Stavba říčního remorkéru Lulonga - 1. díl

Autor: Tomáš Krejčí (tomarack) <tomarack@seznam.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 19. 03. 2017 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Na jedné ze zahraničních lodních stránek a to nejspíše na http://www.paddleducks.co.uk jsem uviděl poprvé model kolesáku Lulonga. Model se vymykal všem mým zaběhnutým představám o tom, jak by měl kolesový parník vypadat. Lulonga bylo úplně „jiné kafe”, než známé vltavské kolesové parníky. Podle klasifikace se jedná o tzv. „quarterwheeler”, čili kolesák s kolesy v zadní čtvrtině trupu. No a já jsem měl naštěstí přítele v Austrálii, který tenkrát sbíral plány lodí z celého světa. Ten měl opět šťastnou náhodou přímo originální plány na Lulongu, které mi ochotně poskytl.


Obrázky hotových modelů můžete najít na následujících stránkách:
http://www.hullmodelboatgroup.co.uk/index.php?/category/Lulonga_paddle_boat
http://www.modelboats.co.uk/forums/postings.asp?th=65051

Popis stavby můžete najít na serveru http://www.paddleducks.co.uk v oddílu stahování (Downloads), a je to z časopisu Model boats, December 1994, (Lulonga, a typical African quarter wheeler paddle tug).

Obrázek 22 z 22 No, na druhou stranu, je sice zde ten zajímavý fakt, že Lulonga není model skutečné lodě, je jen výplodem (prý nespoutané) fantazie Davida Metcalfa, který do tohoto modelu vložil typické znaky kolesáků používaných k dopravě dřeva na afrických řekách. Pokud by ale někdo raději postavil model skutečné lodě, tak dnes už se dají sehnat plány konkrétního plavidla s podobným konstrukčním uspořádáním, jako je Lulonga.

Stavba trupu - model je stavěn v měřítku 1:32
Při výběru modelu jsem řešil, jakým způsobem a z jakých materiálů budu stavět model. V úvahu přicházela stavba jak z tvrzeného deskového polystyrenu (PSH), kterou popisuje návod v časopisu (v Anglii se dá sehnat lisovaný trup z PSH), z laminátu, či kombinovaná stavba z překližky, balzy a PSH, kterou jsem si nakonec vybral, jako pro mě nejschůdnější.

Původ názvu

Lulonga je řeka v provincii Equateur Demokratické republiky Kongo. Je asi 200 km dlouhá od jejího počátku u města Basankusu. Tam po soutoku řek Lopori a Maringa vzniká řeka Lulonga, která vtéká jako levý přítok do řeky Kongo u města Lulonga.

Trup modelu má jednoduchý krabicový tvar a ploché dno, přecházející přes malý rádius do kolmých boků. Příď už má spíše klasický tvar, na zádi je ukončen šikmými plochami. Dvě postranní plochy tvoří výběh na přední straně kolesnic. Na střední ploše, která je posunuta dozadu oproti bokům, je umístěno kormidlo. Tím, že jsou kolesnice zapuštěny do obrysu trupu, snižuje se zde na zádi markantně výtlak, s čímž je nutno počítat.

Dno trupu je vyříznuto z 4mm překližky, boky 5mm balza, oblý přechod outorů je tvořen bukovou kulatinou Ø 10 mm. Příď je natvarovaná balzovými špalíčky, obroušena a přetmelena, na zádi jsou přilepeny náběhy pod kolesnice. Výsledkem je dolní část trupu, který je dělený na výšku. Následovalo lepení dolní paluby z pásů překližky a příďového zesílení. Jako další krok bylo olaminování trupu. Měl jsem zbytky tenčí skelné tkaniny, laminoval jsem pomocí CHS Epoxy 1200, což odborníci nedoporučují… lepší je použít přímo laminovací pryskyřici. Pro zpevnění balzového trupu jsem jej napustil Epoxy 1200 silně ředěnou nitroředidlem C 6000. Po vyprchání ředidla tuhla pryskyřice asi týden, ale nakonec zatuhla ke všeobecné spokojenosti… a trup se stal nejen pevnějším, ale také odolným zevnitř proti navlhnutí vodou.

Následovalo zabroušení laminátu a první velké tmelení stěrkovým nitrotmelem, a samozřejmě další broušení… tmelení, broušení.

Obrázek 4 z 22 Obrázek 5 z 22 Obrázek 6 z 22

Pokračoval jsem pak na palubě lepením přepážek, zesílení a konstrukcí kolesnic. Následovalo přilepení paluby z přířezů mahagonové 3mm překližky a dolepení přepážek, opět PU lepidlem.

