Naše cesta k RG-65: hBritt

Autor: Ivo Michal <ivosovi@seznam.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 14. 02. 2017 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Jak již stojí v závěru prvního článku z 8. února 2017, zastihlo nás nutkání, jestli by model nemohl být ještě rychlejší… Od myšlenky byl jen kousek k formulaci zásad pro nový model pojmenovaný hBritt. Oplachtění ponecháme stejné a zkusíme navrhnout trup s co nejmenším odporem a bude se šetřit váha!


Obrázek 15 z 28 Předpokládaný výtlak trupu 1 kg, co nejužší půdorysný tvar, dostatečný výtlak přídě. Úzký tvar trupu si vynutil jiné umístění serva plachet, hmoty jsou soustředěné co nejblíže těžišti, stejný kýl, zátěž a kormidlo – opět zakoupený typ na Coriolis. Díky podpoře kreslicího programu bylo možné zkontrolovat průběh křivky výtlaku i propočítat prismatic coefficient, který potvrdil, že loď je určena do středních podmínek.

Kvůli pracnosti jsme nešli cestou negativní formy, ale prostudovali jsme si postupy užívané pro trupy RG-65 při laminaci na pozitivní kopyto. Tady bylo zajímavé užití transparentní latexové folie na finální vrstvu, kde kolegové dosahovali při užití probarvené pryskyřice přímo definitivní povrch. Tomu nešlo odolat… Kde ale pořídit latexovou folii dostatečného rozměru? Ano, jistě tušíte, že jsme se dostali do pro nás dosud nezmapovaných sfér.

V návinu vede tuto folii (a spoustu dalšího) internetový obchod s latexovými oblečky, kuklami a dalším sortimentem. Jenže rychle byla k dispozici jen neprůhledná folie a ta nefunguje, jak potřebujeme, tak jsme zakoupili z Vulkánu folii v podobě latexové „tašky” a tu rozstřihli na potřebný rozměr. Není to ideální řešení, ale díky průhlednosti vidíme vzduchové bubliny a můžeme je vytlačit ven, což je cesta k hladkému povrchu. To ale předbíhám.

Pustili jsme se do přípravy budoucího kopyta, kde nebylo třeba šetřit váhu, takže konstrukce má 12 žeber, aby se co nejlépe zhotovil tvar s výrazně překrouceným průběhem boků i dna.

Obrázek 16 z 28 Obrázek 17 z 28
Žebra

Po slepení konstrukce z březové překližky tl. 3 mm došlo na obšívku z 3mm balzy. Nejprve boky z plátů balzy, která šla překroutit do tvaru i bez namáčení.

Obrázek 18 z 28 Obrázek 19 z 28
Kostra

Dále následovalo plaňkování dna trupu 3mm balzou, kvůli tvaru lištami šířky 3 mm.

Obrázek 20 z 28 Obrázek 21 z 28
Plaňkování trupu

Obrázek 22 z 28 Po oplaňkování následuje první „hrubé” přebroušení, základní kytování a přebroušení pod laminát. Nebyla to úplně pohodová operace, protože bylo třeba dodržet správnou linii hrany mezi dnem a boky. Potom následuje olaminování a kolotoč kytování, broušení, opakovaně plnič a broušení až po finální černou barvu, která dobře ukazuje všechny nedostatky. Připravené kopyto pak separujeme pastou a ještě stříkáme PVA.

Pro uchycení kopyta vyřezáváme konstrukci z překližky, která umožní uchycení do polohovatelného svěráku a umístění přítlačných prvků. Vše je připraveno a tak jdeme laminovat, připravujeme dva pásy skelné tkaniny a mícháme pryskyřici. I na takto tvarovaný trup jde použít pás skelné tkaniny s klasickou křížovou vazbou. Na kopyto pokládáme první vrstvu a od hřbetu trupu nanášíme pryskyřici, štětcem prosycujeme tkaninu a současně jeho tahy rovnáme faldy tkaniny. Na negativně zkosených stranách zádě je to trošku složitější, ale brzy dáváme druhou vrstvu a stejným způsobem prosytíme pryskyřicí. Dosud tedy postup, který běžně používáme.

