Deník ze stavby Pilota 24

část: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, další části

 

Úvod

   Ve fázi hledání vhodného prvního modelu pro opětovné vkročení do lodního modelářství (po 15 letech) jsem dostal jako odměnu za nějakou IT službu (platby v dutých mírách od jisté doby zásadně neberu) stavebnici člunu lodivodské služby Pilot 24 od firmy Igra.Pro zajímavost: na krabici je razítko výroby 1984 a cena 124,-.

Byl jsem požádán o napsání krátké reportáže o postupu stavby. Protože sám takové články rád čtu, a žádný jsem ještě nenapsal, beru to jako možnost splatit v této oblasti svůj dluh. Inspirací mi byl článek Jak se staví Artur od Anteho.

 

1.část

 

O stavebnici

Jak jsem napsal výše, stavebnici vyrobila firma Igra v roce 1984 a podle sdělení výrobce zamýšlí výrobu obnovit.

 

Popis stavebnice

Stavebnice modelu polského člunu lodivodské služby pro pohon elektromotorem s možností ovládání RC aparaturou pro pokročilé modeláře.

Technická data

Měřítko

1:30

Délka

510 mm

Výška

470 mm

Šířka

130 mm

Pohon

El. motor Igla Gonio 4.5V

 

Obrázky

Pro ilustraci uvádím pár obrázku stavebnice a jejího obsahu.

Poměrně dosti amortizovaná krabice, na které lze i po předchozím face-liftu v PSP nalézt stopy bezmála 20-ti letého skladování na půdě venkovského domu.

Po otevření je cítit (pro vás pouze zprostředkovaně) pach staré skříně.

Jednotlivé díly jsou překvapivě v dobrém stavu. Pouze jeden překližkový díl je mírně zkroucen, jak byl v krabici podložen špulkou s režnou nití.
Bílé něco v čem jsou zavinuty lišty je síť ze záclonoviny a slouží k výrobě oděrek (nárazníků) umístěných na přídi a na zádi lodi.

Generální plán lodi. Tvary žeber nejsou na žádném plánu uvedeny, proto jsem si pro každý případ nechal zkopíroval nářezové plány.

Na tomto plánu je patrné, že v lodi není místa nazbyt. Povšimněte si také konstrukčního řešení pohonu, kdy bylo potřeba zajistit vodorovnou polohu osy lodního šroubu a kde by motor při použití přímé spojky nebylo možné uložit tak nízko ke kýlu.

Šepleť z igelitového sáčku přiloženého ke stavebnici. Všimněte si ozubených kol, které slouží jako převodovka a jedno z nich také jako brzda-cvrček lodního kormidla.
Kancelářské sponky slouží jako kontakty k připojení ploché baterie. Nad přiloženýma gumičkama jsem zprvu ohrnoval nosem, ale při stavbě trupu mi přišly vhod a litoval jsem, že jich není víc.
Tmavý obdélník vlevo dole je mosazný plech.

 

1. den

  • Kochání se stavebnicí.

  • Dokumentování obsahu stavebnice (foto+scaner).

  • Pročítání návodu a plánů.

  • První úvahy o změnách ve stavbě (pohon, detaily).

2. den

  • Příprava pracovní plochy.

  • První zářez.

  • První zranění (zářez lupenkovou pilkou do prstu překonává pouze kolegův zásah malíčku kladivem při zatlouání hřebíku...zkuste si to představit :)

  • Slepení lodního kýlu. V příručce je uvedena nesprávná délka lišt. Jejich správnou délku je potřeba odměřit z generálního plánu (obr.1 str.31). Kýl jsem lepil přímo na plánu překrytém igelitem. Použil jsem Purex. Jak se později ukázalo, nebyla to dobrá volba. Doporučuji expoxid nebo sekundový gel.

  • Kompletace přídě (příďová přepážka a paluba přídě) a zádě (záďová přepážka a paluba zádě) s lodním kýlem.

