Důležité:    DF MoNaKo - diskuze    Chat    Členové    Kalendář akcí    Galerie    Partnerské weby

   Můžete se registrovat!    Ukažte obrázky svých modelů!    Jak napsat článek?    Napište nám   

Kategorie článků
Vyhledávání
Model Club MoNaKo
MC MoNaKo

Otevřené sdružení lodních modelářů nejen z celé ČR...
Modelářský klub MoNaKo


Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Chat - popovídejte si

Přehledy
Stálé odkazy
RSS

Pokud chcete odebírat naše články přes RSS, do své čtečky RSS kanálů zadejte tuto adresu. Též můžete použít odebírání nových tématpříspěvků z DF.

Vše naráz přímo na plochu svého PC získáte s miniaplikací MoNaKo-Mini:

MoNaKo-Mini

Čtenářské galerie
plachetnica Artemis - 2
vlastny navrh
zobrazení: 1617
známka: 5.00
Zajímavý odkaz
Thingiverse.com

Všem, kteří si pořídili 3D tiskárnu, by se mohla hodit tato stránka, na které naleznou řadu připravených věcí k tisku (a to i z oblasti lodních modelů).

Historie zajímavých odkazů

Novinky
17.02.2020:

V článku Představujete své modely najdete nový přírustek - WESTERN FLYER.


08.02.2020:

Zimního posezení s MoNaKem se v pátek 7. února 2020 v Restauraci Na tý louce zelený v Praze zúčastnilo 16 modelářů. Děkujeme za účast a slibujeme, že si podobnou akci zopakujeme dříve než za 5 let, kdy se konala ta minulá.

 

 Archiv novinek


Lodě

Stavba trupů lodních modelů - 2. část

Úvodní obrázek článku Ve své modelářské praxi se občas setkávám s dotazy laiků či  potenciálních zájemců na téma z čeho a jak je to vlastně postaveno. Na základě toho jsem pojal záměr sepsat přehledný souhrn vlastních teoretických znalostí a praktických zkušeností ohledně zhotovení trupu lodního modelu s cílem usnadnit život především začínajícím lodním modelářům. Jak správně tušíte, v druhé a zároveň závěrečné části článku se musím věnovat laminování.

Laminování
Metoda laminování se poněkud podobá kašírování, její podstata rovněž spočívá v pokrývání kopyta vrstvami materiálu, které ve výsledku vytvoří tuhou skořepinu. Použité komponenty jsou ovšem jiné. Místo papíru a lepidla jsou to skelná tkanina a laminovací pryskyřice. Aplikace laminování v lodní modelařině má z teoretického hlediska dvě podoby. První je vytvoření vnější vrstvy na trupu zhotoveném jinou technikou za účelem zajištění ochrany proti vodě a mechanickému poškození (v tomto textu uváděno jako olaminování). Druhou je zhotovení samonosné skořepiny trupu pomocí formy či alespoň obšívky trupu při některé kombinované technice (v tomto textu uváděno jako laminování). Laminovat se dá jednak na pozitivní formu (kopyto), jednak do negativní formy. V dalším textu bude popisována pouze první možnost. Druhá je už „vyšší dívčí”, vyžaduje více zkušeností a odborných znalostí. Pro začátečníky tedy není příliš vhodná.

Olaminování trupu je hojně používáno a vřele doporučováno z několika důvodů. Prvním je zajištění dokonalé voděodolnosti. Každý trup postavený z materiálů, které vlhkosti neodolávají (dřevo, papír), nutně potřebuje ochranu proti vodě. Ta se dá zajistit buď impregnací vhodným lakem či samotnou laminovací pryskyřicí, nejoptimálnější je však olaminování. Lak či epoxid může svou funkci plnit dobře a vydržet, ale v mnoha případech může též popraskat a propustit vodu. Jediný laminát představuje dle širokých a dlouhodobých modelářských zkušeností zaručenou, spolehlivou a trvanlivou ochranu. Dalším důvodem je pevnostní hledisko. Pokud je obšívka tenčí a z méně pevných materiálů (papír, balza), je vhodné její vyztužení proti pružení. Pevnost laminátu je blahodárná též jako ochrana proti mechanickému poškození (poškrábání, promáčknutí apod.), to platí zejména pro větší (hmotnější) trupy a měkčí materiály. Posledním důvodem je homogenizace povrchu trupů postavených kombinací různých materiálů a prevence proti rozlézání spojů apod. Např. dřevěný trup potažený na rovných částech překližkou, na zakřivených lištami, na přídi a zádi broušené špalíky. Bez olaminování by časem pravděpodobně vylezly spoje mezi různými sektory obšívky i mezi jednotlivými plaňkami. Laminát vše pevně spojí dohromady a udrží.

