Důležité:    DF MoNaKo - diskuze    Chat    Členové    Kalendář akcí    Galerie    Partnerské weby

   Můžete se registrovat!    Ukažte obrázky svých modelů!    Jak napsat článek?    Napište nám   

Kategorie článků
Vyhledávání
Model Club MoNaKo
MC MoNaKo

Otevřené sdružení lodních modelářů nejen z celé ČR...
Modelářský klub MoNaKo


Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Chat - popovídejte si

Přehledy
Stálé odkazy
RSS

Pokud chcete odebírat naše články přes RSS, do své čtečky RSS kanálů zadejte tuto adresu. Též můžete použít odebírání nových tématpříspěvků z DF.

Vše naráz přímo na plochu svého PC získáte s miniaplikací MoNaKo-Mini:

MoNaKo-Mini

Čtenářské galerie
No snad to bude fungovat - 3
Poplave?
zobrazení: 1059
známka: 1.00
Zajímavý odkaz
Thingiverse.com

Všem, kteří si pořídili 3D tiskárnu, by se mohla hodit tato stránka, na které naleznou řadu připravených věcí k tisku (a to i z oblasti lodních modelů).

Historie zajímavých odkazů

Partneři

MoNaKo - ikona

Pokud přidáte ikonu MoNaKa na svůj web, na oplátku přidáme odkaz na Vaše stránky mezi naše partnery.

Správa webu a DF

O tyto stránky se stará: MoNaKo Web Team

Návštěvnost
Mapa přístupů
Licence

Licence Creative Commons

Novinky
18.09.2017:

Děkujeme všem, kteří se zapojili do soutěže. S výherci se brzy spojíme a dohodneme se na formě předání.


06.09.2017: Soutěžte s MoNaKem!

Koncem příštího týdne očekáváme třímiliontého návštěvníka. Při této příležitosti jsme přichystali malou soutěž, jejíž pravidla jsou jednoduchá:

  1. Vyfoťte (pomocí Print Screenu apod.) MoNaKo tak, aby bylo zřetelně vidět počítadlo návštěv (zde je po dobu soutěže přesunuto do pravého sloupce nahoru) a bylo jednoznačné, že jste snímek pořídili na některé z částí MoNaKa (zde, DF, Old MoNaKo). Pořízený snímek s uvedením svého jména a adresy neprodleně zašlete na náš e-mail: wwwmonako@seznam.cz
  2. Komu se podaří být tím, kterému počítadlo návštěv na snímku ukáže rovné 3 miliony, tj. 3 000 000, od nás získá "Univerzální LED osvětlení MDL16 v.5.2" českého výrobce DSYS.
  3. Kdo zašle snímek počítadla návštěv s číslem, které bude ke 3 milionům nejblíže ze všech, získá "Univerzální regulátor DC 4,5 A MDD4E v.1.3" českého výrobce DSYS.
  4. Jeden soutěžící má nárok pouze na jednu věcnou cenu.

 

 Archiv novinek


Pell Mel

S plachetnicí Footy až na Zakynthos

Úvodní obrázek článku V půlce června jsme s větší částí rodinky odlétli (po krutém budíčku ve tři ráno a taxíkem na Ruzyň - jako domorodec používám tohle označení -, syn Petr, CZE 27, odlétl pár dní předem) na týden na řecký ostrov Zakynthos. Lámal jsem si hlavu, co tam jako budu celý den dělat (představa celodenního slunění na pláži mi nahání husí kůži a lepší už to nebude…), i vzhledem k mým plaveckým výkonům… S mojí cestovatelskou zkušeností to byl výlet století…

