Nedávno jsem byl zaskočen složitostí stávajících
postupů při výrobě prkenných palub s tmavou
dehtovanou spárou na modelech starších až historických lodí.
Píšu tudíž jakýsi návod na skutečně super jednoduchou
výrobu tohoto efektního povrchu bez použití šíleností
jako třeba vkládaná nit či řezané proužky černého papíru.
První bod je, použít co největší zuby na pilovém kotouči pro zajištění co největších otřepů na řezu. Prkénko je balza síly 2 mm a na pile byla nařezána na proužky 3x2 mm.
Druhý bod je, proužky balzy na sucho seskládat na širokou maskovací pásku přichycenou na rovné desce lepem navrch a to přesně do vzorce prken jaké bychom potřebovali na budoucí palubě (Obr. 1 a 2). Znamená to, že prkénka nakrátíme žiletkou na délku prken dle měřítka plánu které jsme zvolili a skládat je můžeme na pásku na kterou jsme si předem překreslili z plánu zrcadlově otočený tvar budoucí paluby. Prkénka skládáme tak, aby byla všechna přes okraj přeneseného tvaru paluby, a to tak, aby otřepy ponechané po řezání vytvářely mezery mezi jednotlivými prkny. Prkénka můžeme odříznout či stříhnout do celkového tvaru (Obr. 3). Nesmíme se snažit o malou mezeru
Po vyskládání celé plochy paluby na maskovací pásce celek svineme do tvaru podle Obr. 4 a 5 a snažíme se aby, se nám jednotlivé spáry mezi prkénky co nejvíce otevřely.
Pro vzájemné slepení palubních prkének a zároveň pro vytvoření tmavých spár používám disperzní lepidlo obarvené barvící pastou pro malířské nátěry, v mém fotopřípadě jde o disperzní lepidlo D500, což je průmyslové balení lepidla podobného lepidlu Herkules a černé pasty pro obarvení Remal běloby v poměru 2 díly lepidla a 1 dílu pasty (Obr. 6 a 7).
Touto směsí potírám svitek z prkének na pásce do rozevřených spár tak, aby se zcela vyplnily (Obr. 8). Postupně se svitek po natření rozvinuje (Obr. 9). Když je natřen celý houbičkou setřu přebytek barevného lepidla tak, aby po povrchu zůstala rovnoměrná vrstva (Obr. 10.).
Obr. 11 ukazuje, jak vypadá pohled na polotovar paluby z lícové strany přes maskovací pásku po vyspárování lepidlem.
Na tuto vrstvu položím skelnou tkaninu, nebo je možno v tomto stadiu celek položit vrstvou lepidla na destičku překližky ve tvaru paluby, to už záleží na zvyklostech každého modeláře. Skelnou tkaninu přitlačím do disperzního lepidla válečkem na tapetování drobných detailů - tedy válečkem s pěnovou gumou na povrchu (Obr. 12).
Dále popisuji jen případ se skelnou tkaninou, překližková podkladová verze se však neliší v dalším zpracování. Celek po přitlačení dám zaschnout mezi 2 pevné desky stažené třeba svěrkami, na fotkách je to vidět mezi stolní deskou a kouskem lamely plovoucí podlahy, a to tak, že z obou stran mám na polotovaru paluby tenkou potravinářskou folii (Obr. 13).
Zhruba po hodině odstraním svěrky a celek, oloupu z potravinářské folie, lepidlo již dostatečně drží, ale dál nevysychá, protože folie je zcela neprodyšná. Po sejmutí folie dám celek vysychat a samozřejmě čím pomaleji tím lépe a s menšími deformacemi. Když je polotovar dostatečně proschlý, sloupnu z lícové strany maskovací pásku, jde to bez jakýchkoli problémů (Obr. 14).
V tomto okamžiku je možno polotovar rovnat v případě nežádoucího prohnutí obyčejnou žehličkou nastavenou na teplotu len a to tak, že na polotovar položím papír na pečení, abych ochránil manželčinu žehličku, a tudíž i sebe. Jsem-li spokojen, začnu brousit lícovou stranu polotovaru brusným papírem (můžeme použít i elektrifikované způsoby broušení podle vlastních zvyklostí), a to tak, aby se odbrousilo veškeré proteklé lepidlo mezi maskovací páskou a polotovarovými prkénky. Vtomto okamžiku můžeme brousit i tvar paluby co do vypuklosti dle plánů (Obr. 15).
Po obroušení od hrubého brusiva po nejemnější můžeme přistoupit k moření paluby na odstín, který potřebujeme. Já jsem zvolil odstín havana lihového mořidla, který mi nejvíce připomíná mírně zašlou teakovou palubu. Mořidlo nenatírám, ale zásadně jen stříkám pistolí na povrch a to až po úplném vybroušení polotovaru paluby (Obr. 16). Mořidlo po zaschnutí tvoří skoro hotový povrch, který už jen můžeme nalakovat dle zvyklostí.
Já používám ale 2 jiné způsoby. První způsob je ohřát polotovar paluby na cca 50 °C a do takto teplého povrchu napustit zředěnou laminovací pryskyřici dle zvyklostí (já používám L285 zředěnou ředidlem C6000 a ohřátou na ústředním topení), a to tak, aby se nasákla dostatečně do co největší hloubky materiálu polotovaru paluby hned napoprvé (Obr. 17). Pokud bychom zkoušeli napouštět polotovar několikrát, prvním napouštěním uzavřeme póry v dřevu a další napouštění už je jen povrchovým lakováním.
Druhý způsob je v napouštění stejný, ale po napuštění se na povrch položí zpevňující vrstva tenké skelné tkaniny a přitlačí se do přebytečné pryskyřice (Obr. 18). Po dokonalém vytvrzení obou způsobů povrch paluby obrousíme tak, abychom neprobrousili bud mořenou povrchovou vrstvu, nebo vrstvu tenké skelné tkaniny.
To by bylo k tomuto postupu, o případné doplňky k této technologii se, prosím, podělte s ostatními. Na fotkách je pouze demonstrační proužek možné paluby, originální paluba je k vidění na fotkách ze stavby mého Novgorodu nebo Springera kapitána s nickem Ivvo.
Petr Hájek alias ufon
Můžete se registrovat!
Ukažte obrázky svých modelů!
Jak napsat článek?
Napište nám
