Zeearend – 1. část

Jedná se o loď holandské celní služby. Plán a článek o ní vyšel v časopise Lodní modelář. V té době jsem se právě díval po nějaké nové lodi pro stavbu a Zeearend se mi zalíbil na první pohled - moderní rysy, elegantní vzhled. Bylo tedy rozhodnuto. Ještě jsem sehnal nějaké fotky a články na internetu a začal promýšlet postup stavby, materiál... Jakmile počáteční posedlost opadla, zjistil jsem, že jsem si nevybral lehké sousto - právě ony moderní křivky a geometrické patvary se později ukázaly velmi obtížnými, neboť třeba na nástavbách prakticky není jediný pravý úhel, jen samé lomení a atypické úhly. To mě ale neodradilo, budu se s tím muset poprat - je to daň za krásu .

Od začátku jsem se chtěl pokusit postavit maketu, nebo alespoň loď co nejvěrnější originálu. V generálním plánu sice detailů moc není, ale měl jsem k dispozici docela dost fotek a říkal jsem si, že to snad půjde. Zatím to jde . Ještě zbývalo stanovit měřítko. Chtěl jsem něco trochu většího, ale zase ať se loďka vleze do auta a nezabere celý kufr. Nakonec mi přišlo nejlepší měřítko 1:50. Délka se tím dostane na sympatických 90 cm, ale přitom se ještě dá vozit na zadním platě od kufru. Pak přišla na řadu výroba podkladů. Nakopíroval a zvětšil jsem si plány, rozvrhl rozmístění motorů, zdroje a elektroniky. Poté jsem si vytiskl a vystřihl šablony žeber a na podzim mohla začít stavba...

Kostra Celá kostra byla kompletována na laťovce ze dveří staré skříně. Žebra jsou vyřezána z překližky 5mm, stejně tak kýlový vazník. Jelikož se paluba směrem k přídi zvedá, mají žebra navíc přídavek, pomocí něhož jsou taky přichycena k montážní desce. Původně jsem zamýšlel udělat rozmístění žeber hustší, ale je to zbytečné - proto ty neobsazené zářezy v kýlovém vazníku, zejména u přídě. K montážní desce jsem je přichycoval pomocí hřebíčků.

Jakmile jsem vše vyřezal, vyvrtal otvory pro hřídele a motory, tak jsem kostru zkusmo sestavil. Vše pasovalo, takže jsem žebra přichytil hřebíčky a mohlo začít lepení. Celá kostra je lepena 5-ti minutovým epoxidem. Nejprve byl přilepen kýl k žebrům, pak jsem postupně lepil lišty, od zrcadla směrem k přídi a fixoval jsem je špendlíky z nástěnky. Po zaschnutí lepidla jsem zabrousil přesahy, hlavně na přídi, a vyzkoušel, jestli pasují hřídele.

Potah trupu Další fází stavby bylo potahování trupu. Zatím jsem měl zkušenosti jen s balzovým potahem a papírem (Monako I.). Papír jsem ale hned zavrhl kvůli složité povrchové úpravě, nedokonalému vzhledu a riziku prosáknutí papíru (což jsem zažil na vlastní kůži). Zvolil jsem tedy osvědčenou balzu. Původně jsem si pohrával s myšlenkou trup olaminovat, avšak nechtěl jsem nechat nic náhodě. Proto jsem si to první vyzkoušel nanečisto na narychlo postaveném testovacím trupu. Tkanina 100 g/m2 a polyesterová pryskyřice z lakýrnictví. Tester jsem natřel polyesterem ( toho smradu ) a začal pokládat tkaninu. Nevím, jestli to bylo pryskyřicí, ale výsledek=katastrofa. Tkanina se stále odchlipovala a dělaly se bubliny. Práci navíc znepříjemňovaly vlákna tkaniny namotané na štetci a sople pryskyřice. Prototyp letěl do koše a já se laminováví nadlouho vyhnu.

Rozhodl jsem se tedy pouze pro balzu napuštěnou pryskyřicí a posléze vytmelenou. Začal jsem potahovat dno, od zádi dopředu. Byla použita balza tl.2 mm. Lepil jsem herkulesem a fixoval opět špendlíky z nástěnky. Vzniklou spáru jsem pak zalil epoxidem. Podél hrany jsem balzu obříznul a začal oblepovat hranu mezi dnem a boky pásky z balzy. Pomáhal jsem si při tom špendlíky a svorkami. Jakmile herkules zaschnul, obrousil jsem hranu tak aby lícovala s boky. Jelikož jsem ještě před přilepením boků potřeboval udělat šablonu paluby pro její pozdější výrobu, tak jsem trup odříznul od montážních přídavků a zbrousil je do roviny (kromě přídě).

Spoje potahu hrana - dno jsem pojistil epoxidem a jal se vyrábět palubu. Když byla hotova mohl jsem pokračovat v lepení boků. Lepeno opět herkulesem od zádi. Trochu horší to bylo úplně vepředu, protože trup je hodně do špice, a tím pádem byl maličko problém pěkně spojit obě poloviny boků tak, aby nebyla špička ujetá. Pomohly svorky, kterými se mi povedlo balzu zafixovat a případnou nepřesnost zavčasu dorovnat. Celé jsem to nechal proschnout a spoje a hrany zevnitř zalil epoxidem. Na druhý den jsem boky nahrubo oříznul a zabrousil veškeré přesahy.

Ačkoliv jsem se zapřisáhl, že na laminování nešáhnu, olaminoval jsem aspoň zrcadlo. Je to rovná plocha, tak nebyly výraznější komplikace.

Obrázková galerie

Lucky