Olaminování trupu postaveného jinou metodou je obecně snazší než kompletní laminování samonosné skořepiny trupu. Obvykle postačí jedna až dvě vrstvy tenčí tkaniny, což je méně náročné na dovednost, čas i materiál. Nezkušeným začátečníkům lze tedy olaminování doporučit spíše než laminování. Olaminování dávají před laminováním přednost i mnozí zkušení modeláři, které k tomu vedou v zásadě dva důvody. Jednak preferují práci s tradičními materiály jako je dřevo a dále považují klasické plaňkování za metodu přinášející kvalitnější výsledek, než jiné techniky používané k přípravě kopyta pro laminování.

Laminování skořepiny trupu (na pozitivní formu) probíhá obdobně jako olaminování hotového trupu s tím rozdílem, že není (kromě kopyta) k dispozici žádný podklad či opora pod laminátem a celá obšívka se kompletně vytvoří ze skelné tkaniny prosycené laminovací pryskyřicí. K dosažení potřebné pevnosti je nutná dostatečná tloušťka laminátu. Tenčí laminát je už sice pevný a houževnatý poměrně dost, ale nedosahuje patřičné tuhosti a stálosti, naopak pruží a promačkuje se. Hodně záleží na konkrétním tvaru, nejhůře jsou na tom větší rovné plochy, naopak výrazněji zakřivené vykazují větší tuhost. Tenčí laminátová obšívka tedy vyžaduje podobně jako kašírovaná výztuž v podobě kostry, části kopyta ponechaného uvnitř apod. Plně samonosná laminátová skořepina potřebuje dostatečnou tloušťku stěn (u většího trupu až několik mm), čehož se dá dosáhnout jedině větším počtem vrstev tkaniny. Pevnost laminátu závisí především na obou povrchových vrstvách, vnitřek je méně podstatný, jeho funkcí je především zajišťovat potřebnou tloušťku. Pro urychlení práce je možné aplikovat na vnitřek laminátu menší počet vrstev hrubší tkaniny a jemnější ponechat na vrstvy vnější. Pevnosti pomáhá, pokud jsou jednotlivé vrstvy tvořeny většími kusy tkaniny (ideálně jeden kus, ovšem vzhledem ke komplikovaným tvarům většinou obtížně dosažitelné). Dále je vhodné, pokud je laminátový výrobek monolit, tedy vyrobený najednou na jeden pokus (což může být zvláště u větších a složitějších trupů problematické). Pevnost laminátu závisí především na výztuži (tkanina), proto není vhodné aplikovat příliš velké množství pryskyřice (pojiva). Alternativou k tlustšímu laminátu z více vrstev tkaniny je sendvičová struktura, kdy se obšívka trupu o určité tloušťce zhotovená jinou metodou z jiných materiálů olaminuje z obou stran, čímž rovněž vznikne velmi pevná struktura.

Klíčovou záležitostí při laminování jsou vhodné suroviny. Nejprve laminovací pryskyřice. Existují dvě základní skupiny, epoxidové a polyesterové. Jedná se o dvousložkové látky, v surovém stavu tekuté a vytvrzující se po smíchání obou komponent. Mezi lodními modeláři se dodnes tradičně používají dva druhy pryskyřic, které jsou běžně k dostání za příznivou cenu v drogeriích, hobby marketech apod. A to polyesterová Lamit 109 a epoxidová CHS Epoxy 1200. Tyto pryskyřice však mají řadu nepříznivých vlastností. Polyester má krátkou dobu vytvrzení, intenzivně zapáchá (zdraví škodlivé rozpouštědlo styren) a leptá polystyren (často používaný materiál kopyta). Na polyesterový laminát se též špatně cokoli lepí (ani epoxid nechce dobře držet). 1200 zas není opravdová laminovací pryskyřice, ale lepidlo (kvalitní a osvědčené). Její použití k laminování je improvizací mající původ v materiálním nedostatku doby před revolucí. Hlavní potíž při laminování 1200 je její velká viskozita, což či ní problémy při prosycování tkaniny. Někteří praktici to řeší nahříváním pryskyřice, či jejím ředěním vhodným rozpouštědlem, např. acetonem (pozor na leptání polystyrenu). V dnešní době jsou již tyto materiály překonané a výhodnější je použití některé ze široké nabídky moderních laminovacích pryskyřic. Nevýhodou těchto materiálů je vyšší cena a jejich horší dostupnost (obvykle se nevyskytují v běžné prodejní síti a jsou k dostání převážně jen u výrobců laminovacích potřeb). Mezi modeláři se v poslední době těší největší popularitě zřejmě dva typy epoxidových pryskyřic, jmenovitě L285 a Letoxit PR 102M, které bývají občas k dostání v menším balení v modelářských obchodech. Jejich vlastnosti počínaje praktickým míchacím poměrem obou složek a konče optimální viskozitou jsou příznivé, vyšší cena při použití v malém množství nevadí. Při laminování ve větším měřítku se však již může vyplatit poohlédnout se po jiné vhodné lacinější pryskyřici. Pro laika však není snadné se v široké nabídce laminovacích materiálů patřičně orientovat. Pomoci s výběrem a vhodným zdrojem může zkušenější kolega, anebo si přímo nechat poradit a objednat u výrobce.