  • Na zkoušku lepím sekundovým gelem (Loclite) a jsem velmi spokojen s pevností i rychlostí lepení (neschne ani pomalu, ani rychle, tedy akorát).

3. a 4. den

  • Vlepení všech přepážek.

  • Zalepení outorů (tady přišly vhod dlouhé gumičky přiložené ke stavebnici).

  • Přepážky jsou vlepeny do lodního kýlu a na vrcholu spojeny outory. Vynesl jsem si na outory vzdálenosti žeber (odměřoval jsem přímo z lodi) a žebra jsem lepil na tyto značky (v návodu toto není popsáno).

  • Kostra lodi přilepena na pracovní desku a připravena k potažení. Ještě zvážím, jestli udělám potah z nosníků nebo z balzy a olaminuji. Uvidím. Při lepení na pracovní desku se ukázala nevýhoda slepení kostry v ruce, kdy ne všechny tvary (např prohnutí lodní paluby) vyšlo jak mělo. Bylo potřeba i trocha násilí, jak je ostatně uvedeno u obrázků.

  • Fotodokumentace pracovního místa a postupu stavby.

Obrázky

Pro tuto příležitost jsem uspořádal přehlídku užitečných pomocníků.

  • Zelená krabice od autolékárny slouží jako sklad hotových výrobků. Než něco uschne, tak vyřežu a obrousím třeba nějaké žebro. Pokud je kompletně hotové, strčím ho tam, aby se nezatoulalo.

  • Průhledná škatulka na autolékárně jest skladem odřezků.

  • Svěráček jsem dostal od dědy za pěkné maturitní vysvědčení. Dárek originální a tisíckrát blahořečený. Jak je potřeba něco spolehlivě stáhnout nebo přidržet, není nic lepšího. Kdysi při nějaké hrubší práci prasknul, ale prošel reinkarnací ve svařovně. A na hrubší práci jsem si sehnal humpolácký svěrák v nějakém výprodeji (kousek ho jde také vidět).

  • Kostky molitanu s brusivem. To je v mé dílně čerstvá novinka. Zatím si je nedokážu vynachválit. Až na tu cenu.

  • Stará známá lupenková pilka a vyřezávací stoleček. Na stolečku mám zespoda nalepený čtvereček hrubého šmirglu, aby neklouzal po stole.

  • Modelářské špendlíky. Nepostradatelné, ale tyto jsou šunt a žádné jiné jsem nesehnal. Ty, které pamatuji z mládí byly tenší, ostřejší a kalené. Hlavička byla válcová s ploškou, takže se dobře zatlačovaly do vzpurného materiálu. Toto jsou obyčejné předražené špendlíky s takovou zvláštní hlavičkou. Pokud víte o nějakých lepších, dejte vědět.

  • Plastová krabička s červeným zámkem. Tam mám takové nářadí, které se rádo zatoulá (nůž, nůžky, ...). Je z nějakého X-hausu za 70,-

  • Ocelový kartáč používám k vyčištění pilníků. Ty pak pílí jak nové.

  • Ocelové pravítko. Tohle bylo drahé jak šlak, ale je to precisní výrobek, podle kterého se dá řezat a nedělají se do něj vrypy (jak do plastových).

  • Pilník obdélníkový a půlkulatý. Raději méně a kvalitní. Nic vás nerozhodí tak, jako nekvalitní nářadí. Tyto jsou od firmy BAHCO. No a protože nebyly zadara, chovám je jak v peřince. Tedy je hlavně neukládám společně s dalšími pilníky, ne aby se nepohádali, ale aby se vzájemně netupily.

  • Pilka TONA (snad se tak jmenuje). Má velmi jemné zoubky a ostří žiletky. Excelentně řeže balzu a nosníky. Prostě šikovná.

  • Malý úhelníček. Ten si kdysi vyrobil švagr ve škole. Parádní věcí je hlavně napříč přišroubovaný podstavec, který se šikne, pokud potřebujeme rejsnout kolmici třeba na lištu.

