O Vodníčkovi

26.1.2005

. . . vymalováno. Po půl roce občasného vysedávání nad Vodníčkem vyhlašuji pseudodílo za hotové.
První moje lodička, alias má první katastrofa pocházející z nově založeného "Myšího lodního doku" se nám konečně vyklubala.
No, co vám mám povídat. Původně to měla být maketa, leč jaksi se nezadařilo. Při pohledu na libovolnou část Watergeuse ihned zaúpím a začnu se plácat přes ťapky. Protože takhle originální remorkér nevypadá. To tedy žádnopádně ne.
Nu což. Každého kdo opravdu udělal maketu lodičky začínám obdivovat stále více a více. A má deprese, která na mě sedla ihned když jsem dílko pyšně umístil do vitrínky se nepatrně s každým novým dne zmenšuje. Třeba si na toho brouka oškliváka časem i zvyknu. Nedá se vyloučit ani to to, že od druhé půlky rybníka Vodníček bude vypadat alespoň přijatelně. Zvláště pokud si přihlížející sundají svoje brýle a bude ucházejícně hustá mlha. Taková o které letecký národ říkává, že v tomhle tedy i ptáci rozhodně chodí pěšky
To se ovšem nejdřív musí stát zázrak a jakmile vyhraji v loterii alespoň pár tisícikorun vybavím Vodníčka potřebnými vnitřnostmi. Má to ovšem zásadní chybu - nesázím. Dělám totiž tu blbost, že pracuji v příspěvkové organizaci. A protože nám naše prasátka u parlamentních korýtek přivřela kapku kohoutky, tak se mě poprvé po pěti letech plat loni mírně snížil. Ale to jistě vykompenzuje to, že potraviny, energie a vůbec všechno okolo je čím dál tím levnější. S naprosto průměrným českým platem nestíhám živit sebe a svůj zvěřinec. A už vůbec nechápu, jak někdo může žít s platem blížící se životnímu minimu anebo vychovávat v této bídě děti. Ano, nezlobte se na mě, ale slovo bída se pomalu vtírá nejenom do mého slovníku. Minulý týden jsem se dokonce přistihl u toho, jak stojím v Delvitě a vážně uvažuji o tom, zda si koupit kečup není přílišným luxusem No, ale abych si zase příliš nestěžoval, tak mám osobně ještě jednu šanci jak vše zvrátit k dobrému. A mít příští rok nejméně tolik peněz, abych Vodníčky a jinou tomu podobnou havěť mohl ucházejícně uživit. Ale toho, kdo takovou šanci na rozdíl ode mě nemá, toho tedy vážně lituji.
gRRRTY šel dílko ihned zkontrolovat a nic nedbal na mé varování, že: "K princeznám se nečuchá pane !"
Vodníček má měřítko 1:50 a autíčka 1:43, což jsou vzdálené podobná měřítka. Vodníček je totiž prcek prťavá. Skoro jako já
A sotva jsem se otočil zpátky, už mě tygr lovil Vodníčka.
Jo a takhle to vypadá rozebraný vodníček. Skoro 40 cm poctivé myší katastrofy. Kamarád mi slíbil vysílačku a přijímač. Zbývá dokoupit servo, baterku, regulátory, čerpadla a další drobnosti. Jenže to bude až budu také poslancem nebo zlodějem. Protože teď dostává přednost ve výškrabcích z mého rozpočtu materiál na stavbu druhé lodičky - polského Granita. Safra, ale s těmahle divnýma zálibama hned tak asi povolání nezměním. A víte, že mě to ani nemrzí? To se teda nezlobte, opravdu budu raději zítra zase stát před regálem v Delvitě a zadumaně si prohlížet kečup. Jo a kdo chce, tak ten si jednu podmínku OR v tomhle odstavci klidně může zaměnit za podmínku AND. Poslední dobou začínám mít pocit, že je to prašť jako uhoď.
Teď ovšem poděkování. Jirkovi Syrovátkovi, jeho knížce o lodních modelech a jeho neutuchajícímu nadšení při budování a shánění podkladů na další a další lodě. Watergeuse jsem začal stavět podle jeho knížky a pár relativně nekvalitních fotografií. Po zbudování nástaveb na mého Vodníčka mě ovšem Jirka převezl. Nelenil a odvážně nafotil v nevídaných detailech skutečnou loď. Váhal jsem, jestli vše co jsem do té chvíle udělal nezahodím a nezačnu od začátku. Nakonec jsem ovšem zbaběle rozhodl o dokončení Watergeuse ve snížené kvalitě detailů. Protože jsem se ovšem do Vodníčka zamiloval na první pohled, pro jistotu jsem si od Jirky koupil další trup. Až bude jednou čas (to říkám už drahná léta) udělám konečně vodníčka tak jak si to zaslouží. Znovu a pořádně.
Jo a ještě k těm fotkám. Pokud to jen trochu půjde, nikdy už nezačnu budovat loď bez pořádné fotografické dokumentace a alespoň jednoduchého plánku. Trochu jsem se obával původně jedné věci. A to toho, že detailní fotografie pořádně zbrzdí budování modelu. Je to naopak. Jestliže jsem dříve dlouhé minuty civěl na pár fotografií a přemýšlel, jak ta věc asi ve skutečnosti vypadá, teď je to jednodušší. V hlavě se mi vynoří matná vzpomínka : "Safra, dyť ten třetí šroubek zleva byl někde nafocenej" a tak se vrhnu do náhledů fotografií. Příslušnou fotografii vyhledám, hned vidím jak to ve skutečnosti vypadá. A je potom jen na mém šílenství a požadované míře zjednodušení zvolení metody výroby příslušného detailu.
