Deník ze stavby Pilota 24

předchozí části, část: 10, 11, 12, 13, 14, následující části

 

10.část

 
V návodu doporučují nařezat přední zábradlí na díly a ty potom slepit do oblouku. Podařilo se mi je pouze naříznout americkou pilkou a s pomocí kleští opatrně nalomit do požadovaného tvaru.
Protože styčná plocha je úzká, lepil jsem epoxidem.
Dlouho jsem mudroval, jak vyrobit okenní rámečky, protože vystřihnout a nalepit je z papíru (jak je uvedeno v návodu) se mi nelíbilo.
Nakonec jsem koupil dvacítku mosazných podložek a nasázel do nich šrouby pomocí důlčíku. Nejlepší byly ty poslední, kdy byl důlčík trošku otupený a důlky potom byly takové věrohodnější.
V pozadí je kousek formy na vidličky, který mi sloužil při důlčíkování jako kovadlina (to je ta, která 17.den stavby o kousek minula moji nohu).
Dále stojí za zmínku dno z PET láhve, které mi slouží jako miska k míchání malých množství epoxidu (nápad není můj, někde jsem jej odkoukal).
Podložky jsou lepeny epoxidem, přetoky později odstraním nožem.
Přední nástavba. Na horní straně jsou (nepatrně) vidět čtyři vyvrtané otvory určené k zasazení nýtků, jenž představují ventilační komínky.

29. den

  • Lepení zábradlí na zádi.
  • Držák výkresů.

Obrázky

Nalepit zábradlí na zádi byl poněkud větší oříšek, neboť jsem je při pokusu ohnout zlomil. Nakonec bylo opět slepeno epoxidem. Druhý den jsem jej namočil do vody a k večeru přichytil pomocí gumy a špendlíků na patřičné místo.
Další den, kdy uschlo a drželo tvar, bylo přilepeno na záď (opět epoxidem).
Na obrázku je šprajcuňk při lepení zádi, všimněte si šablony měsíčkovítého tvaru, která dává tvar zábradlí v místě jeho slepení.
Celkový pohled na trup těsně před vytažením špendlíků.

V pozadí je důvod jednodenního zdržení.
V rámci tréningu jsem upravil švagrovo auto původně řízené bovdenem, které leželo 14 let na půdě k ovládání RC soupravou. Šlo to celkem rychle, i když pohon motorem Speed 400 se mi zdá poněkud brutální (taky v době, kdy píšu tento text, došlo k utržení uchycení přední nápravy).
Konečně jsem tak mohl vyzkoušet funkci motoru, regulátoru a akumulátorů, které hodlám použít k pohonu Pilota.
Jen tak pro zajímavost: ze začátku se jezdilo s původním motorem PIKO, ale i přes množství filtračních kondenzátorů byl motor v tak špatném stavu, že neustále kopal do řízení. Takže jsem tam nakonec zamontoval tu čtyřstovku, kterou mám nachystanou pro Pilota.

Detail místa, kde je zábradlí slepeno, a jak jsem později zjistil i opět nalomeno. Nevadí, tmel a brus by to měl spravit.
Tak tohle jsem našel v krabici s nápisem Drobné kovové součástky, když jsem hledal něco, čím bych upevnil výkres. Tyto držáky se používaly v Technologii a normování (moje původní profese) k uchycení postupů a výkresů na tzv. šibeničky.

Princip je jednoduchý. V zobáčku je pocelé délce žlábek a úhel zobáčku je samosvorný. Kulička je volná a při vsunutí listu se uvolní a potom se opět sevře. Mírným tahem za list papíru jej lze opět uvolnit.

...a takto to drží.

 

11.část

30. den

  • Dokončení zábradlí na přídi.
  • Zábradlí na bocích trupu.
  • Dobrušování trupu.

Množství povinností doma, v zaměstnání i ve škole mi nedovoluje věnovat se Pilotovi tak, jak bych si přál. Stále doufám, že se to v zimě zlepší. Utěšuje mě také, že mi zbývá ještě 15 dní dovolené...

Dny třicátý a třicátý první jsou takové fiktivní, neboť činnosti byly rozptýleny mnohdy do desetiminutových úseků v různých skutečných dnech. Ony i tyto kapitoly vznikaly tak nějak navícekrát...