Stavba pokračovala nalepením boků přídě (0,8mm PSH z výstražných tabulek), připasováním dělené horní paluby, a dolepením bočního „přístavku” nástavby a zalepení stropů kolesnic.

Potom opět nástřik stříkacím tmelem, broušení… (opět tak 5x a pořád málo). Mezitím jsem vyřízl a slepil boky kolesnic z 1,5mm PSH, a dokončil jsem pažení přídě z vnitřní strany.

Po několikerém vytmelení a broušení jsem nakonec nastříkal trup tmavočervenou barvou až po hranu paluby a příď černou dle plánu, dolní část nástaveb tmavě žlutou, kolesnice černé.

Kromě opakovaného tmelení a broušení jsem začal lepit nástavby na horní palubu. Původní plán vyříznout díly nástavby z 3mm topolové překližky jsem velice rychle opustil potom, co se mi jednotlivé dílky začaly štípat a rozpadat se. Podařilo se mi nakonec sehnat 2mm PSH desku, ze které jsem začal postupně vyřezávat díly a lepit je po úpravě dohromady.

Jak zadní, tak přední nástavba je slepena z 2mm PSH. Výběr použitého materiálu na jednotlivé díly záleží jen na možnostech a výběru modeláře… Ideální je například letecká překližka o tloušťkách asi 0,8 – 1 mm, použít můžete samozřejmě i skelný laminát, či jiné použitelné materiály.

Na vyříznuté polotovary přední nástavby se všemi dveřními a stropními otvory jsem ještě před slepením z vnitřní strany naznačil permanentním (lihovým) černým fixem spáry dřevěného obkladu a ponechal v bílé barvě základního materiálu. Po slepení přední nástavby jsem z vnější strany nalepil přes otvory oken čirou folii a polepil stěny dýhovými laserovanými prkny, dveře jsem dělal z tenčího listu polystyrenu z výstražných tabulek (cca 0,8 mm). Tyto jsem opět polepil laserovanými dýhami. Jako lepidlo jsem použil UHU na polystyren, který lepí jak polystyren, tak i dýhu. Menší problém ale nastal tím, že tyto tenčí PSH desky se po vyschnutí lepidla mají snahu kroutit. Ideální snad by bylo nechat je schnout zatížené, či použít jiné materiály. Zdá se mi, že kroucení a borcení PSH dílů je všeobecnou nectností tohoto materiálu (v kombinaci s dřevěným obložením). Na přední část střechy nástavby, kterou tvoří kapitánský můstek, jsem nalepil dřevěnou palubu opět z dýhových laserovaných desek o šířce 4 mm, v místě kormidelního stanoviště navíc dřevěný rošt. Již před lepením desek jsem si, podobným způsobem jako na palubě, na střeše naznačil a vyvrtal všechny otvory, do kterých jsem zalepil patky zábradlí, přístřešku, čepy stojanu kormidla, kompasu a strojních telegrafů. Tyto otvory jsem (podle možností) při lepení buď nechal volné, nebo po přilepení desek odvrtal ze spodní strany. Nalepil jsem též boční desky pozičních světel, která jsou umístěna na křídlech můstku. Samotné zábradlí je z Ms drátu o Ø 1 mm.

Povrchová úprava – barvy Humbrol a nitroemail ve spreji.

Pohonné jednotky
Obrázek 10 z 22 V přestávkách mezi tmelením a broušením jsem dával do kupy pohonné jednotky. Koupil jsem nové převodovky od Snail instruments, a to dva motory GM 37-150 (napájení 12 V, 150 ot/min), pro které jsem spájel přírubu z Cuprextitu na tištěné spoje. Každé koleso má svůj motor, který je ovládán svým vlastním elektronickým regulátorem z RC přijimače přes mixér. Převod na koleso je proveden ozubenými koly s pomocí ozubeného řemínku (převod do pomala 2:1) ve výsledku 90 – 150 otáček za minutu.

Příruby jak pro kolesa, tak pro motory jsem si musel nechat zhotovit u místního soustružníka. Původně jsem chtěl uložit motory v trupu na zkosení dna na zádi, na oba boky. Šikmé uložení ale značně zkomplikovalo usazení nových motorů, a tak jsem byl nucen dodatečně vložit základnu pro motory „ze sklepa do přízemí” do úrovně první paluby, kde jsem musel proto odříznout vnitřní stěny „přístavku”. Po nasazení řemínků jsem zjistil, že budu muset udělat navíc v základní desce z překližky 4mm zářez, jinak by se řemínky nedaly nasadit. Na tyto dodatečné úpravy jsem si už docela i zvykl. Nic není definitivní, i když to na výkrese vypadá perfektně.

