V pozadí je důvod jednodenního zdržení.
V rámci tréningu jsem upravil švagrovo auto původně řízené bovdenem, které leželo 14 let na půdě k ovládání RC soupravou. Šlo to celkem rychle, i když pohon motorem Speed 400 se mi zdá poněkud brutální (taky v době, kdy píšu tento text, došlo k utržení uchycení přední nápravy).
Konečně jsem tak mohl vyzkoušet funkci motoru, regulátoru a akumulátorů, které hodlám použít k pohonu Pilota.
Jen tak pro zajímavost: ze začátku se jezdilo s původním motorem PIKO, ale i přes množství filtračních kondenzátorů byl motor v tak špatném stavu, že neustále kopal do řízení. Takže jsem tam nakonec zamontoval tu čtyřstovku, kterou mám nachystanou pro Pilota.

Princip je jednoduchý. V zobáčku je pocelé délce žlábek a úhel zobáčku je samosvorný. Kulička je volná a při vsunutí listu se uvolní a potom se opět sevře. Mírným tahem za list papíru jej lze opět uvolnit.

Míchá se na hustotu medu.

Podařilo se mi vymyslet uchycení perutě kormidla. Bude realizováno duralovým dílem našroubovaným do distančních sloupků používaných k upevnění základních desek v počítačových skříních.

Jak vidno z fotografie, neodvedl jsem zde čistou práci a podařilo se mi oblast uchycení slušně pocuchat.

Je příjemné, že tužidlo má červenou barvu a tak lze snadno kontrolovat jeho správné smíchání s tmelem.

Držáku je vyroben z nějaké šuplíkové duralové úchytky.

Začím tak, že si rozměřím polohu otvorů a důlčíkem označím středy pro vyvrtání 6 mm dír. Následuje jejich opatrné odvrtání vrtákem na dřevo proti dřevěnému špalíku (viz. obrázek), abych zabráníl odštípnutí hran. Zbytek dotvořím jehlovými pilníčky.

Lepím epoxidem, jeden konec je přitáhnutý provizorně pod držákem kormidla, průběžně leteckou gumou a na konci šprajcem ze špejlí a gumičky. Jediný zádrhel byl opět v kvalitě původních lišt (štípaly se), ale na druhý pokus se mi podařilo vybrat správnou.

I když to na fotkách není moc vidět, liště jsem ponechal trochu vůli v kopírování kýlu s tím, že případné nepřesnosti dotmelím. Odměnila se mi vytvořením elegantního profilu, který vynikl zejména po dotmelení a vybroušení. Loď tak přestala být baculatou čínskou džunkou a dostala v kýlu skutečně sexy profil.

Je to tak, lišta skutečně končí u první přepážky (viz fotografie v prvním dílu). Ale možná ji nechám pokračovat ještě kousek k přídi, uvidím, rozhodne estetika :).

Ve finále pak bude lišta vybroušena tak, aby plynule navazovala na trup.

Jedná se o gramáž 48g/m3.

Za povšimnutí stojí původní, velmi hrubá, laminovací tkanina, brýle :), silnější gumové rukavice a nakrátko sestřižený štětec (z nějaké trhové sady, kde jich bylo 5 za 30 korun).

• Odstřihnout patřičný kus tkaniny (pokládá se tak, že vlákna protínají osu lodě pod úhlem 45 stupňů, protože potom pěkně kopíruje terén). Použil jsem staré nůžky.
• Připevnit trup tak, aby se nehýbal (pak můžete na štětec přitlačit, aniž byste trup naháněli po stole).
• Namíchat směs pryskyřice s iniciátorem. Normálně máte k dispozici asi 20 minut, než začne směs gelovatět. Tuto dobu jsem prodloužil tak, že jsem v dílně otevřel okno (stejně bylo potřeba větrat) a nechal sklenici ofukovat chladným průvanem.
• Natřít loď směsí (směs má konzistenci medu).
• Položit tkaninu a nakrátko sestřiženým štětcem tkaninu uhlazovat a vytlačovat vzduchové bubliny. Tkanina velmi pěkně kopíruje i tvarově složité části, nastřižena byla pouze v oblasti kormidla. Pokud vám některé vzduchové bubliny uniknou (jako mě), musíte je po zaschnutí z trupu vyříznout (protože jsou pružné a lak ani tmel na nich nedrží).
• ...a počkat cca. 2 hodiny než se směs vytvrdí.

Namíchal jsem 100 ml pryskyřice (+2 ml iniciátoru). Spotřeba byla překvapivě nízká, takže zbytek zatvrdnul ve skleničce (viz. ryska).