Obrázky

Tak, zábradlí na přídi je kompletně přilepeno.
Vypadá to, že vlivem otvorů v zábradlí došlo k jeho nerovnoměrnému prohnutí. Zajímavé je, že prohnutí je na obou bocích stejné. Pokud mě nic nenapadne, nechám to tak. Stejné otvory jsou i na zádí, ale Alzhaimer mi je poradil vyřezat až po přilepení zábradlí :), takže tam je jeho průběh plynulý.
Před lepením bočního zábradlí jsem podle návodu vyřezal podlouhlé otvory v celé jeho délce, ale jako později uvidíte, nebylo to šťastné řešení. Na obrázku je již zábradlí zabroušeno, možná ještě upravím jeho horizontální průběh.
Jak bylo zábradlí přilepeno, brousil jsem, až se ze mě kouřilo. Asi jsem měl outor trochu utopený, tak jsem musel obšívku ztenčit aspoň o 1 mm, aby pěkně navazovala na zábradlí.
Tento držák na smirek jsem kdysi zahlédl v obchodě, zdál se mi prima a byl za málo peněz. Tady je na něm hrubé brusné plátno, bere jako drak a nedělá důlky.
Smirek se dá upnout i na oblou stranu a broušení různých zákoutí trupu pak jde jedna radost.

31. den

  • Oprava vydutého zábradlí na bocích trupu.

Obrázky

Jak už jsem se již zmiňoval, vyřezat otvor po celé délce zábradlí nebyl asi nejlepší nápad. Na obou stranách trupu vznikly v zábradlí po jeho přilepení nepěkné výdutě...
Nakonec jsem zábradlí v horní části zešikma přeříznul americkou pilkou a znovu slepil. Materiál odstraněný tímto řezem dostačoval k vyrovnání zábradlí.
Kdybych měl zábradlí lepit znova, asi bych si napřed zalepil sloupky zábradlí a lepil je rovnou na ně, nebo bych neřezal podlouhlý otvor v jednom kuse, ale nechal bych tam pár můstků, které bych po zalepení odbrousil.
S pomocí špendlíků i kramlíků šlo zábradlí ustavit do nové pozice snadno.
Díky plastovým čelistem jsem spoj stisknul přímo na epoxidové lepidlo. Ty se po jeho zatvrdnutí snadno odlouply.
Tady je výsledek operace, chybí jen obrousit spoj na čisto.

 

12.část

32. den

  • Tmelit, brousit, tmelit, brousit...
  • Uchycení osy kormidla.
Tento den jsem věnoval tmelení a broušení trupu a také jsem konečně vymyslel a realizoval uchycení osy kormidla.

Obrázky

Trup napatlaný jemným tmelem vzniklým smícháním záponového (acetonového) laku s dětským pudrem. Je skvělý na drobné nerovnosti a velmi dobře se brousí, ale také, jak později zjistím, ze širších spár se lehce vydrolí.

Míchá se na hustotu medu.

Celý trup s naneseným tmelem. Asi si budu muset vyrobit nějakou špachtličku, znalci doporučují kreditní karty, no něco zkusím sehnat...
Tak, trup je vybroušen a zatmelen. Všimněte si v půlce trupu vydroleného tmelu. Tady budu muset použít něco lepšího.

Podařilo se mi vymyslet uchycení perutě kormidla. Bude realizováno duralovým dílem našroubovaným do distančních sloupků používaných k upevnění základních desek v počítačových skříních.

Detail umístění distančních sloupků. Ty jsou vlepeny epoxidem a budou zatmeleny.

Jak vidno z fotografie, neodvedl jsem zde čistou práci a podařilo se mi oblast uchycení slušně pocuchat.

Tento tmel jsem použil k tmelení. Měl jsem trochu obavy, jak stanovit správný poměr (1:100) pro tak malé množství, které jsem potřeboval.
Použil jsem následující množství: přiměřeně tmelu a dvě tečky tužidla. V praxi se ukázalo, že tužidla bylo moc (tmel začal brzy gelovatět). Při dalších příležitostech jsem již dával pouze jednu tečku tužidla.

Je příjemné, že tužidlo má červenou barvu a tak lze snadno kontrolovat jeho správné smíchání s tmelem.

Takto by to mohlo být, chce to ještě kapku tmelu pro precizní přechod na držák kormidla a možná nový, užší, držák.

Držáku je vyroben z nějaké šuplíkové duralové úchytky.

33. den

  • Poslední přípravy před laminováním.
Jak to tak vypadá, olaminování trupu se nevyhnutelně blíží a motýlci v žaludku se ozývají vždy, jak si na to vzpomenu. Už zbývá posledních pár úprav a nebudu se mít na co vymlouvat...

Obrázky

Tady se zabývám výrobou chybějích otvorů v zábradlí na zádi.

