Důležité:    DF MoNaKo - diskuze    Chat    Členové    Kalendář akcí    Galerie    Partnerské weby

   Můžete se registrovat!    Ukažte obrázky svých modelů!    Jak napsat článek?    Napište nám   

Kategorie článků
Vyhledávání
Model Club MoNaKo
MC MoNaKo

Otevřené sdružení lodních modelářů nejen z celé ČR...
Modelářský klub MoNaKo


Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Chat - popovídejte si

Přehledy
Stálé odkazy
RSS

Pokud chcete odebírat naše články přes RSS, do své čtečky RSS kanálů zadejte tuto adresu. Též můžete použít odebírání nových tématpříspěvků z DF.

Vše naráz přímo na plochu svého PC získáte s miniaplikací MoNaKo-Mini:

MoNaKo-Mini

Čtenářské galerie
Po vyloupnutí z kopyta - 3
a přebroušení
zobrazení: 2979
známka: 0
Zajímavý odkaz
Thingiverse.com

Všem, kteří si pořídili 3D tiskárnu, by se mohla hodit tato stránka, na které naleznou řadu připravených věcí k tisku (a to i z oblasti lodních modelů).

Historie zajímavých odkazů

Partneři

MoNaKo - ikona

Pokud přidáte ikonu MoNaKa na svůj web, na oplátku přidáme odkaz na Vaše stránky mezi naše partnery.

Správa webu a DF

O tyto stránky se stará: MoNaKo Web Team

Návštěvnost
Mapa přístupů
Licence

Licence Creative Commons

Novinky
28.03.2018:

Přejeme všem radostné velikonoční svátky. Krátce po nich můžete vyrazit na středeční sraz na Prosek a v sobotu na Lužiny.


25.03.2018:

Po 4 letech se konala konference Svazu modelářů ČR. Dlouholetého předsedu vystřídá Ing. Jan Žemlička. Od ledna 2019 si členská základna sáhne více do kapsy - junioři budou platit 100 Kč a senioři 200 Kč ročně.

Též se můžete podívat na zápis z prvního zasedání nedávno zvoleného předsednictva KLoM ČR.

 

 Archiv novinek


Lodě

Bitevní loď Musaši po 13 letech

Úvodní obrázek článku Před patnácti lety došlo v mém životě k významné události s dalekosáhlým dopadem. Konkrétně se jednalo o seznámení s modelářským webem MoNaKo. To bylo tehdy ve svých počátcích a jako každý nový objekt se vyznačovalo prudkým rozvojem. V prvních letech existence na něm vycházela řada pro mě velmi zajímavých a inspirativních článků, které mě přiměly zkusit něco plovoucího postavit.

Právě ta filozofie „MOdelařina NA KOleně” mě naprosto oslovila a přesvědčila, že stavba funkčních modelů nemusí být nutně složitá věda a vyžadovat drahé investice, ale že se dá úspěšně něco kutit i jen tak doma bez dílenského zázemí a s využitím laciných a odpadních materiálů, co se najdou doma.

Přitom modelářství jako takové mi v té době dávno nebylo neznámé. Oslovilo mě již v dětství a během let mé školní docházky jsem se vedle četby časopisu ABC aktivně věnoval slepování papírových vystřihovánek a plastikových stavebnic letadel. Již tehdy mě lákaly modely funkční, rádiem řízené, ale v té době bylo něco takového pro mě sci-fi. Chyběly finanční prostředky a především potřebné teoretické vědomosti a praktické dovednosti.

V dalším období mého života, během studia na SŠ a VŠ, modely poněkud ustoupily stranou a věnoval jsem se tehdy především PC hrám (historické válečné strategie a letecké simulátory). Teprve v době kolem závěru mého VŠ studia se moje pozornost obrátila opět k modelům a katalyzátorem této proměny se stalo právě MoNaKo. Jemu tedy vděčím za svůj vstup do světa RC modelařiny a tedy za splnění svých dětských snů.