Striktní omezení velikosti zavazadla 15 kg a omezená velikost (součet tří stran tuším 2 m) bude asi problém. Volba tedy padla tedy na Footynu Žaba. Naštěstí je rozkládací vč. ploutve a kormidla. Na poslední chvíli, v nejistotě (samozřejmě jsem zjišťování odkládal tak dlouho, až na to nebyl čas a nezbylo než to risknout) v jakém pásmu se tam vlastně dá vysílat a jak vůbec dopadne kontrola na letišti, jsem vylovil skoro nejstarší RC soupravu Futaba Attack II (z roku asi 1996) v pásmu 40 MHz, páku výškovky zbavil neutralizace (přilepena páskou - jinak ji už nikdo nikdy nenajde - uvnitř skříně vysílače) na ovládání plachty a Footy přezbrojil z 2,4 GHz, s vědomím, že když to neprojde, asi skončí na Ruzyni v koši a mám smůlu…

Pidiloď se povedlo nakonec vtěsnat mezi trička, pyžamo a pláty molitanu, plachta (těsně se vešla do kufru) skončila pro jistotu ve dvou deskách z lepenky z krabice od monitoru. Vysílač dostal kus polystyrenu s vytavenými otvory na kniply, upevněný samolepicí páskou k jeho bokům. Celkově kufr kromě hadrů na sebe (jako obvykle, většinu jsem ani nevybalil - týden bez deště) a pantoflí naditý lodí, vysílačem, několika adaptéry, udělátkem k nabíječce typu krabice omotaná kablíky s konektory, a minimem nářadí, to celé vylepšené v rohu prázdnou nerezovou termoskou musel udělat na rentgenu zřejmě moc hezký obrázek (ještě k tomu jako třešnička na dortu se jistě vyjímal nápis na vysílači Attack II), a tak byl zachycen a za nejpřísnějších bezpečnostních opatření, plný podezřele vypadajících aparátů otevřen a řádně zkontrolován, přelepen a takto se pak vynořil na pásu na letišti v Z. po přistání.

To mě až tak nepřekvapilo (spíše sem počítal s tím, že mě k tomu zavolají), jako to, že byl znova zcela precizně složen tak jak byl, poměrně křehký obsah nepoškozen a nic nechybělo. Přibyla jen informace o provedení kontroly a - podle mě - zbytečná omluva.

Vyvolalo to ve mně pocit většího klidu - jen tak něco zřejmě neprojde kontrolou a to je dobře. Asi by nebylo od věci ponechat v báglu poznámku „RC model lodi a příslušenství”, aby bylo jasno, protože, přece jen musí být trochu o strach při kontrole otevírat takový podivný náklad v dnešní době… Footy, i když je z nejmenších, a rozložená, zabere spolu s vysílačem a dalšími drobnostmi docela velkou část kufru. Zato, díky relativně malým rozměrům, ji lze pořádně obložit a malý vysílač taky, protože kdo ví, jaké pády musí kufr přežít a obsah také.

Let probíhal klidně: 737-800 Travel servisu se zvednul z dráhy 24 krátce po páté, a ejhle pod námi Kladno, kde jsem kdysi začínal plachtařit (nejlepší léta…), a točíme dolů na jih, Beroun, mlha, no… a pak sem se ztratil … 737 naštěstí ne, jen se pak občas trochu zavrtěl nad Alpami (fakt směšný kopečky z 11 600 metrů…), které se schovaly pod mraky, pak čím dál větší louže a už jdeme na přistání na dosti ultrakrátké dráze (nemají to tedy chlapci za kniplem zrovna snadné…) poněkud omšelého letiště v Zakynthosu. Ještě k tomu s bočním větrem, co udělal přes horu kousek od letiště trochu turbulence.

Přistání bylo perfektní jako do peřin (reverzy ovšem zabraly hned po dosednutí, aby dráha stačila, na konci se otáčíme rolujeme k odbavovací hale). Obávaný „ue ue” směšný sáček jsem během letu nepoužil… Letiště připomíná cca Karlovy Vary, jen tedy ta podivná písmena.