Začím tak, že si rozměřím polohu otvorů a důlčíkem označím středy pro vyvrtání 6 mm dír. Následuje jejich opatrné odvrtání vrtákem na dřevo proti dřevěnému špalíku (viz. obrázek), abych zabráníl odštípnutí hran. Zbytek dotvořím jehlovými pilníčky.

...a hotovo.
A sakra, ještě že občas mrknu do výkresů a návodu. Málem bych zapomněl přilepit kýlovou lištu (2x2).

Lepím epoxidem, jeden konec je přitáhnutý provizorně pod držákem kormidla, průběžně leteckou gumou a na konci šprajcem ze špejlí a gumičky. Jediný zádrhel byl opět v kvalitě původních lišt (štípaly se), ale na druhý pokus se mi podařilo vybrat správnou.

I když to na fotkách není moc vidět, liště jsem ponechal trochu vůli v kopírování kýlu s tím, že případné nepřesnosti dotmelím. Odměnila se mi vytvořením elegantního profilu, který vynikl zejména po dotmelení a vybroušení. Loď tak přestala být baculatou čínskou džunkou a dostala v kýlu skutečně sexy profil.

Detailní pohled na příď.

Je to tak, lišta skutečně končí u první přepážky (viz fotografie v prvním dílu). Ale možná ji nechám pokračovat ještě kousek k přídi, uvidím, rozhodne estetika :).

Ve finále pak bude lišta vybroušena tak, aby plynule navazovala na trup.

34. den

  • Laminování.
Tak je to tady, Tento den jsem ve snu prožil mnohokrát, takže by mě nic nemělo překvapit, počínaje předčasným, případně vůbec žádným zatuhnutím laminovací pryskyřice, případně jejím vznícením, či naprostým zničením trupu mojí/cizí neschopností.

Ještě bych podotknul, že trup laminuji pro zvýšení jeho odolnosti proti vlhkosti, která by mohla přijít do kontaktu s dřevem obšívky při poškození laku např. nárazem na kámen.

Pro historiky: je neděle odpoledne, 21.listopadu 2004

Obrázky

Konečně se mi podařilo koupit laminovací tkaninu, která nebyla určena k laminování bazénů od pětadvaceti metrů nahoru (viz. ta přibalená k pryskyřici).

Jedná se o gramáž 48g/m3.

Pohled na laminovací vybavení.

Za povšimnutí stojí původní, velmi hrubá, laminovací tkanina, brýle :), silnější gumové rukavice a nakrátko sestřižený štětec (z nějaké trhové sady, kde jich bylo 5 za 30 korun).

Postup:
  • Odstřihnout patřičný kus tkaniny (pokládá se tak, že vlákna protínají osu lodě pod úhlem 45 stupňů, protože potom pěkně kopíruje terén). Použil jsem staré nůžky.
  • Připevnit trup tak, aby se nehýbal (pak můžete na štětec přitlačit, aniž byste trup naháněli po stole).
  • Namíchat směs pryskyřice s iniciátorem. Normálně máte k dispozici asi 20 minut, než začne směs gelovatět. Tuto dobu jsem prodloužil tak, že jsem v dílně otevřel okno (stejně bylo potřeba větrat) a nechal sklenici ofukovat chladným průvanem.
  • Natřít loď směsí (směs má konzistenci medu).
  • Položit tkaninu a nakrátko sestřiženým štětcem tkaninu uhlazovat a vytlačovat vzduchové bubliny. Tkanina velmi pěkně kopíruje i tvarově složité části, nastřižena byla pouze v oblasti kormidla. Pokud vám některé vzduchové bubliny uniknou (jako mě), musíte je po zaschnutí z trupu vyříznout (protože jsou pružné a lak ani tmel na nich nedrží).
  • ...a počkat cca. 2 hodiny než se směs vytvrdí.
Poznámka: jakmile směs začala tvrdnout (byla tak akorát), odřezal jsem přebývající kusy tkaniny ostrým nožem, proto na fotografiích nejsou vidět žádné přesahy.

Namíchal jsem 100 ml pryskyřice (+2 ml iniciátoru). Spotřeba byla překvapivě nízká, takže zbytek zatvrdnul ve skleničce (viz. ryska).

Tato fotografie s laminováním moc nesouvisí (snad jen tím, že je trup již olaminován).
Zařadil jsem ji z toho důvodu, že zde vynikne linie kýlu vytvořená lištou 2x2 a tmelem, jak jsem se zmínil v některém z minulých dílů.
Všimněte si, jak tkanina perfektně kopíruje tvar trupu.
V detailu můžete vidět kresbu tkaniny v místech, kde byla pryskyřice pěkně vymetena štětcem. Shodou okolností v těchto místech také končí kýlová lišta, o které jsem se zmiňoval v minulém díle.
Tady je tkanina patrnější. Hrany jsou již zbaveny přebytečné tkaniny (zatím je pouze odřezána, takže někde trčí pár chloupků, ale to se doladí až po důkladném zatvrdnutí).
Tak záď se mi nepovedla zrovna na jedničku. Bylo by lepší ji laminovat první s důrazem na obtížné pasáže a až následně zbytek trupu.

