Stavba modelu TSB Gusty C - 1. díl

Autor: Tomáš Krejčí (tomarack) <tomarack@seznam.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 24. 04. 2018 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Temžské plachetní bárky jsou pracovní čluny krabicového tvaru s plochým dnem, malým ponorem a pomocnými ploutvemi zpravidla dřevěné konstrukce s typickými červenohnědými plachtami, plavící se především na řece Temži a jejich mělkých přítocích na jihu Anglie. Velké bárky měly dokonce schopnost plout i na širém moři.


Dalo by se říci, že je taková bárka na první pohled nic moc, taková nějaká neohrabaná, pomalá plachetnice - komu by se taková věc mohla líbit.

Když se ale podíváte blíže, vůbec to není neohrabaná loď, když se musela pohybovat po řekách se svým mohutným oplachtěním a už vůbec ne pomalá. Je zaznamenáno, že tyto lodě při příznivém větru dosahovaly rychlosti až 12 uzlů, a nebývalo překvapením, že bývaly rychlejší než tehdejší parníky.

Byly to největší plachetnice, které mohly být obvykle provozovány s posádkou jen dvou mužů (a psem).

Jejich vývoj trval několik set let, první záznamy o bárkách existují od 16. století. Průměrná velikost bárek kolísala od 20 do 24 m, výtlak 80 až 100 tun. Prakticky vozily veškeré zboží od ústí Temže do Londýna, na jaké si jen vzpomenete: od písku, cihel, stavebního kamene, obilí a potravin až po seno pro londýnské koně, zpátky zase odpadky a hnůj. Postupem doby se měnil jak tvar jejich trupu, tak jejich takeláž.

Nejpoužívanější byla nakonec takeláž rozpěrová, o velikosti až 400 m2. Hlavní stěžeň i zadní stěžeň byly upevněné v „tabernáklech” umožňujících jejich sklopení při podplouvání pod londýnskými mosty.

Největší rozvoj bárek se udál na přelomu 19. a 20. století, kdy jich bylo zaregistrováno kolem 2000. Potom nastal pozvolný úpadek, kdy jim začala konkurovat železnice. Velkou ránu jim uštědřila 1. světová válka, kdy většina posádek musela narukovat a lodě neměl kdo provozovat a udržovat. Mezi válkami se počet bárek ustálil asi na polovině původního množství, jak před válkou. Během 2. světové války následoval další pokles. V polovině 50. let minulého století se ke konkurentům přidala i automobilová doprava, a nepomohly ani přestavby na motorový pohon. TSB Cambria byla poslední bárkou, která dopravovala zboží někdy na přelomu 60. a 70. let minulého století.

Do současné doby se dochovalo asi 40 bárek, které se účastní závodů v ústí Temže. Jejich údržba je ale velice nákladná a tak jejich další osud je nejistý, i když byly prohlášeny za britské kulturní dědictví.

Odkazy
http://www.minisail.cz/inspirace/velke-lode/id:2535/temzske-plachetni-barky
https://sailingbargeassociation.co.uk
http://www.sailingbargeresearch.org.uk
http://www.ivorbittle.com

Model bárky
Před několika lety jsem doslova zakopl na internetu o informaci o temžských plachetních bárkách. Že nějaké takové lodě existovaly, to jsem věděl, ale myslel jsem, že to je už dávná minulost. Velice mě překvapilo, že bárky ještě existují... Ä to mě nakonec dovedlo k tomu, že jsem se rozhodl postavit model typické temžské plachetní bárky. Sehnal jsem si z Anglie knížky a plány na bárku Lady Daphne. Modeláři, kteří staví modely plachetních bárek, se v Anglii sdružují do AMBO (Association of model barge owners - sdružení majitelů modelů bárek), pořádají mezi sebou závody a zúčastňují se různých modelářských akcí a výstav: http://barge.homeunix.org/index.php/home

Při zvětšení plánu do měřítka 1 : 24, ve kterém se v Anglii převážně modely bárek staví, se mi zdál model Lady Daphne hodně velký.