  • Sekundové gelové lepidlo Loclite. Určitě existují další, ale pokud kůň táhne, nepřepřahám.

  • Pentilku 0.7 s měkkou tuhou a zalamovací nůž nemusím představovat...

  • Kružítko si půjčuji od dcerky. Za odměnu vždycky perfektně nahrousím tuhy. Pokud kreslím kolmice, tak s pomocí kružítka. Nevím jak je to možné, ale podle pravítka s ryskou se mi nikdy nic kolmého neopodařilo...

Přílepení podložek z lišt jako příprava k přilepení trupu ke stavební desce.

Detail uchycení přídě do zaschnutí lepidla. Pomáhá lišta a dvě svorky. Při lepení přídě jsem muset trochu zabrat, aby se trup správně prohnul a při tom praskly spoje v lodí páteři lepené purexem. Tak jsem to stehnul Loclitem. Ve finále se bude stejně vnitřek vylévat epoxidem.

Detail přilepení střední části trupu. Tady to bylo bez problémů, akorát jedna přepážka, byť na značce, je nalepená mírně posunutě. snad to v budoucnu nepřinese nějaký problém.

Detail přilepení zádi. Jsem zvědav, jak to potom budu odtrhávat. Protože se mi podařilo jednu podpěrku přilepit z opačné strany rysky, musel jsem ji odtrhnout. Šlo to, ale i s dýhou pod ní. A to jsem lepil pouze bodově. V nejhorším to nějak odDremlím.

Celkový pohled na kostru lodi přilepenou na pracovní desku a připravenou na potažení.

Konec první části....

 

2.část

5. den

  • Plaňkování obšívky.
Tak tento den se mi nevydařil zcela podle mých představ:
  • Zaprvé došlo gelové lepidlo Loclite a v okolí není k sehnání. Musím si dát příště pozor na to, že z tuby vytéká samo a tak na první pohled není na nezmačkané tubě vidět, kolik ho ještě zbývá.
  • Při pokusu sehnat náhradu za Loclite jsem neuspěl a žádné ze zakoupených lepidel nebylo schopné přilepit silně nakroucený nosník k žebru. Nakonec trochu pomohlo obroušení žeber tak, že dosedací plocha s nosníkem byla větší (původně se dotýkali pouze hranou). Brousil jsem Dremelem s nasazeným šmirglovým kotoučkem a finalizoval jehlovým pilníčkem. Posledním zbytečkem Loclitu jsem přilepil pár nosníků a pro jistotu pojistil 5 minutovým expoxidem.
  • Ještě jsem vyzkoušel (podle návodu) navlhčit nosník a nakroutit jej nad plamenem. Výsledkem bylo pár opálených a vlhkých nakroucených nosníků, které po přiložení k trupu celkem seděly. Nevytvořily však potřebné vydutí trupu. V této technologii se musím ještě zdokonalit, protože ji bude nutné použít u nosníků umístěných blíže ke kýlu. A pro nahřívání, i urychlení schnutí expoxidu, použiji horkovzdušnou pistoli (už vím, kdo ji má :) ).
  • S těmi zatracenými špendlíky se nedá dělat. Tupé jsou jak ucho od žufánku, jak na ně zatlačím, aby projely nosníkem, tak se kroutí a do překližky (žebra) vůbec nelezou. Proč jsem si za bolševika nekoupil celý vagón těch původních. Teď jsem mohl být v klidu a ještě na nich vydělal majlant. Snad budou dobré aspoň do balsy.

Závěr

Po dnešním dni jsem došel k následujícím pravidlům:
  • Budu mít vždy jeden gelový Loclite (nebo jiné fungující lepidlo) v zásobě
  • Nosníky budu nahřívat horkovzdušnou pistolí a ne nad plamenem.
  • Taktéž vytvrzení expoxidu urychlím horkovzdušnou pistolí.
  • Modelářské špendlíky daruji dětem na školní nástěnku.

