Postup stavby modelu kategorie F2

1.12.2003

 

   Jak správně postupovat při stavbě modelu ? Jak to udělat aby jste nic nevynechali ? Co udělat dříve ? Na tyto otázky vám možná odpoví tento článek, ve kterém je zobecněn postup stavby lodního modelu kategorie F2. Je to jakási kuchařka lodního modeláře stavitele.


1.část

 

Projektová příprava

 

- přepočet základních technických údajů
- promýšlení postupu stavby, studie výkresu
- určení rozložení otvorů v palubě
- návrh rozmístnění zdrojů, pohonů, převodovek, serv a přijímače případně dalších prvků ovládání
- elektrické schéma zapojení 
- kontrola žebrorysek 

 

Poznámka
   Osvědčilo se mi , když jsem si všechny poznámky , výpočty a náčrtky dělal do jednoho sešitu pro celý model. Tam jsem si zapisoval i závady zjištěné v "provozu" a způsob, jakým jsem tyto stavy řešil. Při dalším modelu jsem si mohl občerstvit paměť a vyhnout se chybám. Pro zajímavost jsem si z druhé strany zapisoval počet hodin a činnost. Pomáhalo mi to při odhadech budoucích staveb. 



Stavba trupu

 

A/ Metoda laminování na kašírovaný trup s vnitřní kostrou
- úprava žebrorysek podle tloušťky obšívky a přizpůsobení jejich tvaru k požadavkům na rozmístění vnitřního zařízení (pohonu, zdrojů...) a upevnění paluby ; přídavek na srovnání čáry ponoru s rovinou montážní desky ; výřezy pro podélníky a kýly (hlavní a outorové).
- překreslení žebrorysek na překližku a jejich vyřezání
- připevnění žeber na montážní desku
- usazení kýlů a podélníků a jejich přilepení
- usazení stevenů pro hřídele pohonu i kormidel a jejich přilepení
- připasování příďového a záďového bloku a jejich přilepení
- zabroušení přečnívajících hran žeber tak, aby po přiložení kontrolní lišty podél trupu tato doléhala na celou plochu boku žebra
- důkladné napuštění kostry vodovzdorným lakem nebo emailem
- vyplnění mezer mezi žebry pěnovým polystyrénem tak, aby přesahoval vnější obrys trupu, lepíme klihem
- opracování trupu pomocí smirků do konečného tvaru
- kašírování papírem
- laminování laminátem
- zařezání boků podle tvaru paluby s přídavkem na sílu paluby
- oddělení trupu od montážní desky
- nástřik stříkacím tmelem
- tmelení
- broušení
- nástřik stříkacím tmelem
- broušení
- povrchová úprava barvami

Vnitřní zařízení, pohon , ovládání

 

Celkově je možno vnitřní zařízení rozdělit do dvou zásadních skupin. 

1) Mechanická část 
- instalujeme pohonné jednotky, připravíme lože pro akumulátor
- instalujeme převodovky, hřídele a spojky
- instalujeme kormidelní mechanizmy, táhla k servům apod.
- instalujeme přídavná zařízení pro pohon dělových věží, radarů apod.

2) Elektrická a elektronická část
- provedeme rozvody "silnoproudu" nejlépe z vodičů různé barvy podle předem zpracovaného schéma, vedení i spoje se snažím umístit v trupu co nejvýš. Je vhodné mít předvrtané otvory v žebrech
- instalujeme anténu, přijímač a serva (RC výstroj doporučuji instalovat na vyjímatelné překližkové destičky , podle možnosti nad čaru ponoru, mezi vodotěsné přepážky. Dají se pak naráz snadno vyjmout bez složitých manipulací se zásuvkami apod.)

 

Poznámka
Všechny části důkladně přezkoušíme a zabezpečíme před samovolným rozpojením. Zvlášť pečlivě zabezpečíme ty, které budou po nalepení paluby nepřístupné.

