Letadlová loď Enterprise a bitevní křižník Lion
19.4.2004
Na podzim jste si mohli tady na Monaku přečíst článek popisující můj jednoduchý model letadlové lodě Enterprise z 2. sv. války. Na rozdíl od mých ostatních dosavadních modelů, které jsou pouze volně plovoucí, jsem v jejím případě poprvé experimentoval s dálkovým ovládáním. Je naprosto zřejmé, že dálkově řízený model má proti volnému řadu předností, jako absence rizika uplavání (samozřejmě za podmínky správného fungování rádia i pohonu) a mnohem větší požitek z pouštění modelu. Asi každý, kdo se začne zabývat funkčními modely, dříve či později (ne-li rovnou) zatouží po možnosti svůj model ovládat. To má však jeden háček v podobě vysoké ceny rádiové soupravy a všeho možného dalšího potřebného vybavení. Když jsem se před časem do stavby funkčních lodních modelů pouštěl, rozhodl jsem se tedy zatím postavit pár malých, jednoduchých, nenáročných a laciných volných modelů pro získání základních zkušeností a pro uspokojení z tvůrčí činnosti. Ke stavbě jsem použil převážně odpadní materiály dostupné doma (s výjimkou balzy), abych se vyhnul nákladným nákupům v modelářské prodejně. Tímto způsobem vznikly modely Zuikaku, Kagero a nejnověji také Lion.
Od počátku mi však bylo jasné,
že mé touhy můžou uspokojit pouze RC modely. Loni na jaře jsem tedy začal stavět
model, u kterého jsem se chtěl o dálkové ovládání konečně pokusit. Vybral jsem
si letadlovou loď z důvodu menšího množství detailů (rychlost a snadnost stavby)
a prostorného trupu (zabudování řízení). Napoprvé jsem chtěl vydat pouze minimum
financí, tak jsem se rozhodl vyzkoušet jednokanál z laciného autíčka pro
řízení kormidla, jak jsem již minule popisoval. Ovládání je to sice primitivní a
nedostatečné, ale pořád lépe než žádné, jak jistě potvrdí starší modeláři
pamatující počátky RC modelařiny. Vyskytl se však problém v podobě nízké
spolehlivosti použitého zařízení, které bylo značně náchylné k rušení a v praxi
nepoužitelné. Protože jsem se přes prázdniny věnoval spoustě jiných činností a
na modely se moc nedostal, podnikl jsem tyto pokusy teprve koncem léta. Na
základě neuspokojivých výsledků jsem se rozhodl přes zimu model přestavět a
vybavit dvoukanálovým ovládáním z hračky, které slibovalo větší možnosti a
spolehlivost řízení.
K získání dálkového ovládání pro model jsem využil autíčko
cca za 600,- Kč, koupené někdy kolem minulých Vánoc. Jednalo se o RC
„plechovku“, autíčko ve válcovém pouzdru, jehož uzávěr představuje zároveň
vysílač. Doma jsem si s ním dost pojezdil a vyhrál, ale po čase mně omrzelo, tak
jsem se ho rozhodl obětovat pro lodní model. Vzhledem k charakteru vnitřního
vybavení autíčka nebyla jeho instalace do lodi zas tak jednoduchá, proto jsem
nad tím musel trochu popřemýšlet. Nakonec jsem však jednoduché a elegantní
řešení našel.