Navíc mi zde zůstalo mnoho pryskyřice, která se bude muset odbrousit (aby tato místa na fotografii vynikla, jsou zdůrazněna lehkým přebroušením).

Ve středu snímku je patrné místo, kde mi vznikla vzduchová bublina a místo bylo třeba vyříznout. Protože tady laminát neplní žádnou funkci (je to nad čarou ponoru), asi toto místo pouze zatmelím.

Tady bude nejvíc práce. Je možné, že po důkladném broušení a tmelení budu muset položit ještě jednu vrstvu. Ale ještě to zvážím, neboť poškození trupu v těchto místech není zrovna pravděpodobné.

Šrouby byly před zašroubováním do závitů natřeny silikonovou vazelínou, aby se na ně pryskyřice nepřilepila.

13.část

35-38. den

  • Broušení
  • Tmelení
  • Broušení
  • Tmelení...a furt kolem dokola...
Teď tedy nastala šance skrýt nedokonalosti pod milosrdný závoj tmelu a barvy...

Obrázky

V následujících fázích budu používat Extra jemný tmel pro finální tmelení (plechovečka) a Základní barvu s plničem (šedý spray) a smirkové papíry různých zrnitostí, zejména 180 (pro hrubý tvar) a 400 pro finální vybroušení základní barvy s plničem.

Oranžovou barvy chci použít na trup a nástavby, červenou na trup pod čarou ponoru, ale mám v rezervě tmavě zelenou, kterou použiji na zábradlí. Možná by byla pěkná také pod čarou ponoru. Uvidím.

Tento snímek trochu předbíhá, ale logicky spíš patří zde. Ukazuje stanoviště brusiče. Největší vychytávkou je víko ze sporáku, do kterého stéká voda a neznečišťuje okolí.

Pro broušení pod vodou se používají brusné papíry (nikoliv plátna).

Jo, a pokud si dáte do kýblíku horkou vodu, tak to tak nestudí :)... a pokud si myslíte (jako já donedávna), že pod vodou znamená skutečně pod vodou, tak je to tak, že se šmirgl dosti často namáčí do vody a odbroušené částečky jej potom nezanáší. Vydrží pak mnohem déle.

Tak a je vybroušeno. Sám jsem koukal, jak 400 smirek navlhčený vodou vyleští plnič. Trup působí, jako by byl vyroben z plastu.

Na práci bylo nepříjemné, že po nastříkání trupu plničem vykoukly ledasjaké nerovnosti. Nejhorší byly ty velké, které vyniknou až na hladkém trupu při pohledu proti světlu. Odlesky pak ukážou nepravidelnosti v křivce trupu. Bohužel se mi některé už nepodařilo odstranit. Snad pětkrát jsem si myslel, že je hotovo, ale znova a znova bylo co dolaďovat.

Příště vyzkouším trup tmelit a brousit nahotovo před laminováním, a pak to jenom líznu základovnou s plničem. Takto jsem už nemohl odebírat mnoho materiálu, abych neprobrousil laminát. Takže nějaká makronerovnost tam už zůstala.

Tmelení vnitřní části oblouku přídě.
Nástřik nástaveb, některé části jsou zamaskovány páskou.

39. den

  • Madlo zábradlí.
  • Rozměření umístění sloupků zábradlí.
Po vytmelení a vybroušení trupu následovalo přilepení madla zábradlí a oděrné lišty. Ve finále jsem ještě rozměřil umístění sloupků zábradlí.

Jen na okraj: když jsem sundával papírovou maskovací pásku (která stihla na palubě zaschnout) musel jsem si pomáhat benzínem a i tak jsem palubu poškodil tak, že jsem z ní musel odbrousit lak. Zároveň uvažuji o tom, že palubu nastříkám barvou (konec konců Pilot 25 má již palubu ocelovou, akorát nevím, jak na ní vyznačit protiskluzové výstupky o tvaru kosočtverce, tzv. p..a plechy). Takže zatím doufám, že se dřevo podaří zachránit.

Obrázky

Madlo zábradlí je vyrobeno z lišty 2x2. Použil jsem původní materiál, i když jeho kvalita byla problematická. Lišty jsem přes noc namočil do vody a druhý den je v ohnul kolem trupu a přichytil kramlíky. V malých rádiusech na přidi a na zádi bylo potřeba lišty trošku nalomit kleštičkami.