Po opuštění letiště cestovky Viamare jsme vyrazili se ženou na sever ostrova, vybaveni dokonalou znalostí řečtiny: „kalimera” je pozdrav, a jinak nic… Používaná je tam ale bez problémů angličtina… Tedy, kdo ji dobře umí…

Hurá k vodě
Jen asi sto metrů od apartmánu v klidném starším domě, začínalo moře neuvěřitelným písečným dnem od 20cm do metru asi 50m od břehu. Vítr stálý, občas zesiloval, přes den fouká z vody na pevninu. Modelářský ráj - z apartmánu na bosky v plavkách, tričku a sombreru rovnou s lodí, vysílač v báglu, do vody (a žádný otravný překládání do auta, skládání u rybníku co se do něj ani nechce vlézt za asistence pitbulů a podobné v Praze oblíbené havěti)… a ve vodě v průměru jeden člověk a jedna žena…

Footy nikomu nevadila, radio chodilo bez problémů, 40 MHz je už dneska zřejmě proklatě nízko... Krátký šarpiový trup, na plachetnici ale poměrně široký,150 mm (na hranici omezení předpisem třídy a dlouhý jen 305 mm, se ukázal jako výhodný z hlediska stability a velmi rychlých obratů na hřebenu vln, celková váha skoro 800 g (nešetřil jsem…balast 350 g) je ve třídě poměrně vysoká, ale tady byla spíše výhodou, a navíc slaná voda nadnáší…

Jízda na velké louži v přece jen v pro suchozemce tvrdých podmínkách (první údiv bývalých jachtařů: dvojhlasně „no tý volé, to je nářez, v tomhle to pojede leda plachtou dolů,” byl záhy odvážně překonán). Jak jsme po opatrném třídenním tréningu zjistili, nevíc to jede, když už plavci opouštějí bojiště - vlnky začínají mít čepici, cca 3 - 4 Bf, tedy asi 6 - 8m/s a pak je to ono!

Vyžaduje to ale trochu jiný styl jízdy než na rybníku. Základem úspěchu je zahodit strach, že to nedostanu zpátky. Potřeba pro klid je „stopro” jistota, že do lodě neteče, a to ani palubou. Taky se vyplatí rozmyslet si, kde asi budu mít „jako” boje a snažit se to dodržovat, aby měl tréning nějaký smysl. Nám pomohla řecká vlajka, upevněná domorodci asi 50 m od břehu na už silně zrezivělé trubce, navíc jako výborný indikátor větru.

Vlny jsou větší a rychlejší než na rybníku, ale zato táhlejší. Žaba (kratke „a” je spravně- časem třeba vyrazíme na Moravský pohár) k překvapení bez problému držela kurs, i když občas z dolíků mezi vlnami vykukovala půlka plachty. Nutnost je držet dostatečnou rychlost (na bočák doslova co to jde), najíždět vlny trochu šikmo a na vrcholu jít (pokud chceme) do obratu (zhoupnutí na hřebenu vlny loď odlehčí) - kormidlo plynule vychýlit naplno do požadovaného kursu za plynulého přitahování plachty a po dotočení obratu do požadovaného kursu ji zase povolit a nastavit na potřebný úhel. Hlídat rychlost je opravdu základ! Serva se moc často nezastaví a je dobré pro klid mít dostatečnou kapacitu akumulátorů, a hlídat trochu čas - utíká rychle.

Pokud se zastaví a natočí proti větru, lze půlobloučky jakoby stát na místě. Pro rozjetí povolím plachtu, zarudluju kormidlem (během závodu dospělých plachetnic zakázaný manévr - rychlé vychýlení střídavě na obě strany a následné srovnání do kursu), natočím bokem k větru a přitáhnu plachtu, rozjede se rychle.

Když vítr s přibývajícím dnem zesílí (ideální čas na ježdění byl tak do 11. hodiny a pak k večeru) a ani řádně vytrimované lodi se nechce jít do obratu, je líp otočit halsou (kličkou - stáčíme od větru za stálého povolování plachty, po přechodu na zadní vítr prudce přitáhneme plachtu a současně kormidlem (oba pohyby současně) nastavíme kurs, správně bez ztráty rychlosti, a upravíme nastavení plachty na největší rychlost).

