Racek II

Autor: Tom Vilcsek <>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 27. 09. 2009 na www.mo-na-ko.net


Postavit tuto lodičku podruhé mně donutilo několik věcí. Starý Racek je již hodně poničený, protože jsem s ním opravdu musel hodně najezdit, abych ho vůbec přinutil plout. A navíc jsem měl už dlouho hotový strojek, který nebyl vůbec nikde využitý a odzkoušený.


Začal jsem stavbou kotle. Není to jeden kotel se čtyřmi komíny, ale dva dvoukotle. Jsou velice podobné mojemu předešlému dvoukotli. Mají ale trochu jiné rozměry, aby pro celkovou délku byl kotel vůbec v něčemu použitelný. Délka sestaveného kotle je 26cm. Každý kotel má objem přibližně 250ml, tedy celkový objem jeden litr. Základní komíny jsou běžná měděná trubka nižší než minule (měl jsem strach z velkého působení na těžiště). Na komínech jsou hliníkové nástavce natřené černou žáruvzdornou barvou. Ty jsou důležité pro zbytkové dohořívání paliva. Uvnitř komínů jsou prstence. Těmi se nastavuje celkový čas hoření a tím i tepelná vydatnost. Abych byl přesnější důležitý je průměr komínu, celková výška komínu, poloha a velikost vniřního prstence. Topí se čtyřmi kostkami PePo (každý kotlík - jedna kostka). Topeniště je společné pro všechny kotle, ale uprostřed s jednou přepážkou. Přepážka je vlastě „protipožární“. Uvnitř trupu totiž vzniká jakýsi průvan, který se potom snaží podpálit za jízdy celý model. Starý Racek mi totiž po snižování kotle pokaždé vyhořel a u něho právě tento problém vyřešila přepážka. Tady jsem dal přepážku preventivně. Výška topeniště je 5,5cm. Kotlík je měděný pájený cínem. Má takové množství spojů, že samozřejmě při prvním spuštění tekl. A potom samozřejmě ještě několikrát. Tuto fázi stavby bylo potřeba přetrpět a neustále opravovat, on se potom odvděčil spolehlivostí a už žádné další opravy nechtěl. Anebo neumím pořádně pájet. Kotle jsou vzájemně sešroubované, je to rozebiratelné kvůli případným opravám. Stavba jednoho čtyřkotle by byla sice podstatně jednodušší, pro podstatné ztížení stavby jsem se rozhodnul z bezpečnostních důvodů. Ony totiž boční stěny by byly pravděpodobně namáhány opravdu velkým tlakem. Kotlíky jsou nízkotlaké, ale jako celek je dostatečně silný. Každý kotel musí mít všechny bezpečnostní prvky, jako je správně nastavený bezpečnostní ventil, manometr, vodoznak atd.

Trup modelu má celkovou délku 77cm, tedy o 10cm více než předešlý. Je postavený stejně, žebra a kýl z překližky 5mm a plaňky 2x5mm. Strojek jsem posunul duzadu oproti nákresu, takže zmizelo kormidelní kolo. Detaily (úvazníky a záchranná kruh) jsem vynechal, loď je stejně s tímto kotlem a pohonem maketově úplně mimo. Barevnou úpravu jsem volil co nejjednodušší. Dával jsem si pozor hlavně na materiály použité na stavbu trupu, protože se během jízdy i on celkem dost zahřívá. Kormidlo se ovládá řetězy s pružinami. Hřídel vrtule je mosazná samorobka, v model. prodejně nic vhodného neměli a tak jsem to spatlal sám. Převod je do pomala 2,6:1 ozubenými koly. K ovládání používám neustále dvoukanálovou soupravu s amplitudovou modulací.

Model jsem dovažoval 0,8 kg mosazi pod kotlem. Olovo pod kotlem mi připadalo méně vhodné. Celková váha modelu i s vodou je 4,2kg. Nad čarou ponoru je sice1,2kg, ale přesto je model dost příčně stabilní. Váha samotného hotového trupu je 1,1kg. Během stavby jsem neustále vše vážil. Délku modelu v podstatě určila váha kotle, proto jsem ho také dělal hned na začátku.