Do dalšího dne jsem nechal lišty na trupu uschnot a teprve potom jsem je nalepil epoxidem.

Lišty jsou vhodné s rovně rostlými léty, které potom lze po namočení v jednom směru stisknout lehce kleštěmi a ohnout, případně nalomit.

Zatímco se epoxid vytvrzoval, rozměřil jsem umístění sloupků zábradlí. Napřed jsem přenesl rozteč sloupků z plánu pomocí úhelníku na ocelové pravítko a následně na zábradlí (viz. následující obrázek).
Rozměření umístění sloupků zábradlí. Na trupu jsou ještě kramlíky, které drží lištu zábradlí, neboť epoxid není ještě zcela vytvrzen. Větší úhelník jsem použil jako zátěž k fixaci polohy pravítka a uprostřed trupu také k vynášení pozice sloupků, neboť malý úhelníček byl krátký.
viz. předchozí bod. Obrázek je zde pro větší názornost.
Na přídi je patrný ohyb lišty, kterého je docíleno jejím nalámáním i její chlupatost, důsledek to dlouhého namáčení.

40. den

  • Sloupky zábradlí.
Postup je poměrně jednoduchý: nařezat 4 proužky překlížky a potom z nich postupně ukrajovat, podle potřebé délky, jednotlivé sloupky, ty potom přibrousit a přilepit.

Kapku jsem si to zjednodušil, překlížku jsem nařezal skalpelem podle ocelového pravítka, potřebnou délku označil tužkou, sloupek upnul do mini svěráčku a uřezal americkou pilkou. Potřebné zaoblení a doladění délky jsem zhotovil až po přilepení.

Obrázky

Mini svěrák v Maxi svěráku a americká pilka. Řezaný plátek je již upnut. Maxi svěrák jsem nepoužil, protože je moc humpolácký a do překližky by vyrazil otisk svých čelistí.
Nařezané zábradlí jsem postupně pokládal na určená místa. Řezal a lepil jsem epoxidem nadvakrát (na každou polovinu trupu zvlášť).
Základnu některých sloupků bylo potřeba zbrousit pod určitým úhlem. Na obrázku je jednoduchý přípravek (úhelník, ruka, brusná deska, úhel se stanovil od oka).
Tak, a tady je již paluba s nalepenými sloupky zábradlí. Sloupky jsou již zkráceny a mají vybroušeny rádiusy. Nahrubo jsem brousil Dremelem, doladil jsem brusnou kostkou, hranky šmirglem jen tak v ruce.
Detail sloupků zábradlí.

41. den

  • Průvlaky.
Dneska tvoříme průvlaky.

Jen pro doplnění, druhou oděrnou lištu jsem přilepil stejně jako první s tím rozdílem, že ji ve správné poloze přidržely špendlíky, neboť pro kramlíky již nebyla dostatečná opora. A koupil jsem na ni nové lišty, které nejsou tak lámavé, jako ty původní.

Obrázky

Ač jsem se snažil mít otvory stejné, tak jsou každý jiný (v rozumných tolerancích). Proto jsem si vyrobil tohle měřidlo, které slouží zároveň jako přípravek k výrobě očka pro lemování průvlaku. Materiálem byly zbytky televizní antény, tj. hliníkový drát průměru 5 mm.

Postup je následující: napřed zasuneme přípravek do otvoru v zábradlí a tužkou si na něm označíme, kam až se jej podařilo zasunout. V místě značky pak z měděného drátu navineme očko.

Až později jsem si uvědomil, že by nebylo od věci oba konce spájet a obrousit, ušetřil bych si otravné tmelení mezery mezi konci drátu.

Poznámka: drát je vyroben pravděpodobně protahováním a je tedy značně zpevněn a špatně se s ním pracuje. Proto jej napřed zahřejte do červeného žáru a potom nechte schládnout. Pak se bude podstatně lépe ohýbat.

Očka jsem přilepil epoxidem a přidržel plastovým kramlíkem.
Než se lepidlo pod očky vytvrdilo, navrtal jsem otvor pro kotvu a vyrobil chráničku trupu kolem tohoto otvoru.

42. den

  • Tmelení zábradlí.

Obrázky

Zábradlí je obroušeno, ještě jej nastříkám plničem, abych skryl léta na překližkových dílech. Bohužel perfektní základní barvu s plničem jsem ve Vsetíně nesehnal a do Val. Meziříčí zamířím až po Novém roce). Oproti plniči je mnohem odolnější a hlavně lépe drží.