V dalších letech jsem MoNaKo pravidelně sledoval a také do něj aktivně přispíval svými články, v kterých jsem prezentoval svoje modely. Od této zlaté doby však uplynulo zhruba deset let a situace se v mnohém proměnila. MoNaKo prošlo změnami, zklidnilo se a nové články už na něm nepřibývají tak často, jako v jeho počátku. Také tématické zaměření se posunulo, kdy současné těžiště představují reportáže z modelářských akcí.

Poněkud tak postrádám větší počet článků týkající se stavby modelů, jenže není zrovna vhodné si stěžovat, když moje vlastní publikační činnost spadla na bod mrazu. Od roku 2009 jsem prožíval modelářsky útlumové období, kdy jsem žádné nové lodě nepostavil a neměl tak o čem psát. Navíc se těžiště mého zájmu znovu přesunulo k jiným (tentokrát sportovním) koníčkům.

Až v posledním roce jsem se na modely opět více rozpomněl a zatoužil něco nového vytvořit. Dotáhnout všechny svoje staré plány a nedodělky a navíc se pustit do nových výzev a cílů. V současnosti se tak pozvolna rozjíždím se stavitelskými aktivitami. Až nějakou novou loďku konečně po mnoha letech spustím na vodu, rád o tom sepíšu článek pro MoNaKo. Než se tak však stane, chtěl bych MoNaKo podpořit alespoň tímto textem, představujícím zpětný pohled na jeden můj klíčový model z minulosti, který by bez MoNaKa zřejmě nikdy nevznikl.

Model Musaši
Zmíněným modelem je má dosavadní chlouba a vlajková loď mé modelové flotily, RC plovoucí plastiková stavebnice japonské bitevní lodi Musaši z období 2. sv. války, která dovršila třináct let v činné službě - viz článek Bitevní loď Musaši.

Tento model, postavený dva roky po mém seznámení s MoNaKem, představoval významný zlom v mé modelářské kariéře. Do té doby jsem stavěl pouze malé neumělé polomakety, volně plovoucí, nanejvýše s pokusným RC ovládáním původem z hraček. V případě Musaši jsem konečně postavil něco alespoň o chlup většího, kvalitnějšího (maketovějšího) a vybaveného plnohodnotnými RC komponenty.

V následujících letech loď představovala jediný můj dostatečně reprezentativní a spolehlivě fungující model. Proto byla na vodě jednoznačně nejčastěji z mých lodiček a opakovaně mohla být spatřena na modelářských srazech, kterých jsem se zúčastnil (zejména pražské Lužiny).

Před deseti roky jsem sice rozestavěl nový, větší model (experimentální monitor), ale ten, ačkoli dávno spuštěný na vodu a plovoucí, není dodnes zdaleka dokončený. Proto za svou vlajkovou loď stále považuji Musaši.

Během těch uplynulých třinácti let jsem s modelem nasbíral dostatek zkušeností a rovněž na něm provedl několik drobnějších úprav. Tyto poznatky bych nyní rád shrnul, k čemuž mi inspiraci dodal starší článek o zkušenostech z provozu remorkéru Monako I..

Plastikové kity
Nejprve se pozastavím u konstrukce modelu. Při jeho plánování jsem řešil stále platný problém, jak se svými omezenými možnostmi (řemeslná (ne) zručnost, časový fond atd.) postavit model některého z mých oblíbených historických válečných plavidel tak, abych se za něj jednak nemusel stydět (precizní makety sice nejsou mým cílem, ale přeci jen určitá úroveň kvality zpracování by měla být dodržena) a abych ho zvládnul postavit v rozumném čase.

Řešením tohoto rébusu se pro mě stala právě adaptace plastikové stavebnice na plovoucí lodní model. Logicky jsem tak navázal na svoje papírové a plastové modelářské zkušenosti z dětství. Papírovou vystřihovánku jsem také již úspěšně realizoval jako plovoucí model (Bitevní loď do kapsy), ale plast je přeci jen pro daný účel z řady hledisek vhodnější.

Přestavba plastikového kitu na RC plovoucí model má sice také svá úskalí, ale pořád to je řádově méně pracné a rychlejší, než stavět lodní model klasicky pouze podle plánu. Jedním z hlavních problémů je však omezená velikost.