Druhým základním komponentem laminátu je skelná tkanina. Ta existuje ve spoustě druhů, které se liší svou hrubostí (tloušťkou) vyjadřovanou v g/m2 a typem vazby (má vliv na schopnost kopírovat tvar kopyta). Tkaniny, které jsou běžně k dostání v drogeriích, jsou pro běžné modelářské použití příliš hrubé (vzhled pytloviny), obvykle cca 300 – 500 g/m2. Použitelné mohou být leda na větší modely a spíš na vnitřní vrstvy laminátu ukryté mezi vnějšími vrstvami tenčí tkaniny. Nejpoužitelnější v lodním modelářství jsou středně silné tkaniny kolem 100 g/m2, které jsou však k dostání obvykle jen v modelářských prodejnách a u výrobců laminovacích potřeb. Tenké tkaniny (pod 50 g/m2) se zas hodí jen na malé modely. Před laminováním je třeba si tkaninu pečlivě připravit, aby vlastní operace mohla probíhat hladce bez nežádoucích zdržení. Tkanina se oměří podle kopyta, vyzkouší se její tvarovatelnost a vystřihnou se jednotlivé kusy. Dá se stříhat obyčejnými nůžkami, ale není to nejvhodnější, protože se dost tupí a tkanina se přitom silně třepí, od okrajů se oddělují jednotlivá vlákna, která vytvářejí nepříjemný nepořádek. Lepší je tkaninu řezat speciálním kolečkem, anebo alespoň nožem. Připravené kusy tkaniny je dobré si označit a přichystat tak, aby byly při laminování dobře po ruce.

Když je přichystána tkanina a rozmíchána pryskyřice, je možno celou operaci zahájit. Kopyto se natře pryskyřicí a přiloží se první vrstva tkaniny, která se přitlačuje a uhlazuje, dokud bezpečně nepřiléhá k povrchu a není dostatečně prosycená (pozná se to tak, že tkanina zprůhlední). Vše je možno dělat s pomocí běžného štětce, efektivnější je však použití válečku k roztírání pryskyřice a uhlazování tkaniny. Existují speciální laminovací, ale postačí i běžný natěračský molitanový. V kritických situacích to zachrání ruka. S pryskyřicí nemá smysl plýtvat, pokud se tkanina neprosytí ihned, obvykle stačí chvilku počkat a uhlazovat, teprve poté eventuelně přidat. Pokud není možné položit vrstvu z jediného kusu tkaniny, může pomoct její nastřihávání či rozdělení na více kusů. Tenčí tkaniny lze překládat přes sebe, uvnitř to není znát a na povrchu se to přebrousí. U silnějších tkanin to však vhodné není, protože vzniknou hrby. Když je položena první vrstva, hned se pokračuje další, postup je stejný. Pokud tkanina někde nechce držet, může se připíchnout či jinak šikovně přichytit. Jednotlivé kusy a vrstvy tkaniny by se měly dobře překrývat a provázat, nikde by neměly vznikat spáry, ani na hranách jako na přídi apod. Práce je dokončena v momentě, kdy je položen stanovený počet vrstev. Polotovar se posléze nechá dobře vytvrdit. V ideálním případě se vše stihne najednou, dřív než pryskyřice začne tuhnout. Ne vždy se to ale povede. Zejména nezkušeným začátečníkům, kteří ještě nemají patřičný cvik, může operace trvat příliš dlouho. Potom je možné postup přerušit a v pokládání dalších vrstev pokračovat později po vytvrzení předchozích. Laminování na etapy sice není zrovna ideálním postupem, nicméně se nejedná o nic zcela zapovězeného a není třeba se bát nadměrných negativních důsledků. Po vytvrzení laminátu se zevnitř skořepiny odstraní kopyto. Ohledně ponechání či odstranění výplně trupu platí to samé jako v případě kašírování.