Do „luvování” (odpadání) na nadoboční vítr („raum”) a případně na zadní vítr přecházíme pozvolna a na rychlosti, jinak se Footy, vzhledem ke krátkému trupu a přeplachtování, boří přídí do vody jako hroch, než se rozjede.

Aby reagovala na kormidlo, musí mít větší rychlost než vlna, a podle potřeby si lze pomoct přitažením plachty. Výhodné je ovládání pákou serva, naviják (nevyzkoušel jsem na Footy) se mi jeví příliš pomalý. Po vlnách ale Žaba doslova skáče, pokud je rozjetá.

Footy jezdím už druhý rok a správně seřízená není o nic horší, než mnohem větší modely, jen je potřeba se smířit s dosahovanou rychlostí, která je dána pro výtlačný režim především délkou trupu, skladnost je ale bezkonkurenční.

Za zmínku stojí ještě start u břehu: loď je potřeba zapnutou (kontrolujte vždy zamáváním kormidlem a plachtou… není od věci mít na modelu napsanou alespoň e-mailovou adresu - má mnohem větší výdrž než nejlepší plavec) po příchodu vlny skoro vhodit těsně za hřeben, jakoby sjede z kopce vlny a do další už je rozjetá. Jinak může skončit neovladatelná až na břehu. Prostě na vyřádění je to vynikající věc, ostatně původ třídy Footy je na Novém Zélandu a tak je ve slané vodě v pohodě. Pokud ovšem, spíše výjimečně, nastane bezvětří („flauta”), rychle z vody ven - placetnice bez pohonu je neovladatelná a hříčkou vln a hrozí ztráta…

Ještě pár poznámek k vybavení
Trup musí těsnit i při dlouhé plavbě, otvor pro přístup k soupravě a aku těsním přelepením páskou elektro 3M se silikonovým lepidlem (nenechává stopy, používá se mj. na těsnění spár křídel výkonných laminátových větroňů), pozor, na osušený trup! Těsnění musí být stoprocentní!

Odjet na dovolenou s lodí nevytrimovanou je zdroj problémů, které je mnohem snadnější vyřešit doma na rybníku před odjezdem. Jakékoliv mechanické úpravy s minimem nářadí vedou k improvizaci a na to není na moři moc místa - vysazení jediného článku může způsobit ztrátu lodi a následně dobré nálady, za dlouhý peníz navíc.

Nepoužívám žádné karabiny a podobná udělátka, nejspolehlivější je obyčejný uzel, případně ambulantní uzel. Jen je to trochu nepohodlné. Na místě, kde byl uzel po seřízení, dělám stopu lihovým fixem, příště nemusím hledat kde ho udělat.

Žaba je celá vylisovaná z PSH za pomoci horkovzdušné pistole, pečící trouby, sádrových a balsových kopyt a vyvakuovaná vysavačem. Veškeré kování je z antikoro svařovacího drátu, stěžeň laminátová trubka, osa kormidla antikoro svařovací drát, plachta PVC folie, povrchová úprava z profi tapet Oracall.

V páce kormidla z duralu (precizní výrobek MP Jet) je potřeba promazat silikonem závit zajišťovacího šroubu a páku nastříknout silikon sprejem. S těmito materiály nejsou problémy, v minulosti se mi ve stejných podmínkách osvědčily i na podstatně větší plachetnici JANE.

