Jak soutěž lodních modelů vidí rozhodčí

4.5.2005

 

   Vyhecován Kebou a taky z toho důvodu, že jsem doposud nezvládl odpověď pro „SH„ píši následující řádky o soutěži v Polsku (XI. mezinárodní mistrovství Slazska v Rudě Slazské), ale hlavně o rozhodčích obecně.


   Uvedu to jedním příslovím „ Jeden o voze a druhý o koze“ (Pro nezasvěcené doporučuji prostudovat diskuzi na http://www.mojehobby.cz). Celou dobu co tady "hnojím rozumem" se pokouším ty „nesoutěživé“ modeláře přesvědčit aby soutěžili, že je to přeci trochu lepší než jen volné ježdění. Do toho se občas někdo ozve a tvrdí, že nesoutěží, protože soutěže pořádané pod hlavičkou „ČMČR – KLoM ČR“ jsou zmanipulované, rozhodčí neobjektivní a místní modelářská mafie nepřeje přespolním. Pokud čtete RCM nebo RCR – obdobné názory jsou i mezi letadýlkáři a autíčkáři.


   Jsem více jak deset let mezinárodním rozhodčím Klubu lodních modelářů České republiky, sekcí NS a C s klasifikací „A“, tedy s tou druhou nejvyšší. A také jako jeden z té menší skupiny mezinárodních rozhodčích stavím makety a dokonce s nimi soutěžím.
Vždy jsem Vás zval na soutěže „dospěláků“. Tedy ne na ty, kterých se s omladinou zúčastňuje Třinec. Dětské soutěže mne přestaly zajímat v době, kdy kluk dosáhl věku juniorů. Ale i tady jsem se snažil prosadit dodržování pravidel. Jaksi už to mám v povaze.

 

   Nesnáším hodnocení stavby či jízdy ve stylu „No on je ještě mladý, tak mu to uznáme, abychom ho neotrávili“ A stejně se tak chovám na soutěžích na které Vás zvu.
Minulý víkend, kdy vy jste byli někde v okolí Prahy či na Srpku, jsem pracoval nejdříve jako vedoucí komise rozhodčích pro hodnocení stavby maket. Po ohodnocení stavby jsem plynule přešel na plato a posuzoval jízdy. Asi s usmějete, či spíše ušklíbnete nad výrazem „pracoval“. Ale zkuste si obodovat skoro 90 modelů a pak do večera nastavovat šířku doku, dívat se na průjezd jednotlivými brankami a hlavně organizovat dění kolem.(on totiž ne jen Svaťa či Miloš reptá proti výrokům rozhodčích, je to v podstatě mezinárodně rozšířená zábava poloviny soutěžících v jakémkoliv odvětví.) No a příští den hned od rána znovu plato. Potom si ještě musím sehnat někoho na vystřídání, protože si chci také zajezdit, když už jsem vážil tu cestu.

 

závodní plato s dokem


   Tentokrát se jednalo již o XI. ročník mezinárodního mistrovství a pohár starosty Rudy Slazské. Prostředí bylo víc než příjemné. Pěkná nádrž uprostřed listnatých lesů, ovšem díky asfatce a cyklotrasám dostupná domorodému obyvatelstvu. A že ho tam v sobotu i v neděli bylo! Snad to dělala ta restaurace s příjemným majitelem a hezkou obsluhou.

 

Z XI. ročníku poháru starosty Rudy Slazské


   Pětičlenná komise (3x PL + 2x ČR) hodnotila celkem 87 modelů od 68 soutěžících. Nejdříve jsem si modely seskládali podle jednotlivých tříd a v třídách podle typu lodi (stejné modely vedle sebe). Následovalo individuální hodnocení celé třídy. No a potom si sednete k jednomu stolu a hodnotitel sekretáři komise (pokud je, tady jen mně) nahlásí své hodnocení. Každý člen komise má své číslo 1 – 5, takže na výsledkové listině je vidět kolik kdo komu dal. Pokud se jednotlivá hodnocení rozcházejí o více jak 10 bodů, vedoucí se ptá na důvody. Jestli bodovači trvají na svém, jde celá komise znovu k modelu a domlouvá se. Musím ale upozornit, že nehodnotí se model jen tak podle oka, ale jsou předepsaná kritéria – celkový dojem, kvalita dokumentace, shodnost s dokumentací, provedení a kolik za které dát maximálně bodů. Celkem můžete rozdělit 100 bodů. Pak se nejvyšší a nejnižší hodnocení škrtne a spočítá průměr. Při hodnocení modelu musí být přítomen stavitel, nebo jeho zástupce.