Paluba


A/ Překližková s imitací deskové paluby
- vyřeže se podle šablony základ paluby z překližky buď z jednoho, nebo více kusů a připasuje se, vyřežou se také všechny otvory pro přístup do podpalubí v místech, kde budou nástavby. Segmentová je jednodušší, ale pokud má paluba prošlup (prohnutí) je obtížnější
- část žeber, na kterou se má paluba přilepit , je vhodné zesílit přilepením hranolků, je také vhodné, pokud to otvory dovolují, vložit a přilepit podélníky pod palubou
- přilepení paluby k žebrům a podélníkům
- v případě segmentové paluby vytmelení spojů a přebroušení 
- potažení paluby tapetou s imitací dřeva, nebo dýhou, nebo podélnými lištami znázorňujícími desky paluby, zabroušení boků podle vrchní hrany paluby
- zalití přechodu paluby a boční obšívky trupu epoxydem
- přebroušení povrchu (tapetu ne), zabroušení hrany přechodu obšívky a paluby, nalakování 
- olemování otvorů v palubě ze spodní strany hranolem a přilepení lišty zabraňující proniknutí vody do trupu kolmo na palubu. Lemování by mělo přiléhat z vnitřní strany k svislým stěnám nástavby co možná nejtěsněji.
- montáž úchytek nástavby k palubě (mechanické, magnetické, suchý zip...) 
- opatrní potáhnou palubu ochranním papírem,který přilepí vodou rozpustným lepidlem

Nástavby

 

Pevně spojené s palubou, nebo odnímatelné. Vyrobené z plechu, nebo umělé hmoty.

 

Poznámka

 Můžou být i ze dřeva, ale ty nedoporučuji, časem praskají a model rychle "zestárne". Stavíme je mimo palubu abychom si palubu nepoškodily . K instalaci přikročíme najednou, až po konečné povrchové úpravě nástavby i paluby. Výhodné je mít velké celky snímatelné najednou.

- podle výkresu sestavíme boční stěny a slepíme. U snímatelných dbáme na to, aby je bylo možno lehce nasunout na lemy otvorů v palubě.
- přezkoušíme funkčnost připevňovacích mechanizmů
- přilepíme paluby u vícepatrových nástaveb
- postupně dotvoříme "hrubou stavbu"
- dotvoříme nástavbu postupnou instalací detailů. Instalujeme vždy úplně hotový detail i s povrchovou úpravou na hotovou, povrchově dokončenou palubu


2.část

 

Okýnka nástaveb
"Zasklívám" je z vnitřní strany tak, že zvenčí nalepím technickou pásku a zevnitř kápnu do každého otvoru trochu průzračného pětiminutového epoxidu. Samozřejmě nástavba je při tom položena na boku, na straně, kde je zvenčí páska. Po zaschnutí a odstranění pásky přidělám lem svinutý z měděného drátu. 
Někdy je podlepuji z rubu páskem plastu, ale první způsob má tu výhodu , že je těsný. 

Dveře a průlezy
Vysekávám je obvykle z kondenzátorového plechu, který se dá potom dotvarovat (mírně) na olovu pomocí průpisky. Panty a kliky dělám z PS.

Výstroj


Toto je oblast kde se zpracování výrazně liší a závisí od měřítka modelu do jakých podrobností se musí model zpracovat. Je zřejmé, že postup pro zpracování třeba zábradlí je úplně jiný pro měřítko 1:200 a jiný pro měřítko 1:20. Technologie uvedené dále jsou vhodné pro měřítka kolem 1:200.

Kotevní zařízení

Kotvy
Kotvy jsou nejlépe odlévané z cínu, nebo olova do sádrové formy. Používám kovové kotvy, protože přirozeně drží napnuté řetězy. Ale je možno použít i plastů nebo dřeva.

Navijáky
Vyrábím je podle výkresu s co největšími podrobnostmi technikami plastikového modelářství z licích rámečků plastikových modelů. Kombinuji s plátky z kelímků a obalů z polystyrénu ( PS). 

Řetězy
K výrobě používám měděného drátu zbaveného smaltového nátěru mechanickou cestou. Řetězy dělám z článků , které tvaruji v očkovacích kleštích tak, že část kterou využiji jako příčku držím mezi čelistmi a kolem čelistí ovinu jeden závit. Očko ucviknu, navléknu na předchozí článek a potom naráz je letuji v spojích. Kalibr řetězu (průměr drátu) je potřeba určit podle literatury, nebo citem.

