti a snadného převážení, což byl v době, kdy jsem ještě nedisponoval vlastním vozidlem podstatný argument. Při pouštění jsem však získal zkušenost, že malé lodě jsou příliš choulostivé na vnější podmínky a že více se užije loď větší. Mimo jiné i proto, že její rozměry snáze dovolují zabudování různých mechanismů, které model výrazně oživují a zatraktivňují. Vzhledem k mému zájmu o historická válečná plavidla jde pochopitelně především o funkční výzbroj včetně pyrotechnických efektů.

O válečné lodě z období 1. a 2. světové války se zajímám už od dětství, což znamená nějakých 15 až 20 let. Je tedy přirozené, že je preferuji jako předlohy pro své lodní modely. Bohužel se většinou jedná o předlohy nijak snadné (komplikované tvary, členité nástavby atd.). Při realizaci tedy narážím na řadu potíží a stavba makety se mi jeví jako příliš velké sousto. Prostě na to nemám potřebnou zručnost, trpělivost a v neposlední řadě ani čas. Propracované makety i jejich tvůrce sice obdivuji, ale sám jsem se již před delší dobou rozhodl jít jinou cestou, neklást si takové ambice a spokojit se se stavbou zjednodušených polomaket. V této souvislosti jsem též přijal za svou filozofii posuzování maketovosti modelu s odstupem. Přijde mi to jako rozumná zásada, jelikož funkční model je primárně určen pro pozorování při pouštění na vodní hladině. Přitom stačí popojet několik metrů od břehu a drobné detaily se stanou nezřetelnými a při větší vzdálenosti již pozorovatel vnímá z lodi prakticky jen siluetu. Pracně zhotoveným detailům navíc hrozí v provozu a zvlášť při přepravě neustálé riziko poškození. Spíše mně tedy lákají výše zmíněné funkční doplňky, které navíc představují široké pole pro vlastní konstrukční vynalézavost.

Už jako malý kluk jsem snil o modelu, co by uměl stejně jako skutečná loď otáčet dělové věže, střílet z děl, kouřit z komína, svítit apod. Tehdy to samozřejmě pro mě bylo sci-fi. Teprve během posledních let, co se věnuji RC modelům, se tato představa pro mě stala reálnější. Zpočátku jsem byl rád, když se mi vůbec podařilo postavit něco, co plulo a aspoň vzdáleně připomínalo svou předlohu. Posléze došlo na realizaci RC ovládání lodního modelu, což pro mě znamenalo obrovský skok vpřed. Časem se však z toho všeho stala běžná rutina, a tak jsem začal pomýšlet na další kvalitativní vývoj. Chtěl jsem jednak, aby můj další model již nevypadal jako by ho postavilo malé dítě a dále aby byl odolnější a větší. Tehdy jsem si vytyčil následují strategii: Pokud chci, aby model obstojně vypadal a splňoval určitou míru maketovosti, nezbývá mi než sáhnout po stavebnici, jako jsem učinil v případě Musashi. Plastikové kity mají své přednosti, jsou však malé a křehké. Pokud si chci pořídit větší model s odpovídajícími nautickými vlastnostmi, budu si ho tedy muset postavit od základů sám. Přitom je nezbytné maketovost oželet a místo toho raději zkusit aplikaci různých doplňkových efektů. Z těchto úvah vzešel jednak požadavek na dokonalejší stavební postupy a vhodnější materiály, což jsem posléze testoval, a dále mi nedalo spát zmiňované řešení dalších funkcí modelu. V tomto ohledu mně inspirovaly především Kebovy modely Abercrombie a Meskalero a modely členů klubu Merrimack, které jsem měl možnost vidět na modelářských srazech. Úspěšná realizace funkčních doplňků však přeci jen představuje určitý technický a finanční oříšek. Rozhodl jsem se tedy nejprve postavit nějaký jednoduchý „multifunkční show model“ pro experimenty a získání zkušeností z konstrukce, stavby i provozu. Tím spíš, když jsem potřeboval otestovat i některé prvky z oblasti konstrukce trupu a pohonu. Dlouhou dobu jsem si lámal hlavu nad vhodnou předlohou, ale nakonec jsem zvolil jinou cestu a rozhodl se postavit loď jen tak podle vlastní fantazie, aby maximálně vyhovovala požadované koncepci. To sice přináší nevýhodu, že je třeba vymýšlet celý design plavidla, ale zas na druhou stranu si lze navrhnout model na míru plánovaným potřebám a kromě toho se jedná o uspokojivou tvůrčí činnost.