Pro maskování jsem použil Omnifilm, který je oproti maskovací pásce pružný a dají se s ním vytvořit obloučky. Bohužel až později jsem si uvědomil, že jej ještě musím nahrubo domaskovat páskou, protože má v sobě otvory, kterými barva asi proteče. No, ale páska by neměla vyschnout a měl by jít lépe sundávat než ta papírová. Nechám se překvapit. Přinejhorším to bude rána z milosti dřevěné podlaze.

Tak, a je to. Za dva dny (asi) to už bude i pod lakem.

43. den

  • Rámy oken kormidelny.
Protože jsem se již napevno rozhodl vyrobit Pilota s pořadovým číslem 25, bylo potřeba vyrobit okenní rámy. Je ale také možné, že stejná okna měl i Pilot 24 a kvůli zjednodušení stavebnice jsou v návodu uvedeny pouze hranaté otvory. Navíc jsem okeními rámy zamaskoval neuměle vyřezané původní otvory pro okna.

Po rámech mě ještě bude čekat horor s výrobou skel. Na ty bych chtěl použít plexisklo z krabiček na CD.

Obrázky

Po chvilce experimentování jsem si vyrobil tento přípravek, který slouží k ohýbání proužků plastu do potřebného tvaru.

Kovový rámeček má rozměry 15x15 mm a je z hliníkového profilu bývalé televizní antény. K destičce je přilepen epoxidem. Dřevěný špalík zabraňuje prohnutí zadní stěny při ohýbání a také jejímu nechtěnému nahřívání.

Plastový proužek má šířku 5 mm (není kritické, neboť jej pozděli zbrousím na správný rozměr) a délku 61 mm (ta je určena experimentálně a je třeba ji dodržet, neboť u krátší vznikne mezera a delší se špatně finalizuje, neboť se konce přes sebe nedají přehnout.

Postup výroby: vložit pásek do přípravku, nahřát jednu půlku opalovací pistolí a (nejlépe něčím rovným, kovovým) ohnout první a případně i druhý ohyb. Stejně postupovat na druhé straně.
Tak, a je to. Rámy jsem vlepil sekundovým lepidlem a to s malým vnitřním přesahem, který po vytmelení rožků a spár zabrousím do roviny.

Ačkoliv to vypadá jako hračka, zmetkovitost byla 50%, byť se mi podařilo z některých zmetků vyrobit boční okna trojúhelníkového tvaru.

Na obrázku jsou potřebné pomůcky, za zmínku snad stojí akorát dva soustužnické nože, které mi sloužily jako příložka (viz. také předchozí obrázek) a dřevěná kostička (na obrázku vedle nožů a hromádky zmetků), kterou jsem původně používal jako šablonu místo hlinikového rámečku (neříkám, že neumím vyrobit dřevěnou kostičku s přesnými a stejnými rozměry, ale uřezat kousek hliníkového profilu mi připadalo podstatně jednodušší).

Destička tl. 1 mm s nápisem Hlavní vypínač sloužila jako zdroj materálu.

44. den

  • Lakování trupu.
Tak a je tady třetí maturita (plaňkování trupu, laminování, lakování).

Pokud jsou na trupu ještě nějaké nedostatky, přivírám oči a modlím se, ať to lak překryje, ale nebudu se s nějakým tmelením trápit do jara. Jak říká děda, v průměru je to dobré :)

Obrázky

Průběh lakování jsem nefotil, neboť to i bez foťáku bylo celkem náročné. Nejtěžší je mi jevilo odhadnutí okamžiku, kdy je nanesená vrstva barvy již tak silná, že se sleje, ale ještě nestéká.

Pokud se nesleje, tak je drsná a moc se neleskne. Pokud stéká, je to totálně v pytli a nějaké utírání a dolakovávání je pěkná nimračka. Kolikrát je jednodušší to nechat zaschnout, odbrousit dotyčkou kapku a znova nalakovat.

Nedopatřením jsem nastříkal také kormidlo na oranžovo (má být stejné barvy jako trup pod čarou ponoru). Na něm jsem pak vyzkoušel, jestli lze použít zelená leštící pasta k vyleštění matných míst. Kupodivu to lze a vypadá to výborně. Mohlo by se to později hodit.

Pohled na zalakovaný otvor pro kotvu.
Nějakou dobu jsem přemýšlel, jak označit čáru ponoru. Nakonec jsem ustavil loď na stojánek, příčně jsem ji vyvážil (papírky pod nožkami stojánku) a podélně nastavil rozdíl mezi výškou přídě a zádě na hodnotu odměřenou z výkresu (posouváním ve stojánku). Potom jsem pomocí přípravku orýsoval trup.
Přípravek k orýsování trupu a jeho použití, komentářů netřeba.