Nepříjemnou vlastností vytvrzeného laminátu je jeho vroubkovaný povrch daný strukturou tkaniny, který je potřeba zatmelit a vybrousit do hladka. Na tento problém se při stavbě modelu narazí často, neboť většina trupů bývá stavěna buď přímo z laminátu, či alespoň olaminována. Přímé broušení bez předchozího tmelení není vhodné, protože hrozí probroušení svrchní vrstvy laminátu. Pokusy o tmelení struktury laminátu stříkacími tmely nevedou k úspěchu, nebo jen za cenu enormní spotřeby. Potřeba je tmel stěrkový. K tmelení laminátu se obvykle využívají běžně dostupné polyesterové tmely. Na rozdíl od lepení epoxidem na polyesterový laminát je tato kombinace osvědčená a drží na sobě dobře. Tmel je vhodné nanášet s citem a v tenké vrstvě pokud možno tak, aby pouze zaplnil vroubky na laminátu, ale netvořil na povrchu větší hrby. Jinak se přidělá spousta práce při následném broušení. Alternativní cestou může být využití improvizovaného tmelu připraveného zahuštěním laminovacího epoxidu vhodným plnivem (pudr, sádra, křída, aerosil atd.). Plnivo musí být dostatečně jemné bez hrudek. Hustotu je třeba odhadnout akorát, tak aby tmel byl ještě dost tekutý na to, aby se dal nanášet štětcem a na povrchu se rozléval do hladka, ale hustý natolik, aby držel na svém místě a nestékal. Takové improvizované tmely však disponují řadou negativních vlastností (zejména špatná brousitelnost), takže před nimi někteří zkušení praktici varují a doporučují se držet osvědčených polyesterových tmelů. Další alternativní možností, jak se vypořádat s hrubým povrchem laminátu je využití speciální strhávací tkaniny. Ta se při laminování položí jako svrchní vrstva a po zatvrdnutí strhne. Díky ní se na povrchu udrží vrstvička pryskyřice pouze jemně vroubkovaná podle struktury strhávací tkaniny, kterou lze posléze vybrousit (téměř) do hladka a která nepotřebuje tolik tmelení jako běžný povrch laminátu.

Při laminování je nejvýš vhodné dodržovat bezpečnost a hygienu práce. To platí obecně a vždy, ale pro laminování obzvlášť, jelikož použité suroviny jsou pro zdraví silně škodlivé. Není tedy vhodné pracovat přímo v obytných prostorech, ale ve vyhrazených prostorách (dílna apod.), zajistit patřičné větrání a používat příslušné ochranné pomůcky. Minimálně rukavice (alespoň jednorázové od čerpací stanice apod.), protože toxické látky se vstřebávají i kůží. Při dodržení těchto opatření a příležitostném laminování však není třeba se zbytečně bát.

Laminování je v současné době v lodním modelářství široce oblíbené a rozšířené pro své přednosti. Mnozí začátečníci se ho však obávají, pokládají za příliš složité a snaží se mu vyhnout. Jistě platí, že tato technologie není zcela pro každého, zvláště pokročilejší postupy jako výroba negativní formy. Obyčejné tenké olaminování trupu zhotoveného jinou metodou by však měl zvládnout bez větších potíží každý, kdo je schopen takový trup postavit. Přínos v podobě větší odolnosti a trvanlivosti trupu stojí za tu námahu.

Obrázek 1 z 6 Obrázek 2 z 6 Obrázek 3 z 6
Obrázek 4 z 6 Obrázek 5 z 6 Obrázek 6 z 6
Příklady laminování.

Kombinace kostra - výplň
Zmíněná náročnost plaňkování se dá obejít využitím techniky vyplňování kostry trupu. Znamená to, že se do prostoru mezi jednotlivá žebra aplikuje vhodný materiál a obrousí podle žeber do požadovaného tvaru. Tento postup se používá ve většině případů klasické stavby jako doplněk plaňkování v exponovaných místech na samotné přídi a zádi. Rozšířením tohoto postupu na celý trup se potom dostáváme k nyní popisované technice. Materiál výplně je možno volit buď tvrdý, nebo měkký, stejně jako v případě opracování celistvého bloku. Nejčastěji tedy balza, pěnový či extrudovaný polystyren. Pro zhotovení nikoli samotného trupu, ale jeho kopyta, se též používá výplň ze sádry. Speciálním materiálem obzvlášť vhodným na výplně kostry je díky svému způsobu aplikace PU pěna. Jednotlivé materiály lze i navzájem vhodně kombinovat. Např. hrubé zaplnění prostor mezi žebry pěnovým polystyrenem a následné dostříknutí mezer PU pěnou. Tvrdá balzová výplň má za výsledek pevný trup, který může zůstat tak jak je, následné laminování má už pouze dodatečnou ochrannou funkci. Měkká pěnová výplň z polystyrenu či PU pěny však okašírování či olaminování nutně vyžaduje k vytvoření tuhé obšívky trupu (analogie s technikou opracování bloku materiálu).

Materiál se krájí na kousky podle velikosti mezer mezi součástmi kostry a vlepuje na své místo. Nepříjemné, že je třeba postupovat s poměrně velkou přesností, pokud se materiálu nedostává, vznikají mezery, pokud přebývá, hrozí deformace. Materiál je možno vlepovat pouze po obvodu žeber tak, aby co nejlépe kopíroval povrch budoucího trupu a jen drobně přesahoval. Takový postup je pracnější, avšak spotřeba materiálu je při něm výrazně nižší a ušetří se též námaha při opracování výplně a dlabání prostor uvnitř trupu. Druhá možnost je materiálem zaplnit (téměř) celý prostor trupu a vně nechat dostatečné přesahy, což je rychlejší ale má za následek více úsilí (a též odpadu) při následném opracování. Jaký způsob zvolit závisí především na materiálu. Balza je tužší a značně dražší než pěnový polystyren, je pro ni tedy vhodnější první možnost, pro polystyren naopak druhá. Při opracování se materiál postupně ubírá a zarovnává až na hranu žeber. Tady je značná výhoda proti opracování celistvého bloku bez kostry, jelikož existuje lepší prostorová orientace a výsledný tvar se tak dá dosáhnout rychleji a přesněji. Daní za to je však nutnost stavby kostry. Hlavním problémem při broušení je dosažení spojitých křivek trupu a vyhnutí se probroušení materiálu pod úroveň žeber. Tento úkol je tím obtížnější, čím dále jsou žebra od sebe. Vhodnější jsou tedy jejich menší rozteče, případně aplikace alespoň několika podélníků představujících vodítko pro brusný nástroj.

