Arizona - bitevní loď do kapsy podruhé: 1. díl

Autor: Petr Plát (PetrP) <Petr.Plat@seznam.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 28. 12. 2017 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Na přelomu let 1997 a 1998 vyšla v časopise ABC na pokračování vystřihovánka americké bitevní lodě Arizona v měřítku 1 : 420. Vzhledem k mé zálibě v historických válečných plavidlech mě pochopitelně zaujala. V té době jsem se však zrovna nacházel v modelářsky pasivním období a svoji pozornost věnoval převážně PC hrám. Vystřihovánku Arizony jsem si tedy pouze se zájmem prostudoval a odložil na lepší časy.


Ty nastaly o několik let později, na jaře 2004. Tehdy jsem už dva roky opět aktivně modelařil, zrovna stavěl svůj první plnohodnotný lodní model (bitevní loď Musaši z plastikové stavebnice), chystal se na koupi RC vybavení a začal se zúčastňovat modelářských srazů. Právě kvůli nim jsem v té době začal vážně uvažovat o nějaké mini RC lodičce. Tenkrát jsem ještě neměl možnost pravidelně cestovat autem a kvůli převážení v autobuse a MHD jsem preferoval modely malých rozměrů. O čerstvě postavenou Musaši jsem se navíc bál, aby nepřišla někde k úhoně. Když jsem přemýšlel nad tím, jaký vhodný model a jakým způsobem si postavit, moje myšlenky se vrátily k Arizoně. Její papírový model z ABC sice zrovna nevyniká maketovostí, ale svým pojetím (sám autor připouští úpravu na plovoucí model), mírou složitosti a velikostí přesně splňoval moje představy o minimodelu. Bylo tedy rozhodnuto.

Zmíněnou loď jistě netřeba nijak zvlášť představovat. Její tragický osud ji proslavil natolik, že je vedle Bismarcku známa i mnohým laikům. Arizona vznikla jako produkt mohutného amerického programu na posilování válečného loďstva v letech 1. sv. války. Její stavba byla spolu se sesterskou Pennsylvanií zahájena v roce 1914 a do služby vstoupila roku 1916. Do bojů 1. sv. války loď nijak nezasáhla, v meziválečném období vedla běžnou službu a prošla modernizací. Na začátku 2. sv. války tvořila součást Tichomořského loďstva se základnou v Pearl Harboru na Havaji, kde ji v ranních hodinách 7. 12. 1941 zastihl osudný japonský nálet.

Technické parametry plavidla (po modernizaci) byly následující. Délka 184,4 m, šířka 32,4 m, ponor 9,2 m, standardní výtlak 33 350 t, plný výtlak 35 930 t. Hlavní výzbroj představovalo 12 děl ráže 356 mm ve čtyřech trojhlavňových věžích, pomocná výzbroj se skládala z děl ráže 127 mm, jejichž počet se v průběhu existence lodě měnil. Na začátku 2. sv. v. byla část z těchto děl protiletadlových. Výzbroj doplňovaly protiletadlové kulomety. Původně instalované pevné torpédomety byly při modernizaci odstraněny (podle jiných údajů je loď nikdy nenesla). Pancéřování patřilo k běžnému průměru svojí doby a při modernizaci bylo vylepšováno. Při ní byla rovněž doplněna protitorpédová obšívka (kterou ovšem vystřihovánka z praktických důvodů opomíjí) a dva katapulty pro dva průzkumné hydroplány. Stejně tak prošlo změnou i strojní vybavení. Parní turbíny o výkonu 33 375 HP (po modernizaci) poskytovaly lodi prostřednictvím čtyř lodních šroubů rychlost 21 uzlů.

Obrázek 1 z 58 Obrázek 2 z 58 Obrázek 3 z 58

V létě 2004 jsem již měl vše rozmyšleno a pustil jsem se do díla. Postavil jsem kostru trupu z papírového kartónu vyztuženou kýlem v podobě dřevěné lišty, prostor mezi žebry vyplnil kousky pěnového polystyrenu, opracoval do výsledného tvaru a okašíroval několika vrstvami hnědé papírové lepicí pásky. Výsledek mně nicméně neuspokojil, tak jsem ho odložil a chystal se na novou stavbu pomocí vylepšené technologie. Realizaci mých plánů však narušily studijně pracovní povinnosti a kvůli zahraniční stáži jsem byl nucen na půl roku svoje modelářské aktivity přerušit. Na stavbu nového trupu jsem se tak dostal až o Vánocích. Tentokrát jsem postupoval poněkud odlišně.

Obrázek 4 z 58 Obrázek 5 z 58

Kostru jsem slepil z kartónu stylem převzatým z vystřihovánek (paluba, kýl/boční profil a žebra/přepážky) a prostor mezi žebry vyplnil PU stavební pěnou. Výsledek jsem opět opracoval do požadovaného tvaru a po zatmelení větších děr v pěně okašíroval. Tentokrát jsem byl s výsledkem celkem spokojený až na jednu podstatnou věc. Při schnutí kašírované obšívky mi pnutí způsobilo prohnutí trupu, takže byl opět k nepotřebě. Chystal jsem se tedy na třetí pokus, avšak než na něj došlo, přehodnotil jsem zásadním způsobem svoje priority a stavbu mini lodě odložil na neurčito.