A ještě k předloze. Prozkoumal jsem celkem solidní množství plánků i jednoduchých nákresů, ale jediný Racek absolutně vyhovoval. Velký sklon hřídele sice zmenšuje účinnost vrtule, ale dává možnost uložení všeho dovnitř bez velkých problémů. A navíc je možné toto rozmístění během stavby měnit. Jedinou chybu vidím v kormidle, které při zatáčení celkem dost snižuje účinnost vrtule. Chtěl bych tedy touto cestou dodatečně poděkovat panu Ivanovi Hořejšímu za to, že tento nákres zhotovil a poskytnul.

Turbína vypadá podobně jako předešlá, má ale několik změn. Jsou zde čtyři trysky. Nové turbínové kolo má průměr 5,5cm a tentokrát 105 lopatek. Turbínvé kolo funguje zároveň jako setrvačník, má většinu váhy na obvodu. Vyvážení kola samozřejmě není ideální a v mých podmínkách nemožné. Toto ale nevadí při použití naprosto přesného uložení hřídele na jednu stranu. Zatímco předešlou turbínu jsem musel nutit, aby se rozeběhla, tady se tento jev naopak snažím co nejvíce zpozdit, aby nedošlo k jejímu poškození. Rozbíhá se okamžitě již na 2 trysky. Trysky jsou z obyčejného jednorázového prázdného zapalovače. Samozřejmě by byla podstatně účinnější Lavalova tryska, ale ta je v mojich dílenských podmínkách nevyrobitelná. Kolem turbiny je kryt kvůli tryskající horké páře a protože se to celé naprázdno točí vysokou rychlostí, tak je potřeba také myslet i na bezpečnost provozu ve všech rovinách.

Tato turbina nevychází z Lavalovy turbiny, je to vlastně primitivní Brancovo kolo, které nebylo nikdy skutečně využíváno pro svůj velmi nízký výkon a mizernou účinnost. Pro pochopení parních turbin jsem si zapůčil knihu Parní a plynové turbíny od Ing. Jana Březiny z roku 1965 a knihu s naprosto stejným názvem Parní a plynové turbiny od Ing. Josefa Klága z roku 1959. Jsou v nich i zajímavé popisy parních kotlů, kondenzátorů atd. Pravděpodobně budou k zapůjčení ve všech vědeckých knihovnách. Pokud má někdo lepší typ na zajímavou knihu, budu rád, když ho zveřejní.

Až po první zkoušce jsem začal věci dodělávat. To proto, abych věděl, jaký budou mít vliv na rychlost jízdy. Jako první jsem omotal vedení páry bavlnou. Rychlost se nezměnila, ale byla stejná i při špatném počasí. Potom jsem přidal parní přehřívače. Jsou to pouze čtyři mosazné trubky s vnitřním průměrem 2mm jednoduše protažené topeništěm. Rychlost se podstatně zlepšila, velice se snížila kondenzace a trup se přestal ničit tryskající parou. Měl jsem strach, že se budou ničit silikonové hadice, ale nic se jim nestalo (jsou moc blízko k topeništi, ale jinak to nešlo). Kondenzační nádoba, kterou jsem udělal předem je s přehřívači zbytečně velká, můžu ji zmenšit až trojnásobně. Zpátečku jsem neřešil.

Vyzkoušel jsem několik lodních vrtulí. Nakonec jsem použil třílistou Raboesch 55mm. Model pluje dobře proti proudu a větru, s čímž jsem vůbec nepočítal a příjemně mně to překvapilo. Nahřívání kotle trvá zhruba pět minut, vlastní jízda do 15min. Několikrát jsem změřil rychlost plavby, je to přibližně 100m za 3min. Vzhledem k tomu, že účinnost pohonu s otevřenou turbinou je velice malá, jsem s výsledkem spokojený.

Obrázková galerie
Obrázková galerie

Videosnímek
Videosnímek

5 MB / 33 s

Bez přehřívače se zateplením, silný vítr, teplota 12°C.

Videosnímek
Videosnímek

5 MB / 31 s

...se vším, teplota 20°C.

T. Vilcsek
Ostrava Na začátek článku