Suchozemské vybavení bohužel není na mořské podmínky připravené, slaná voda je velice agresivní na měď, mosaz, dural, železo a napadá i některé druhy nerezu, a tak fotoaparát je potřeba vsunout do vodotěsného pouzdra a přivázat na popruh vysílače, aby byl dobře dosažitelný. Vysílač je vystaven kapkám vody od vln a při manipulaci s lodí ideálně navlíknout igelitový sáček z mikrotenu a gumičkou vázat na anténě. Pult se hodí nějaký nepotopitelný. Pokud nebudete vysílat v pásmu 2,4 GHz, kde je jen krátký pahýl antény na vysílači, tak na nižších modelářských pásmech je potřeba teleskopickou anténu vždy před ježděním nastříknout silikonem, jinak ji po čase sůl sežere (ověřeno).

Důležité je také nešlápnout na tzv. ježka - podivnou samohybnou černou kouli o průměru asi 10 cm a víc, ostny se prý špatně tahají z chodidel… nezkoušeno… ale hlavně nezakopnout. Pokud by se to povedlo (spláchla mě vlna ale stačil sem dát vysílač nad hlavu) a následoval pád s vybavením do vody, okamžitě vypnout, na břehu vyjmout aku z vysílače i fotoaparátu, rozebrat (nebo rychle do nějaké opravny, pokud nemáte dostatečné zkušenosti s elektronikou), vymýt přístroje destilovanou nebo alespoň neperlivou pitnou vodou a vysušit na slunci.

Ve slané vodě okamžitě oxidují spoje, musí tedy co nejdřív pryč! Zlacené konektory serva zdroje nejsou tudíž od věci, nicméně u akumulátoru a nabíjecího konektoru používám z historických důvodů (= neuvěřitelná lenost přejít na jiné) stále spolehlivé čtyřkolíky Modela a přežily bez problémů!

Přijímač v lodi musí být umístěn v igelitovém sáčku a utěsněn (nějaká ta kapka přece jen pronikne – vyzkoušeno - třeba při projetí vlnou, která se převalí přes palubu), serva ideálně vodotěsná (použil jsem ale obyčejná Hobbyking, mikro na kormidlo a 4kg na plachtu).

Servo plachty je přes páku namáháno mnohem víc, než sem si dokázal představit. V nárazech větru a i poněkud silovému stylu jízdy ve vlnách, co stačilo na dva šrouby v Česku na rybníku, se na velké louži spolehlivě vytrhlo! Takže na čtyři šrouby a do silentbloků, jak to má správně být! Fakt jsem se divil, a to plachetnice, v mezičase i velké okruhové, morduju asi 40 let.

Když se nepovedlo odjet včas před příchodem další vlny od břehu z mělčiny, vlna loď smetla na mělčinu a následoval doslova kotrmelec přes plachtu, a to několikrát během dne. Tudíž přijímač, aku a ani kabely se nesmějí volně pohybovat. Musí být dobře zajištěny proti pohybu, třeba vtlačením kusu molitanu nebo přilepením samolepicí páskou, aby nedošlo třeba k rozpojení konektorů pohybem páky serva a podobně.

Vypínač umístěte uvnitř kajuty, umístěn na zadní stěně kajuty vydržel v provozu ani ne týden. Stačila kapka a elektrolyticky se odstranily kontakty…). Ostatně, nejspolehlivější vypínač je nejen v tomhle případě žádný vypínač. Na pobřeží budete pravděpodobně sami a hodinové jízdy nejsou výjimkou. Absenci vypínače tudíž nepocítíte.

Akumulátory používám spájené Tronic NiMH 2600 mAh, a i jejich pack je potřeba vložit do igelitového sáčku a zatěsnit omotáním gumovou nití.

Nabíjím před ježděním přes noc vždy naplno, protože kdo ví… Totéž akumulátory vysílače - nabíjím naplno menším proudem přes noc. Možná to stojí nějaký ten nabíjecí cyklus, ale je to jistota.

Po návratu na „základnu” loď otevřu, položím dnem vzhůru a zkontroluji, není-li voda uvnitř sáčků s Rx a aku. Otřu a vysuším anténu Tx a po vyschnutí znova nastříkám silikonem. Vysílač vyjmu z igelitového sáčku a nechám vyschnout. Důsledná kontrola je nutná, pokud chcete jezdit i další den.

