Technologie stavby lodních modelů

(5.2.2002)

   Každý, kdo v životě alespoň jednou postavil nějaký model dobře ví, že volba použitého materiálu a technologie stavby není zrovna nejsnadnější. Proto bych chtěl pomoci zejména začínajícím modelářům a uvést stručný přehled různých mě známých způsobů, jak postavit funkční lodní model.


  
Nejprve bych se chtěl zmínit o různých stavebnicích, co jsou vyráběny modelářskými firmami a prodávají se v modelářských obchodech. Jsou vhodné pro začátečníky, kteří si netroufají postavit model vlastními silami, ale i pro zkušenější modeláře, kteří mají nedostatek času. Stavebnice totiž představuje polotovar, který se relativně snadno a rychle sestaví a připraví k provozu. Mají však také nedostatky. Prvním je bezesporu cena, která se pohybuje v řádu několika stovek až několika tisíc korun a zvláště pro začátečníky není zrovna příznivá. Dalším problémem je omezený sortiment. Stavebnice funkčních lodních modelů představují většinou různé motorové čluny, jachty a podobná plavidla. Někomu to nevadí, neboť má zájem právě o tyto lodě. Koho však přitahují makety historických válečných plavidel (jako mě), ten si v uvedené oblasti nevybere. Stavebnice jsou velmi různorodé. Ty nejlevnější jsou poměrně jednoduché a nenáročné na stavbu a tedy vhodné pro začátečníky, ale ty dražší už bývají podstatně složitější a náročnější. Různá je i míra kompletnosti vybavení. Například ne každá stavebnice obsahuje motor pro pohon modelu. Případné rádiové vybavení si samozřejmě modelář musí dokoupit zvlášť. 


   Další možností je využití plastikových a papírových modelů. Tyto stavebnice a vystřihovánky jsou sice určeny k sestavení statických modelů, ale po úpravě je možné z nich postavit i model funkční. U papírových modelů to představuje důkladné prolakování a instalaci pohonu a zátěže. U modelů plastikových zátěž a pohon. Výhodou papírových modelů je nízká cena a hotové barevné provedení. Na druhou stranu je jejich stavba s výjimkou těch nejjednodušších již poměrně náročná. Zvláště sestavení lodního trupu může být pro méně zkušené modeláře obtížné. Sestavování nástaveb a různých detailů je potom náročné hlavně na čas a trpělivost. Plastikové modely se naproti tomu staví snadněji. Zejména je výhodou, že trup je již vcelku a odpadá tak nejnáročnější fáze stavby. Avšak dokonalé vybarvení modelu může být dosti obtížné. Nevýhodou plastikových modelů je vysoká cena pohybující se řádově ve stovkách korun. Největší stavebnice v měřítku kolem 1:400, které se obzvláště hodí k přestavbě na funkční lodní model, pak stojí dokonce jeden až dva tisíce korun. Většina plastikových modelů však má měřítko menší a hodně modelů lodí je v takzvaném provedení
water-line, to znamená, že jejich trup je useknut v čáře vodorysky a hodí se tedy pouze jako statické modely.

 

   Nyní se dostávám k pravé klasické modelařině, kterou je stavba modelu podle předlohy pomocí plánu bez použití různých polotovarů. Tento postup má samozřejmě nevýhodu v náročnosti a pracnosti stavby. Na druhou stranu vyjde relativně levně, zvláště při použití různých odpadních materiálů. Dále lze zvolit předlohu pro model podle vlastní vůle a modelář je tak omezen pouze dostupností plánků a dalších dokumentačních materiálů. Také měřítko a tím výslednou velikost modelu lze zvolit podle svého přání. Základní metodou lodního modelářství je klasická stavba lodního trupu z kostry a obšívky. Tento způsob se sice podobá stavbě skutečné lodi, ale je dosti obtížný a náročný na čas a přesnost práce. Klasickým postupem je sestavení lodní kostry z překližky a následné zhotovení obšívky plaňkováním dřevěnými lištami. Na kostru a obšívku trupu lze použít samozřejmě i jiné materiály, jako třeba papír. Takto jsou konstruovány vystřihovánky. Vzhledem k náročnosti klasické stavby vznikly jiné, méně obtížné a zdlouhavé metody, které jsou vhodnější pro začátečníky. Jednou takovou metodou je způsob, který popisuje autor těchto stránek v jednom svém článku. Z balzových prkýnek se slepí hrubý tvar trupu a ten se opracuje do požadovaného tvaru. Abychom dosáhli dobrého výsledku, je potřeba si zhotovit šablony jednotlivých profilů a při opracování neustále kontrolovat tvar trupu. Nakonec se zatmelí různé nerovnosti a trup se impregnuje proti vodě. Tento postup je pro začátečníka značně výhodný, jeho nedostatkem je však použití balzy. Ta se dostane pouze v modelářských prodejnách a je relativně drahá. Místo ní lze použít pěnový polystyren, který se dá sehnat jako odpadní materiál (zbytky desek na izolaci, výplň krabic s elektrospotřebiči) a dobře se opracovává pomocí pilky na železo, pilníku a brusného papíru. Je však třeba upozornit na spoustu nepořádku, který vzniká při broušení polystyrenu i balzy, takže je dobré provádět tyto práce na patřičném místě. Pěnový polystyren lze také výhodně řezat odporovou pilou. Nedostatkem polystyrenu je jeho křehkost a vydrolování jednotlivých kuliček. Po opracování do požadovaného tvaru je potřeba trup polepit papírem a impregnovat (dají se použít třeba staré noviny, papírová lepicí páska, nebo balicí papír), čímž se dosáhne zpevnění trupu. Další možností je polystyrenový trup olaminovat, viz. dále. Při práci s polystyrenem se dají použít pouze disperzní lepidla (např. Herkules), protože acetonová lepidla , jako Kanagom, ho leptají. 


   Moderní a elegantní metodou na zhotovení lodního trupu je laminování. Nejprve je třeba si připravit formu (kopyto). To je možné opracovat z pěnového polystyrenu. Potom se jeho povrch pokryje skelnou tkaninou a na ni se nanese epoxydová pryskyřice. Počet vrstev záleží na požadované pevnosti. Po vytvrzení se polystyren odstraní vydlabáním, nebo rozpuštěním ředidlem. Je však také možné ho ponechat a pouze vyříznout otvory pro vnitřní zařízení. Laminování je poměrně atraktivní metoda, ale pro začátečníky se příliš nehodí, protože vyžaduje určité zkušenosti a pracuje se při ní se škodlivými chemikáliemi. Laminování se také často používá v kombinaci s jinými postupy. Například někteří modeláři dodatečně laminují trup zhotovený klasickou metodou, aby zajistili jeho dokonalou odolnost proti vodě. Příkladem další metody je zhotovení kostry z překližky, vyplnění prostoru mezi žebry polystyrenem a olaminování vzniklého celku.


   Modelářství je už svou podstatou velice kreativní obor, a tak přirozeně vybízí člověka k hledání nových cest v konstrukčních postupech. Záleží tedy pouze na modeláři, jakou konstrukci a jaké materiály zvolí pro svůj model, přičemž tvůrčímu duchu se meze nekladou.

Petr Plát - Petr.Plat@seznam.cz