Obrázek 23 z 28 Teď ale nastal čas zkusit nový postup, bereme tedy latexovou folii a pokládáme na čerstvý laminát. Díky transparentnosti je hezky vidět bublinky vzduchu, ty tam rozhodně nechceme a pomocí gumového válečku je „vyháníme” od osy trupu do stran. Folii na bocích mírně vypínáme a přichycujeme tvarovaným kusem překližky svěrkami. Tuhle operaci je dobré nacvičit na sucho jen na kopytě bez laminátu.

Obrázek 24 z 28 Pod latexem vidíme velké vzduchové bubliny, ty jdou válečkem vytlačit poměrně dobře, ale mikro bublinky vzdorují a někdy se je nedaří eliminovat. Po zatvrdnutí pryskyřice jde latex snadno sejmout a my vidíme, nakolik se nám podařil povrch trupu. Naše pokusy nejsou takové, že bychom mohli s klidným svědomím trup přímo použít, proto přichází ke slovu plnič, broušení, základ, broušení a finální barva. Na obrázku je první trup žluté barvy určený k testům dalších postupů, červený je první „ostrý” trup a černou barvu má kopyto. Před sejmutím polotovaru trupu z kopyta jej zařezáváme s hranou paluby, sejmutí je bez problémů, postačuje na hraně lehce odchlípnout a podfouknout stlačeným vzduchem.

Nyní máme v ruce polotovar trupu, což je poměrně tenká skořepina, které se nám v ruce pěkně kroutí. Je to daň snaze docílit co nejnižší váhu, náš trup má necelých 60 g. Musíme tedy řešit dříve neznámý problém, jak zajistit osazení trupu dalšími prvky bez zdeformování jeho tvaru. Spoléhat na genialitu a slepení všeho od oka v ruce nechceme, tak Honza usedá k PC a s využitím dat trupu kreslí dělenou vnější konstrukci. Do takto vytvořené vnější konstrukce laminátovou skořepinu musíme přesně ustavit, k tomu využíváme hrany trupu, pro kontrolu i průběh hrany mezi boky a dnem. Jde o poměrně zdlouhavou práci, při které si pomáháme pomocnými příčníky a také vnitřními žebry. Jakmile jsme spokojeni s ustavením trupu, tak lepíme na boky balzové pomocné lišty, na jejichž horní hranu přijde přilepit paluba. Ve vnitřních žebrech jsou vyříznuté dorazy a tak postupně na oba boky lišty přilepíme. Také vlepíme na svoje místo balzové příďové a záďové žebro. Po dokončení trupu bude záď šikmo seříznutá podobně jako na předchozích typech.

Obrázek 25 z 28 Obrázek 26 z 28 Obrázek 27 z 28
Ustavení trupu pomocí vnější konstrukce

Obrázek 28 z 28 V trupu je místa „jako v hodinkách”, tak před lepením paluby musíme vložit desku serva kormidla a celý středový prvek. Potom stále ve vnější konstrukci budeme lepit palubu. Zmíněná vnější konstrukce je připravená tak, že umožňuje vložení kýlu do pouzdra a také stěžně (uhlíkové trubky). To vše opět pro kontrolu správného ustavení. Paluba je z plastu tl. 1 mm. Po zalepení paluby demontujeme vnější konstrukci, trup již je dostatečně tuhý.

Dalším krokem bude instalace hřídele kormidla, osazení servy, zapojení a test na vodě. To ale vyžaduje ještě trošku práce na dokončování, zvědavost je sice veliká, ale jsou i jiné povinnosti než hračky.

Tolik tedy novinky z naší loděnice, možná i jako inspirace všem ostatním. Protože zima snad nebude trvat věčně, přijde jaro a to se zeptá, co jste dělali… Těšíme se na setkání v další sezoně.

Předchozí díl
Naše cesta k RG-65: NeKst Round

Honza Hyk (CZE 134) a Ivoš Michal (CZE 147) Na začátek článku