Snowberry

aneb jak postavit skutečnou Snowberry a nedopadnout jako Naděžda Ivánovna se šicím strojem.

15.1.2005

   Přestože v modelářském tisku ji ž v roce 1999 vyšel o tomto kitu článek, chtěl bych se podělit o své poznatky a zkušenosti z její stavby s ostatními. Hlavním důvodem je dovětek titulu tohoto článku.

   Poprvé jsem se s tímto kitem setkal na Evropské výstavě lodních modelů sekce C, kterou jsme pořádali v roce u nás v Kroměříži. Popravdě řečeno, mne tehdy šedá vojenská a dost hrubá stavebnice moc nezaujala. Pak ale na řadu přišla třída F4 v sekci rádiem řízených maket (NS) a bylo potřeba něco sehnat a postavit. Nejdříve to byla lahůdka v podobě torpédového člunu PT 15 od firmy Tamiya, potom horror se stavbou a zprovozněním Arcony od Revellu a následné zařeknutí, že nikdy více. Pak ale bylo potřeba obdarovat dítě něčím k Vánocům a tak jsem po velkém boji opět zapomněl všechna předsevzetí a zkušenosti a zakoupil jeden kus kitu kanadské korvety Snowberry od firmy Revell. Cena za tak velkou škatuli nebyla vysoká a obrázek na víku celkem lákavý. (Ten největší, fotodokumentaci taky na přebalu jsem raději nevzal na vědomí.) Po Ježíškově odchodu jsme krabici rozbalili a začali studovat obsah. První dojmy byly dost skličující.

Dokumentace - velmi bídná. Pouze návod na sestavení a kamufláž modelu.
Obtisky - tradičně pěkné a umožňující stavbu ve dvou variantách.
Vlastní výlisky - Několik pěkně plných licích rámečků, ale ta kvalita! Při podrobnějším pohledu bylo jasné, že se opět jedná o kit zhotovený z pěkně staré formy stejně jako v případě Arcony. No, ale zase na druhou stranu, nekupte to za ty peníze. Zběžná kontrola úplnosti dopadla dobře.
Něco na víc – vůbec nic, ani přípravky pro motorizaci a RC soupravu.

   Kluk celý žhavý do tvůrčí práce chtěl začít lepit už pod stromečkem, ale nakonec se nechal přesvědčit, že je potřeba nejdříve sehnat trochu lepší dokumentaci. Jsme totiž maketáři a Snowberry jsme plánovali jako novinku na MS v Polské Ilavě. (2001)

   Nejdříve jsem doma prošel dostupnou literaturu a časopisy, nic moc. V anglickém Marine modelling internatonal sice vyšel pěkný seriál o korvetách, ale Snowberry a ani tady nebyla. Tak přišel na řadu internet. Odkazů spousta, obrázky, ale opět o Snowberry jako šafránu. Souběžně jsem se snažil sehnat některou z publikací o korvetách, které vyšly v zahraničí, ale marně. Až nakonec pomohli kamarádi modeláři. Něco sehnal Jirka Voráček, ale to hlavní, kopie dvou publikací mi poskytl Mirek Miarků z Polska.

   V té době jsme už ovšem byli v plné práci a stavěli o sto šest. Dnes toho lituji, jiným radím aby si nejdříve sehnali důkladné podklady a potom až se dali do stavby makety, ale sám to občas nedodržím.

   O co jde. Jako maketáři jsme se rozhodli, že postavíme model co nejvěrnější. (Proto to shánění dodatečných podkladů.) Ale než jsme vše potřebné dalo dohromady, tlačil nás čas a museli jsme se dát do stavby. No a potom už některé „kopance“ nešlo moc opravit. Věc se má totiž tak. Kdysi dávno firma MATCHBOX zhotovila kit korvety H.M.S.BLUEBELL. Chvilku ji produkovala a pak přešla na trochu odlišný sortiment. No a formu zakoupila firma Revell, vybrousila na licích rámečcích jméno původního výrobce, předělala trochu stavební návod a vytiskla nové obtisky. Vše strčila do nové krabice a kit Snowberry byl na světě. Za zmínku stojí cenový vývoj v Anglii. Původní kit od Matchboxu prodávali za 20 liber. Nyní v produkci Revellu stojí již 60 liber. Tato skutečnost je kritizována i modeláři v Anglii. Mají totiž doposud podstatně lepší srovnávací podmínky než my.