Úvazníky, průvlaky
Hrubou část obvykle odlévám z dentakrylu, detaily dodělávám z plastů.

Záchranné čluny
Nejprve se musíme rozhodnout, jestli budeme dělat čluny zakryté, nebo otevřené. Otevřené čluny jsou pracnější, ale lépe vyniknou.
Zavřené čluny. 
Odlévám je z dentakrylu pomocí vytavitelných modelů.
Otevřené čluny
Trupy vytahuji z polystyrénových fólií na kopyto. Vnitřní vybavení jako jsou sedačky, rošty, motory, vesla a pod. vyrábím na míru technikami plastikového modelářství.
Když se mi to hodí a můžu využít některý ze záchranných člunů ze stavebnice, tak si udělám pozitivní formu a kašíruji je z toaletního papíru a Herkulesem. Dělám kolem pěti vrstev a separuji Indulonou.

Jeřáby
Tady bývá problém výložník, který je příhradové konstrukce. Dosti často se stává, že jsou na lodi dva, nebo tři stejné jeřáby. Výložníky potom dělám tak, že si je v bočním pohledu předkreslím, vyrobím najednou potřebný počet bočných konstrukcí buď letováním z drátu, nebo z PS nití slepováním. V případě PS nití chráním podklad celofánem proti přilepení. 
Další části dělám buď jako odlitky, nebo sestavuji z dílů z PS. Na tenké lana používám silon z punčocháčú, nebo tenké dráty. Vždy se snažím o to, aby část kladnice byla z olova a aby držela vlastní váhou svislý směr lana. 

Stožáry
K výrobě používám špejlí, detaily složitých stožárů dělám z nití tažených z PS. 

Schodiště
Schůdky všech typů dělám z PS plátků, které získávám z kelímků z potravin. K výrobě potřebujeme šablonu, která sestává z hranolku ( 2x3, 2x5)
postaveného na kratší stranu a přilepeného k širší podložce. Do hranolku mám nařezány pilkou zářezy v potřebné rozteči a šikmosti. Do těchto zářezů vkládám pásky PS o potřebné šířce a délce. Z boků potom přilepím pásek rovnoběžný s podložkou, který tvoří boky schodiště. 

Žebříky
Tady používám dva způsoby. První je velmi snadný výrobně, ale náročný na čas. Spočívá v tom , že najdu síťku která má oka slepený , nebo slisovaný , či jinak spojený aby držela v hromadě s potřebnou roztečí a šířkou ok a z té odstřihnu jeden pruh tvořící žebřík.
Druhý je náročný na trpělivost (ale tu musí mít každý modelář) a její výrobní postup se moc neliší od výroby schodišť. Místo plochých stupaček vkládám do zářezů nastříhané kousky nití z PS a boky vytvořím přilepením dlouhé nitě ke všem příčkám z jedné i druhé strany. K lepení používám PS rozpuštěný v trichlóru, nebo chloroformu.

Výzbroj

Dálkoměry a radary
Věže podobně jako u dělových věží odlévám z dentakrylu. Detaily z PS potom přidělávám lepením. Obvykle se jedná o válcové díly, které se snadno vytahují z licích rámečků kitů.

Dělové věže
Věže odlévám z dentakrylu. Při formování se snažím udělat model s nejvíce detaily. Odlitky dokončuji každý zvlášť detaily , které můžou být také odlity. Dentakrylu používám proto, protože se dobře slepuje s detaily z PS, který k jejich výrobě užívám nejčastěji.
Hlavně kanónů odlévám z pájky do sádrové formy. Lepší je kompozice, která se užívá k odlévání písmenek v tiskárnách (má lepší zabíhavost), ale ta bývá k sehnání zřídka.
Na jednom z mých modelů jsem udělal otáčecí věže hlavního kalibru. Celé jsem to provedl tak, že do paluby jsem vlepil trubku , která na horní straně paluby vyčnívala asi 12mm. V této trubce se otáčela trubka s vnějším průměrem rovným její světlosti. Tato trubka byla zalepena do věže. Druhý konec byl příčně naříznut asi do hloubky 5 mm. Pod palubou do tohoto zářezu zapadal kolík , který procházel hřídelí která zabezpečovala přes převodovku otáčení věží. Věže byly pod palubou propojeny řemenovým převodem. Aby se věže nedostali do kolize s nástavbami byly jejich krajní polohy vymezeny koncovými spínači. Z krajní polohy se mohly otáčet jen na druhou stranu než byla nástavba. Celé to ovládal jeden vybavovač, který přepínal polaritu na elektromotorku pro pohon věží.