Během předloňského roku (2006) jsem se dopracoval k původní ideji představující nějaký imaginární dělový člun či monitor vzhledem napodobující styl válečných plavidel 1. a 2. sv.v. V průběhu minulé zimy jsem tuto myšlenku dále rozpracoval. Udělal jsem si nějaké náčrtky a výpočty, shromáždil materiál a konstrukční prvky z vlastních zásob zamýšlené použít pro novou stavbu, případně dokoupil další potřebné věci. Na základě toho všeho jsem si pak stanovil hrubé rysy chystaného projektu. Hlavním požadavkem na konstrukci byla nekomplikovanost umožňující snadnou a rychlou stavbu a dále podřízenost plánované zástavbě mechanismů doplňkových funkcí. Základní schéma lodě jsem s ohledem na uspokojivé plavební vlastnosti, jednoduchost a zamýšlený účel navrhl následující: Relativně širší trup (dostatečně prostorný), vyšší boky (proti zaplavování paluby vodou), paluba v jedné rovině, ploché dno, boky uprostřed kolmé, na přídi sešikmené (proti zaplavování přídě vodou), na zádi vybrání pro šroub a kormidlo. Trup laminovaný (pevnost, voděodolnost) na kopytě z polystyrenu či PU pěny z větší části ponechaném uvnitř (nepotopitelnost). Nástavby z kartonu a plastových desek, případně dalších vhodných materiálů (co dům dá). Na přídi motoricky poháněná otočná dělová věž s jedním velkým střílejícím dělem, na zádi nástavba s můstkem, kouřícím komínem, stožárem, pomocnou výzbrojí a funkčními světlomety. Na palubě a nástavbě nějaké detaily s možností dodatečných úprav a instalace dalších doplňků. Co se týká velikosti, chtěl jsem model větší než všechny mé dřívější, ale zatím ještě žádného obra. Předběžně tedy délka 60 - 80 cm, šířka 10 - 15 cm a výtlak 2 - 3 kg. Pro pohon byl zamýšlen jeden elektromotor zhruba velikosti čtyřstovky (otestování nového typu) pohánějící napřímo jednu hřídel se šroubem Modela 30 mm (z domácích zásob) a napájený z 6V olověného gelového akumulátoru.

Loni na jaře jsem doladil poslední přípravy před stavbou. Detailní rozpracování nástaveb jsem nechal na později, nejprve bylo nutné definitivně dořešit konstrukci a rozměry trupu. Nejprve jsem měl v úmyslu otestovat stavbu trupu z PU pěny, to by však vyžadovalo vymýšlet tvary žeber a stavět kostru. Nakonec jsem tedy raději zvolil jednodušší a rychlejší postup, vybrousit trup z extrudovaného polystyrenu. Plánované rozměry rovněž doznaly změny. Nejprve jsem si je nastavil na horní hranici uvažovaného rozmezí (75 x 15 cm), aby loď nebyla příliš malá. Když jsem si však tuto představu načrtl ve skutečné velikosti a spočítal odhadovaný výtlak, usoudil jsem, že jsem poněkud přestřelil. Tak velký trup by již pro plánovaný pohon představoval příliš velké sousto. Šířku jsem zmenšovat nechtěl kvůli stabilitě a možnosti pohodlného zabudování všemožných zařízení dovnitř trupu, ponor zas kvůli použitému šroubu musel být aspoň 3,5 cm. Vysoký trup s malým ponorem by byl navíc málo stabilní a příliš citlivý na vítr. Jediným rozměrem, který šlo zredukovat, tak zůstala délka, která se smrskla na 60 cm. Celé jsem si to načrtl znovu a prověřil, zda se do zkráceného trupu podaří vtěsnat plánované vybavení. Ukázalo se že ano, bylo tedy rozhodnuto. Takový trup je sice dost bachratý (poměr šířky k délce 1:4), ale v tomto případě musí jít elegance v zájmu účelnosti stranou.