Největší kity velkých válečných lodí (včetně Musaši) bývají v měřítku 1:350 (výjimečně existují i stavebnice 1:200), což pořád na hladině nepředstavuje nic obrovského. Takový model se pak hodí převážně na klidnou vodu a není vhodné s ním riskovat bouřlivější podmínky (rovněž z důvodu problematické vodotěsnosti, viz dále).

Nicméně po zkušenostech s Musaši rozhodně nechci od takového podniku zrazovat a mohu zodpovědně prohlásit, že plastikový kit není automaticky pouhá méněcenná náhražka, ale lze ho v běžných podmínkách bezproblémově provozovat jako RC model (byť s přihlédnutím k jistým vrozeným slabinám a omezením, viz dále).

Odolnost a trvanlivost
Prvořadou otázkou je mechanická odolnost a trvanlivost kitu ve srovnání s tradiční stavbou. Přeci jen plastové (polystyrenové) výlisky mají v těchto ohledech svoje limity. Na druhou stranu zas malá velikost (a tedy hmotnost) modelů nevyžaduje kdovíjakou pevnost konstrukce.

Větší problém tedy nastává víceméně jen v případě drobných tenkých detailů (stožáry, žerdě, antény, radary, hlavně PL děl apod.). Během let provozu modelu se mi přes všechnu opatrnost přeci jen podařilo pár takových drobností oholit. Něco jsem zachránil a zpět přilepil, něco už zůstalo ztraceno. Pořád však jde jen o drobné nedostatky, které na první pohled nejsou znát.

Plastové materiály obecně trpí stárnutím vlivem povětrnostních podmínek (zejména sluneční záření). Materiál mého modelu je však na pohled stále jako nový, však také loď tráví naprostou většinu času pečlivě uskladněná v krabici a na světlo se dostane jen na omezenou dobu párkrát za sezónu. Lze tedy předpokládat ještě dlouholetou životnost.

Další obavy vzbuzovala povrchová úprava modelu (k nabarvení jsem použil barvy pro plastikové modely, konkrétně klasické syntetické Humbrolky), zda barva vydrží a časem se neodře či nesloupe. I v tomto případě vypadá zatím vše dobře, pouze přibylo pár menších škrábanců. Zřejmě tedy ještě dlouho nebude třeba řešit starosti s případnou obnovou nátěru.

Bezpečnost a nepotopitelnost
Nemálo starostí mi v době plánování a stavby modelu dělala jeho bezpečnost a nepotopitelnost. Plastikové kity jsou v tomto ohledu ze své podstaty problematické. Podrobněji je to rozebráno např. v článku Jak neutopit loď (na ilustračních fotkách ke kitům je mimo jiné právě moje Musaši).

Hermetické přilepení paluby k trupu nepřipadalo v úvahu, protože bych se potom nedostal dovnitř a vyřezávání přístupových otvorů v palubě a nástavbách by pro mě bylo nepřiměřeně pracné a riziko nevratného zprasení vzhledu modelu vysoké. Druhé řešení zmiňované v článku (falešná paluba) mi v té době zřejmě ještě nebylo známo, ale ani později jsem se neodhodlal k dodatečné vestavbě.

Zkušenosti z provozu mi totiž ukázaly, že nic není tak horké, jak se na první pohled zdá. Koncepce plně odnímací paluby jednoduše nasazované na trup je navíc jednoduchá a praktická ze stavebního i provozního hlediska. Jelikož praktikuji skladování a dopravu pohonného akumulátoru odděleně od modelu, plus sdílení akumulátorů mezi více modely, je pro mě nadstandardně dobrý přístup dovnitř trupu důležitý.

Paluby s nástavbami volně položené na trupu vzbuzují také obavu z jejich ztráty v důsledku vypadnutí. Ani tato hrozba se zatím nenaplnila a i v nejsilnějším vlnobití, co model zatím zažil, vše drželo na svém místě překvapivě dobře. Mojí podstatnou výhodou je fakt, že s modely nezávodím a nejsem tedy nucen jezdit za každého počasí. Pouze několikrát při neformálním srazu na Lužinách jsem to risknul a byl příjemně překvapen, že si model vedl i ve větších vlnách poměrně dobře.