Vysílač je tudíž dobře mít co nejjednodušší. Přece jen kapka slané vody se dostane i do počítačové soupravy, ale ta se „na koleně” těžko rozebírá, zatímco třeba zrovna jednoduchý dvoukanál Atack II po vyšroubování antény a rozcvaknutí 4 západek je rozebrán během minuty a po vysušení složen asi za minutu…

Na ostrově se vyskytl ale nečekaný problém: Do zásuvek sice jdou použít bez problémů naše síťové vidlice (dvoukolíkové, tedy bez nuláku), ale zato nabíjedlo ne a ne nabíjet. Zkoušečka (fázovka s indikací napětí cca 12-24-110-240 V) ale nekompromisně ukázala předposlední údaj, tedy 110 V, přestože na ostrově by mělo být 230 V. Sice na štítcích vařiče i konvice bylo 230 V, ale 40A jistič dával tušit, že to bude poupravované a v síti (zapínala se až po zasunutí návštěvnické karty) bude těch 110 V.

Tudíž je dobré nabíječku pohánět adaptérem, který má spínaný zdroj - tedy ne trafo - a poradí si bez přepínání s napětím od 80 V do 230 V bez problémů. Adaptér s trafem dává cca poloviční napětí na výstupu… Po nějakém sakrování jsem to, po zbytečném nákupu alkalinových článků za krutý peníz, vyřešil tak, že aku z vysílače jsem nabíjel nadvakrát, vždy 4 ks. Příjmačový aku to naštěstí nabíjelo (adapter 230/12 V DC přes odpor 68R) ještě utáhlo, i když nižším proudem. Situaci zachránil pro případ nouze v podivné předtuše doma přibalený pack na suché články od původní soupravy Futaba, ve kterém jsem nabíjel články z vysílače. Multimetr „za kilo” používaný roky, jsem chytře nechal doma a na ostrově se mi už nechtělo možná čtyřnásobnou cenu strávit…

Chování nabíječky při nízkém napětí je dobré odzkoušet ještě před podobnou výpravou, měl jsem tentokrát víc štěstí než rozumu, že se to povedlo vyřešit na místě…. Každopádně podpětí v síti se nedá, zvláště večer, vyloučit a výsledkem mohou být ráno nenabité akumulátory. Vyplatí se mít sebou nějaký jednoduchý multimetr, který umíme používat. Síťová rozdvojka se také neztratí, pokud budeme nabíjet vysílač, akumulátory a třeba foťák a mobil, doma v klidu udělat zkušební sestavu není od věci, a tak, jak to funguje, rozpojit a uložit hned do igelitky a do kufru.

Pro případ nouze je dobré mít nějakou páječku, stačí nejmenší tužka na 12 V, nebo i z kousku měděného drátu vyrobený hrot, nahřátý plynovým zapalovačem. Běžná PVC izolace stačí na udržení v ruce po dobu ohřátí a zapájení - jen je potřeba vzít pár cm cínu sebou. Zpravidla se nejdřív utrhne kablík akumulátoru přijímače.

Závěr
Tak to je asi tak všechno, co mě napadá, že by se mohlo někomu hodit vědět, pokud vyrazí na Zakynthos nebo do podobných končin s  RC plachetnicí. Co se týká eroplánů, určitě by se hodil nějaký bublinkolet, používaný na před časem oblíbený kombat, jen je potřeba upravit rozměry a skládání, aby se vešel do zavazadla. Terén stojí za průzkum zcela určitě, kopce vypadají kamenité, ale vítr stálý…

Fotogalerie
Fotogalerie
- celá
Foto: Petr Filip © 2017

Videosnímek
Videosnímek (Petr Filip © 2017)

20 s na Googlu

Videosnímek
Videosnímek (Petr Filip © 2017)

32 s na Googlu

Dobrý vítr přejí Mirek CZE 25 a Petr CZE 27 Filipové.
Kalimera! Na začátek článku