   Pozor, teď se nechci nikoho dotknout. Kdo tento kit postaví podle stavebního návodu, tedy tzv. „z krabičky“ dopadne jak v titulku zmiňovaná Naděžda Ivánovna. Ta celý život dělala v moskevské továrně na šicí stroje. A protože na nový stroj neměla dost peněz, nosila si poctivě domů jednotlivé součástky. Když je měla všechny pohromadě a začala je skládat, tak ať se snažila sebevíc, vždy ji doma vznikl lehký kulomet. Stejně tak dopadne modelář, který staví Snowberry, případně Saucy z krabičky. Ať je kit postavený sebelépe, jde vždy o dost volnou fantazii tvůrců stavebnice. Stačí jen porovnat nákres na obalu. I ten je věrnější než výlisky. Aby možnost postavit Snowberry z této stavebnice co nejvěrněji mělo více modelářů, pokusím se trochu poradit.

   Při studiu mně dostupných materiálů jsem měl k dispozici fotografie ze tří období existence této korvety. Prvá, dost početná je z roku 1942, druhá z května 1943 a ta poslední z konce války. Tady je nutno se rozhodnout ke kterému období se přikloníte. Já jsem si zvolil květen 1943. Protože podle mne z toho se to co je ve stavebnici, je možno použít nejvíce dílů právě pro tuto verzi. Fotografie představují Snowberry vyplouvající z přístavu Charleston, South Carolina, USA.

Trup

   Je nutno slepit ze 4 kusů. Slepte nejdříve každou polovinu a to tak, aby vám navazovaly jednotlivé pláty obšívky. Osobně jsem musel spoje trochu vypodložit kousky tabulek a i potom jsem hodně tmelil a brousil hlavně na spodní straně. Při lepení obou takto vzniklých polovin je možno použít nachystané rozpěrky. Doporučuji ale raději vlepit 3 a více kusů žeber, které dále poslouží jako motorová přepážka atd. Žebra jsem vyrobil opět ze silnější tabulky (2 mm). Veškeré lepení jsem páchal normální Agamou a občas některé drobnosti prstolepem.

   Důležité je veškeré spoje v trupu důkladně zalít lepidlem a zajistit tak vodotěsnost trupu
a pevnost spojů. Po zalepení paluby se do některých prostorů již nedostanete. Již nyní je potřeba uvažovat o zbarvení. Je sice podrobně popsáno v návodu, ale ne všechny odstíny jsou dostupné. Je dobré si z internetu stáhnout a pokud možno vytisknout barevné schéma od Boba Pearsona. Barvy jsou zde podstatně světlejší a při srovnání i s černobílými fotografiemi daleko přirozenější, než jaké vám vyjdou při dodržení směsných poměrů v návodu. (Nesouhlasí zde jen nátěr ponořené části trupu, který je na internetu červený.) Pokud možno použijte barvy „satin“ . Já jsem sáhl po humbrolkách. Finiš trupu je ještě satinovým lakem - na nalepené obtisky!! Obtisky označující ponor je nutno oproti návodu posunout nahoru a část na černém trupu přetřít bílou barvou. Černá čísla na černém trupu jaksi nejdou.

   Nyní pokud již máte vlepeno pouzdro hřídele, volně vložte veškerou elektrickou výbavu
a napusťte si vanu. Trup dovažte na stanovený ponor olovem a jednotlivá závaží vlepte napevno. Velkou péči věnujte instalaci a odzkoušení funkce kormidla. Po zalepení paluby, se k němu již nedostanete.