Čemuž vděčí z valné části své předloze. Silně vyklenutá příď úspěšně odráží vlny, takže voda jde přes palubu jen výjimečně. Loď je díky širokému a nízkému trupu vysoce stabilní a nástavby nejsou příliš mohutné, takže se do nich nemůže vítr tolik opírat. Pokud už voda přes palubu šla, dostala se samozřejmě skrz spáru kolem paluby do trupu, ale jen v malém množství.

Podstatně více se jí dovnitř trupu dostává přes špatně těsnící hřídele, což je zřejmě jedna z největších bolestí modelu. Kit Musaši jsem si vybral mimo jiné proto, že je již od výrobce uzpůsoben přestavbě na plovoucí a obsahuje potřebné díly. Tedy kovové hřídele se šrouby a uvnitř těsnicí komůrky. Práci to sice ušetří, avšak není to dokonalé. Hřídele mají v otvorech skrz trup příliš velkou vůli, a tak se voda může dovnitř trupu dostat i přes mazivo.

Pravidelně po každé jízdě tedy čerpám stříkačkou a vysušuji. Což je sice otravné, nicméně vody v trupu nikdy nebylo (ani po dlouhém více než hodinovém ježdění) tolik, že by to vážněji ohrozilo bezpečnost. Největší riziko tedy zřejmě spočívá v namočení elektroniky. Úprava hřídelí by sice byla možná (těsné průchodky do trupu), nicméně pracná a raději se chci věnovat výstavbě nových modelů, namísto přestaveb těch starých.

Proto jsem v současnosti provedl pouze menší úpravu (kterou jsem zřejmě měl udělat již dávno). Do zádi mezi převodovku a motor jsem vlepil improvizovanou „vodotěsnou přepážku”„tacpronu”, která úspěšně brání rozlévání vody po celé délce trupu, ale drží ji pouze v sekci převodovky a hřídelí.

Další destička „tacpronu” nad převodovkou brání většímu rozstřikování vody točícími se ozubenými kolečky. Současně jsem z přídě odejmul bloky pěnového polystyrenu, jejichž hodnota byla beztak sporná. Nyní už tedy bývá po jízdě v trupu sucho (s výjimkou zádě), což je pozitivní především s ohledem na elektroniku.

Pohonná jednotka
Dvojsečnost konstrukce této stavebnice se projevuje rovněž v případě pohonu. Tím se dostávám k druhé hlavní bolesti diskutovaného modelu, a to k hlučnosti.

Ve výbavě stavebnice bylo kromě šroubů a hřídelí též motorové lože pro elektromotor řady 280 a převodovka s rozvodem na všechny 4 hřídele. Řešení to je mechanicky solidní a spolehlivé. Model má výkonu nadbytek a musím omezovat výkon na vysílači, aby loďka nejela nemaketově rychle. Nicméně „vysavačový” zvukový projev se k majestátní bitevní lodi naprosto nehodí a kazí jinak dobrý maketový dojem.

Po této zkušenosti se chci převodovkám na lodích pokud možno vyhýbat, obzvláště v případě plastových trupů. I zde by bylo možné řešení v podobě přestavby na přímý náhon hřídelí čtyřmi malými elektromotorky (zřejmě řada 2025), ale opět se mi nechce bořit, co jinak funguje a raději budu řešit tichý pohon pro nějaký příští model.

Až na pár výjimek totiž kity žádné díly ani predispozice pro úpravu na plovoucí neobsahují a modelář si s tím musí poradit sám a podle sebe. Nebýt těch benefitů u Musaši, zřejmě bych pohon rovnou realizoval napřímo (viz výše), ani by mi nic jiného nezbylo, protože spolehlivou rozvodovku si v domácích podmínkách nepostavím. Nicméně se stalo, jak se stalo, stavbu mi to usnadnilo a přes uvedenou vadu převažuje spokojenost.

Akumulátory
K napájení pohonu jsem se tehdy rozhodl použít olověnou gelovku, pro model takové velikosti netypickou. Vedly mě k tomu důvody finanční (cena gelovek byla znatelně níže než cena niklových vícečlánků) a praktické (jednoduchá obsluha a údržba, snížení počtu používaných typů akumulátorů a jejich sdílení mezi modely, gelovky jsem totiž plánoval do budoucích větších modelů, kde už je jejich aplikace obvyklejší).