Kostra může být jednak v masivní podobě jako při plaňkování. V takovém případě tvoří i pevnostní výztuhu trupu a dovoluje užití slaběji dimenzované obšívky. Při této technice stavby lze však s úspěchem využít i kostru slabší, snazší na zhotovení. U menších modelů může být třeba i z kartonu (inspirace z vystřihovánek), jinak třeba z desek homogenního plastu (tvrzený polystyren, ABS), extrudovaného polystyrenu či laminátu. Taková kostra má za funkci převážně jen tvarové vymezení trupu spíše než jeho vyztužení. V případě užití měkké výplně se přísně vzato nejedná přímo o kostru trupu, ale pouze kostru jeho kopyta. Určité minimální požadavky na pevnost však přesto zůstávají, protože jinak hrozí deformace kostry už při její stavbě i při následném vyplňování. Stavbě kostry je samozřejmě třeba věnovat náležitou pozornost, jelikož na její přesnosti záleží výsledná kvalita celého trupu.

Zajímavou a efektivní technikou je vyplňování kostry trupu pomocí montážní polyuretanové pěny. To co při použití pevného materiálu trvá hodiny, lze takto zrealizovat v pár minutách. Na první pohled velice lákavá představa ovšem i v tomto případě platí, že všechno má svá pro a proti. PU pěna je běžně k dostání v obchodech se stavebními potřebami, drogeriích apod. v podobě sprejů. Její aplikace je velice snadná a rychlá, pěna se prostě nastříká na své místo a nechá ztuhnout. Pěna tuhne působením vzdušné vlhkosti, proto není vhodné ji jakkoli zakrývat. Při aplikaci je dobré dávat pozor na tloušťku vrstvy. Pokud je příliš velká (více než několik cm) tak hrozí, že pěna uvnitř neztuhne a při následném opracování bude dělat potíže (zalepení řezného a brusného nástroje). Větší trupy je tedy lépe vyplňovat na několikrát, anebo pěnu aplikovat pouze po obvodu žeber. Pěna se při tuhnutí značně rozpíná a díky tomu vyvíjí na své okolí určitý tlak. Deformací kostry se však není třeba příliš bát, protože tlaky působící z obou stran přepážky se navzájem vyruší a navíc má pěna možnost expandovat mimo trup do volného prostoru. Vzhledem ke značnému nárůstu objemu je vhodné pěnu aplikovat zdrženlivě, aby se předešlo zbytečnému množství odpadu. Vytvrzená pěna má jemně porézní strukturu, bohužel se však v ní často vyskytují větší bubliny. Jejich přítomnost lze údajně omezit zamačkáním čerstvě zatuhlého povrchu pěny do ještě plastického vnitřku. Jinak lze díry v pěně zaplnit její opakovanou aplikací, menší nerovnosti pak tmelem. Nejvhodnější k tomu je zřejmě tmel šlehaný.

Aplikace PU pěny svádí svou jednoduchostí a rychlostí, avšak má i své stinné stránky. Na rozdíl od pevného materiálu se těžko odhaduje množství potřebné k aplikaci (kolik ještě zbývá ve spreji se dá alespoň přibližně odhadnout pomocí váhy) a snadno může dojít k situaci, že uprostřed práce dojde pěna. Další potíž nastává v případě, že se nespotřebuje celý obsah spreje. V takovém případě je potřeba důkladně propláchnout trysku i aplikační trubičku ředidlem - odstraňovačem PU pěny, jinak je zatvrdlá pěna spolehlivě zalepí a další aplikace je nemožná. Nezatuhlá pěna nepříjemně lepí, na všem ulpívá a jde se jí zbavit pouze pomocí zmíněného odstraňovače. Vytvrzenou pěnu lze zlikvidovat už pouze mechanicky. Tuhnutí pěny nějakou dobu trvá, minimálně pár hodin, lépe je počkat před dalších zpracováním do druhého dne. Vytvrzená pěna se poměrně dobře řeže, brousí i dlabe a práce s ní je celkem bezproblémová. Není však pěna jako pěna. Podobně jako v případě extrudovaného polystyrenu mají i různé druhy pěn od různých výrobců, různých barev atd. rozdílné mechanické vlastností. Některé jsou tvrdší a křehčí (a tedy vhodnější na broušení), zatímco jiné jsou pružné, gumové a obsahují více děr. Chce to otestovat a následně se držet osvědčeného typu. Existuje i speciální nízkoexpanzní instalační pěna, avšak významnějšími rozdíly ve vlastnostech vůči levnějším obyčejným pěnám nedisponuje.

