Při stavbě modelu remorkéru jsem se ocitl před problémem jak maketově zasklít kulatá okýnka v trupu. Kromě vzhledu zde byl ještě jeden požadavek. Okénky nesmí do trupu v žádném případě zatékat. Po prohledání několika slepých uliček jsem naznal, že je čas se zeptat někoho kdo to umí a poprosil jsem o radu svého dobrého kamaráda Ivana (Ivankap). Samozřejmě jsem doufal, že dostanu nějaký zaručený recept, kdy okýnka budou za pět minut zasklená. Po přečtení jeho odpovědi jsem měl několik hodin času abych se na to psychicky připravil, ale mrhat jeho radami jsem si netroufnul.

Na začátek by bylo zřejmě dobré uvést jeden podstatný detail a to ten, že mojí metodou vyrobené pásy mají daleko do perfektního výrobku, ale jsou velmi levnou a snadno vyrobitelnou alternativou (polo)profesionálních výrobků.

Poslední letní akcí Klubu NAMOLO! byl sraz lodních modelářů v Písku. Tento byl již třetí v pořadí a připadnul na poslední srpnovou sobotu roku 2008. Vzhledem k tomu, že jsem tentokrát nezajistil elektřinu, tak byl začátek až v odpoledních hodinách. Snad proto, abych vše stihnul náležitě připravit a dorazit včas.

Začátkem srpna se stala u nás neslýchaná věc, kterou bylo vícedenní přátelské setkání lodních modelářů. Tradiční okurkovou sezonu prolomili majitelé modelů plachetnic třídy NSS, které na Velké Dářko, největší rybník Vysočiny, svolal Šurda. Akce se uskutečnila mezi 9. a 13. srpnem 2008 v místním yachtklubu.

Po snad úspěšné stavbě nelodí (Springer C a Springer V) a pololodě Monako I. (tak se vyjádřili někteří dlouholetí modeláři) jsem se rozhodl postavit něco „normálního". Částečně v tom pomohl synek, který řekl, že by to chtělo něco rychlejšího! Původně chtěl springoše Barakudu kterou zhlédl na TT v Olomouci. Nakonec zvítězil model ruského dělového člunu, který vyšel v Lodních modelech 1 jako „MAKETA" schválně v úvozovkách protože do makety to má opravdu daleko, ale to jsem zjistil až o něco později.

Již dříve jsem pravidelné čtenáře seznámil s existencí soutěží modelů hydroplánů na našem území. Dnes přináším opožděnou reportáž z jedné letní akce, která se konala o prvním srpnovém víkendu roku 2008 na Selibovském rybníku nedaleko Písku. Jednalo se o 34. Protivínský pohár, ve kterém se utkalo 13 maket a 15 akrobatických modelů hydroplánů.

Teď, kdy máme za sebou září a blíží se definitivní konec lodní sezony, nás po snad mírné zimě čeká již jen vlahé jaro a teplé léto. Pro letecké modeláře to znamená blankyt oblohy, autaře rozpálený asfalt nebo prach terénní tratě a pro lodní nadšence romantické vlnky nějaké té louže. Co ale pokud se něco při vyvrcholení našeho koníčka zvrtne? Letadlo si to namíří šturcku do země, auto udělá pár přemetů a loď s několika bublinkami mizí pod hladinou. Pilot pokud zrovna neskončil ve dvoumetrové kukuřici a zrovna tak řidič čtyřkolového přibližovala, vezmou přepravku na ovoce, posbírají zbytky a jdou řešit s přihlížejícími kamarády co dál. No ale co s tou tmavou a studenou hlubinou? Pokud ovšem nejezdíte ve vaně, bazénu vedle vámi obývané pastoušky či v polévkovém talíři. Abyste nemuseli shánět potápěče, nebo sami museli do té studené špíny vlézt, pokusím se dát pár rad a návodů, jak se této nepříjemné situaci vyhnout.

V sobotu 27. září 2008 se konal sraz lodních modelářů z Klubu NAMOLO! nejen v Brně na Splaviskách, ale i v Praze na Lužinách. Snad proto byla účast v Praze dosti chudá. Z takzvané partičky „od Voraře" nedorazil prakticky nikdo, takže nebylo zajištěno to nejzásadnější - kolíčkový systém. Naštěstí se nás mnoho nesešlo, takže ani tato překážka nás od pohodových jízd nemohla odradit. Setkání jasně dominovaly plachetnice. Vzhledem k nastupujícímu podzimu to byla správná volba, neboť vítr foukal neustále. Sice ne silně, ale i to plachetnicím stačí.