Pro napájení jsem vybral Pb aku 12 V 4,5 Ah. Svou váhou (1,4 kg) tvoří zároveň funkční zátěž na přídi. I tak jsem tam musel přidat další závaží na dovážení.

Kolesa
Jako inspiraci jsem si prošel si především příspěvky na serveru http://www.paddleducks.co.uk, určeném pro modeláře, stavějící kolesové parníky, kde se dá najít vše od profesionálních koupených modelových koles od Graupnera až po profesionální provedení v domácích podmínkách (jednotlivé části řezány laserem, či kopírovací CNC frézou). Někde mezi tím jsou konstrukce jednoduché, vyrobitelné doma bez větší mechanizace, což byl i můj případ.

Vycházel jsem z toho, že potřebuji 2 nezávisle hnaná kolesa o Ø 150 mm, jejich konstrukce musí umožňovat přístupnou montáž a demontáž na hnanou hřídel (ocelová tyč Ø 4 mm), a hlavně by jejich konstrukce měla být dostatečně pevná. Jako materiál jsem zvolil tenčí cuprextitovou desku, jaká se používá pro tištěné spoje.

Jako základ jsem použil zobrazení kolesa na originálním výkrese Lulongy (plán od Davida Metcalfa), které jsem si překreslil zvlášť na papír, vložil do PE obálky, položil na podložku z hobry, přišpendlil a na tom jsem vše lepil.

Jednotlivé díly jsem slepil Epoxy 1200, fixoval jsem je pomocí modelářských špendlíků k šabloně. Každá postranice měla 8 loukotí, lepených opět Epoxy 1200 na střední díl z Cuprextitu, ve kterém byl předvrtán otvor Ø 6 mm pro osku. Neměl jsem vykružovací přípravek, a tak jsem střední díly ustřihl jako čtverce. Jako další krok jsem takto připravené díly následně ztuha nasunul symetricky (přírubami dovnitř) na pomocnou osku, tvořenou Cu trubičkou Ø 6/4,2 mm a nastavil mezi nimi rozteč 40 mm.

Nyní jsem po zaváhání učinil důležité rozhodnutí – před přilepením jsem bočnice proti sobě pootočil přibližně o úhel 10°, abych se trochu přiblížil ruskému patentu, který popisuje použití koles s šikmými lopatkami – viz dřívější článek Netradiční kolesa. Tady je nutné dát pozor, pokud byste chtěli také takto upravená kolesa vyrobit - kolesa jsou symetrická zrcadlově! Tedy je potom jedno koleso levé a jedno koleso pravé, a tato se nedají (neměla by se v žádném případě) zaměnit. Po vytvrzení lepidla následovalo vlepení lopatek, opět na šabloně z dřevěné destičky, která mi zajistila stejné boční odsazení lopatek. Dalším krokem bylo připevnění bočních mosazných přírub (manžet) na vnitřní část měděné trubičky. Po nasazení přírub jsem označil místo, kde bude oska provrtána a pomocí šroubu (červíku) M4 dotažena na vlastní pohonnou hřídel, tvořenou ocelovou tyčí Ø 4 mm.

Obrázek 1 z 22 Obrázek 7 z 22 Obrázek 8 z 22

Tato pohonná hřídel může být společná pro obě kolesa, ale v současné době ji mám dělenou, každé koleso má svůj vlastní pohon. Doporučuji usadit ložiska na bocích kolesnic najednou – ložiska, nejlíp osazené příruby (v mém případě zkrácené mosazné elektrotechnické zdířky ze starých zásob) jsem vložil do předvrtaných otvorů, lehce zafixoval, pak prostrčil skrz všechna ložiska rovnou hřídel Ø 4 mm, zkontroloval souosost a lehké otáčení, zakápnul lepidlem a nechal vytvrdit. Jen pozor na to, abyste si tu hřídel nepřilepili k ložiskům… proto je dobré ji lehce před lepením naolejovat. Pohonné hřídele jsou v mém případě uloženy každá ve dvou mosazných ložiskách, jedno na vnitřní straně kolesnice a vnější na podélné výztuze kolesnice. Na vnitřní straně přesahují hřídele do trupu, kde jsou na nich nasazeny příruby s ozubenými koly řemínkového převodu. Každé koleso má svůj vlastní motor s převodovkou, ovládaný regulátorem. Kolesnice jsou z vnějšku překryty kryty z PSH s montážním otvorem, umožňujícím montáž a demontáž osky koles. Proti originálu jsem si provedení trochu upravil.

Pokračování příště...

Fotogalerie
Fotogalerie
- celá
Foto: tomarack © 2009 - 2017

tomarack Na začátek článku