Mezitím, co jsem čekal na plány LD, tak jsem našel v knížkách plány dalších bárek - například tsb Kathleen, tsb Giralda, tsb Nautilus, a nakonec i zajímavý plán bárky „Champion class sailing barge” od H. I. Chapelle (Z knihy SAILING BARGES by F. G. G. Carr, 1931, 1951, London). Champion class (třída šampionů) byly bárky stavěné především pro výhru v závodech bárek. Jak jsem nakonec zjistil, tak téměř identický tvar a velikost jako Champion měla bárka Giralda („Champion of champions”), která na přelomu 19. a 20. století vyhrála celou řadu závodů. To mě přivedlo k tomu, že jsem nakonec začal řezat žebra pro model Champion, který navíc v měřítku 1 : 24 byl o něco kratší, jak LD, s délkou trupu 110 cm. K tomu přispělo i to, že plán H. I. Chapelle byl podrobnější, jak schematický náčrtek tsb Giralda.

Při kopírování jsem nechal ještě zkopírovat plány Lady Daphne v měřítku 1 : 28, kde vycházela délka modelu 98 cm. Nakonec jsem vyřezal žebra i pro tento model. Ani byste nevěřili, jaký rozdíl ve velikosti modelů (Champion 1 : 24 proti LD 1 : 28) dělá těch mizerných 12 cm. O váze modelu ani nemluvě. Samotný trup LD cca 2 kg, trup Champion 4,2 kg „díky” navíc dřevěnému vyztužení...

Obrázek 1 z 56

Popis stavby modelu nazvaném podle předlohy Champion a který jsem v průběhu stavby nakonec přejmenoval na Capricorn, je popsán v RC revue od čísla 2/2018.

Stavba modelu
Soustředím se tady na stavbu modelu podle plánů na LD. Oproti modelu Capricorn, který má dřevěnou kostru, tak pro tento model jsem se rozhodl stavbu co nejvíce zjednodušit, a spolehnout se na to, že laminátová skořepina trupu bude dostatečně pevná a lehká.

Podobně jako u Championu jsem slepil kýl s integrovanou kapsou pro ploutev.

Obrázek 2 z 56 Obrázek 34 z 56

Následovalo zalepení žeber z topolové 3mm překližky.

Obrázek 3 z 56

Chtěl jsem ušetřit váhu, a tak jsem už trup nezpevňoval podélně lepenými lištami na bocích a na palubě. Po zatuhnutí lepidla jsem z polystyrenu nařezal kvádříky, které jsem vlepil mezi žebra pomocí polyuretanového lepidla.. Následovalo obroušení přesahujícího materiálu pomocí rašple a velkorozměrového „brousítka”.

Obrázek 10 z 56

Snad by se tu dalo říci „pomocí rašplové interpolace”, jsem dostal hrubý tvar budoucího trupu - spíše kopyta.

Obrázek 4 z 56 Obrázek 7 z 56
Obrázek 8 z 56 Obrázek 9 z 56

Kopyto jsem pak ještě přebrousil jemnějším smirkovým papírem.

Chtěl jsem se vyvarovat problémů, co jsem měl při stavbě Capricorna, a tak jsem vynechal také jinak doporučovanou kašírovanou papírovou podkladní vrstvu, a začal jsem tmelit rovnou na polystyrenové jádro. Použil jsem šlehaný tmel na bázi PVAC, vždy po zaschnutí vrstvy jsem brousil. V některých místech byla potřebná i větší tloušťka, a tak jsem musel nanést několik dalších vrstev. Trup vypadal už potom poměrně k světu.

Obrázek 42 z 56 Obrázek 43 z 56 Obrázek 44 z 56

Po zabroušení trupu následovala příprava na laminování.

Kvůli zpevnění dna modelu jsem na dno kopyta přilepil prešpánovou vložku, kopírující obrys dna trupu. Tuto jsem napustil zředěným epoxidem. Po vytvrzení následovala laminace 2 vrstev skelné tkaniny 100 g/m2. A potom oříznutí.

Obrázek 12 z 56 Obrázek 13 z 56 Obrázek 53 z 56 Obrázek 54 z 56 Obrázek 20 z 56 Obrázek 22 z 56

Tato operace se mi moc nepovedla. Nedokázal jsem hladce olaminovat boky kopyta, a tak po vytvrzení bylo nutno trup znovu hodně přetmelit.