Obrázky

Detail upevnění nosníků na žebra trupu.
Červený špendlík má funkci zarážky pro pružinovou svorku, aby nesklouzla z hrany žebra. Jak jsem už jsem psal minule, jsem velmi nespokojen s těmito, až se mi příčí je tak nazvat, 'modelářskými špendlíky'.
Nosník, kterým je podložená stahující guma přitlačuje právě lepený nosník plochou na žebro. Lepený nosník má vlivem kroucení na poslední přepážce tendenci odstávat.
Pohled na zatím poslední stav práce:
  • Nalepeno 5 lišt obšívky
  • Namáhané spoje přelepeny expoxidovým lepidlem.
Za pozornost stojí stažení nosníků na přídi gumovým vrátkem s lištovým šprajcem. Toto byla snad jediná bezproblémová věc pátého dne.
Lepidla se kterými jsem byl nucen experimentovat.
  • 5 minutové expoxidové lepidlo Bison (160,-). Když jsem jej kupoval, byl jsem přesvědčen, že je za 5 minut vytvrzeno. Takže všem stejným naivkám vzkazuji, že těch 5 minut znamená, že po namíchání se musí do 5 minut zpracovat, pak začíná gelovatět. Do půl hodinky drží, plná pevnost je do 3 hodin. Rychlost vytvrzování a pevnost se dá podstatně zrychlit nahřátím.
  • Loclite Super Attak Glue (bohužel 66,-). Po zabroušení dotykových ploch to šlo. Ale každopádně je nutné pojištění epoxidem.
  • DISTYK Super Glue (asi 16,-). Méně náročné věci bych s ním mohl bodovat. Je celkem řídké a rychle vsakuje.
  • Super Bond (Henkel). Tady neuspěl. Na tuto práci je prostě řídký.
  • Sakota Super Glue (8,-). Po zkoušce na dvou nosnících a pokusu slepit gumu šel hned do koše. Ale možná ho ještě vytáhnu. Po spojení s dětským pudrem by z něj mohl být obstojný tmel.
  • Kanagom. Toto nebyla jeho parketa. A je asi 8 let prošlý.

Konec druhé části...

 

3.část

6. den

  • Pokračujeme v plaňkování obšívky.
Dneska to celkem šlo z několika důvodů:
  • Mám nový Loclite.
  • Podědil jsem po panu Hockovi modelářské špendlíky a pár se mi jich podařilo sundat z nějaké nástěnky. Některé prošli generálkou, tedy byly očištěny a nabroušeny. Takže celé moje špendlíkové hospodářství čítá 14 kvalitních špendlajzů.
  • Na okraji Valašského Meziříčí sídlí firma, která vyrábí ocelová lana a hřebíky. Zajdu se tam zeptat, jestli nemají nějaký vhodný polotovar k výrobě špendlíků v podobě kalitelného drátu patřičného průměru.
  • Sehnal jsem dvoje chirurgické rukavice, budou se hodit na laminování.
  • Další u obrázků...

Obrázky

Nosníky (tady 2x5 mm) se dají celkem snadno nakroutit, pokud je nahřejeme opalovací pistolí. Stačí nahřát v délce, kde požadujeme zkroucení (tedy nikoliv lokálně) a postupně nakrucovat. Nahřívám dokud nezačnou znatelně vystupovat z dřeva léta. Vlhčit není třeba (alespoň nebylo).
Podobně můžeme před slepením předtvarovat lišty přímo na trupu, případně odstranit pnutí po slepení. Citlivé nahřátí pomáhá podstatně zkrátit dobu tuhnutí epoxidu. Jen ho nesmíte zahřívat jak já tak intenzivně, až začne pěnit, to se kolikrát rozlepí i hotový spoj.
Celkový pohled na postup práce. Některé partie trupu nejsou zrovna ideální, snad to půjde dohnat tmelem a broušením.
Pár kvalitních špendlíků v akci. Mojí favorité jsou černí s kratším, extrémně tenkým hrotem.
Na těchto místech se supermoderní svěrka nechytala (výklopné čelisti sklouzávaly), ovšem klasický dřevěný kolíček nezklamal.

