| |
Regulátor
rychlosti pro dálkové ovladače
29.11.2002
Kdo si postavil nějaký ten model lodi a k ovládání použil třeba
dálkové ovládání z hračky nebo dvoukanálovou RC soupravu jistě
ví, že plynule regulovat rychlost není snadné, Jistě, dají se
koupit regulátory rychlosti profesionální, ale jejich cena často může
převyšovat hodnotu celého modelu i s dálkovým ovládáním.

Základem jsou dva odpory. Ty získáme buď z ovladačů na klasickou
českou autodráhu Gonio nebo si je navineme sami z odporového drátu.
Uložíme dva za sebou stupňovite s mírným odstupem. Jeden slouží k jízdě
vpřed a druhý k couvání. Po techto odporech se posouvá jezdec z plastu, který má z horní i dolní strany kontakty dotýkající se odporu.
Je nezbytně nutné, aby při
přesunu kontaktu z jednoho odporu na druhý bylo spojení přerušeno.
Předejdete tím zkratu. Posun jezdce s kontakty zajišťuje elektromotor, k
jehož hřídeli je připojen dlouhý šroub (případně závitová tyč)
uložený v ložiscích. Po něm se posouvají dvě šestihranné matice k
nimž je jezdec připevnen. Tento elektromotor je ovládán hračkovou RC soupravou a
stačí mu povely dopředu - stop - dozadu, jeho napájení navrhuji
sdružit s články pro zpátečku, které budou zatíženy podstatně méně
než pro jízdu vpřed. Pokud dáváte povel, roztočí ovládací elektromotor závit, matice se posouvá po
podložce a kontakt se pohybuje po odporu. Ve chvíli, kdy přestanete vysílat signál, model
udržuje konstantní rychlost. Rychlost změny rychlosti si musí každý modelář nastavit individuálně podle svých
potřeb nejlépe zpřevodováním. Tento regulátor je navržen hlavně pro makety lodí, u kterých se rychlost jízdy
nemění příliš prudce (rybářské lodě, obchodní a válečné
lodě ...). Neřeším problém vypínání ovládacího elektromotoru v mezních polohách; mezní polohu poznáte odhadem (z rychlosti jízdy modelu, sluchem apod.).
Nejhorší vlastností tohoto regulátoru je možné přehrívání. Musí být
nějak větraný. Kdo si pamatuje autodráhový ovladač rozteklý v ruce, ví, o
čem mluvím. Nejlepší je umístit jej do blízkosti motoru a ten
opatřit malým ventilátorkem z plechu nebo ořezanou leteckou vrtulí. Teplý vzduch by mel odcházet
nějakým ventilačním otvorem (komín, výfuk, větrací okénka ...). Tento
ovladač nenahradí (a ani nechce) nahradit elektronické regulátory, ale
když nad námi visí tvrdá ruka našich drahých poloviček, je každá
ušetřená koruna dobrá i za cenu ztráty pohodlí při ovládání modelu. A i
když to není buhvíco, přece jen to na vodě vypadá lépe, než bez jakékoliv regulace.
Radoslav
Krzystek 

|
|
|