Použitý akumulátor mi navíc do Musaši perfektně zapadl, jak rozměry, tak hmotností (nemusel jsem vůbec dovažovat olovem). Během let gelovka v modelu sloužila uspokojivě a nikdy jsem této volby nelitoval. Postupem času pochopitelně vedlo stárnutí ke ztrátě kapacity a změknutí akumulátoru, takže regulátor při jízdě vypínal čím dál tím dříve. Nicméně v posledních letech jsem toho moc nenajezdil a pouze samé kratší jízdy (u vody s modely jsem byl jen sporadicky a pokaždé jsem je na hladině prostřídal).

Chřadnoucí akumulátor jsem tedy neřešil a celých 13 let používal ten samý. Až příhoda z podzimních Lužin 2016, kdy loď v chladu kvůli špatné baterce prakticky nevyjela, mě přiměla k řešení. Přirozené by bylo pořídit novou gelovku stejných parametrů, ale já na místo toho chtěl konečně najít uplatnění pro dvojčlánek lionek Konion, který jsem pořídil před 10 lety do letadla a po jeho ztrátě v létě 2010 pro něj neměl využití.

Kdybych Musaši stavěl o pár let později, zřejmě bych dal lionkám přednost od počátku, ale v době stavby ještě nenastal jejich plný rozkvět a já k nim neměl dostatečné know how. Řešit jsem je začal až později kvůli letadlu. Nicméně není proč litovat, s gelovkou jsem byl spokojený a nebýt těch přebytečných lionek, zřejmě bych ani do budoucna nic neměnil.

Takto jsem však nyní provedl drobnou úpravu spočívající ve výměně konektorů k reglu. Nejprve na Tamiya (měl jsem je na baterce), ale brzo jsem je definitivně zavrhl (měl jsem učinit již dávno, spolehlivost a manipulace není dobrá) a hodlám je vyměnit za nějaké lepší (standardizace s letadly s ohledem na společnou nabíječku). Původní gelovka v trupu stále zůstává, ovšem nyní již pouze v roli zátěže (proč shánět a instalovat drahé olovo).

Trochu jsem měl obavy z kondice těch lionek a z jejich relativně malé kapacity (1100 mAh proti 3,4 Ah původní gelovky). Nicméně se ukázalo, že to bude stačit. Při jednom pokusu v minulosti jsem naměřil ve vaně odběr pohonu na plný plyn cca 1 A. Při jízdě potom zátěž šroubů poklesne, navíc se nejezdí stále naplno, lze tedy předpokládat vytrvalost modelu cca 1,5 hodiny, což je zcela postačující (zatím jsem u vody nevydržel tak dlouho, abych baterku vyjezdil).

Musaši již dávno není mým jediným modelem a jelikož lodě obvykle na hladině střídám a nemám čas trávit u vody půl dne, tak prostě reálně nepotřebuji mnohahodinovou vytrvalost modelu (jak jsem původně uvažoval v době stavby).

Regulátor
Zásadním problémem při stavbě modelu bylo opatření vhodného regulátoru. V té době byl totiž výběr stejnosměrných obousměrných regulátorů, vhodných pro lodní modely, mizivý. Nakonec mě zachránil Nautilus.

Po třech letech jsem ho sice nahradil, ale nikoli proto, že by se v praxi nějakým způsobem neosvědčil. Naopak, s provozem regulátoru jsem byl plně spokojený. Pouze jsem zrovna potřeboval další regulátor pro nový model (monitor), a tak jsem do jeho objemnějšího trupu Nautilus přemístil.

Zatímco v Musaši ho nahradila tehdejší novinka na trhu, rozměrově kompaktnější DSYS MD-10DCRS, který je v modelu instalovaný dosud. Za deset let provozu jsem ani s ním nezaznamenal žádné potíže a stále slouží spolehlivě.

RC vybavení
Rádiem řízený model je samozřejmě třeba něčím ovládat a právě Musaši znamenala zásadní zlom i v tomto směru. Její stavba pro mě totiž byla impulsem k pořízení plnohodnotného modelářského rádia. Po složitém výběru jsem zvolil typ Graupner mc-12 (40 MHz).