Z lodního trupu jsem odstranil původní výbavu, zůstala jen hlavní zátěž v podobě starých baterek, šroub s hřídelí a kormidlo s jeho pákou. Nejprve bylo nutné vyřešit problém s pohonem. Původně byl použit motor napřímo, což se ukázalo ve spojení s velkým šroubem jako nevhodné řešení. Otáčky znatelně klesaly a elektromotorek se dost hřál. Bylo tedy jasné, že pomůže buď menší šroub, nebo převody a tady mi právě pomohla konstrukce původního autíčka. Zmíněný typ je poháněn motorkem umístěným společně s převody ve společné skříni snadno vyjímatelné z podvozku. Stačilo tedy odejmout kola a hřídel připojit na hřídel šroubu. Protože gumová spojka nevydržela a praskala, použil jsem nakonec vhodnou malou svorkovnici. Výsledný pohon je uspokojivý, pracuje spolehlivě a dává modelu solidní rychlost. Pohonná sestava by byla jistě schopna poháněl model ještě rychleji, ale převody z autíčka jsou pochopitelně na loď příliš lehké a zbytečně moc snižují otáčky šroubu. Větší práce byla s kormidlem. Servo pro natáčení kol autíčka je poněkud zvláštní. Jeho základ netvoří obvyklý elektromotor, ale pouze elektromagnet otočný v dutině prstencového magnetu. V závislosti na směru protékajícího proudu se vychyluje jedním, nebo druhým směrem a přitom posouvá příčnou páku natáčející přední kola. Po delším rozvažování jsem se rozhodl celou přední část podvozku autíčka odříznout a instalovat do zádi trupu lodi jako servo a páku natáčející původně kola autíčka spojit táhlem z drátku s pákou kormidla. Popisovaná sestava se ukázala jako fungující, i když vykazuje malý rozkmit a tím i poměrně malé výsledné výchylky kormidla. V důsledku toho nejsou manévrovací schopnosti modelu nijak oslnivé. Také vytrimování takovéhoto primitivního zařízení nebylo tak snadné. Použil jsem nápad z Monaka a táhlo rozdělil na dva drátky spojené svorkovnicí. Sice se podařilo kormidlo nastavit, aby model jel zhruba rovně, avšak přes všechnu snahu stále zatáčí doleva znatelně lépe, než doprava. Zřejmě v tom hrají roli efekty, jako nesouosost šroubu a kormidla daná nepřesnostmi při stavbě, snad i reakční moment velkého šroubu apod. To vše je sice vada na kráse, ale podstatné, že ovládání kormidla funguje a je alespoň omezeně použitelné. Přijímač z autíčka je umístěn v zádi trupu mezi motorem a servem kormidla z toho důvodu, aby se minimalizovalo nepříjemné prodlužování vodičů. Anténu představuje malá drátěná smyčka, původně ukrytá pod karosérií autíčka, nyní pod palubou lodi. Přes tyto ne moc příznivé charakteristiky jsem zjistil, že na vzdálenost 20 m ovládání stále pracovalo dobře, což je uspokojivé. S tímto modelem se stejně nemůžu odvážit moc daleko od břehu. Původní autíčko bylo napájeno dvěma tužkovými články. Při použití suchých bylo vše OK, pokud však byly použity akumulátory tak to nefungovalo. Zřejmě vadilo nižší napětí. V lodi jsem tedy raději použil čtyři články uložené v plastovém kontaktním pouzdru. V tomto uspořádání vše pracuje dobře a doufám, že se úpravami životnost zařízení nějak radikálně nezkrátí. Vysílač je původní z autíčka, napájený dvěma tužkovými články. Nakonec jsem model znovu vyvážil, jeho výtlak teď činí 650 g.
Po dokončení popisovaných úprav jsem model otestoval nejprve ve
vaně a jakmile bylo přijatelné počasí i venku na rybníčku. Plavební
vlastnosti jsou uspokojivé. Rychlost modelu se dá docela považovat za
maketovou, se stabilitou to přes občasné výkyvy také není nejhorší, ale model je
kvůli svému vysokému trupu poměrně citlivý na vítr, což je dáno
předlohou. Při jízdě vpřed model reaguje na kormidlo docela dobře i když
poloměry zatáček nejsou zrovna nejmenší. Horší je to při couvání, kdy je
kormidlo prakticky neúčinné, což u lodi s jedním šroubem nijak nepřekvapuje,
zvlášť v tomto nedokonalém provedení. Tento model samozřejmě nepředstavuje žádné
dokonalé dílo, nemůže se rovnat pořádným maketám ovládaným modelářskou RC
soupravou. Dosažený výsledek je však úměrný mým schopnostem, možnostem,
vynaloženému úsilí a nákladům. Přes všechny nedostatky Enterprise
představuje můj první úspěšný pokus o vlastnoručně postavený RC model a
doufám, že si s ní letos doma užiju trochu pouštění, než si pořídím nějaký
dokonalejší lodní model konečně ovládaný pomocí opravdové modelářské RC
soupravy.