Obrázek 6 z 58 Obrázek 7 z 58 Obrázek 8 z 58

Na jaře 2005 jsem se po návratu ze stáže opět vrhl na modely a zároveň si vytyčil nové cíle, v nichž na mini loďku nezbyl dostatek kapacit. Místo stavby Arizony jsem tak nakonec pouze nouzově přestavěl starší papírový model bitevní lodě Wien (výsledek jsem prezentoval na MoNaKu v článku Bitevní loď do kapsy). Dalších pár let celý projekt spal a vystřihovánka mezitím posloužila pouze jako předloha pro stavbu zkušebních vzorků trupu, na nichž jsem testoval různé technologie. Až na podzim 2007 jsem se k myšlence mini lodě opět vrátil. Nejprve jsem uvažoval pro změnu o úpravě plastikové stavebnice, nicméně při průzkumu kitů dostupných na trhu jsem neobjevil nic, co by přesně splnilo moje požadavky.

Poněkolikáté jsem se tedy vrátil ke své staré lásce Arizoně. Nejprve jsem využil nově dostupných možností moderní techniky a vystřihovánku si pro budoucí použití oskenoval. V průběhu roku 2008 jsem udržoval myšlenky na realizaci v hlavě, až jsem si v říjnu konečně udělal čas a odhodlal se k zahájení dalšího pokusu o stavbu.

V pořadí třetí pokus jsem zahájil podobně jako předchozí a opět jsem využil technologii kartónové kostry a výplně z PU pěny. Akorát jsem provedl modifikaci ve střední sekci (přerušení kýlu a obšívka z kartonu) s cílem ušetřit si následné vykuchávání trupu. Po aplikaci pěny a zatmelení větších děr opět následovalo kašírování papírovou páskou. Výsledek byl bohužel obdobný jako v druhém pokusu. Trup celkem dobrý, ale znovu došlo k jeho neakceptovatelné deformaci. Naštval jsem se tedy a přistoupil k již čtvrtému (a konečnému) pokusu.

Obrázek 9 z 58 Obrázek 10 z 58 Obrázek 11 z 58 Obrázek 12 z 58

Po předchozích zkušenostech jsem kvůli zamezení kroucení kostry použil na palubu a kýl raději balzu a z kartonu nechal pouze žebra. Slepenou kostru jsem již rutinně vyplnil PU pěnou s výjimkou přídě a zádě, kde jsem aplikoval balzové špalíčky. Opracovaný trup jsem poté zatmelil šlehaným tmelem (Onetime) a okašíroval celkem pěti vrstvami hnědé papírové lepicí pásky. Tentokrát jsem již byl s výsledkem konečně spokojený a hotový trup přes jisté nedostatky (lehce vystupující žebra) splnil moje očekávání. Výsledek jsem tedy důkladně prolakoval nitrolakem, vyřízl v palubě přístupové otvory a vydlabal pěnu z prostor určených pro instalaci vnitřních zařízení.

Obrázek 13 z 58 Obrázek 14 z 58 Obrázek 15 z 58 Obrázek 16 z 58 Obrázek 17 z 58 Obrázek 18 z 58 Obrázek 19 z 58 Obrázek 20 z 58

Nyní jsem již mohl přistoupit k využití dílů vystřihovánky a polepil palubu a boky nad čarou ponoru. Dále jsem vyřízl výklenky trupu na přídi a zádi a vylepil je příslušnými díly. Vše jsem opět důkladně prolakoval. Poté jsem instaloval tenkostěnné hliníkové trubičky sloužící jako pouzdra hřídelí a dokončil spodní část trupu. Přilepil jsem boční kýly, zadní kýlovou ploutev s kormidlem a na přídi jsem provedl drobnou úpravu. Při broušení balzové výplně jsem si totiž nedopatřením sbrousil kýl a tvar předního výběžku trupu pak neodpovídal. Nastavil jsem ho tedy kartonovým proužkem.

Obrázek 21 z 58 Obrázek 22 z 58 Obrázek 23 z 58

Nakonec jsem podhladinovou část trupu natřel červeným Balakrylem (efektivnější než polepování díly obšívky z vystřihovánky jako nad čarou ponoru). Tím jsem úspěšně zvládnul nejobtížnější část stavby a mohl se v klidu pustit do sestavování nástaveb. Do jara 2009 jsem slepil jejich část, ale pak se práce na modelu na dlouhých sedm let zastavily.

Obrázek 24 z 58 Obrázek 25 z 58 Obrázek 26 z 58 Obrázek 27 z 58
Pokračování příště...

Pro MoNaKo PetrP Na začátek článku