Loni na jaře jsem doladil poslední přípravy před stavbou. Detailní rozpracování nástaveb jsem nechal na později, nejprve bylo nutné definitivně dořešit konstrukci a rozměry trupu. Nejprve jsem měl v úmyslu otestovat stavbu trupu z PU pěny, to by však vyžadovalo vymýšlet tvary žeber a stavět kostru. Nakonec jsem tedy raději zvolil jednodušší a rychlejší postup, vybrousit trup z extrudovaného polystyrenu. Plánované rozměry rovněž doznaly změny. Nejprve jsem si je nastavil na horní hranici uvažovaného rozmezí (75 x 15 cm), aby loď nebyla příliš malá. Když jsem si však tuto představu načrtl ve skutečné velikosti a spočítal odhadovaný výtlak, usoudil jsem, že jsem poněkud přestřelil. Tak velký trup by již pro plánovaný pohon představoval příliš velké sousto. Šířku jsem zmenšovat nechtěl kvůli stabilitě a možnosti pohodlného zabudování všemožných zařízení dovnitř trupu, ponor zas kvůli použitému šroubu musel být aspoň 3,5 cm. Vysoký trup s malým ponorem by byl navíc málo stabilní a příliš citlivý na vítr. Jediným rozměrem, který šlo zredukovat, tak zůstala délka, která se smrskla na 60 cm. Celé jsem si to načrtl znovu a prověřil, zda se do zkráceného trupu podaří vtěsnat plánované vybavení. Ukázalo se že ano, bylo tedy rozhodnuto. Takový trup je sice dost bachratý (poměr šířky k délce 1:4), ale v tomto případě musí jít elegance v zájmu účelnosti stranou.

Začátkem června jsem se konečně pustil do díla. Z desky extrudovaného polystyrenu jsem vyříznul vrstvy budoucího trupu. Tloušťka desky (2 cm) mi zároveň určila přesnou výšku trupu (4 vrstvy, tedy 8 cm). Jednotlivé vrstvy jsem si rovnou nahrubo oříznul do žádaného tvaru, abych si ušetřil práci při broušení. Vrstvy jsem slepil na sebe a dostal tak hrubý tvar budoucího trupu. Ten jsem následně opracoval pomocí brusných nástrojů a nerovnosti zatmelil šlehaným tmelem. Potom následovalo laminování. Z toho jsem měl poněkud obavy, jelikož jsem dosud žádnou loď nelaminoval a kromě pár pokusů s tím neměl žádné zkušenosti. Zmíněné experimenty mi však společně s radami zkušenějších na diskuzním fóru pomohly, takže celá operace nakonec dopadla úspěšně. Použil jsem epoxydovou pryskyřici Letoxit PR 102 M a skelnou tkaninu o hustotě 110 g/m2. Tkaninu jsem pokládal ve více kusech, uprostřed trupu větší, na přídi a zádi menší proužky, s přesahy přes sebe. Pryskyřici jsem nanášel štětcem a k jejímu roztírání a uhlazování tkaniny jsem použil molitanový váleček. Celkem jsem položil tři vrstvy tkaniny, spotřeba epoxydu činila cca 40 ml. Po zatuhnutí jsem oříznul přesahy tkaniny a dostal tak téměř hotový trup. Do této doby šlo vše celkem hladce. Nyní se však stavba poněkud zasekla. Čekalo mně totiž tmelení a broušení, nejvíc nepříjemná a nenáviděná práce na celém modelu. Nejprve jsem nahrubo zbrousil hrany vzniklé přesahy tkaniny a potom celý laminátový povrch jemněji přebrousil. Pak jsem aplikoval polyesterový a stříkací tmel, brousil, znovu tmelil a brousil až do vyčerpání…. Kvůli vlastnímu komfortu (eliminace prachu) jsem brousil převážně pod vodou za pomoci molitanových brusných houbiček. V půlce července už jsem toho měl plné zuby. Ošetřování povrchu jsem se po chvilkách věnoval již cca stejnou dobu jako předchozím stavebním operacím dohromady a výsledek stále nebyl dokonalý. Jelikož léto bylo v plném proudu a já chtěl loď ještě v této sezóně spustit na vodu a důkladně otestovat, zanechal jsem další neplodné snahy a vrhnul jsem se na provizorní zprovoznění modelu.