7. den

  • Stále pokračujeme v plaňkování obšívky...

Obrázky

Tak před tímto bych chtěl varovat! V dobrém úmyslu jsem si předlepil lišty na poslední přepážku, neboť jsem očekával velký boj vzhledem k silnému zakřivení trupu v oblasti kýlu. Hned první lišta po zaschnutí lepidla při napružení praskla (byla špatně vybraná a nebyla předkroucená). Při pokusu nahřát a správně zkroutit zbylé lišty, se tyto z nahřátého lepidla odlepily. Ach jo. Takže znovu, zadarmo a pěkně po jedné... Jak říká klasik, pospíchej pomalu.
No, mezitím něž zaschne jeden pár lišt (pravý a levý bok), budu pracovat na stolku pod vrtačku...
A nakonec: Japonec
Sem chodím nabírat chuť do práce. Stačí se chvilku dívat... (K.Hock, Yamato)

 

Konec třetí části ...

 

4.část

8. den

  • Pokračujeme v plaňkování obšívky.

Začnu rovnou obrázky, protože se nic moc neudálo, tak ať se aspoň můžete na něco kouknout...

Obrázky

Tak toto je v podstatě moje práce na Pilotovi za osmý den. Na každé straně dvě řady lišt. Nic moc.
Jinak optimistická zpráva stran modelářských špendlíků: byly viděny v okresním městě Vsetíně, krabička za 62,- Vypadá to tedy, že je někdo přece jenom vyrábí. Jak budu mít cestu kolem, pokusím se je koupit. Snad nebudou na příděl...
Tohle je jediný důvod zdržení stavby Pilota, který by vás mohl zajímat. Původně byla vrtačka postavena na stole, kde zabírala tak potřebné místo. A taky byla vratká, protože jsem ji nechtěl ke stolu šroubovat když je tam jen dočasně (asi rok :)).
Na podlaze je betonový soklík a stolek je z desek lamina. Desky jsou k sobě připevněny lepenými dřevěnými kolíky a namáhané spoje pojištěny konfirmáty (snad to píšu dobře).
Jak bylo hotovo, hned jsem ten dírkostroj vyzkoušel. Je to paráda, nic se netřepe, kam zamíříte tam je dírka a pracovní pole je pěkně osvětlené. Doporučuji.

9. den

  • Čekám na pohon

Obrázky

Protože můj dodavatel stále zdržuje stavbu tím, že nedodal pohonnou jednotku a další plaňkování již překrývá místo, kde vystupuje hřídel z trupu, začal jsem vyřezávat zbývající překližkové díly. Protože práci s lupenkovou pilkou evidentně nezvládám, řežu notný kus vedle čáry a pak to ladím pilníkem ve svěráku. Je to sice pracnější, ale radši brousit, než dolepovat. Třeba se časem naučím řezat tak, že to bude načisto a ještě přebroušeno :)
Na obrázku jsou hrubě vyřezané díly (mimo dílů č. 64, která jsou opracovány načisto) za takovou hodinku práce. Venku bylo pěkně, tak jsem sedl do zahrady na sluníčko a práce šla pěkně od ruky...
A nakonec: opět Japonec
No a aby bylo možné se i v tomto díle kouknout na něco pěkného, pořídil jsem detail lodní zádě s funkčním katapultem. A i lodní šrouby jsou impozantní, co říkáte?