Vysílač, ačkoli dnes dávno morálně zastaralý, mi dosud spokojeně slouží a vyhovuje (leda by se snad hodil větší počet pamětí na modely). Z řady důvodů nemám motivaci k přechodu na Wi-Fi. Většinou jezdím osamoceně na venkově mimo modelářskou civilizaci, tak jsem nikdy zvlášť neřešil problémy s kanály a rušením. Nyní je vzhledem k masovému odlivu lidí k Wi-Fi situace paradoxně lepší než před lety a v FM pásmu je volněji.

Navíc je možné výhodně z druhé ruky pořídit přijímače a krystaly. Což jsem letos opakovaně učinil a poprvé ve svém modelářském životě si tak můžu dopřát luxus vybavit skoro každý svůj model vlastním přijímačem (dříve pro mě bylo neustálé přehazování běžnou praxí).

Původně jsem v Musaši používal sedmikanálový přijímač od RC soupravy, ale později jsem ho nahradil menším (sdíleným s letadlem). Větší přijímač mi totiž rovněž přišel vhod do monitoru. Počet kanálů jsem však zatím zdaleka nevyužil. Pro Musaši stačí pouhé dva a u monitoru se teprve nyní po víceleté pauze zaobírám plány na dostavbu a využití dalších kanálů pro doplňkové funkce.

V této souvislosti plánuji doplnění vysílače ovladači pro kanály č. 5-7 (návod v RC Revue 1/2002). Také jsem konečně pořídil vhodný kufřík pro bezpečné uložení a transport vysílače s příslušenstvím (měl jsem učinit již dávno).

Závěrečné hodnocení
Závěrem tedy mohu i po 13 letech provozu vyjádřit spokojenost nad svým dílem. Své tehdejší rozhodnutí pustit se do takové stavby zpětně hodnotím jako správné a použitou koncepci jako z větší části vyhovující. Ani dnes bych zřejmě při stavbě a vybavení modelu nepostupoval zásadněji jinak a nedovedl ho zpracovat dokonaleji. Snad jen ten pohon bych s ohledem na hlučnost řešil odlišně. Jinak se model v provozu z větší části osvědčil a nebylo nutno ho podrobit žádné větší přestavbě.

RC model bitevní lodi Musaši je i po letech stále provozuschopný a přes různé menší nedostatky splňuje i dnes moje nároky. Jestliže s ním snad v budoucích letech už nevypluji tak často, nebude to rozhodně tím, že by se mi model omrzel, či jsem s ním byl jakkoli nespokojený.

Možné důvody by byly v zásadě dva. V prvním (horším) případě prostě opět nastane další modelářský útlum a na lodě budu mít méně času. V tom druhém (příznivějším) případě se mi naopak podaří stagnaci prolomit a postavit nějaké nové modely.

Pevně doufám v to druhé a plánuji, že nejprve zkušenosti z Musaši zúročím na nějakém dalším menším modelu postaveném na základě plastikové stavebnice. V dalším kroku pak chci konečně splnit dávný záměr postavením nějaké rozměrnější lodě s lepšími nautickými vlastnostmi, než mohou nabídnout drobné kity, včetně staré dobré Musaši.

PetrP Na začátek článku

Autor: Petr Plát (PetrP) | Vydáno dne 01. 04. 2018 | 573 přečtení
Počet komentářů: 3 | Přidat komentář
Informační e-mailVytisknout článek
Pridat.eu