Navíc mi zde zůstalo mnoho pryskyřice, která se bude muset odbrousit (aby tato místa na fotografii vynikla, jsou zdůrazněna lehkým přebroušením).

Ve středu snímku je patrné místo, kde mi vznikla vzduchová bublina a místo bylo třeba vyříznout. Protože tady laminát neplní žádnou funkci (je to nad čarou ponoru), asi toto místo pouze zatmelím.

Šrouby byly před zašroubováním do závitů natřeny silikonovou vazelínou, aby se na ně pryskyřice nepřilepila.

Oranžovou barvy chci použít na trup a nástavby, červenou na trup pod čarou ponoru, ale mám v rezervě tmavě zelenou, kterou použiji na zábradlí. Možná by byla pěkná také pod čarou ponoru. Uvidím.

Pro broušení pod vodou se používají brusné papíry (nikoliv plátna).

Jo, a pokud si dáte do kýblíku horkou vodu, tak to tak nestudí :)... a pokud si myslíte (jako já donedávna), že pod vodou znamená skutečně pod vodou, tak je to tak, že se šmirgl dosti často namáčí do vody a odbroušené částečky jej potom nezanáší. Vydrží pak mnohem déle.

Na práci bylo nepříjemné, že po nastříkání trupu plničem vykoukly ledasjaké nerovnosti. Nejhorší byly ty velké, které vyniknou až na hladkém trupu při pohledu proti světlu. Odlesky pak ukážou nepravidelnosti v křivce trupu. Bohužel se mi některé už nepodařilo odstranit. Snad pětkrát jsem si myslel, že je hotovo, ale znova a znova bylo co dolaďovat.

Příště vyzkouším trup tmelit a brousit nahotovo před laminováním, a pak to jenom líznu základovnou s plničem. Takto jsem už nemohl odebírat mnoho materiálu, abych neprobrousil laminát. Takže nějaká makronerovnost tam už zůstala.

Do dalšího dne jsem nechal lišty na trupu uschnot a teprve potom jsem je nalepil epoxidem.

Lišty jsou vhodné s rovně rostlými léty, které potom lze po namočení v jednom směru stisknout lehce kleštěmi a ohnout, případně nalomit.

Postup je následující: napřed zasuneme přípravek do otvoru v zábradlí a tužkou si na něm označíme, kam až se jej podařilo zasunout. V místě značky pak z měděného drátu navineme očko.

Až později jsem si uvědomil, že by nebylo od věci oba konce spájet a obrousit, ušetřil bych si otravné tmelení mezery mezi konci drátu.

Poznámka: drát je vyroben pravděpodobně protahováním a je tedy značně zpevněn a špatně se s ním pracuje. Proto jej napřed zahřejte do červeného žáru a potom nechte schládnout. Pak se bude podstatně lépe ohýbat.

Pro maskování jsem použil Omnifilm, který je oproti maskovací pásce pružný a dají se s ním vytvořit obloučky. Bohužel až později jsem si uvědomil, že jej ještě musím nahrubo domaskovat páskou, protože má v sobě otvory, kterými barva asi proteče. No, ale páska by neměla vyschnout a měl by jít lépe sundávat než ta papírová. Nechám se překvapit. Přinejhorším to bude rána z milosti dřevěné podlaze.

Kovový rámeček má rozměry 15x15 mm a je z hliníkového profilu bývalé televizní antény. K destičce je přilepen epoxidem. Dřevěný špalík zabraňuje prohnutí zadní stěny při ohýbání a také jejímu nechtěnému nahřívání.

Plastový proužek má šířku 5 mm (není kritické, neboť jej pozděli zbrousím na správný rozměr) a délku 61 mm (ta je určena experimentálně a je třeba ji dodržet, neboť u krátší vznikne mezera a delší se špatně finalizuje, neboť se konce přes sebe nedají přehnout.

Ačkoliv to vypadá jako hračka, zmetkovitost byla 50%, byť se mi podařilo z některých zmetků vyrobit boční okna trojúhelníkového tvaru.

Na obrázku jsou potřebné pomůcky, za zmínku snad stojí akorát dva soustužnické nože, které mi sloužily jako příložka (viz. také předchozí obrázek) a dřevěná kostička (na obrázku vedle nožů a hromádky zmetků), kterou jsem původně používal jako šablonu místo hlinikového rámečku (neříkám, že neumím vyrobit dřevěnou kostičku s přesnými a stejnými rozměry, ale uřezat kousek hliníkového profilu mi připadalo podstatně jednodušší).