 

5.část

10. den

  • Stále čekám na pohon...
  • Když už byl článek napsaný, volal mi můj dodavatel, že motor s hřídelí i převodovkou právě přišel. Takže pokud se nic nesemele, mám ho dneska doma. Takže to dělá od 19.4 do 13.7 celkem 85 dní. To se mi na řetěz Můj dodavatel + HobbyTeam zdá být i dost. V IT jsem zvyklí, že hned je příjemné, zítra normální a pozítří šokující .
    Takže se to snad již trochu rozjede, uvidím, jestli budu schopný umístit pohod do trupu i v tomto stádiu rozpracování bez toho, aniž bych jej musel sundat z montážní desky.

 

Bylo pěkně, pohon stále v nedohlednu, takže jsem vytáhl lupínkování před domek a pokračoval ve vyřezávání dalších překližkových dílů.
Když soused Truhlář viděl tu hromadu dílů, snesl z půdy lupenkovou pilku motorovou, kterou si udělal v 60-tých letech minulého století podle návodu v časopise Urob si sám. Trochu jsem ji oprášil, přimáznul, přitáhnul, vyměnil list a už se jelo.
K řezání dílů, kde ve finále zůstává jen tenká stěna to moc nebylo, protože při kousnutí se díl zlomil, ale řezání širších dílů šlo pěkně od ruky. Ovšem mile jsem byl překvapen při řezání smrkových dílů (jsou položeny na horní straně pily. Původně jsem je chtěl obřezat ruční pilkou a nahrubo obrobit struhákem (rašplí), ale s tímto werkem to šlo jedna báseň.
Pro zvídavější z vás jsem pořídil ještě pár snímků dotyčného stroje. Pokud někoho budou zajímat detailnější údaje, napište, pokusím je zjistit.
Detail klikového mechanismu.
Tmavě hnědá kulisa, která jezdí po dvou vodicích sloupcích je vyrobena z třešňového dřeva.
Hlavní převod je řemenicí do pomala.
Pohled na celé pracoviště zezadu.
A nakonec se opět pochlubím cizím peřím.
Změť zbraní kolem středu modelu lodi Yamato. Zelené dutinky pod hlavněmi dělové věže (vlevo) slouží k odpalování efektových náloží.
(K.Hock, Yamato).

6.část

11. den

  • Motor
  • Tak, a je to doma . Na škatulce je psáno, že jde o 380, ale motor je 400. Nevadí. Tím lépe. Práce se konečně pohne kupředu.

Obrázky

Tak toto je celá pohonná jednotka.
Všimněte si vývodu hlavní hřídele na čele převodovky, je dost dlouhý, aby na něj bylo možné připojit nějaké další zařízení, např. náhon ventilátoru...
Kryt převodovky je pouze nasunut na dva plastové kolíky (viz. další obrázek) a není mechanicky zajištěn.
Tady je odstraněn kryt převodovky a pastorek motoru. Ozubená kola jsou vyrobena ze silonu (či podobného houževnatého materiálu) a otvory pro hřídel jsou vložkovány. Jejich poloha je zajištěna šroubkem, pastorek na hřídeli motoru je navíc nalisován (i když je možné, že se jedná o nepřesnost při výrobě).
Víc to rozebrat nejde. Pouzdro hřídele je do převodovky nalisováno a možná i vlepeno. Vespod je dokumentace dodaná výrobcem.
Podle obrázku na webu výrobce jsem získal dojem,že převodovka je v dolní části zúžená a pěkně zapadne ke kýlu. Teď je ale jasné, že bude potřeba patky odstranit.
Mimochodem, vmanévrovat převodovku do trupu stávajícími otvory, toť výkon hodný Jana Tleskače.
Tady už jsou patky odstraněny.
Převodovku s hřídelí jsem vlepil sekundovým gelem s tím, že později vše pojistím epoxidem.
Hřídel je o 5 mm delší, než je předepsáno v návodu. Protože je vyvložkována na obou koncích, nemám odvahu ji zkrátit (později mi to přivodí pěkné bolení hlavy).