Další postup je obdobný jako při zhotovení trupu z bloku materiálu. Po vyplnění kostry a opracování trupu/kopyta se výsledný celek okašíruje a/nebo olaminuje a poté se případně z vnitřku trupu odstraní výplň či její část. Odstranit je možné i celou kostru (pokud to není nadměrně pracné) a nechat pouze samotnou skořepinu trupu. Ponechat či odstranit, toť otázka. Každé řešení má opět jak jinak své výhody a nevýhody. Tuhá nosná kostra trup vyztuží, takže je možno použít tenčí obšívku. Součásti kostry sice uvnitř trupu do jisté míry překáží, avšak tuto nesnáz lze proměnit v plus a prvky kostry naopak můžou vhodně posloužit k uchycení různých součástí vnitřního vybavení. Možnosti lehké nenosné kostry jsou v těchto ohledech omezenější. Výhodou hladké skořepiny je maximální a ničím nekomplikovaný vnitřní prostor, avšak mohou nastat potíže s tuhostí trupu a s přesností uložení vnitřních komponent, jelikož se uvnitř trupu nelze tak snadno chytnout nějakého referenčního bodu.

Obrázek 1 z 9 Obrázek 2 z 9 Obrázek 3 z 9
Obrázek 4 z 9 Obrázek 5 z 9 Obrázek 6 z 9
Obrázek 7 z 9 Obrázek 8 z 9 Obrázek 9 z 9
Příklady vyplnění PU pěnou.

Varianty na téma kostra – obšívka
Konstrukční trup složený z kostry a obšívky se v lodním modelářství tradičně zhotovuje z dřevěných materiálů. Oblé trupy se plaňkují (podrobněji popsáno dříve), trupy hranatějších tvarů (šarpie apod.) se potahují pláty překližky či balzy. V zásadě však nic nebrání vyzkoušet i materiály jiné a ani klasika nejklasičtější není věčné dogma. Jsou známy experimenty, kdy byl na zhotovení plaňkovaného trupu použit místo dřeva deskový extrudovaný polystyren (xpron). Postup je stejný jako při klasické stavbě pomocí dřevěných materiálů. Práce však postupuje snáze díky větší měkkosti a poddajnosti EPS. K lepení lze využít epoxidy, lepidla na polystyren, nebo polyuretanová lepidla. Poslední jmenovaná jsou výhodná kvůli tomu že při tuhnutí vypění a zaplní spáry mezi plaňkami, které by bylo jinak třeba tmelit. Příď a záď se analogicky ke klasickému postupu vyplní a vybrousí ze silnějších kusů EPS. Výsledkem je lehká a přitom relativně pevná konstrukce, kterou je třeba následně ještě olaminovat. Nejlépe z obou stran, vznikne tak velice pevný laminátový sendvič s polystyrenovou vnitřní výplní.

Dalším příkladem mohou být papírové vystřihovánky. Jejich konstrukce bývá obvykle řešena tak, že kýl má podobu bočního profilu trupu a kromě přepážek ho doplňuje paluba. Všechny prvky jsou tak vzájemně provázány a výsledná struktura vykazuje dostatečnou pevnost v ohybu ve všech třech osách. Slabinou je pouze pevnost v krutu, což se u větších modelů řeší pomocí dalších výztužných prvků. Takto zhotovená kostra se pokrývá obšívkou obvykle v podobě pruhů mezi jednotlivými žebry. Při omezené prostorové tvarovatelnosti papíru je však problém s dosažením plynulých křivek a hrozí vznik hran na žebrech. Z tohoto důvodu je tedy vhodnější spíše kostru vyplnit vhodným materiálem, opracovat (viz. další oddíl) a teprv poté polepit díly papírové obšívky (případně předtím ještě okašírovat či olaminovat). Pro funkční modely je dalším důvodem k takto modifikovanému postupu též požadavek na pevnost. Klasická papírová konstrukce má v tomto ohledu pochopitelně své meze a hodí se spíše jen pro malé a lehké modely. Každé pravidlo má však svou výjimku a v akci již bylo možno spatřit i jedenapůlmetrový model bitevní lodi postavený kompletně z kartonu (více v reportáži Jaké byly Jarní (military) Lužiny 2007).