Destička tl. 1 mm s nápisem Hlavní vypínač sloužila jako zdroj materálu.

Pokud se nesleje, tak je drsná a moc se neleskne. Pokud stéká, je to totálně v pytli a nějaké utírání a dolakovávání je pěkná nimračka. Kolikrát je jednodušší to nechat zaschnout, odbrousit dotyčkou kapku a znova nalakovat.

Nedopatřením jsem nastříkal také kormidlo na oranžovo (má být stejné barvy jako trup pod čarou ponoru). Na něm jsem pak vyzkoušel, jestli lze použít zelená leštící pasta k vyleštění matných míst. Kupodivu to lze a vypadá to výborně. Mohlo by se to později hodit.

Polohu čáry jsem odvodil od polohy osy lodního hřídele.

Kolem čáry jsem nalepil pásku Omnifilm, šla krásně tvarovat v obloucích, akorát na zádí jsem ji musel pomoci nastřihnutím. Pak jsem pásku domaskoval ještě desítkami malých maskovacích papírových pásek (omnifilm je děravý a protekl by) a zaroveň dolepil papírovou sukýnku pro skrytí trupu nad čarou ponoru.

Bohužel mě nenapadlo pořídit foto :(

Subjektivně se mi zdá, že zelená barva má podstatně horší krycí schopnost, zcela určitě déle schne a nezdá se mi zrovna odolná. No, naštěstí je pod ní ta oranžová. V nejhorším zelenou odbrousím a použiji jinou značku barvy. Abych se přiznal, v tomto mám trochu chaos a je taky docela možné, že problém je způsoben tím, že oranžová je (asi) akrylátová a zelená (asi) acetonová, alespoň soudím podle čuchu. No a tyto barvy na sobě prostě nedrží.

Odštípnutý kousek oranžového laku jsem způsobil neopatrnou manipulací s nůžkami, ale snad se mi to podaří vyspravit. Možná také barva moc nedrží proto, že zrovna pod ní je jen tmel, ale není tam základová barva. Příště budu chytřejší.

Všimněte si také lepidla, které zůstalo po lepicí pásce (obrázek musíte zvětšit). Naštěstí šlo odstranit jemným hadříkem namočeným v technickém benzínu.

Vždy jsem nabarvil polovinu plochy barvou, abych viděl celkový dojem... no nic, budu zkoušet dál.

Pokud potřebujete, aby byla hmota pevná a tvrdá, tak ji nevařte, ale pečte v troubě.

Pokud se z takto probarveného moduritu setře barva, nebude svítit do dálky bílým škrábancem.

Sice v originálních plánech žádné úvazníky nejsou, ale na skutečné lodi určitě nechyběly. Bohužel fotografie, které mám k dispozici, neukazují záď ani příď, tedy místa, kde by mohly být umístěny.

Do stojanové vrtačky jsem upnul frézu z Dremela, do svěráku pod vrtačkou kus dřevěného obkladu a v jeho drážce jsem posunoval stožár tak dlouho, až jsem vyfrézoval drážku pro bužírku. Do bužírky zasunu anténu z přijímače. Bužírka je vlepena do drážky epoxidem a zatmelena.

Ještě vymyslet, jak to udělat, aby dveřmi nenatekla voda do podpalubí. Další změnou jsou rámy kulatých okének, které na 25 nejsou. Nakonec jsem okna vyrobil z trubiček, zalepil a dotmelil. Ve finále je jen potřeba jejich vnitřek natřít bílou barvou.

Staré rámy jsem odbrousil bruskou, tj, jak se kroužky zahřály, epoxid povolil.

Zrušil jsem na každé straně dvě okénka a po jednom přidal před schůdky. Ještě jsem měl zatmelit připravené dírky pro zábradlí, které je umístěno kapku jinak, ale na to jsem si vzpomněl, jak seznáte, dost pozdě :(.

Pod dveře kormidelny jsem zalepil stupeň schodu. Ve finále jej polepím nějakým strukturovaným povrchem.

Pilot 25 byl podle všeho pod čarou ponoru černý a navíc mám přesnější odstín oranžové barvy pro trup a nástavby. A lakování se stejně nevyhnu, protože musím odstranit horní vnější zábradlí.

Detaily vesměs vyrábím z výstražných cedulek a lepím Agamou na plastikové modely.

Nic není dokonalé a jak si pozorně prohlížím levou stranu, zjišťuji, že na některých místech mírně prosvítá základová barva. Takže si to ještě zopakujeme...

Musím říct, že ty pitomé dírky pro zábradlí mě fakt dorazily.