Kulomety
Bývají největším oříškem protože jich bývá hodně a jsou velmi malé.Snažím se co nejvíc dílů odlít zpravidla z kovu. Problém potom bývá se spojováním. Slepuji je sekundovým lepidlem, nebo epoxidem. 

Poznámka:
Torpéda, miny a vrhače hlubinných min jsem ještě nedělal, ale technologie výroby by asi byla stejná. Odlitky a bižuterie z plastu. Myslím , že zajímavější bude popis technologií odlévání a plastikářské techniky na které jsem se v textu odvolával.

3.část



Odlévání z Dentakrylu

    Pro výrobu několika stejných dílů je odlévání ta nejvýhodnější technologie. Základem odlévání je dobře navržený model, který se zaformuje a po jeho vyjmutí se dutina vyplní tuhnoucí hmotou. Model musíme vyrobit takový, aby jej bylo možno po zatuhnutí formovací hmoty vyjmout. Proto předlohu musíme často hodně zjednodušit, nebo rozložit na několik dílčích odlitků. Dále uvedu postup odlévání několika identických odlitků do sádrové formy.
    Model vyrábím obvykle ze dřeva. Hotový model dobře nalakuji a odstraním jakékoliv drsnosti. Snažím se o to , aby bylo možno odlévat do nedělené formy ( u dělových věží formuji tak , aby dno věže bylo navrchu formy). Do modelu zašroubuji vrut za který ho ponořím do sádry a potom jej použiji při vytahování modelu ze sádry. Jako formovací rám používám nejčastěji krabičky od léků, kterým ustřihnu jednu část a zalepím kanagonem "uši", aby se neotevřely. Rozdělám odhadnuté množství sádry na smetanovou konzistenci a naliji do krabičky. Potom poklepu s krabičkou o stůl. Tak se odstraní vzduchové bublinky. Potom ponořím model po hranu, která tvoří dělící rovinu. Nechám sádru vytvrdit. V případě dělené formy hned jak první vrstva zatuhne, navlhčím dělící rovinu vodou a naliji druhou vrstvu sádry. Je dobré hned v této fáze vytvarovat zámky (prolákliny v rozích formy), které později budou sloužit ke přesnému složení formy pro lití.
Nechám sádru dokonale ztuhnout , nejlépe přes noc. Potom formu pomocí nože a poklepávaní rozeberu. Vyjmu model. Když je potřeba opravím porušené plochy. Vyvrtám odvzdušňovací otvory a na vhodném místě vyrobím vtokovou soustavu. U jednodílné formy toto není potřeba. Potom si připravím kahan a vosk, nejlépe včelí, ale může být i parafín. Formu namočím na chvíli do odražené vody aby nasála vlhko. Do takovéto formy potom liji roztavený vosk. Tak vyrobím takový počet odlitků z vosku, kolik potřebuji součástek. Je dobré jich pro jistotu udělat pár navíc. Vtokový otvor neodstraňuji, poslouží pro nalití odlévací hmoty.
   Když mám potřebný počet voskových modelů odlit, přichystám si formovací rám dostatečné velikosti a sádru s hustotou smetany. Do rámu naliji všechnu sádru a do ni po odstranění vzduchových bublinek naskládám voskové modely, které nořím do sádry až po vrch nalévacího otvoru. Po dokonalém zatuhnutí sádry, obvykle přes noc vezmu formu vložím ji do dostatečně velikého kastrolu a zaliji vodou tak, aby byla celá ponořena. Potom zahřívám vodu tak dlouho, až se dostane do varu. Vařím ji do té doby, než se mi všechen vosk nevytaví z formy ven. Potom formu vytáhnu z vody a nechám ji vyschnout. Tento fígl je důvodem proč používám tento způsob. Tímto způsobem lze odlévat do dutiny bez dělící roviny i tvary, které by jinak odlít nešly. 
   Do vyschlé formy je možno ještě navrtat odvzdušňovací otvory a forma je připravena k lití. 