Autor: Mirek Filip | Vydáno dne 30. 08. 2017 | 337 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář
Informační e-mailVytisknout článek
Pridat.eu

Související články:
Naše cesta k RG-65: Oplachtění swing rig (24.02.2017)
Naše cesta k RG-65: hBritt (14.02.2017)
Naše cesta k RG-65: NeKst Round (08.02.2017)
Raingutter regata - závod plachetnic v okapu (26.01.2017)
Plachetnice RG-65 (29.04.2016)
Soutěže plachetnic Footy 2016 (24.03.2016)
Okolo Ostrova Open regata - Memoriál Karla Egrta 2015 (17.06.2015)
Plachetnice RG-65 u Rohožníku 2014 (03.07.2014)
Větrné Okolo Ostrova Open regata - Memoriál Karla Egrta a první soutěž Poháru modelů hasičských lodí 2014 (27.05.2014)
Plachetnice Benjamin W. Latham 1:50 (30.04.2014)
Regata Istropolitana 2013 ve fotografiích (18.11.2013)
Václav Vrba nás opustil (08.10.2013)
RCMinisail slaví 10 let (15.09.2013)
Premiéra plachetnic NSS v Třeboni 2013 (04.09.2013)
RC makety plachetnic NSS na Kristýně 2013 (23.05.2013)
Vzpomínka na Karla Egrta (06.04.2013)
NOUX - stavba plachetnice třídy IOM (4. díl) (28.12.2012)
NOUX - stavba plachetnice třídy IOM (3. díl) (25.12.2012)
NOUX - stavba plachetnice třídy IOM (2. díl) (18.12.2012)
NOUX - stavba plachetnice třídy IOM (1. díl) (14.12.2012)
Zachraňme La Grace! (31.10.2012)
Regata Istropolitana 2012 (30.10.2012)
Footy Žabža (11.09.2012)
Plachetnice NSS na Velkém Dářku 2012 (15.08.2012)
Kolín 2012 - plachetnice NSS na dalším srazu (25.07.2012)
Nitrianske Rudno 2012 - sraz NSS plachetnic (28.06.2012)
Okolo Ostrova Open regata 2012 (15.06.2012)
RC makety plachetnic na Kristýně 2012 (29.05.2012)
Příběh staré plovoucí plachetnice (04.04.2012)
Sportovní plachetnice v ČR (31.10.2011)
Plachetnice Footy v Žirovnici 2011 (21.09.2011)
Katamarán Pstruh (01.07.2010)
Zamykání vody 2007 (25.10.2007)
Jak si postavit historickou plachetnici (18.10.2007)
Aby se lanoví plachetnic během transportu nezamotalo (28.08.2007)
Katamaran Sára (07.05.2007)
Plachetnice "Metrovka" (26.03.2007)
Stavba plachetnice Blanche (20.03.2007)
Jak jsem ke "káčku" přišel. (28.12.2006)


Pell Mel -> S plachetnicí Footy až na Zakynthos
Old MoNaKo - články z roku 2006 a starší
Pozvánky
Nejnovější akce

Termíny dalších akcí najdete v Kalendáři akcí.

Reklama
Nejkomentovanější
MoNaKo je tu pro Vás 15 let - jak začínalo?
13. 11. 2016
Počet komentářů: 16

Jarní Lužiny 2017 se soutěží Footy a RG-65
28. 02. 2017
Počet komentářů: 12

Naše cesta k RG-65: Oplachtění swing rig
24. 02. 2017
Počet komentářů: 11

Prosek 2017 - přijďte si v srpnu 2x zajezdit!
23. 07. 2017
Počet komentářů: 10

Začátečník vyrábí reverzaci pro šoupátkový parní stroj
28. 08. 2017
Počet komentářů: 6

Začátečník vyrábí druhý parní stroj
10. 08. 2017
Počet komentářů: 4

Nejčtenější za rok