Nejprve bylo třeba odstranit část polystyrenové výplně. Začal jsem mechanicky, ale jelikož extrudovaný polystyren je houževnatější než obyčejný pěnový, zkusil jsem si usnadnit práci odleptáním pomocí ředidla. To však nedopadlo nejlépe, protože ředidlo mi rozpustilo i některá místa která měla zatím zůstat neporušená. Stříknul jsem tedy do trupu PU pěnu a opět se vrátil k ručnímu dlabání. Když bylo hotovo, mohl jsem se konečně věnovat instalaci všech potřebných zařízení. Do trupu jsem zalepil hřídel (M3) pro šroub (Modela 30 mm) a kovovou trubičku jako pouzdro hřídele kormidla. To jsem tentokrát nevyráběl ale použil kupované, ze šuplíkových zásob stejně jako hřídel a šroub. K jeho ovládání jsem použil standartní servo pořízené kdysi v bazaru a do této doby nevyužité. V trupu je upevněno oboustrannou lepící páskou. Jako táhlo spojující páku serva a kormidla slouží kousek měděného drátu. K pohonu jsem experimentálně použil jeden elektromotor pocházející z domácích zásob stejně jako předchozí vybavení. Všiml jsem si ho před časem v nabídce jednoho obchodu s elektrosoučástkami (PS electronic) a později se objevil i v Admiralshopu (motory Mabuchi, motorek 6-24 V). Zaujala mně na něm jeho cena (menší než u motorů třídy 400 kterým se velikostně blíží), široký rozsah pracovního napětí a především nižší provozní otáčky, které z něj aspoň teoreticky dělají vhodného adepta pro přímý náhon lodní hřídele. Rozhodl jsem se tedy zmíněný motor vyzkoušet místo běžné čtyřstovky a byl jsem zvědavý, jak se osvědčí. Dlouho jsem však pro něj neměl využití, a tak motor čekal v zásuvce stolu na svou příležitost. Až nyní jsem ho konečně instaloval do lodního trupu. Motor má na čele otvory pro šroubky M 2,5. Chtěl jsem ho tedy nejprve připevnit k přepážce zalepené do trupu. Bohužel se ukázalo, že by z prostorových důvodů byla případná demontáž a opětovná montáž velice obtížná ne-li nemožná. Protože čas běžel, nemarnil jsem ho vymýšlením nějakého sofistikovanějšího řešení a místo toho použil způsob vyzkoušený a osvědčený na menších modelech - jednoduše jsem motor přilepil oboustrannou lepící páskou k podkladu zajišťujícímu jeho správnou výškovou polohu. Bral jsem to jen jako nouzové provizorní řešení, nicméně v provozu se ukázalo, že kromě drobných vibrací při určitých otáčkách žádné zvláštní potíže nenastávají, tak se asi k přestavbě na nějaké solidnější upevnění motoru jen tak neodhodlám. Rovněž v případě spojky jsem použil jednoduché a laciné řešení - kousek silikonové palivové hadičky. Zpočátku jsem měl trochu obavy z prokluzu, ale v praxi se nepotvrdily. K napájení motoru slouží olověný gelový akumulátor 6V o kapacitě 4,5 Ah. V průběhu plánování jsem si uvědomil, že pro dosažení požadovaného výtlaku bude třeba dost zátěže, napadlo mně tedy použít akumulátory rovnou dva. Kromě výše zmíněného ještě jeden 6V s kapacitou 3,4 Ah, který už nějakou dobu provozuji v Musashi. Koncepce měla být taková, že větší (a novější) akumulátor bude sloužit jako pohonný a druhý bude určen pro napájení ostatních zařízení, případně jako záloha, pokud by se hlavní akumulátor vyčerpal a přitom se mi ještě nechtělo od vody domů. Akumulátory jsou jako hlavní zátěž rozhodující pro těžiště trupu. Jejich přesné umístění jsem tedy musel vyřešit jako první (testy vyvážení ve vaně) a ostatní zařízení tomu přizpůsobit. Vzhledem k relativně malé délce a velké šířce trupu jsou akumulátory umístěny napříč, menší z nich z prostorových důvodů dokonce nastojato. K ovládání otáček motoru slouží praxí prověřený a osvědčený regulátor Nautilus, který mi dříve sloužil v Musashi (kde ho nyní nahradil kompaktnější D-SYS MD-10DCRS). Elektroniku v modelu zastupuje ještě přijímač Graupner R-700. To je zatím z vybavení lodi vše, časem by však měla přibýt další zařízení.

