Noční můra vojenských stratégů - Bitva o Prýgl

Autor: Alexander Pompoš (Nex) <alexander.pompos@seznam.cz>
Téma: Reportáže 2008, Vydáno dne: 03. 06. 2008 na www.mo-na-ko.net


1.červen je den dětí a modeláři jsou vlastně přerostlé děti, takže není zase takové překvapení, že si v rámci Oslav města Brna Midway klub zarezervoval Rakoveckou zátoku na Brněnské přehradě. Protože se takováhle akce koná v našich končinách poprvé, rozhodli jsme se já a Dáda, že bychom si ji rozhodně neměli nechat ujít, i když je to, pro nás z Prahy, trošku z ruky. Byli jsme tak natěšení, že jsme si to nějak popletli a chtěli vyrazit už v sobotu. Naštěstí nás Nalim vrátil na zem a museli jsme si ještě jeden den do neděle přispat. To se náramně hodilo Bobovi, který se k nám i s dcerou přidal.


Dáda se ukázal jako neocenitelná navigace a s naprostou jistotou se ozývalo: "teď jeď doleva, tady doprava…“ Čím více jsme se blížili k Brněnské přehradě, tím více nám začalo docházet, že to nebude asi jen taková normální modelářská akce, na které jsme zvyklí, protože směrem k přehradě se hrnulo nevídané množství lidí. Souběžně probíhal program se dnem dětí a akce byla vlastně pojata jako propagace místního rádia a různých dalších firem. Doprava houstla, až jsme v určitou chvílí začali mít obavu, zda vůbec dojedeme na místo včas. Obava byla naprosto neopodstatněná, protože dopravu velice bravurně řídili dopravní policisté, kteří jakékoliv situace zvládali bez sebemenších problému. Takhle si představuju „pomáhat a chránit“.

Zaparkovali jsme auto a vyrazili do zátoky - podle programu byl už nejvyšší čas. V tu chvíli nám trošku zatrnulo, protože široké daleké okolí bylo obsypáno mnoha tisíci lidí a dostat se na poslední chvíli k vodě bylo naprosto vyloučeno. Jediná šance bylo depo lodí, které bylo pojato velkoryse, jenže neprodyšně uzavřeno nekompromisní policií. S heslem „dobrý člověk se dostane všude“ mé srdce zaplesalo, když jsem v depu zahlédl známé tváře, Boříka, Javora a Přemu. Přema nás povýšil na modeláře a s úsměvem sličných policistek celá naše delegace vstoupila v zemi zaslíbenou. Všude kolem bylo válečných lodí co hrdlo ráčí v maximálních měřítcích 1:100, 1:150.

Vše kolem vřelo horečnými přípravami na start, místní komentátor bavil publikum a pořadatel p. Petr Vodák (majitel většiny modelů) z Midway klubu v nádherné námořní uniformě pomalu začínal propadat panice, když koordinoval přes vysílačku utajené a maskované letiště společně s lodními modeláři. Vůbec jsem mu jeho práci nezáviděl, protože jen dostat tolik monster ve stanoveném čase na vodu je infarktová situace. Nakonec vše dopadlo k naprosté spokojenosti a na vodě se objevila elita Spojeneckého námořnictva Royal Navy, US Navy, Námořnictvo SSSR, které byli zastoupeny USS CALIFORNIA, HMS RODNEY, HMS SHEFFIELD, USS BELLEAU WOOD, TAŠKENT, HMS MATABELE a elita států OSA Kriegsmarine a Japonského námořnictva zastoupené plavidly BISMARCK, TIRPITZ, YAMATO, MYOKO, NACHI, PRINZ EUGEN, NÜRNBERG.

Síly byli v podstatě vyrovnané, spojenci měli výhodu letadlové lodi a vyrazili na svou první plavbu kolem ostrovů napěchovaných pyrotechnikou. Flotila OSY zatím odpočívala bokem ukrytá ve stínu a připravená využít momentu překvapení. Ozvala se rána a lovci vyrazili na lov své kořisti. Náhle se rozbzučel vzduch a nad přehradou se objevilo 15 letadel v měřítku 1:13, která bojovala mezi sebou a začali nalétávat na obě flotily a ostrovy, které se probudili pyrotechnickými efekty simulující zásahy děl, hoření a výbuchy bomb z letadel. Po cca 30 minutách nastal čas spočítat ztráty. Lodě z tohoto vyšli poměrně bez ztráty kytičky, s vodou z trupů se prostě počítá a u těchto obrů to zase není takový problém. Daleko horší to bylo na straně letadel. Některá letadla nezvládla složité obraty, jiní piloti zapomněli v zápalu boje, že akumulátory nejsou nevyčerpatelné, další doplatili na utajené letiště zamaskované mezi stromy. Pokud jsem dobře počítal bylo 5 letadel více či méně poškozeno. První kolo prostě skončilo takovým oťukáváním.

Na vodu vyrazil Merrimack klub. Dvě fregaty a jeden torpédový člun předvedly spoustu pyrotechnických efektů - rakety, pokládání dýmové clony a různých jiných vychytávek. Prostě se bylo na co dívat a budu jim přát, aby jim vše vycházelo tak jak má.