Konkrétně u Vodníčka to bylo 200MB a tři stovky vysoce kvalitních fotek. Kdo nevěří ať tam běží a vřele doporučuji prohlédnout si Jirkův fotografický archív a pokud se rozhodnete do některé z nafocených lodiček jít - neváhejte a kupte si jeho CDéčko. Na Granita mám díky Jirkovi nyní 450 fotek v 330 MB. Kvalita dokumentace je na takové úrovni, že u Watergeuse jsem se před čtrnácti dny přistihl u toho, jak marně hledám ve fotodokumentaci instruktážní desku pod kormidelním kolem v originálu o rozměru bratru 30 x 30 cm. Teda abych byl upřímný tak jsem ji tam našel v celkovém záběru nejméně třikrát a její vzhled by se dal rekonstruovat. Ale safra jak to, že tady není jednou nafocená v detailu tak, abych ji jenom šoupnul do tiskárny a už ji nemusel upravovat Ne vážně, Jirko fotky jsou perfektní a znovu mockrát díky. To jsem jenom ukazoval kromě zásadní lidské vlastnosti (že s jídle roste chuť) na konkrétním případu, že kvalita vyhledávání a požadavků u jednotlivých detailů se v závislosti na vaší šílenosti může posunout o několik řádů výše. A správný "magor" může udělat skutečnou maketu. Budiž mu ovšem nebesa příznivě nakloněná. Protože ani po mnoha desítkách postavených plastikových letadélek jsem neměl nejmenší tušení o tom, jak je budování lodičky náročné. Teď už to tuším a klobouk dolů před každou skutečnou maketou lodi. Udělat vymakané letadélko je sice taky kopa práce, ale letadýlkáři nechť se na mě nezlobí - v porovnání s lodičkou je to dětská psina a navíc časově naprosto nenáročná. A těch podkladů, leptů, rezinů, obtisků a dalších doplňků který zhýčkaný národ letadýlkářů nalézá na pultech obchodů - o tom se lodnímu modeláři ani nezdá. Kdepak, udělat model lodičky, to je teprv řácký potlach a pořádná kanada
Na tomhle detailu jsou vidět dvě věci. Za prvé, že kvalita digitálu, který jsem dostal darovaný před mnoha roky (a zaplať pán bůh za to) je už mírně řečeno diskutabilní. A přesto že milostivě zamžil a rozostřil detaily je za druhé vidět další fakt. A to že vzhledem k měřítku je to hodně zfušovaná lodička. Ale co. Mě to baví a to tu snad jde především.
Tak a další záběr na detaily stavby. Jůůůůj, připomíná mi to dokonce jednu starou příhodu. Jak jednou kolega přivedl do práce malou dcerku o kterou se ten den musel starat. Posadil mi ji na klín (nebojte se nejsem pedofil, ale ono v sanitce vepředu jiné místo nezbývalo) Dcerka se otočila, zkoumavě se na mě zadívala a potom vynesla konečný verdikt : "Jůů, ty jsi ale ošklivý" - a bylo vymalováno. Takže Vodníčku : "Jůů, ty jsi ale ošklivý", ale nic si z toho nedělej, ty za to nemůžeš. Ptáš se, kdo teda sakra za to může ? Jak bych ti na to odpověděl. Toho pána ty určitě neznáš. Kdepak, ani od vidění. A teď, aby na mě to otcovství nikdo Vodníčkovi nepráskl. Kdepak. Zatloukat, zatloukat a zatloukat jak nás to ostatně učí doba a naše politická scéna. Ta musí nutně vycházet z toho, že prostý národ se skládá výlučně ze samých pitomečků a debilů. Jen tam vzadu vyjímka. Dva debilové vedle sebe Anebo naše pány vede k jejich pozoruhodné aroganci pevné přesvědčení, že cepy, sudlice a vidle již nejsou součástí běžné domáctnosti ? No, začínám mít chuť udělat dobrou investici a pořídit si je. A těm vidlím ale opravdu pořádně nabrousit špičky
A poslední důkaz, že nekecám o podřadné kvalitě zbudování vodníčka.. Ó hrůzo všech hrůz. Takhle by to tedy nešlo, kdepak jste soudruzi z NDR asi udělali chybu Snad se nám příští lodička alespoň trošku zlepší. První pokus je holt první pokus. No uvidíme. Ale jak už jsem jednou řekl. No co, co co. Hlavně, že mě to baví. Omlouvám se za mojí češtin, překlepy a skladbu vět. Koho to uráží, nechť to nečte a jde si uklidnit své zjitřené nervy k Jiráskovi. Rovněž se omlouvám za výlevy nepatřící k modelářství, ale promiňte - čeho je moc toho je příliš. No a pokud bude webmaster chtít, tak na dálku zdravím MONAKO a všechny příznivce lodního modelářství. Pěkný den a alespoň jednou do roka nějakou novou lodičku přeje všem "Myší lodní dok"   A pro dnešek (to jsem se tu zase safra rozkecal) už dost a HOWGH.

Michal