Polohu čáry jsem odvodil od polohy osy lodního hřídele.

Narýsovaná čára ponoru.

Kolem čáry jsem nalepil pásku Omnifilm, šla krásně tvarovat v obloucích, akorát na zádí jsem ji musel pomoci nastřihnutím. Pak jsem pásku domaskoval ještě desítkami malých maskovacích papírových pásek (omnifilm je děravý a protekl by) a zaroveň dolepil papírovou sukýnku pro skrytí trupu nad čarou ponoru.

Bohužel mě nenapadlo pořídit foto :(

Zároveň s trupem jsem nastříkal i vnitřek kormidelny, který jsem měl již dotmelen a vybroušen.
Takto vypadá trup po nástříku.

Subjektivně se mi zdá, že zelená barva má podstatně horší krycí schopnost, zcela určitě déle schne a nezdá se mi zrovna odolná. No, naštěstí je pod ní ta oranžová. V nejhorším zelenou odbrousím a použiji jinou značku barvy. Abych se přiznal, v tomto mám trochu chaos a je taky docela možné, že problém je způsoben tím, že oranžová je (asi) akrylátová a zelená (asi) acetonová, alespoň soudím podle čuchu. No a tyto barvy na sobě prostě nedrží.

Ne zcela perfektní oblouk, doufám, že se mi jej podaří skrýt pod černou linku, kterou chci nakreslit na čáře ponoru.

Odštípnutý kousek oranžového laku jsem způsobil neopatrnou manipulací s nůžkami, ale snad se mi to podaří vyspravit. Možná také barva moc nedrží proto, že zrovna pod ní je jen tmel, ale není tam základová barva. Příště budu chytřejší.

Všimněte si také lepidla, které zůstalo po lepicí pásce (obrázek musíte zvětšit). Naštěstí šlo odstranit jemným hadříkem namočeným v technickém benzínu.

14.část

45. den

  • Protiskluzové plechy paluby.
Dneska jsem se pokoušel vyrobit imitaci protiskluzových plechů, výsledky je však bídné, takže asi objednám u firmy Litomyský profilovaný plech (cca 180,- + nemalé balné a poštovné) a vyzkouším z něj udělat oblévací formu z Lukoprenu (návod třeba zde nebo zde ).

Obrázky

Toto jsou nejpovedenější pokusy o obtisknutí struktury izolační tkaniny do moduritu. Kvůli negativnímu vzorku nemohu tkaninu nalepit přímo na model.

Vždy jsem nabarvil polovinu plochy barvou, abych viděl celkový dojem... no nic, budu zkoušet dál.

46. den

  • Průvlaky a úvazníky.
Kamárádi mi půjčili formy na výrobu úvazníků a průvlaků. Formy jsou vyrobeny z hliníkové slitiny, na výrobky používám probarvený modurit.

Formu pro průvlak je vyrobena zajímavým způsobem: průvlak vyrobený z oceli je na několikrát zamačkáván do formy. Po každém zamáčknutí následovalo odbroušení vyhrnutého materiálu v oblasti dělicí roviny.

Obrázky

Třídílná forma na úvazník.
Boky formy je potřeba stáhnout svěrkou a nějakou další podložkou vytvořit dno formy (já jsem použil soustružnický nůž).
Dotažení ve svěráku vytlačí přebytečný modurit. Potom se přidá další svěrka k přidržení dna a šup na 10 minut do hrnce s vařicí vodou.

Pokud potřebujete, aby byla hmota pevná a tvrdá, tak ji nevařte, ale pečte v troubě.

Takto vypadá forma na průvlak i s výrobkem. Osobně bych doplnil ještě odtokový kanálek pro odvod přebytečné hmoty, která se jinak hromadí v dělicí rovině.
Pár výrobků, bílý modurit a hnědý modurit obarvený temperou.

Pokud se z takto probarveného moduritu setře barva, nebude svítit do dálky bílým škrábancem.

Čerstvě vyrobený úvazník.

Sice v originálních plánech žádné úvazníky nejsou, ale na skutečné lodi určitě nechyběly. Bohužel fotografie, které mám k dispozici, neukazují záď ani příď, tedy místa, kde by mohly být umístěny.

Hotové výrobky.

47. den

  • Již jsem se pevně rozhodl postavit Pilota ve verzi 25. Podle fotek doplňuji chybějící výstupek pod světlíkem na kormidelně, prořezávám vstup do podpalubí, abych se mohl vyřádit s dveřmi, promýšlím umístění antény a psychicky se připravuji na situaci, kdy budu muset na trupu odstranit horní část zábradlí a nalepit ji z druhé strany, možná se při tom sveze i přesnější odstín laku, který se mi podařilo sehnat...

