Výroba excentrů k parnímu strojku

Autor: Jiří Voráček <napadpara@seznam.cz>
Téma: Dílna, Vydáno dne: 05. 01. 2012 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Je to asi nošení dříví do lesa, ale třeba tohle někomu pomůže s výrobou excentrů - strojaři se určitě uculují do rukávů, ev. se ťukají na čelo a pomrkávají na sebe, ale my, strojně nevzdělaní elektrikáři, se nadýmáme pýchou, jak jsme tu tupou hmotu přečůrali - vizte na obrázcích.


Přípravek k výrobě excentrů v univerzálce
Obrázek v článku Vtip je v tom, že kulatina přípravku, ke které je přišroubováno čelo s ryskami a vyraženými čísly stupnic 120°, 140° a 150° (stupně od vodorovné osy) má díru asi 14 mm - není souosá, ale mimostředně vyvrtaná v soustruhu. Vzdálenost od osy je podle potřeby excentricity, takže bych měl mít těch přípravků několik… Jen pro vysvětlenou těm méně informovaným - parní stroj potřebuje k točení na obě strany dva excentry, každý pro jeden směr točení. Výhodné je vyrobit tedy dva excentry na jednom dříku, ale nejde s nimi samozřejmě samostatně posunovat - kdyby někdo chtěl zkoušet, který úhel je potřeba. Tohle provedení šetří práci, čas, a oba excentry jsou nastaveny proti sobě jednou provždy.

Obrázek v článku Tělíčko přípravku je stažené v univerzálce, k němu je přišroubované a připájené čelo z plechu s vyraženými čísly pro určitý úhel nastavení excentrů proti sobě - 180° je přesně proti, a ostatní odpovídají potřebě, která bývá na výkrese. Zatím jsem nepronikl do toho, kolik má být úhel nastavení proti sobě - na expanzním stroji je třeba u prvního vysokotlakého válce 15°, nebo 20° od osy (což je potažmo 150°, nebo 140° mezi sebou) a u nízkotlaké části je 30° (což je 120° mezi sebou), takže jsem zkusmo u svého dvouválce (zatím jsem jen u dvouválce, neb na tříválec si ještě netroufám) vyrobil úhel 150° mezi sebou. Kupodivu, strojek na to běží, ale nevím, jestli by neběžel líp na jiný úhel. Až budu mít čas, vyrobím si dva nebo tři excentry s různými stupni mezi sebou… Úhel nastavení je něco jako předstih - excentr posunuje šoupátko a to vpouští do válce páru v přesně určený okamžik.

Téměř hotový výrobek
Obrázek v článku Zbývá jen vyvrtat střed podle průměru klikové hřídele. Vrtat díru budu až naposledy, protože za ten kousek kulatinky se celý výrobek uchycuje a imbusy by mohly vzniklou trubičku promáčknout - takže ještě postup:
1. Kulatinku na přípravek mimostředně vyvrtám, dělám to tak, že podle potřeby excentricity buď o jeden běh vysunu jednu paknu v třípaknové univerzálce - to je u TOS 80 mm hlavy 3,5 mm plus mínus něco, a když potřebuji jinou excentricitu, vypodkládám to kousky plocháčku.

2. Do tělíčka přípravku pak vyvrtám dvě díry za sebou na uchycení výrobku a vyřežu závit - obvykle M5, přičemž šrouby nejsou běžné červíky, ale jsou to imbusy kvůli větší síle dotažení.

3. To na obrázcích má průměr dříku 14 mm - takže nejprve stočím velký průměr kulatiny v délce 20 mm a za tu to stáhnu do díry přípravku imbusy.

4. Potom opatrně soustružím asi na šířku 6 mm jeden excentr - je vidět, že to má i okraje asi 1 mm, takže do toho mohu pak zapustit dělenou objímku.

5. Označím si ryskou největší excentricitu výrobku, povolím dva imbusy a pootočím obrobek o potřebný úhel, utáhnu imbusy a zase opatrně soustružím druhou část výrobku.

6. Upichovací nůž je asi 1 mm silný, jemně a pomalu, a ono se z toho nakonec vyklube tohle.

7. Pro ulehčení vyrábím z mosazi, ale někdy i z bronzu - ten je tedy zatraceně houževnatý, ale víc se s mosazí kamarádí, než když je excentr i objímka ze stejného materiálu.

8. Obrobek samozřejmě z počátku hází a je to nepříjemné, ale jak ubývá materiál, a věc se mění, přerušované soustružení se mění v docela příjemné, takže mně napadá asociace s jinou lidskou činností…

9. No a když to je hotové, vyjmu obrobek ze soustruhu a jdu se pochlubit té své, jaký jsem to zase chlapák a jakou lesklou věc jsem zase vyrobil…

Jo, ještě důležitá věc - je samozřejmě dobré si to nakreslit, abyste věděli, jaký bude průměr klikové hřídelky, aby potom třeba nevyšla síla materiálu u příliš malého výrobku malá nebo dokonce nicotná. Ale já si nic nekreslím a musím si to představit a odhadnout - jde o nejmenší možný průměr excentru, aby se náhodou nepotkal průměr excentru s dírou na klikovku v místě s nejmenší excentricitou.

Pochopitelně je dobré mít excentry co nejmenší, aby se strojek zbytečně nedřel, ale to je jasné.

Snad jsem na nic nezapomněl - takže takhle to vidím já, penzionovaný elektrikář a amatérský soustužník.

Příště popíši výrobu objímek.

Obrázková galerie
Obrázková galerie

Foto: Jiří Voráček © 2012

Pro MoNaKo Jiří Voráček Na začátek článku