POZOR !

V případě odlévání z kovů je nutno počkat i několik dnů , než je forma dokonale vysušena. Jinak hrozí výbuch!


Výroba dílů z PS

   Výhodné vlastnosti PS jako lehké a rychlé lepení, snadné tvarování za tepla i za studena, stálost a odolnost proti povětrnostním vplyvům jej přímo předurčují k využití v modelářství. 
   Většina dílů, které skládáme bývá složena z elementů válcového tvaru. Tyčinky a nitě lze snadno vytahovat z licích rámků plastikových modelů. Dělám to tak, že vezmu kousek licího rámku a uprostřed jej zahřeji nad lihovým kahanem. Jakmile se povrch začne lesknout, je materiál dostatečně zahřátý. Odtáhnu jej z dosahu plamenů a rovnoměrným pohybem rukou od sebe natáhnu nit libovolného průměru. Platí pravidlo, že čím je materiál teplejší a čím je pohyb rychlejší, tím je nit tenčí. A naopak. Z nití pak pomocí lepidla, které si vyrábím doma rozpuštěním kousků rámků, které jsou jako odpad při tažení v trichlorethylenu, nebo toluenu. Získávám tak lepidlo které rychle tuhne. Pro jednotlivé činnosti jsou vhodné lepidla různé hustoty. Proto si dělávám do jedné lahvičky od léků řidší a do druhé hustější roztok. Nejvýhodnější na uzavření je korkový špuntík, gumový bobtná. Pro speciální účely jako lepení zábradlí, vlajek a lanoví se hodí řídké lepidlo vyrobené z průzračného PS ze stojánků pod letadla, kterých se maketáři ochotně vzdají. Natahování nití vyžaduje trochu cvičit, ale pak to jde snadno.

Jak dělám lodní šrouby


Jsem z modelářů, kteří začínali v době , kdy jsme si o Graupnerovi a jeho obchodech jenom povídali a katalogy této firmy kolovali po známosti od jednoho k druhému . Kdo chtěl něco dělat, tak to musel buď odkoukat, nebo vymyslet. Abych zkrátil cestu mnoha následovníkům uvedu postup , který používám já při výrobě šroubů pro makety kategorie F2.
   Nejprve je potřeba trošku počítat. Musíme si vypočítat jakou rychlostí by měl model vzhledem ke skutečné lodi a měřítku plavat: Jestli v měřítku 1:50 označíme symbolem M číslici 50, potom:

 

Rychlost modelu vypočteme ze vztahu

vm= vs x M0,5

kde

vs je rychlost skutečné lodě v m/s

M je číslo ze vztahu měřítka 1:M

Rychlost vrtule ve vodě potom bude

vi = ( 100 x vm) : ( 100 - sz)

kde

vi je teoretická rychlost vrtule ve vodě

vm je rychlost modelu

sz je skluz šroubu ve vodě, obvykle nepřesahuje 20%

Teoretické stoupání šroubu

sT = (60 x vi ) : n

kde

n je počet otáček šroubu v ot/min

Tah vrtule při plném výkonu motoru bude

T = (P x u ) : vi

kde

P je výkon motorku ve W

u je účinnost vrtule , bez rozměru

vi je teoretická rychlost vrtule ve vodě

Plocha listů vrtule

S = T : 27 000

S nám vyjde v cm2 . Plochu potom vydělíme počtem listů.

