Emilia - každý papírák může plavat

V roce 2010, při hledání co nového a při nápadu, že to musí být námořní nákladní loď, jsem narazil v polském zásilkovém obchodě GPM-modele kartonowe na model pobřežní lodi Emilia. Při podrobnějším hledání, zda existuje více informací o této lodi ve skutečnosti, jsem ji našel na stránkách pana Syrovátky. Ten ji stavěl klasickým způsobem a moc pěkně zdokumentoval stavbu. Poslal jsem mu dotaz na plánek a po naší domluvě dorazil poštou. Ihned jsem se potopil do studia plánu a poté to nechal zdravě uležet.

Po čase uzrála myšlenka ke koupi papírového modelu z Polska. Po týdnu došla silná obálka. Ihned otvírám a kontroluji, po vysypání a prohlídce je jasné, že to musí plavat.

Nechal jsem si v copycentru celou vystřihovánku barevně okopírovat. Dělám to tak. Při případné střihací a lepicí nehodě o žádný díl nepřijdu. Kýl a žebra jsou podlepené milimetrovým kartonem. Po složení kostry nasucho jsem rozvrhnul rozložení hřídelů motoru a kormidla, rozřízl kýl a udělal výřezy v žebrech. Hřídele jsou ze zbytků  bovdenů, co používám v modelech letadel. Elektromotor je ten nejmenší, co jsem tenkrát sehnal. Přece jen je to nákladní loď na Balt a Severní moře a to nejsou rychlíky.

Mezi žebra je vlepen obyčejný pěnový polystyren, aby po obroušení byl zachován tvar trupu a lépe se potahovalo díly z vystřihovánky. Trochu se propadá. Měl jsem použít fasádní, ten je přece jen o něco pevnější.

Lodní vrtule je ze staré hračky. Listy bez profilu, ale funguje výborně.

Servo pro kormidlo je zadlabáno pod palubou nástavby. Dnes vím, že to není nejšťastnější řešení pro případné opravy.

Potažený trup s již přilepenou zadní palubou

Usazený motor v trupu, přední stěna nástavby a část kajut

Trup pod čarou maximálního ponoru jsem natřel polyuretanovou barvou a zbytek stříkal bezbarvým lakem ve spreji, abych co nejvíce zachoval barvy a jejich odstíny na papíře. Jak zde na MoNaKu již Petr Plát popsal, natírat je nutné s opatrností - je to přece jen inkoust.

Kormidelní list je natupo ke hřídeli přilepený půlmilimetrovým kartonem a překrytý kopírkovým papírem. Jednoduché, ale funkční. Byl jsem zvědavý, zda to poplave, jak moc bude účinná vrtule a jak bude Emilka obratná. Že to bude couvat na houby, to jsem věděl, jednovrtulové lodě s tím mají potíže. Po doschnutí barvy a laku, jsem vložil letitý obousměrný tří ampérový regulátor, Li-pol dvoučlánek o kapacitě 750 mAh a čtyřkanálový přijímač v pásmu 40 MHz.

Pohled na kormidelní list a první plavbu

Plavala krásně i manévrování bylo podle mých představ. Pouze potřebovala dovážit. Nutné závaží v podobě ocelových koleček o síle dvanácti milimetrů jsem rozmístil do rohů nákladových prostorů. Vpředu po dvou a vzadu po jednom na oba boky. To bylo ono. Trup se přiměřeně zanořil a vrtule byla ve správné hloubce, takže si nepřisávala vzduch na plný chod vpřed ani vzad. Se zkušební plavbou jsem byl moc spokojen.

Další stavba modelu je obvyklá jako u každé jiné vystřihovánky. Pouze některé detaily jsou zhotoveny z jiného materiálu, než je papír. Zábradlí, anténa gonio zaměřovače atd. je z plastového profilu 0,25 x 0,5 mm (zbyl mi z modelu stožáru vysokého napětí), vzdušníky do nástavby a ramena výložníku jsou z kuchyňských špejlí.

Držáky pozičních a kotevního světla na přídi, vlajkový stožárek a antény na pelingáči jsou ze svářecího drátu.

Oba kryty nákladových prostorů jsou snímací pro výměnu akumulátoru a ostatní elekroniky v modelu.

S Emilkou jsme si s mými synky užili hodně zábavy. Model v měřítku 1 : 100 o velikosti 440 x 80 mm se prakticky vejde do větší krabice od bot. Jednou jsem se s ní zúčastnil i závodů na Lánské louži.

Dnes je již dlouho na GPM ke koupi novější, propracovanější vystřihovánka. Uvažuji o ní. Pokud jí koupím, budu ji jistě zvětšovat na měřítko 1 : 50. V tomto měřítku jsem postavil i jinou vystřihovánku a to Binnenschif, od vydavatelství Schreiber a Bogen. Jenže to je už jiný příběh.

Závěr
K napsání tohoto reportu ze stavby mě inspiroval pan Petr Plát. Nikdy bych ho totiž nespáchal.

Takže děkuji.

Pro MoNaKo Libor Mráz