Různé kombinované metody
Jednotlivé techniky stavby trupu a materiály lze navzájem vhodně kombinovat, tak aby se pokud možno využily přednosti a potlačily nedostatky. Kreativitě se v tomto směru meze nekladou, avšak je třeba mít na paměti, že ne všechny kombinace jsou vhodné a životaschopné. Je třeba brát ohled na různé vlastnosti materiálů (např. tepelná roztažnost), které mohou mít v dlouhodobém horizontu za následek až třeba vystupování či praskání spojů. Jindy hraje roli třeba rozdílná tvrdost, která dělá potíže při společném zabrušování.

Kombinované techniky lze např. uplatnit pro usnadnění klasického plaňkování. Naprosto běžné je již zmíněné použití výplně na přídi a zádi trupu. Podobnými výplněmi si lze usnadnit práci i na jiných tvarově komplikovaných místech, které se špatně potahují lištami. Větší rovné či jednoduše zakřivené plochy lze s výhodou potáhnout deskovým materiálem (překližka) a ušetřit si tak např. práci s plaňkováním plochého dna trupu (např. Jak jsem stavěl FN Richelieu).

Místo plaňkované obšívky lze aplikovat obšívku kašírovanou či laminovanou. Využije se k tomu metoda vyplňování kostry popsaná výše. Hotový celek se posléze okašíruje či olaminuje jaké každé jiné kopyto. Následně se výplň z vnitřku trupu odstraní a dostane se tak tuhá skořepina vyztužená kostrou.

Jedna zajímavá stavební metoda by se dala nazvat jako pokrývání. Spočívá totiž v polepování kopyta (polystyren, stavební pěna) drobnými kousky dřeva (překližka, balza) ve dvou vrstvách tak, aby se navzájem překrývaly a vytvořily pevnou skořepinu. Ta se následně obrousí z hrubého tvaru do požadovaných křivek, olaminuje a kopyto se odstraní. Odvozená metoda je kombinací kašírování a pokrývání. Kopyto se okašíruje a polepí destičkami balzy. Lépe ve dvou vrstvách, ale díky propojení prostřednictvím kašírovaného podkladu je možno vystačit i s jednou. Po vybroušení, zatmelení případných spár a odstranění kopyta vznikne tuhá skořepina, jejíž zhotovení nevyžaduje tolik času jako při samotném kašírování (pro dosažení dané tloušťky a pevnosti) a tolik speciálních dovedností jako při plaňkování či laminování. Hotová skořepina se olaminuje (nejlépe z obou stran), čímž se patřičně zpevní. Minimálně je třeba balzový povrch chránit alespoň impregnací. Metodu je též možno využít v kombinaci s vnitřní kostrou.

Další zajímavá u nás již delší dobu známější metoda (návod vyšel kdysi v modelářském časopise) je stavba trupu s využitím dámské punčochy (silonky). Metoda je vhodná pro jednodušší hranatější trupy (šarpie apod.) Nejprve se zhotoví kostra, na kterou se navleče punčocha. Ta se svou přirozenou pružností vypne a vytvoří tvar obšívky. Následně se punčocha impregnuje laminovací pryskyřicí, případně dále olaminuje pro větší pevnost: Téma na DF: Pokus o punčochový trup.

Dalším příkladem může být metoda Monako použitá při stavbě stejnojmenného modelu remorkéru (návod na stavbu vyšel před několika lety na webu MoNaKo). Spočívá v sestavení kostry trupu kombinací žeber z desek extrudovaného polystyrenu (tacpron) a dřevěných lišt. Kostra se následně potáhne kartonem, který se impregnuje či olaminuje: Stavba remorkéru - MONAKO I.

Všelijakých kombinovaných a neortodoxních technik by se dala uvést celá řada, prakticky vyzkoušených i čistě teoretických, seriózních i obskurních. Jak je uvedeno výše, při respektování reálných omezení se kreativitě meze nekladou a je fajn, pokud si někdo dokáže vyvinout vlastní postupy šité na míru jeho podmínkám.

Ostatní způsoby
Určitou kuriozitou je stavba trupu z kovu. Jednoduchý hranatý trup lze sletovat z plechů. Složitější zakřivený trup je možno zhotovit z plátů vytvarovaných a spojených na pevném kopytě či na kostře (obdobně jako stavba skutečných lodí). Náročnost takové techniky je však zřejmá a pro běžného modeláře je jednoznačně výhodnější se poohlédnout po některé ze snazších technik. Více informací lze nalézt v RC Revue (6/2011 a 2/2013). Další příklad viz Model Shipbuilding in Steel by John Purvis.

Závěr
Závěrem je možno shrnout, že metod a materiálů pro stavbu lodního trupu je na výběr celá řada a každý si mezi nimi může zvolit to pravé pro své potřeby. Z uvedených informací by však mělo být též zřejmé, že neexistuje žádná zázračná technika, která by byla zároveň jednoduchá, rychlá, přesná, praktická a nenáročná. Vše má jako obvykle své klady a zápory, přednosti i záludnosti. Obecné pravidlo je takové, že složitě tvarovaný trup se prostě staví komplikovaně jakoukoli metodou a naopak. Tomu je pak třeba přizpůsobit volbu předlohy, zvláště v případě začátečníků.

