Pouštění

Až se lodních modelářů jaro zeptá co jste dělali v zimě, tak asi většina z nás bude mít spoustu odpovědí co všechno jsme udělali nového, co jsme vylepšili atd... Protože v sobotu bylo hezky a táhlo nás to ven, vzal jsem svoji oblíbenou loď a vyrazili jsme k vodě. Když jsme se pak vraceli domů, bylo mi jasné, že na jednu "jarní" otázku jsem odpověděl naprosto nedostatečně a něco důležitého jsem opomněl.

Sluníčko svítilo, bylo příjemně a doma padlo rozhodnutí, že se pojedeme podívat na okraj Prahy na "Šeberák", kde je přírodní koupaliště a kde v okolí jsou rybníky. Takže vhodná vodní plocha na pouštění lodě se určitě najde. Foukal trochu vítr, ale s tím jsem si moc hlavu nelámal. Abercrombie měl "nabito" a alespoň pořádně prověřím jeho stabilitu - říkal jsem si. Na "Šeberáku" byly takové vlny, že po pěti minutách byla celá příď několikrát zcela zalita vodou. Do trupu ale nepronikla. Raději jsme se rozhodli zajet jinam. Nedaleko byla obec Hrnčíře, kde je krásný Mlýnský rybník. Místečko ideální a netušené malé drama mohlo začít...

	Moje vlajková loď šla brzy na hladinu a už jsem se těšil jak si zajezdím...
	...hned začaly manévry na klidné hladině v závětří. Loď jezdila hezky svižně...
	...kousek dál od břehu byla hladina mírně zčeřená, ale pořád pohodička...
	...jenže náhle poklesla rychlost a než jsem se nadál loď se zastavila. Náš syn Honza který mě nabádal, abych loď uvázal na vlasec se začal potutelně usmívat. Když ale viděl, že se loď opravdu nehýbe, nabídl se, že pro ni vleze. Naštěstí to neudělal. Manželka vše fotila...
	...než jsme stačili vymyslet co podnikneme, dostala se loď do oblasti působní větru a ...

	...loď začala mizet v dáli...
	Smutně jsme sledovali jak Abercrombie odplouvá. Jedinou nadějí na záchranu lodě byl vítr. Současně mohl být také její zkázou. Loď už šla ve vlnách jen obtížně rozeznat a nepomohl ani ZOOM fotoaparátu. Objeli jsme rybník a pozorovali s vlnami bojujícího Abercrombieho. Chvílemi to vypadalo, že už je na boku a že nabírá vodu. Byl jsem již smířený s jeho ztrátou a manželka se synem mě utěšovali...

	Jenže asi po dvaceti minutách se začala situace rychle měnit. Loď se začala rychle přibližovat a bylo zřejmé, že se sice na vlnách hódně pohupuje, ale zatím pluje. Jen aby nepřestalo foukat! Během pěti minut byla u břehu. Nastal ale druhý problém. Honza si všiml, že poměrně vysoký břeh je podemletý a že musíme zabránit tomu, aby se loď dostala pod něj. Naštěstí suchých větví bylo v okolí dost.
	Konečně ! Sice jsem musel na břicho, ale svoji milovanou lodičku jsme opět držel ve své ruce....
	Než jsem si oblékl bundu, Honza zkontroloval, že se žádná voda do lodě nedostala...
	...rychlá kontrola - je to k nevíře, ale všechno je v pořádku....
	...a ještě "cílové" foto a jede se kafčo!

Jaké plyne ponaučení z této malé fotoreportáže ? Až se jaro zeptá co jste dělali v zimě, tak si dejte pozor na to, aby jste mohli odpovědět, že jste si pořádně připravili akumulátory !

Nakonec bych chtěl poděkovat své manželce a Honzovi, kteří trpělivě snášeli mé utrpení a fotili. Fotky nejsou nejkvalitnější, protože vzhledem k situaci nikdo neměl myšlenky na to správně nastavit fotoaparát.