Na podzim jsem se pustil do stavby svého dalšího lodního modelu.
Protože mi doma z předchozích aktivit zbývala nějaká balza, rozhodl jsem se ji
využít postavením vhodného malého modelu. Tentokrát jsem jako předlohu zvolil
plavidlo z období 1. světové války, konkrétně britský bitevní křižník
Lion, který vstoupil do služby v Royal Navy v roce 1912. Jeho
sesterskými loďmi byly Princess Royal a Queen Mary. Lodě o
standartním výtlaku 26270 tun a plném výtlaku 29680 tun byly
dlouhé 213,4 m, široké 27 m a s ponorem 9,6 m. Poháněly je
turbíny o výkonu 51450 kW, maximální rychlost se pohybovala kolem
28 uzlů. Hlavní výzbroj byla tvořena 8 děly ráže 343 mm a 16
děly ráže 102 mm. Lion sloužil během 1. sv.války jako vlajková loď
velitele loďstva bitevních křižníků, admirála Beattyho, a zúčastnil se
bitev u Doggerbanku a Skaggeraku (Jutska), kde se potopil po
explozi skladů munice jeho sesterský křižník Queen Mary. Lion byl
v obou střetnutích těžce poškozen, ale přežil a po válce byl vyřazen ze služby.
Jako podklady pro stavbu mi posloužilo pár náčrtků a obrázků
z knížek a internetu a hlavně monografie z jednoho staršího čísla časopisu ABC
(můžete najít na Monaku). Jako modelář amatér si netroufám na opravdové makety,
ale přesto mně lákají modely mých oblíbených historických válečných plavidel.
Chtěl jsem tedy opět postavit pouze zjednodušený model hrubě napodobující svou
předlohu. Proto i tato skromná dokumentace stačila. Měřítko jsem zvolil 1:400,
aby byl model dostatečně malý a vystačil na něj stavební materiál. Trup modelu
jsem zhotovil z balzových prkének tloušťky 1 cm. Nakreslil jsem si
náčrtek trupu, podle něhož jsem zjistil počet a rozměry jednotlivých kusů balzy,
nařezal a slepil Kanagonem do výsledného tvaru. Jedno prkénko vytvořilo
dno a ostatní byly na něj nalepeny ve vertikální poloze, aby vytvořily boky a
plnou příď a záď. Výsledný hranol s dutým středem pak byl opracován do
požadovaného tvaru. Trup jsem nejprve nahrubo ořezal pilkou a nožem, poté jsem
opracoval pilníkem a nakonec brusným papírem. Protože jsem neměl k dispozici
přesné plány s výkresem tvarů žeber, má trup modelu tvar pouze přibližný
k předloze, určený v podstatě empiricky, na základě mých vědomostí o válečných
plavidlech té doby. Tvar jsem při opracování neustále kontroloval pohledem,
zejména jeho souměrnost. Hotový trup jsem vykytoval, použil jsem podomácku
zhotovený tmel Herkules + sádra. Nakonec jsem vše přebrousil.