Poznatky uvedené v tomto textu mohou pro potenciální adepty lodní modelařiny působit poněkud složitě. Není však třeba hned propadat pesimismu, naopak je důležité mít na paměti, že nikdo učený z nebe nespadl, že nejde o nic smrtelně vážného, ale jen o koníček a zábavu. Chce to se nebát a prostě nějak začít, zkusit něco vlastnoručně zbastlit a následně se poučit z chyb a zdokonalovat se na základě vlastní praxe. A pokud se opravdu nedaří, či chybí čas a vůle, vždycky je tu alespoň omezená možnost sáhnout po zmíněné komerční nabídce stavebnic případně samotných trupů, anebo třeba využít služeb ochotného zdatnějšího kolegy.

Použitá a doporučená literatura a ostatní zdroje
Lodní modely – stará publikace z doby před revolucí známá jako „Bible lodního modeláře”, ke stažení na MoNaKu Old - stavba trupu (2. díl)
Lodní modelářství – RC plovoucí makety lodí (Modely lodí RC plovoucí makety); Jiří Syrovátko, Computer Press, Brno 2003
Dále především články a zájmová diskuzní fóra na internetových portálech MoNaKo (www.mo-na-ko.net) a Mojehobby (www.mojehobby.cz).

Petr Plát (PetrP) Na začátek článku

Autor: Petr Plát (PetrP) | Vydáno dne 21. 01. 2020 | 598 přečtení
Počet komentářů: 2 | Přidat komentář
Informační e-mailVytisknout článek
Pridat.eu

Související články:
Stavba trupů lodních modelů - 1. část (01.01.2020)
Hodnocení stavby lodních maket sekce NS (30.04.2015)
Výroba žaluzií ventilace trochu jinak (09.12.2013)
Modelářské doky pro soutěže maket NS (13.05.2013)
Stavíme lodní makety - 7. díl (27.03.2013)
Poslušná bójka - vylepšená verze (24.03.2013)
Stavíme lodní makety - 6. díl (12.03.2013)
Stavíme lodní makety - 5. díl (25.02.2013)
Stavíme lodní makety - 4. díl (15.02.2013)
Letování natvrdo - 2. díl (31.01.2013)
Stavíme lodní makety - 3. díl (28.01.2013)
Letování natvrdo - 1. díl (22.01.2013)
Stavíme lodní makety - 2. díl (11.01.2013)
Stavíme lodní makety - 1. díl (03.01.2013)
Carley float - výroba záchranného plováku (10.12.2012)
Máte zájem o tisk vlajek? (03.08.2012)
Napínáky MP JET - zlepšovací návrh (28.07.2012)
Výroba záchranných kruhů (05.05.2012)
Propojení nabíječe Turnigy Accucell 6 s PC (23.03.2012)
Převodní tabulka měřítek plánů (29.02.2012)
Poslušná bójka snadno a rychle (02.01.2012)
Vysílač Turnigy 9X - mix pro vysouvání kabiny tlačného remorkéru (03.06.2011)
Výroba žaluzií ventilace (26.02.2011)
Výroba DPS (16.02.2011)
SketchUp - knihovna lodních doplňků (07.01.2011)
Rozkládací bedna na model (30.11.2010)
Kšandy pro Optic 6 (03.09.2010)
Minikamera pro lodní modely (20.02.2010)
Stavba modelu historické lodi - gratings (palubní rošty) (20.01.2010)
Pomocník SketchUp (11.12.2009)
Jak na e-nákupy (19.11.2009)
Chaparral - airbrush v praxi (23.07.2009)
Stavba modelu historické lodi - výroba děl a povrchová úprava kovových částí (26.03.2009)
Opět figurky námořníků (24.03.2009)
Postup výroby levné formy (17.03.2009)
Stavba modelu historické lodi - kolíkování plaňkové obšívky a paluby (13.03.2009)
Z dílny maketáře - záchranné kruhy (02.03.2009)
Stavba hydraulického jeřábu (16.02.2009)
Potpronová loď (05.01.2009)
Z dílny maketáře - kotevní naviják (05.12.2008)
Nýty ze špendlíkových hlaviček (27.11.2008)
Vakuové lisování podomácku (30.09.2008)
Výroba drátěných oček (01.08.2008)
Kortyho dýza (17.02.2008)
Výroba lodního šroubu (06.01.2008)
Parníček z Brněnské přehrady (12.02.2007)


Lodě -> Stavba trupů lodních modelů - 2. část
Old MoNaKo - články z roku 2006 a starší
Pozvánky
Nejnovější akce

Termíny dalších akcí najdete v Kalendáři akcí.

Reklama
Partneři

MoNaKo - ikona

Pokud přidáte ikonu MoNaKa na svůj web, na oplátku přidáme odkaz na Vaše stránky mezi naše partnery.

Nejkomentovanější
Nejčtenější za rok
Mapa přístupů
Licence