Nastala přestávka a my jsme vyrazili na utajené letiště do přilehlých hvozdů. Letečtí modeláři jsou prostě divní. Tam uražená vrtule, tam rozlomený trup, v ruce vteřiňák a aktivátor. Navíc se tváří jakoby se nic nedělo. Prostě normálka. Na mé rýpnutí, že právě proto dělám lodě, protože přijít o letadlo by pro mě byl případ pro koronárku naprosto suše odvětili „to je v pohodě a proto to děláme". Zlomený trup, křídlo či vrtule je prostě brnkačka. Po domluvě mě pustili mezi své modely, abych je pro Vás mohl nafotit, ale proboha nechtějte po mě, abych Vám říkal, co je to za letadla. Prostě si je prohlédněte v galerii, já bych dokázal určit s bídou polovinu modelů.

Byl čas na nějakou tu klobásku, dobré pití, pokec s kamarády. Ukázalo se, že ne všechny lodě bitvu přežily. Na Tirpitzu se moc nevyznamenali strojníci a shořeli motory. Na druhou stranu co si budeme povídat, většinu času trávil ukrytý v Norských fjordech a kdy to taky měli vyzkoušet. Spojenecká flotila prořídla o poznání více. Holt špatná příprava na válku. Při procházce po depu jsem zjihl u stojánky RC Truck Brno. Tolik krásných tanků a té techniky Wehrmachtu, většinou v měřítku 1:16, 1:15. Radost pohledět. Tigery v různých kamuflážích, Stug, Hummel, Königstiger, T-34 … jj, když se to umí. O kousek dál byla další vojenská technika, například HAKL Romana Freimutha v měřítku 1:6 byla prostě nádhera, stejně jako ostatní ve stejném měřítku.

Pomalu se blížila 14 hodina, břehy se začali opět zaplňovat až přeplňovat a lodě se pomalu začaly spouštět na vodu. Začal obvyklý zmatek a mírná nervozita. Flotila Spojenců však řádně prořídla. Jejich síly v podstatě zachraňovala „stařičká“ HMS RODNEY a pár dalších lodí. Síly mohla zvrátit jen letadlová loď, což si admiralita OSY velice dobře uvědomovala. Flotila OSA vyrazila tentokrát jako první se značným sebevědomým. Rozhodně admiralita OSA přestávku využila k naplánování strategie a Spojenci prostě usnuli na historických vavřínech. Po odstartování Japonské křižníky za asistence YAMATO naprosto nemilosrdně sevřely letadlovou loď USS BELLEAU WOOD a nedaly ji jedinou šanci. Rozhodně je pro letadlovou loď, na kterou se vlastní lodi vykašlaly a nechaly ji svému osudu, docela trapas nechat se chytit s nepřipravenou letovou palubou, protože má výtahy s letadly v podpalubí a není schopná se bránit. To pak ani srdnatě bojující letadla z letiště mnoho nenadělají, i když jim značně přibylo drzosti a nálety byli o poznání smělejší a někteří piloti se i přestali bát kabelu, který nad vodní hladinou vysloveně překážel. O největší pozdvižení se postaral lehký křižník HMS SHEFFIELD. Po jedné ze šarvátek náhle ztratil stabilitu, začal nabírat vodu. Snažil se spasit útěkem do přístavu, ale nebylo mu přáno a 3-4 metry od břehu předvedl naprosto ukázkové potopení. Ihned vystartoval potápěč, který vyzdvihl nešťastnou loď ze dna. Světe div se, Bismarck vesele kroužil dál. Admiralita OSA si tak připsala velice cenné vítězství na své konto. Na vodě se přepisovaly dějiny, flotila OSA zvítězila na plné čáře a naprosto dobyla Brněnskou přehradu, nad kterou teď prostě slunce minimálně na rok nezapadá.

Ve vzduchu se zatím děly věci. Šílené letecké souboje se neobešly bez ztrát. Vypadalo to, že letadla padají jak přezrálá jablka. A opět musím pochválit námořnictvo OSA, protože Japonské křižníky nenechali své piloty utopit, ale po jejich pádu na vodu ihned přispěchali a spustili záchrannou akci. Prostě bylo vidět kdo je lépe připraven. Výsledek leteckých soubojů je, že z 15 letadel zůstalo v letuschopném stavu pouhých 8 strojů. Ze zbylých 7 je jedna totálka, ale znáte je letadýlkáře, purex, vteřiňák a aktivátor a zase se bude létat.

Celou akci opět zakončil Merrimack se svou pyrotechnickou show. Nás pravda nejvíce oslovily hlubinné miny, což je ovšem efekt, kterého si většina návštěvníků ani nevšimla a možná je to tak lepší.

Bitvu o Brněnskou přehradu prostě stálo za to navštívit a myslím, že pro spoustu lidí bylo docela velké překvapení, jak byla divácky úspěšná. Možná to byl její jediný problém, ale prostě byla pro lidi dělaná a nemá cenu si stýskat nad tím, že prostě přišli. Každopádně, kdo přišel, tak neprohloupil a za tu cestu z Prahy to rozhodně stálo. Pro ty kdo jste neměl tu možnost si alespoň prohlédněte galerie. Myslím si, že stojí za to. Takže flotile OSY sláva, ve válce se na čest poražených nehraje.

Poznánka redakce:
Děkujeme Boříkovi za zaslané video, které zachycuje v textu zmiňované potopení.

Obrázková galerie
Obrázková galerie

Foto: Nex (c) 2008

Videosnímek
Videosnímek

19,5 MB / 26 vteřin

Nex Na začátek článku