Paluba

   Dalším krokem je uzavření trupu palubou. Zde je nutno již přistoupit k úpravám Původní paluba má dřevěné desky naznačené na celé ploše. Z výkresů a fotografií je ale vidět, že dřevěná paluba byla na většině plochy odstraněna. Kde jsem ponechal původní palubu ukazují některé fotografie. Kde není, tam jsem vybrousil palubu do hladka a namaloval protiskluzové chodníky - je možno použít schéma z návodu. Vcelku odpovídá literatuře. Paluba je dělena na tři části. Na přídi u kotevního vrátku není na škodu vlepit nejdříve dvě vytvarované trubky, které nahradí neexistující kotevní skluzy. (Jinak by vám do trupu třeba zatékalo) Dobré je taky podlepit spoj v prostoru vlnolamu. Nyní již byste měli mít vcelku jasno, jak velkou část nástavby budete mít snímací (přístup do lodi). Kde nebude nástavba napevno přilepena, olemujte otvor minimálně 1 cm vysokým límcem třeba zase z tabulky.

   Výztuž zadního bortu je ve stavebnici naznačena neforemnými trámky. Daleko lépe bude vypadat pokud je nahradíte L profilem odpovídající síly a tvaru. Já jsem použil hliníkový plech. Nezapomeňte vytmelit různé montážní otvory v horní hraně této části bortu. Jsou zcela zbytečné.

No a teď to nejtěžší - nástavby a ostatní drobotina

Kotevní vrátek

   Tvarově odpovídá originálu, je ale hrubý. Neuškodí proto si pohrát a vytvarovat bubny lanového navijáku a trochu upravit i vedení kotevních řetězů. Můžete také doplnit brzdy, ovládací kola, plechový kryt ozubených kol a samozřejmostí by měly být nové řetězy s příčkou.

Lanové bubny

   Použijte pouze držáky (díly č. H 13), které mírně odtučněte a nalepte chybějící výztuhy. Bubny udělejte raději nové - tenké a děrované. Podle fotografie je ten na pravoboku u vlnolamu o polovinu užší než ten na levoboku. Pár montážních otvorů který zbude na pravoboku zamaskujete smotaným lanem. Pokud byste měli chuť , udělejte si ještě jeden úzký buben s lanem a použijete jej v zadní části nástavby.

102 mm kanón 4 inch Mark XIX Gun

   Zde je nutno nejdříve upravit hlaveň děla. To co je na jejím konci není zesílení, ale má to být plátěná krytka. Vypadá velmi nevěrohodně a proto ji odstraňte - ale nezkracujte hlaveň! Dále doplňte kola pro nastavení náměru a odměru děla a zaměřovače.
Budka děla na horním zadním okraji má malý stojáček - asi pod úhlem 45 - 50 stupňů. Pěkně vydá když otevřete průzory v budce.

Plošina děla

   Její podlaha nebyla určitě hladká. Na fotografiích jsou vidět navařené pruty, nebo plocháč jako opora pro nohy. Nalepte je pěkně dokola tam, kde statní dělostřelci šlapali při otáčení dělem. Taky omezovač odměru hlavně má špatný tvar a velikost. Na plošině jsou dále umístěny granáty do děla. Výlisek působí přímo odpudivě. Naohýbejte z tenkého plechu v přípravku nové držáky a z měděného drátu průměru 1,5 mm udělejte nové granáty. Ještě je na fotografiích vidět nějakou skříňku, ta je ale pro nedostatek podkladů výsledkem kvalifikovaného odhadu. Půdorysně shodná, ale asi o 1/3 vyšší skříň stojí na levoboku těsně o plošiny.

Ventilátory u plošiny děla

   Původní ventilátory z kitu (G 33) nahraďte novými. Dva stojí na pravoboku a třetí na levoboku. Drobné odvětrání v koutě vlnolamu na levoboku je přemístěte za tento vlnolam asi 3 mm dozadu. Za plošinou děla se nachází řada skříní, z nichž nejkrajnější na levoboku sloužila patrně jen jako průchod (díl č. 50). V květnu 43 již na fotografiích není. Neudělejte stejnou chybu jako já a nelepte ji tam. Špatně se potom odstraňuje.

Vrhač hlubinných min Hedgehog MARK III

   Značně schématický výlisek je možno podle nákresu z některé z publikací dotvořit takřka k dokonalosti - DOPORUČUJI. Zůstaneme ještě na pravoboku, kde je z fotografií patrný otvor v bočním vlnolamu a za ním dvojitý úvazník. Ten musíte vyrobit celý sami podle vzoru ze stavebnice.