Nástavby a ostatní detaily jsem zhotovil převážně z balzy a podobně jako trup vykytoval. Paluba je z kartónu, stejně tak přední a zadní velká nástavba (s kasematy středních děl) na které už nezbyla balza přednostně použitá na tvarově složitější díly (můstek, komíny, dělové věže a jejich barbety). Střední část paluby je odnímací a umožňuje tak přístup dovnitř trupu. Dělové věže se dají otáčet na čepu z kousku špejle, nebo úplně vyjmout ze svého uložení. Hlavně těžkých děl jsou z obroušených špejlí, hlavně středního dělostřelectva z drátků. Stožáry sestaveny ze špejlí a párátek. Vše lepeno převážně Kanagonem, v některých případech použito vteřinové lepidlo. Vybarvení modelu bylo provedeno Balakrylem a Minicolorem.
K pohonu jsem použil malý elektromotorek na 3 V vybraný
z nějaké hračky, s hřídelí šroubu ho spojuje gumová spojka (hadička do
ventilku). Samotná hřídel je z drátu do kola, její pouzdro z vypsané náplně do
propisky (typ s rozšířeným středem výhodně vytvářejícím prostor pro vazelínu).
Třílistý lodní šroub o průměru 15 mm jsem vystřihl z plechu, opiloval do
žádaného tvaru a na hřídel upevnil mezi dvě matičky. Nakonec byly vyhnuty listy
a celek zakapán sekundovým lepidlem. Kormidlo je zhotoveno z balzy a dá
se volně otáčet pro nastavení směru jízdy. Motor je napájen ze dvou tužkových
článků (buď obyčejné suché, nebo akumulátory) umístěných v kontaktním
pouzdru. Obyčejný páčkový spínač je umístěn uvnitř trupu, což je sice nevýhodné
z hlediska dosažitelnosti, ale z hlediska stavby to bylo nejjednodušší řešení a
navíc spínač nepřekáží nahoře na palubě či nástavbách. Model byl zatížen a
vyvážen rybářskými olůvky. Jeho výtlak činí cca 550 g a stavba si
vyžádala cca 45 hodin času, tedy nic zvlášť náročného. Model je pouze
volně plovoucí, nemá dálkové ovládání. Původním motivem stavby totiž byla
již uvedená snaha využít zbytky materiálu, vyzkoušet některé technologické prvky
a nechtělo se mi zrovna vzhledem k mým dalším plánům vynakládat čas a prostředky
na řešení dálkového ovládání tohoto modelu. Ve zpětném pohledu se však jistě
může jevit jako chyba, že konstrukce trupu nebyla přizpůsobena možnosti
dodatečné zástavby dálkového ovládání (přístup ke kormidlu) a tak by případná
přestavba byla nyní poněkud náročnější a je otázkou, zda by se vyplatila. Však
zase stavím a budu stavět nové modely, následná úprava již postaveného modelu je
ale pochopitelně časově mnohem méně náročná, než kompletní stavba nového.
Je evidentní, že popisovaný model není zrovna mistrovské dílo,
neoplývá detaily a není zpracován příliš kvalitně. Přesto však představuje
značný pokrok vůči mým začátkům. Hotový model jsem již stihl otestovat doma na
rybníčku. Rychlost plavby není vzhledem k použitému slabému pohonu zrovna moc
vysoká, jinak jsou však plavební vlastnosti poměrně slušné. Díky nízkému trupu a
hluboko položené zátěži je stabilita velice dobrá a citlivost na vítr je
rovněž poměrně malá. Vzhledem k tomu, že se jedná o volný model, je jeho použití
omezené víceméně na pouštění někde v bazénku či vhodné malé vodní nádrži, kde
nehrozí uplavání, případně v létě k vodě. Sám se hodlám v budoucnu věnovat
nejspíše již jen RC modelům, ale přesto se domnívám, že i volné lodní modely
nejsou úplně k zahození. Jejich výhodou je jednoduchost a především malé
náklady. Z tohoto důvodu se mohou hodit třeba pro začínající modeláře v dětském
věku, kteří se na nich mohou s malými výdaji naučit základům modelářské práce,
než se pustí do něčeho náročnějšího.