Provizorně vybavený model jsem otestoval nejprve na suchu a potom ve vaně. Aby nedokončený model nevypadal tak hrozně a aby byl jeho vnitřek chráněn před vnějšími vlivy, zakryl jsem ještě trup provizorní palubou z kartonu nastříkaného barvou ze spreje. Anténu jsem vyvedl z trupu pomocí brčka, aby se dostala výše nad hladinu. Loď se mi podařilo uvést do provozu akorát včas, abych se s ní stihl 1. srpna zúčastnit setkání na Košíku. Bohužel jsem se ten den zrovna jako naschvál musel zdržet v práci a na akci jsem dorazil se zpožděním, v době kdy už se setmělo. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem se plný důvěry ve vlastní dílo přeci jen rozhodl podniknout panenskou plavbu. Kvůli tmě jsem loď vybavil provizorním osvětlením v podobě svítilny ke kolu uchycené na přídi v primitivním držáku představovaném krabičkou od filmu. První plavba dopadla dobře a model se ve tmě neztratil ani nevymkl kontrole. V průběhu srpna jsem podniknul další testovací plavby, tentokrát už v klidu doma za světla. S výsledkem zkoušek jsem byl vcelku spokojen a model až na drobné nedostatky splnil naděje do něj vkládané. Nautické vlastnosti jsou dobré. Loď je stabilní, příďová vlna se ani při maximální rychlosti nepřelévá přes palubu, obratnost je velmi dobrá i když cena za ni je horší směrová stabilita (vliv krátkého trupu). Zvláště zvědavý jsem byl na pohonnou sestavu. Ukázalo se, že použitý motor je skutečně schopen přímého náhonu, nicméně s použitým šroubem již dosahuje hranice svých možností a při delším provozu na plný plyn se znatelně hřeje. Vzhledem k faktu, že při testech na suchu k tomu nedocházelo, je zřejmé, že tento jev je způsoben odporem šroubu ve vodě a nikoli nadměrným třením v důsledku ledabyle sestavené pohonné jednotky. Pokud se jezdí převážně na půl plynu a naplno pouze občas a krátkodobě, k přehřívání motoru nedochází. Takový režim pro mě není nijak zvlášť omezující, proto se v dohledné době k výměně motoru ani šroubu nechystám. Z výsledků testování lze usuzovat, že použitý motor by měl být při napětí 6 V vyhovující pro přímý pohon šroubů lehčích než použitá Modela 30 mm, což je informace zajímavá pro mé budoucí aktivity. Výkon instalovaného pohonu je uspokojivý a na plný plyn model pluje celkem svižně (pochopitelně dle měřítek výtlačné plavby a maketové rychlosti). Spotřeba motoru je rovněž vyhovující a použitý zdroj pohodlně stačí na více než hodinový provoz. Model zatím nemá oficiální jméno a používám pro něj pracovní označení monitor.