Pomocné jeřábky

   Všechny podstavce jeřábků jsou děrované - stačí vzít jehlový pilník. Koncovou „bambulku“ na rameni nahraďte drátěným očkem, do kterého potom zavěste kladku. Další kladka je na napnutém lanu, které zakončete uzlem na háčku, který vlepíte do podstavce.
Poznámka - všechna přírodní lana by měla mít barvu konopí, či sisalu. Obdobně doplňte kladkami a lany jeřábky u vrhačů hlubinných pum na zadní nástavně.

Boční vrhače hlubinných pum

   Tyto doporučuji zcela přepracovat. Nezapomeňte zatmelit - zamaskovat otvor pro třetí pár vrhačů. Ten, co je neblíže přídi. Taky hlubinné pumy předělejte. Odstraňte vedení na jejich konci a nalepte podstatně delší a silnější „dřík“ který se zasouval do vrhače. Dobře poslouží třeba tyčinka od lízátka. Délku dříku snadno odvodíte z fotek. Sahá dost nad polovinu nástavby. Do zadních skluzů budete muset pumy udělat zcela nové. Stačí papírové válečky na konci zaslepené třeba kolečkem opět z tabulky.

Akustické bóje (díl č. 169 – K 45)

   Byl jsem poučen, že to co je na zadních skluzech hlubinných pum jsou akustické bóje, které korveta vlekla za sebou na laně. Proto je dobré do nich při spodním dnu vyvrtat dvě řady otvorů a naznačit jejich uchycení drátěným lankem do vaničky položené na skluzu. Ve skutečnosti ta vanička ovšem opět byla konstrukce z plocháče. (Jako předloha velmi dobře poslouží foto. korvety HMCS Sackville)

   No a začneme se pomalu vracet zpět k hlavní nástavbě. V zadní nástavbě je možno vyvrtat v zadní polovině ještě jedno kulaté okénko na pravoboku. Jinak na fotkách z roku 42 jsou vidět požární kohouty a držáky hadic. Na těch ze 43 již tak jasně nejsou patrny a proto to nechávám na vašem zvážení - ale podle mne tam určitě byly.

Odvětrání podpalubí – větráky (díly 97 – 100 a 113 – 116)
   Po pečlivém slepení nezapomeňte podstatně ztenčit stěnu těchto „fajek“ Byly a jsou pouze z obyčejného plechu. V měřítku 1:72 tedy skoro nic. Na těch větších u komínu můžete naznačit na horní objímce dělící rovinu a ozubení, které sloužilo k jejich natáčení.

Protiletadlový kanón – British 2 Pounder Qf Mark VIII / Canadian Built 2 Pounder
Na zadní nástavbě se ještě nachází vyvýšený, kulatý palpost. Ten je taky dost odlišný. Největší chyba je vlez u nábojové schránky. Z fotek je jasně vidět, že plechová zástěna je v jednom kuse, nepřerušovaná. Dovnitř se lezlo minimálně dvěmi železnými žebříky. Také horní okraj zástěny má nanýtovaný pěkný „rantl“ (Stačí nalepit opět mezikruží z tabulky.) Horší je již zaslepení výše zmíněného otvoru - což já bohužel nemám. Ale poradím - udělejte tento kus celý znovu. Vyplatí se to. Na nábojové schránce je odvětrání a nějaká krabice. Dále na její vrchní straně je připevněno kotvení anténního systému. V námi stavěné variantě je naštěstí už konstruováno jinak. Vedou sem jen dvě antény a držáky jsou uchyceny na přední straně a jsou dostatečně robustní.

   Zcela je opomenuto zadní poziční světlo - bílé a upevněné pod okrajem zástěny. (Na internetu je nádherná fotka) Taky si můžete vyhrát se dvěmi kusy přileb upevněných tamtéž.
   Samotný kanón je víc než odfláknutý. Opět je nejlepší ho zcela předělat a doplnit.
Pancéřový kryt má v originále dost odlišný tvar a je dělený. Dále tělo kanónu je příliš krátké, nevejde vám tam závěr, chybí ovládání, zaměřovače, podlaha pro obsluhu atd. (Pěkné fotky jsou na internetu - HMCS Sackville)

Protiletadlové dvojkulomety - 303“ Lewis light machine gun mark III - dodělejte dřevěné pažby a dost obruste pancéřování. Upevněte je do klidové polohy. Hlavně kolmo na palubu a pažby jsou dole. Koho to baví, může doplnit zaměřovače.