 

   Obvykle si pak nakreslím obdélník s plochou jednoho listu a po zaoblení a vyboulení jeho stran a rohů získám tvar lopatky. V tomto stadiu už se musíme rozhodnout jak velký poloměr bude mít vrtule a jak velký bude poloměr náboje. Tyto hodnoty a hodnoty vypočtené podle uvedených vztahů potřebujeme ke konstrukci trojúhelníku stoupání:
Narýsujeme úsečku o délce obvodu odpovídající průměru šroubu, dostaneme bod C. V počátku vztyčíme kolmici a naneseme velikost stoupání sT . Dostaneme bod B. Narýsujeme spojnici BC. Od počátku naneseme hodnotu poloměru šroubu R, dostaneme bod E. Narýsujeme rovnoběžku se spojnicí BC procházející bodem E, získáme bod A. Od počátku narýsujeme vzdálenost odpovídající poloměru náboje šroubu r. Spojnice s bodem A určuje sklon zářezu lopatky do náboje šroubu. Úhel PEA určuje sklon lopatky na konci její délky. Sklon lopatky v libovolném místě zjistíme jednoduchým nanesením vzdálenosti od středu na úsečku PE a spojnice s bodem A udává hledaný sklon. 
Šroub takto teoreticky určený vyrábím tak, že tvar lopatky narýsuji v potřebném počtu na mosazný plech. Používám šablony z hliníkového plechu. Vystřihnu listy, které mají stranu, kterou přijdou zaletovat do náboje, rovnou. Přiložím listy na sebe tak, aby se podle možnosti kryli a stáhnu je ve svěráku tak , aby horní , vyčnívající část tvořili spodky listů. Spodky listů sletuji cínem. Takto spojené lopatky definitivně opracuji a mám zaručeno, že budou shodné. Lopatky potom chytnu ve svěráku za jejich spodní část tak, aby mezi čelistmi byl vnořen cca 1 mm. Z rozdílu úhlů z obrázku mi vyplyne skroucení listů. Úhel skroucení si narýsuji na svěrák a kleštěmi podle něj skroutím konce lopatek pravotočivě, nebo levotočivě.
   Vysoustružený náboj našroubuji na kousek hřídele a protimatkou zajistím šablonu k řezání zářezů. Pilou vyřežu zářezy pro každou lopatku a dávám pozor, aby byly stejně hluboké. Hloubku zářezů dělám okolo 1,5mm a tuto hodnotu zvětším délku lopatky při návrhu jejího tvaru. Důležité je, aby rozvor pily byl stejný jako síla plechu lopatek , anebo aby byl co nejtěsnější. Ulehčí nám to letování. Když se nám povede tento předpoklad splnit, tak listy drží v náboji sami a nepotřebujeme k pájení žádný přípravek. Pro opačné stoupání se šablona otočí. Po zasunutí listů a kontrole pájím měkkou pájkou s příkonem cca 30W.


   Po připájení listů je opracuji a začistím spoje jehlovým pilníkem. Škrábance odstraním smirkem a leštím brusnou pastou. 

 

Závěr

 

   Závěrem bych chtěl podotknout jedno. Nedělám si nárok na patent na rozum. Je spousta cest, které jsou možná lepší , možná horší. Já prostě dělám modely takto a myslím , že nejsou nejhorší . Možná že jsou některé části nedokonalejší, než kdyby byly zpracovány jinak, ale já to jinak nedělám, protože o tom nevím. 
   Původně jsem měl v úmyslu zpracovat ještě některé témata, ale publikace Lodní modely, která je přístupna na Monaku je ozřejmuje dostatečně podrobně. Tam se dá dočíst o jiných metodách formování, o kotvách, o kontrole teoretických linií trupu před samotnou prací atd. Moje pracovní postupy se liší jen v drobnostech, které bývají vyvolány výrobními možnostmi. 
   Dále bych chtěl vyzvat ty , kteří dělají modely a mají jiné, lepší postupy, aby je takto zveřejnily. Považuji modelařinu za umělecké řemeslo a proto si myslím, že když ten, kdo má zájem se dozvědět o technice malby, má možnost si to nastudovat, je jen spravedlivé a je v našem zájmu , aby si i ostatní přečetli o technice modelaření. Provedení bude vždy osobité a to je dobře.

Konec

Ladislav Svršek - ladislav.svrsek@sou.staremesto.indos.cz