Související články:
Emilia - každý papírák může plavat (04.02.2018)
Japonský křižník IJN Mogami (23.01.2018)
První loď pod československou státní vlajkou (21.04.2017)
Stavba říčního remorkéru Lulonga - 3. díl (18.04.2017)
Stavba říčního remorkéru Lulonga - 2. díl (31.03.2017)
Stavba říčního remorkéru Lulonga - 1. díl (19.03.2017)
Příběh lodi Grimmershörn a jejích modelů (05.01.2017)
Kolesáček na gumu (04.12.2016)
Stavebnice lodi Grimmershörn (17.04.2015)
Imara - perla mezi remorkéry (2. díl) (01.12.2014)
Imara - perla mezi remorkéry (1. díl) (15.10.2014)
Stavba remorkéru Fairmount Alpine - 4. díl (17.09.2014)
Stavba remorkéru Fairmount Alpine - 3. díl (30.07.2014)
Stavba remorkéru Fairmount Alpine - 2. díl (03.06.2014)
Stavba remorkéru Fairmount Alpine - 1. díl (08.05.2014)
Stražak 14 - maketa polské hasičské lodě (24.12.2013)
Denní signály lodí (27.11.2013)
Vlajky pro modely lodí (14.04.2013)
Tarantul - deník ze stavby (2. díl) (18.01.2013)
Netradiční kolesa - 1. část (teorie) (03.12.2012)
RC kačer - maketa snadno a rychle (10.08.2012)
Tarantul - deník ze stavby (1. díl) (15.11.2011)
"Z" pohony pro RT Antonie (12.11.2010)
Stavba ponorky U-2540 (22.10.2010)
Laminátový trup na polystyrénove jadro (25.03.2010)
Parník LANNA 2007 (14.01.2010)
Zbraň V-6 "Urzel" (27.10.2009)
Springeří evoluce aneb zrodil se Bivoj (19.10.2009)
Stavba „fošny" pro TT aneb Přeříz II (28.04.2009)
Mikul (28.04.2009)
Čím se proslavil ARTUR? (07.04.2009)
Zrodila se legenda (04.04.2009)
Ještě jednou o sportovní plachetnici „K" (30.03.2009)
Jak jsem stavěl remorkér Pollux (20.03.2009)
DIVA von Aeronaut (20.03.2009)
Stavba modelu ponorky George Washington (15.03.2009)
Stavba remorkéru Paolo-M (13.03.2009)
Pawlina - remorkér určený pro těžký TT (04.02.2009)
Jak naučit Paradise jezdit aneb kde udělali soudruzi z USA chybu? (22.01.2009)
Experimentální válečná loď - 2. část (12.01.2009)
Baby Bootlegger (24.11.2008)
Kterak jsem stavěl první „normální "loď (21.10.2008)
Jak neutopit loď (15.10.2008)
Kapitan Poinc - Wojciech Siejka (08.09.2008)
Výroba „Z pohonu" (Schottle drivu, otočných dýz) (28.08.2008)
Jařáb a noční plavby Brakeho (12.08.2008)
Osvětlení modelu lodi (27.07.2008)
Napínáky stěhů snadno a rychle (07.07.2008)
Xenie, Vltava a Bečva (05.05.2008)
Zánik a zrod lodě Survey aneb jarní Lužiny plavecky (02.04.2008)
Pásky pro model (20.02.2008)
Raytheon (28.01.2008)
Experimentální válečná loď (28.01.2008)
Jak jsem stavěl Jet Star (16.01.2008)
Jednoduchý model remorkéru Jasmín (28.11.2007)
AutoCAD a ti druzí (11.10.2007)
Jak jsem se dostal k mahagoňákům (02.10.2007)
Lodní přístroje (27.09.2007)
Parníček New Orleans (06.09.2007)
Jak jsem stavěl kolesáček - dokončení (14.05.2007)
Jak jsem stavěl kolesáček (01.05.2007)


Lodě -> Bitevní loď Musaši po 13 letech
Old MoNaKo - články z roku 2006 a starší
Pozvánky
Nejnovější akce

Termíny dalších akcí najdete v Kalendáři akcí.

Reklama
Nejkomentovanější
Pár rad stavitelům parních lodí
08. 10. 2017
Počet komentářů: 25

Prosek 2017 - přijďte si v srpnu 2x zajezdit!
23. 07. 2017
Počet komentářů: 10

Pár rad stavitelům parních lodí: Kotlíky
12. 11. 2017
Počet komentářů: 6

Začátečník vyrábí reverzaci pro šoupátkový parní stroj
28. 08. 2017
Počet komentářů: 6

Japonský křižník IJN Mogami
23. 01. 2018
Počet komentářů: 5

Začátečník vyrábí druhý parní stroj
10. 08. 2017
Počet komentářů: 4

Nejčtenější za rok