 


   Po obodování se jde na vodu, tou dobou už bývají odjeté F 4A, zde se stavba nehodnotí. Jízda – soutěžící a vedoucí startoviště stojí na platě které by mělo být minimálně 2 metry dlouhé. Před sebou máte dok, kde nastavujete šířku modelu + 20 cm. Což znamená sehnout se, přiložit metr a točit klikou. Jezdí většinou dva soutěžící najednou a to je ještě musíte uhlídat. Málokdo sám od sebe oznámí dotek, či minutí branky. Není tedy divu, že se všichni na plato "hrnou a chtějí pískat".


   Teď ještě pár poznámek k hodnocení stavby. Nejdříve si prohlédnu všechny modely ve třídě a rozdělím si je na ty „jedlé a ostatní“. No a pak to vezmu podrobně z blízka a podle jednotlivých kritérií. V každém případě rozlišuji mezi čistě a nečistě zpracovaným modelem, dále mezi jednoduchým a chlupatým modelem, nakonec se dívám na shodnost s plánem a kolik těch podkladů vůbec je.

 

Vlevo model lodi Kapitán Poince, vpravo HEL 102


   Vezměte si třeba Kapitána Poince a HEL 102. Oba jsou čistě postavené, plány jednoduché, ale doplněné bohatou fotodokumentací. První je vyloženě chlupatý, druhý na první pohled vypadá trochu prázdně (chybí lana, antény atd.). Dost by také pomohlo menší měřítko. Maketa by pak působila zaplněnějším dojmem. Toto je ale problém jednodušších, jedno maximálně dvoupapírových plánů (takové většinou dostanete koupit na webu) a ne právě nejšťastněji zvolených měřítek. Pokud ještě přirovnáte torpédový člun NDR V-11, tak vidíte že i taková malá loď může být plná detailů.

 

Torpédový člun NDR V-11 při přistání v doku


Dále k nové maketě Kapitán Poinc. Je to opravdu macek plný detailů, ze dvou metrů perfektní. Pokud se ale podíváte blíže, uvidíte stopy štětce, spíše štětky, roztřesené linky kolem rámů oken atd. To je ovšem taky potřeba ohodnotit. Pak to vše sečtete a vyjde vám nějaká bodová hodnota modelu. Pokud je stavitel přítomnem, proberete s ním své připomínky (za celou komisi) a případně si necháte vysvětlit nejasnosti. Pokud není, tak se hodnocení dozví až z informační tabule a hned se na vás vrhne s protesty. To je ale již pozdě, proti hodnocení stavby nejde podat protest.

 

Kapitán Poinc - detail jeřábu a noční osvětlení modelu


   No a pak je potřeba ještě dobře zajet. Pokud neznáte pravidla a nesoustředíte se na jízdu, můžete nachystat kupu trestných bodů. Stačí vjet do trojúhelníku bez oznámení startu. Vrcholová branka není věcí cviku, ale prostorového vidění a odhadu. Taky pravá devítka, pokud si nenadjedete, vás může zaskočit. A k couvání? I na oleji mají některé problém a nemusí to být zrovna jednošroubový model. Právě v sobotu můj konkurent z PL soutěžící taky s pěkně postavenou St. Canute (z krabičky) nedokázal procouvat předposlední branku. Spolehl se na šroub ze stavebnice a ten bohužel necouvá. Posledním oříškem je dok. Vjedete, zastavíte, dáte ruce z kriplů, zavoláte „stop“, model je tři vteřiny v klidu a máte to za sebou. Jednoduché, ne? Občas ale fouká vítr a voda teče, i ta stojatá, potvora. Proto je dobré přistávat proti větru, případně proudu. Většina ale umí přistát jen z pravé strany, nevím proč. Taky je dobré upevnit různá ráhna a jiné pohyblivé části které přesahují obrys lodi., či dát pozor na převisy paluby. Pokud něco z uvedeného při přistání přesáhne některou stranu doku, máte hned pět bodů v háji. Také stojí za to trochu potrénovat. Podívat se na kterou stranu se vám stáčí záď modelu při zpátečce. To pak je dobré dát na tu stranu maximální výchylku a pomalu, někdy taky rychle zastavit, modlit se a čekat jak to dopadne a co vám rozhodčí řekne.

 

Ivankap ověnčený medailemi


   Ostatně nebuďte líní a přijeďte již v sobotu 7. května do Oseku u Duchova. To bud stát na platě a dělat si spoustu "nepřátel". Nebo již v pátek a podívejte se na to hodnocení. Ale i v dalších týdnech se jezdí.


Zdraví Vás

Ivankap