Palubu jsem zhotovil z laminátové desky tl. 0,8 mm, do ní jsem potom vyřízl otvory pro nákladové jícny a zadní kajutu.

Obrázek 18 z 56 Obrázek 37 z 56

Dalším krokem bylo odstranění polystyrenu z vnitřku skořepiny za pomocí nože, dlát a na závěr výplach vnitřku trupu acetonem.

Obrázek 17 z 56

Před tmelením jsem ale ještě na trup nalepil epoxidem outorové lišty, a opasnici (sheerstrake). Obojí jsem následně přelaminoval tenkou skelnou páskou.

Obrázek 24 z 56 Obrázek 25 z 56

Také jsem nyní vyvrtal do skořepiny otvor pro pouzdro hřídele lodního šroubu - každopádně opět použiji v modelu pomocný motor. Otvor jsem zatmelil lepicím tmelem „Mamut”. Ten se mi docela osvědčil i na modelu Capricorn.

Tmelení laminátové skořepiny jsem dělal stříkacím nitrotmelem, který zároveň plní funkci plniče. Padlo ho od oka nejméně půl kila. A jako správný modelář jsem mezi jednotlivými vrstvami tmelu pilně brousil a brousil.

Obrázek 27 z 56 Obrázek 28 z 56 Obrázek 29 z 56 Obrázek 30 z 56 Obrázek 31 z 56 Obrázek 32 z 56

Samotná žebra jsem postupně během stavby vylamoval, abych dostal více místa pro vnitřní vybavení. Na dvou místech jsem musel odříznout i menší části kýlu: na přídi v místě, kam přijde servo kosatky, a ve střední části, aby se dal vhodně napříč umístit gelový Pb akumulátor.

Dalším krokem bylo vyztužení bortů v místě upevnění upínaček. Aby se trup při stavbě nebortil, tak jsem dolepil navíc několik příčných výztuh pod palubu, především v místě hlavního stěžně.

Následovalo vlepení překližkových vložek pro upevnění serv.

Předpokládám servo pro kormidlo, servo pákové pro otěž hlavní plachty, servo pro plachtu vrcholovou a servo na přídi pro kosatku. Stěhovka bude mít otěž připevněnou k jezdci, který se pohybuje volně po vedení (kozlíku - „fore horse”) uloženém příčně před hlavním stěžněm, a to od kraje ke kraji, stejně jako u velkých bárek.

Serva pro ovládání plachty budou umístěna v prostoru hlavního nákladového jícnu spolu s akumulátorem, motorem s ESC a RC přijímačem.

Uložení pomocného motoru
Použil jsem 12V motor z domácích zásob. Jelikož bylo nutné motor umístit na šikmou základnu, vyřešil jsem to tak, že jsem motor upevnil třmenem na dřevěný klínek. Na spodní stranu jsem přilepil suchý zip, druhý díl zipu jsem přilepil na požadované místo v trupu. Motor sedí docela pevně a navíc se dá bez problémů jednoduše v případě potřeby vyjmout. Jako spojku jsem použil kousek silnostěnné PE hadičky.

Zhotovení ploutve
Pro menší model bárky jsem potřeboval udělat nové centrální ploutve se zátěží („bombou”). Pro novou zátěž jsem si vypočítal přibližné rozměry bomby a podle nich jsem vysoustružil kopyto. To jsem zalil sádrou do poloviny a vytvořil tak formu. Po vyschnutí formy jsem ztavil v plechovce dohromady zbytky olova a cínu, ze kterých jsem odlil „od oka” nové dělené díly zátěže, a z těch jsem zhotovil 2 ploutve o váze 1293 g a 1625 g. Kovové díly jsem přilepil z obou stran na dolní část ploutve, přetmelil, obrousil a olaminoval.

Obrázek 55 z 56 Obrázek 56 z 56

Po přetmelení a přebroušení jsem obě ploutve nastříkal barvou.

2. díl až po dokončení modelu

Pro MoNaKo tomarack Na začátek článku