Stožár - pod hlídkovým košem udělejte lepší poziční světlo. Na ráhně stožáru je potřeba doplnit 4 ks kladek a pomocná - ocelová lanka - patrně vyztužení.(obr. 8) Kam vedou ze stožáru lana, je opravdová záhada. V literatuře je několik variant, ale u Snowberry si to budete muset „přijatelně vymyslet“. Měl jsem pravítko a podle slabě viditelných linií lan a antén jsem odhadoval začátek a konec. Napínáky jsem odflinkl - pouhým ohnutým měděným drátkem. Pozor, něco jsou lana a něco antény. Z antén vedou svody. Signální lanoví je upevněno přímo na stožáru a potom na vnitřní straně kapitánského můstku.

Můstek - pozor kromě přední patrně ocelové budky je celý chráněn plátěnou zástěnou. Pokud se vám podaří nahradit dost nevzhledný plast ve stavebnici třeba plátnem, dostanete špičkový model. Všimněte si rozmístění protistřepinové ochrany, je v předu a na obou bocích. Vepředu zato chybí „ptačí budky“ před Oerlikony. Sklo kolem můstku by měla být do písmene U a ne jen v rovné linii. Tabulky jsou pouze zasazeny shora, zcela chybí horní rám.
Kompas je mosazný, levá koule červená a pravá zelená. Druhý kompas je tmavě šedý. Potrubí pro dorozumívání je zakončeno v nerezu a má ucpávku na řetízku.
Oba původní 20 mm Oerlikony jsem vyhodil a pravý nahradil dokonalým výliskem z jiné stavebnice a místo levého jsem nechal jen montážní plošinu se šrouby pro uchycení kanónu. (Nepodařilo se mi zjistit výrobce jednohlavňového Oerlikonu v potřebném měřítku, proto jen jeden)
Ve stavebnici v zadní části můstku stojí anténa (díl č. 72), tu je nutno nahradit odvětráním - elektrickým ventilátorem. Zrovna tak doporučuji předělat anténu (díl č. 79) na přední stěně můstku. Stačí nahradit svislé prvky drátem.
Není na škodu vyměnit i tři podpěry můstku. Původní jsou moc silné.

Světlomety – jsou celkem čtyři. Dva hledáčky a dva signální (20“ Searchlight Projector Mark IV) Opět musím doporučit ty co jsou ve stavebnici vyhodit a udělat zcela nové. Cokoliv bude lepší, než to co dodává Revell.

Radar - aby toho nebylo málo, ani kryt radaru neodpovídá skutečnosti. Opět udělejte raději nový (obr. 9). Plechový ochoz kolem je dírkovaný. Do věže vedou z pravoboku pěkné dveře a panty udělejte tak, aby se dveře otvíraly k přídi. Odvětrání radaru v roce 43 je jednou silnější ohnutou trubkou.

Záchranné čluny a vory – čluny je dobré vybavit dřevěnými vesly a doplnit kladky a lana ke spouštění. Dále tady chybí patrně korkový, nebo dřevěný válec jehož středem prochází dlouhá tyč. Složil k podložení člunu při spouštění na vodu. Toto zařízení je dobře patrno na všech fotografiích. Dobré je posunout podstavce záchranných člunů tak, aby spouštěcí jeřábky byly kolmo na podélnou osu člunu.
Přední dvojice záchranných vorů je OK, ale tu zadní je potřeba nahradit obdélníkovými vory se skosenými rohy. Opět dobře patrno na fotografiích.
A snad už poslední věc v tomto prostoru – schůdky ze snížené zádi na příď vedou na plošinu předních vorů, ne až k záchranným člunům, jak je vyznačeno v návodu.

