Oprava a přestavba dvouválcového parního strojku

Autor: Jiří Voráček <napadpara@seznam.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 21. 12. 2017 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Před 5 lety jsem dostal od kamaráda Petra Stejskala nefunkční strojek, který si koupil od pana Jirouška zhruba asi před 14 lety do své lodě Johannes Wilhelm. Strojek (šoupátkový s písty 14 mm a válcovými šoupátky 6 mm) poháněl lodičku přes převod do pomala na velký čtyřlopatkový šroub průměru 100 mm, co jsme si koupili oba na výletě do Lipska. Já dosud pro šroub nemám „zaměstnání” ale Petr ho okamžitě využil.


Lodička nebyla příliš úspěšná - velký kotel od Pavla Jakoubka na líh kupodivu nedával dostatek páry a loď bylo nutno několikrát přestavět, ale mezitím Petr „propadl” stravující parní vášni a postavil ještě pár lodí na naše kamarádské závody: Dvanáct Apoštolů, což byl obrněnec z Černého moře, slavný Monitor z USA a pidi lodičku Africká královna, kolesový parník Danton a rychlý člun Spirit of Vyžlovka a nesmím zapomenout na turbinovou loď, která ovšem byla odsunuta z předpokládaného prvního místa lodí nového kamaráda Petra Stejskala č. 2. V současnosti Petr laboruje s turbinovou lodí Nymfaea… Každá loď byla něčím pozoruhodná, ale to je na několik článků.

Poslední pokus „zrychlit” Johanna Wilhelma skončil instalací výkonného kotle z „mých strojíren” čtvercového tvaru, ale s komínem v rohu kotle kvůli větší délce plamencové trubky, co prochází kotlem. Bohužel lodička v bouřlivém počasí, běžném v polovině dubna, na Vyžlovce pouze vyplula, ale Petr jí hned stáhnul zpět, protože do lodi teklo otvorem v palubě. Možná by se konečně prosadila, ale nebyl čas na dokončení lemu kolem nástavby a do podpalubí teklo proudem, a tak i tento pokus skončil neúspěchem.

Potom loď několik let ležela ve skladišti a nakonec to dopadlo tak, že kotel s komínem v rohu dal Petr do lodě Danton, vybaveném mým oscilačním tříválcem a je třeba říci, že už tři roky Petr s touhle lodí vyhrává závody kolesáků.

Ale, můj tříválec + čtvercový kotel jsem s Petrem vyměnil za strojek pana Jirouška, který ovšem mezitím skončil - zarezly mu ocelová šoupátka a bylo nutno jej přestavět. Nevěděl jsem, co se strojkem, ale použil jsem z něj excentry a kulisy velice kvalitně udělané ze strojku pana Jirouška na svůj šoupátkový strojek 2x16 a zbytek strojku mi doma ležel bez účelu v šuplíku.

Dlouho jsem neměl moc času na přestavbu, pořád mám se svými výrobky problémy, ale letos jsem se rozhodl věc konečně vyřešit.

Jak říkám kamarádům, zima na krku a všechno se blíží, čímž chci naznačit, že to nemám jednoduché s tím svým závoděním v Navize (dvě lodě na sezonu - já a manželka) a stavbou lodiček pro kamarádské závody.

Vzal jsem tedy strojek, vzchopil se a rozebral, co se dalo, a vyrazil zarezlé válečky šoupátek.

Obrázek 1 z 10 Obrázek 2 z 10 Obrázek 3 z 10

Pochopitelně jsem zkusil vyrobit nová válcová šoupátka z bronzu, ale moc mi to nejde. Musel bych si vyrobit nějaké „udělátory”, ale nejsa strojař mám s tím problémy. Takže jsem po týdnu práce nejprve zjistil, že v mých výrobcích navzdory mé snaze jsou sakramentské vůle a s nimi to sice běží, ale nic moc a spotřeba páry přesahuje možnosti mých kotlů, takže jsem nakonec vše udělal podle svého. Stydím se, ale mně to takhle stačí. Uříznul jsem tenké krčky šoupátek a napájel tam stříbrem mohutnější kousek mosazi.

Tímto aktem se ale věc zatraceně zkomplikovala. Původní excentry měl pan Jiroušek ploché a navíc přitažené tenkými matičkami asi M5 těsně ke klice, protože šoupátkové komory nad excentry byly u těla strojku a moje provedení s excentry s vlastním červíkem k snadnému nastavení toto neumožňovalo, takže jsem pracně vyrobil malé excentry s tloušťkou 2,5 mm a ty jsem musel posunout o 7 mm ven z kliky. Bylo to opravdu „knop”, ale podařilo se - na obrázcích je vidět, že to s konstruováním nemám snadné.

Obrázek 4 z 10 Obrázek 5 z 10 Obrázek 6 z 10

Nastavení plochých šoupátek v komoře je při mojí konstrukci podstatně jednodušší - prostě na to vidím, ale s válcovým šoupátkem jsou jen potíže. Navíc, logika válcových a plochých šoupátek je trochu jiná...

Celé to zabralo asi měsíc práce, nejsem už tak výkonný a běžné věci mi už trvají déle, ale snad se nakonec věc podařila.

Třecí ploška pod šoupátka je z bronzu - odříznout z bronzové kulatiny dva kotoučky, stočit je na 2mm tloušťku a zafrézovat asi byla nejtěžší část práce. Komůrky na šoupátka jsou z nějakých Ms obdélníkových podložek do vlnovodů „Made in Tesla” (čili co dům dal). Pak už jen zbývalo opatrně do bronzových destiček tenkou frézkou „pidlit” dírky… Je to náročné na trpělivost.

Excentry jsou tedy o těch asi 7 mm odsazeny od kliky vně, aby byly zhruba pod šoupátkovou komorou, trochu práce bylo s nastavením. Převod na přesun šoupátek podél jsem odkoukal od strojků Saito, kapota na válce, izolace trubiček na přívodní páru, ochlazovač a lapač kondenzátu a kotlík a je to… Není o čem prakticky psát, že?

Obrázek 7 z 10 Obrázek 8 z 10

Naštěstí věc hned napoprvé běžela, takže spustit kompresorek a s olejem zabíhat, až se strojek naučil běžet na obě strany. Sice na druhou stranu běží hůře, ale to bude pro couvání, kterého je při závodech Naviga málo a na našich pretěkách si na couvání prakticky vůbec nehrajeme, protože to každý „hrne” vpřed, co to dá… Takže se budu těšit, až na strojovničku seženu nějaký trup a zkusím s tím bojovat proti plavidlům konkurence, která je podstatně zkušenější a šikovnější. Už se těším.

Obrázky přiblíží moje úsilí určitě lépe.

Obrázek 9 z 10 Obrázek 10 z 10

Pro MoNaKo Jiří Voráček Na začátek článku