Obrázky

Na obrázku je pata stožáru.

Do stojanové vrtačky jsem upnul frézu z Dremela, do svěráku pod vrtačkou kus dřevěného obkladu a v jeho drážce jsem posunoval stožár tak dlouho, až jsem vyfrézoval drážku pro bužírku. Do bužírky zasunu anténu z přijímače. Bužírka je vlepena do drážky epoxidem a zatmelena.

Světlík a otvor do podpalubí.

Ještě vymyslet, jak to udělat, aby dveřmi nenatekla voda do podpalubí. Další změnou jsou rámy kulatých okének, které na 25 nejsou. Nakonec jsem okna vyrobil z trubiček, zalepil a dotmelil. Ve finále je jen potřeba jejich vnitřek natřít bílou barvou.

Staré rámy jsem odbrousil bruskou, tj, jak se kroužky zahřály, epoxid povolil.

Vyvýšenina pod světlíkem kormidelny je vyrobena z balsy. Příště si ale dám tu práci a vyřežu ji z překližky, protože se balsa dost mizerně brousí. Furt z ní trčí nějaké chlupy.

Zrušil jsem na každé straně dvě okénka a po jednom přidal před schůdky. Ještě jsem měl zatmelit připravené dírky pro zábradlí, které je umístěno kapku jinak, ale na to jsem si vzpomněl, jak seznáte, dost pozdě :(.

Pod dveře kormidelny jsem zalepil stupeň schodu. Ve finále jej polepím nějakým strukturovaným povrchem.

Celkový stav, furt si lámu hlavu, jak zkrátit bezbolestně sloupky zábradlí o 2 mm, abych na ně mohl nalepit zábradlí nové.

48. den

  • Vyřešil jsem zatěsnění vstupu do podpalubí a taky provedl bolestné změny na trupu lodi.
  • Sehnal jsem si v lékárně držáky na skalpelové čepelky a nějaké čepelky. A taky zjistil, že pokud je lékárnice ochotná, do půl dne vám sežene, co budete chtít. Pokud jste z Val. Meziříčí, tak je to lékárna naproti poště, ta blíž k centru (pro neznalé: jsou tam dvě lékárny těsně u sebe). Seznam čepelek najdete třeba zde na Monaku.

Obrázky

Z plastu jsou vyrobeny slepé schody. Pokud je uvnitř natřu na černo, mohlo by to vypadat věrně.
Vchod do podpalubí v reálu.
Okna jsem zaplácnul moduritem, aby si jejich vnitřek nezastříkal barvou, pak jej odstraním.
Doraz, který mi usnadní zkrátit sloupky zábradlí o požadované 2 mm. Je vyroben z 3 mm plexiskla a ohýbán ve svěráku po nahřátí opalovací pistolí.
Pohled na odstraněné zábradlí, zároveň jsem odstranil také tmel a lak, abych lepil dřevo na dřevo.
Lepení nového zábradlí epoxidem. Definitivně vyhazuji všechny plastové kramlíky a jdu koupit do krámu dřevěné, neboť ty plastové šíleně kloužou a odskakujou.
Zatvrdil jsem své srdce, namočil šmirgl do vody a odbrousil starý nátěr.

Pilot 25 byl podle všeho pod čarou ponoru černý a navíc mám přesnější odstín oranžové barvy pro trup a nástavby. A lakování se stejně nevyhnu, protože musím odstranit horní vnější zábradlí.

49. den

  • Odhobloval a odbrousil jsem vnější horní zábradlí, dal první nátěr základem a zatímco tvrdnul tmel, zabýval jsem se nástavbami...

Obrázky

Dle fotografie doplňuji nějaké stupínky a bednu. Nástavby lakuji, stále si ale neuvědomuji, že zábradlí je jinak umístěno a že dalšímu tmelení se nevyhnu :(

Detaily vesměs vyrábím z výstražných cedulek a lepím Agamou na plastikové modely.

Přední nástavba po nástřiku. Stožár je vsazen jen pro formu. Na této fotce (oproti následující) vyšel barevný odstín tak, jak by měl.

Nic není dokonalé a jak si pozorně prohlížím levou stranu, zjišťuji, že na některých místech mírně prosvítá základová barva. Takže si to ještě zopakujeme...

Tak, a to je stav k 19.1.2005.

Musím říct, že ty pitomé dírky pro zábradlí mě fakt dorazily.

 

předchozí části, následující části

Pavel Riedl