Poslední testovací plavbu jsem s modelem absolvoval začátkem října na podzimních Lužinách. Poté jsem ho doma odstrojil a pustil se do dalšího díla, aby model na jaře vypadal jako dokončená loď. Ale o tom zas někdy příště…

Obrázková galerie
Obrázková galerie

Petr Plát Na začátek článku

Autor: Petr Plát (PetrP) | Vydáno dne 28. 01. 2008 | 19347 přečtení
Počet komentářů: 6 | Přidat komentář
Informační e-mailVytisknout článek
Pridat.eu

Související články:
Bitevní loď Musaši po 13 letech (01.04.2018)
Emilia - každý papírák může plavat (04.02.2018)
Japonský křižník IJN Mogami (23.01.2018)
První loď pod československou státní vlajkou (21.04.2017)
Stavba říčního remorkéru Lulonga - 3. díl (18.04.2017)
Stavba říčního remorkéru Lulonga - 2. díl (31.03.2017)
Stavba říčního remorkéru Lulonga - 1. díl (19.03.2017)
Příběh lodi Grimmershörn a jejích modelů (05.01.2017)
Kolesáček na gumu (04.12.2016)
Stavebnice lodi Grimmershörn (17.04.2015)
Imara - perla mezi remorkéry (2. díl) (01.12.2014)
Imara - perla mezi remorkéry (1. díl) (15.10.2014)
Stavba remorkéru Fairmount Alpine - 4. díl (17.09.2014)
Stavba remorkéru Fairmount Alpine - 3. díl (30.07.2014)
Stavba remorkéru Fairmount Alpine - 2. díl (03.06.2014)
Stavba remorkéru Fairmount Alpine - 1. díl (08.05.2014)
Stražak 14 - maketa polské hasičské lodě (24.12.2013)
Denní signály lodí (27.11.2013)
Vlajky pro modely lodí (14.04.2013)
Tarantul - deník ze stavby (2. díl) (18.01.2013)
Netradiční kolesa - 1. část (teorie) (03.12.2012)
RC kačer - maketa snadno a rychle (10.08.2012)
Tarantul - deník ze stavby (1. díl) (15.11.2011)
"Z" pohony pro RT Antonie (12.11.2010)
Stavba ponorky U-2540 (22.10.2010)
Laminátový trup na polystyrénove jadro (25.03.2010)
Parník LANNA 2007 (14.01.2010)
Zbraň V-6 "Urzel" (27.10.2009)
Springeří evoluce aneb zrodil se Bivoj (19.10.2009)
Stavba „fošny" pro TT aneb Přeříz II (28.04.2009)
Mikul (28.04.2009)
Čím se proslavil ARTUR? (07.04.2009)
Zrodila se legenda (04.04.2009)
Ještě jednou o sportovní plachetnici „K" (30.03.2009)
Jak jsem stavěl remorkér Pollux (20.03.2009)
DIVA von Aeronaut (20.03.2009)
Stavba modelu ponorky George Washington (15.03.2009)
Stavba remorkéru Paolo-M (13.03.2009)
Pawlina - remorkér určený pro těžký TT (04.02.2009)
Jak naučit Paradise jezdit aneb kde udělali soudruzi z USA chybu? (22.01.2009)
Experimentální válečná loď - 2. část (12.01.2009)
Baby Bootlegger (24.11.2008)
Kterak jsem stavěl první „normální "loď (21.10.2008)
Jak neutopit loď (15.10.2008)
Kapitan Poinc - Wojciech Siejka (08.09.2008)
Výroba „Z pohonu" (Schottle drivu, otočných dýz) (28.08.2008)
Jařáb a noční plavby Brakeho (12.08.2008)
Osvětlení modelu lodi (27.07.2008)
Napínáky stěhů snadno a rychle (07.07.2008)
Xenie, Vltava a Bečva (05.05.2008)
Zánik a zrod lodě Survey aneb jarní Lužiny plavecky (02.04.2008)
Pásky pro model (20.02.2008)
Raytheon (28.01.2008)
Jak jsem stavěl Jet Star (16.01.2008)
Jednoduchý model remorkéru Jasmín (28.11.2007)
AutoCAD a ti druzí (11.10.2007)
Jak jsem se dostal k mahagoňákům (02.10.2007)
Lodní přístroje (27.09.2007)
Parníček New Orleans (06.09.2007)
Jak jsem stavěl kolesáček - dokončení (14.05.2007)
Jak jsem stavěl kolesáček (01.05.2007)


Lodě -> Experimentální válečná loď
Old MoNaKo - články z roku 2006 a starší