Zábradlí - tu největší lahůdku jsem si nechal na konec. Pokud použijete sloupky a jakoby zábradlí ze stavebnice dost lodi ublížíte. Na všech detailních fotkách (Sackville) je vidět patrně válcované a potom provrtané sloupky se dvěmi kuličkami, kterými prochází tu lano, onde trubka. Co s tím? Pokud jste majetní, kupte si třeba i u nás průmyslně vyráběné sloupky bratru jeden asi něco okolo 8 – 10 Kč. To podle toho obchodníka, který Vám je prodá. Pokud na ně nemáte jako já, skočte do prodejny spojovacího materiálu a kupte si závlačky. Nejlépe mosazné, průměr 0,8 mm a co nejdelší. Pozor, musí mít kulatou hlavu. Já jsem nejdříve sehnal železné a s trojúhelníkovou hlavou. S tou ale už nic neuděláte. No a potom vezmete upravené ploché kleště, nejlépe dvoje a pomocí trnu o síle zamýšleného otvoru tvarujete sloupky (jako trn jsem použil obyčejné špendlíky). Je jich ale otřesně moc. Určitě stovka. Nebojte, za chvilku získáte ten pravý grif a už to půjde samo. Výsledek ale stojí za to.

Lana a zábradlí - nejdříve lana a lanové zábradlí. Je na přídi a na předním palpostu 102 mm kanónu. Aby lano vypadalo i po natření pěkně hladce a nebylo chlupaté, musíte nejlépe mezi palcem a ukazováčkem slinami naředit Herkules, nebo podobné disperzní lepidlo. Pak už jen stačí lano odpovídající síly mezi těmito dvěma prsty protáhnout a nechat uschnout.
Na silnější lana, kterých se vždy na všech lodích povaluje spousta, používám pletenou šňůru na chytání štik.
Zábradlí mám z měděného drátu, zalepeného po jednotlivých dílech do otvorů ve sloupcích. Neveďte zábradlí po vnější nebo vnitřní straně sloupků jak je naznačeno v návodu. Není to pěkné.

Závěr

   Závěrem už jen krátce k pohonu a jízdním vlastnostem.. Pokud stavíte maketu, stačí použít elektromotor řady 400. Pokud jej dáte s originálním šroubem napřímo, bude to chtít trochu větší kapacitu baterek. Já jsem zastánce převodovek. Zde jsem použil Horsta asi 1:2,3 (už přesně nevím) a s pěti 1,1 Ah články Snowberry vydrží 30 minut modelové jízdy. Motor se nehřeje. Což není možno říci v případě přímého náhonu. No a pokud někdo touží po odstřikující vodě od přídě, může šáhnout po opravdu výkonném motoru. Ale jen tak na okraj - maximální rychlost těchto korvet byla 16 uzlů. Ani s regulátorem jsem nedělal žádné cavyky a vzal jsem obyčejný, ale spolehlivý Hitec SP-610 RF Má oproti všem ostatním jednu výhodu. Chodí naprosto spolehlivě dopředu i dozadu a neutrál je skutečně jen v jednom bodu. To oceníte hlavně při zajíždění do doku, kde je možno docílit tak minimálních otáček, že je vidět pomalu se převalující šroub.
Pokud budete couvat (a to maketa musí umět) má model tendenci uhýbat zádí doleva. Chce to buď šikovné ruce na kniplu, nebo použít starý československý šroub Modela o průměru 40 mm a je po starostech. Model couvá naprosto rovně.
Teď už vám bude zbývat jen udělat pěknou přepravní bednu a na jaře vyrazit k vodě. Nejlépe někam mezi ostatní maketáře ať se máte komu pochlubit a s kým to probrat.
Hodně úspěchů při stavbě HMSC Snowberry.

Odkazy

http://www.naval-museum.mb.ca/snowberry
http://www.cyber-heritage.co.uk/canada/can.htm

další získáte, když třeba v google.com zadáte : FLOWER CLASS CORVETTES

Literatura

FLOWER CLASS CORVETTES – Antony Preston and Alan Raven
WARSHIP PERSPECTIVES
Flower Class Corvettes In World War Two – John Lambert

Ivan Grňa