12. den

  • Konec plaňkování
  • Z rad, které jste mi poslali, se mi osvědčila tato:
    • Vybrat a koupit kvalitní nosníky 2x5
    • Použít kvalitní špendlíky (KONEČNĚ JSEM JE SEHNAL)
    • Lišty namočit přes noc do vody (mám na to takovou pěknou vaničku z čelního panelu počítače SMEP)
    • Lepit lepidlem, které lepí i vlhké dřevo (před lepením jsem z nich vodu vymačkal prsty), použil jsem Soudal D4.

Obrázky

Lepení posledních nosníků. Škoda, že jsem přišel na metodu, která mi vyhovuje, až když mi zbývalo posledních 12 lišt.
V pozadí lepidlo Soundal D4, zaschne za 60-90 min, a mírně pění, jak je ostatně vidět i na dalších obrázcích.
Jinak si všimněte (konečně) kvalitních špendlíků, byť v jedovaté zelené barvě.
Lepení dílů na zádi.
Pouzdro lodní hřídele je na obou koncích zaslepeno páskou, aby se do ní nedostala nečistota.
Detail přichycení lišt v oblasti kýlu.
Příď na levoboku jsem lepil postupně, na čtyřikrát a šlo to jedna báseň. Použitá svorka není zrovna kvalitní, ale byla velmi levná (sada 4x15,-) a k tomuto použití naprosto vyhovující.
Příď na pravoboku jsem lepil najednou, ale díly po sobě po stažení klouzaly a dalo mi dost práce dát je do správné polohy. Příště žádné zkratky!
Záď jsem lepil jenom částečně, protože je ještě potřeba vyřešit umístění kormidla.
V návodu jsem se dočetl, že dodaný lodní šroub se musí zkrátit na 13 mm. Bohužel můj dvoulistý Graupner na udanou délku zkrátit nelze, navíc má pojišťovací matici...
...a pouzdro je také o kus delší. Dopředu jej zase nelze posunout, protože by kola převodovky vyšla do žebra a ještě dál taky ne, protože by zase hřídel nevyčuhovala z trupu. Originální umístění pouzdra kormidla je na obrázku vyznačeno dvojitou čarou. Takže teď si lámu hlavu, jak z toho (jiný tvar kormidla, lomená hřídel kormidla, ...)

13. den

  • Sundávám trup z montážní desky
  • Přečnívající lišty jsem zaříznul a budu lakovat vnitřek trupu.

Obrázky

Použité pomůcky.
  • Epoxy 1200 s tužidlem, které po otevření pěkně kouří
  • Miska na míchání sádry, zde jsem v ní míchal expoxy, který pak šel po zatuhnutí pěkně vylomit i se štětcem (viz. obrázek)
  • Chirurgické rukavice (kolegové si sice stěžují, že pak nemají v ruce cit, ale když v tom může doktor operovat...)
  • Ředidlo (aceton) dodá lepidlu konzistenci laku. Mohl jsem sice koupit extra lak, ale co pak s ním?
  • Brejle (mám se rád)
Trup po nalakování je jak zalitý do skla. Přebytečný lak stekl ke kýlu, to pak umožní vybrousit jej do špičky (jak je ostatně zmíněno v návodu).
Snažil jsem se potřebné množství pryskyřice a tužidla odvážit na kuchyňské digitální váze, 50g pryskyřice šlo snadno, ale 3.5g tužidla, to bylo pod rozlišovací schopností váhy. Naskočily 2g a pak nic. No, snad jsem to trefil, ale výrobce by se měl zamyslet nad poměrem 100:7. Skutečně se to špatně odměřuje. A to mě čeká ještě tmel, který má uveden poměr 100:1.
Přilepení převodovky, mezery jsem doladil nosníkem.
Místa, kde jsem nechal škvíry, jsou pro jistotu přelepeny páskou.
Nářadí pro dokončení trupu.
  • Struhák a pilník (bez ostrého stuháku by to byla pěkná otrava)
  • Modelářský hoblík jsem moc často nepoužil, ale v oblasti kýlu byl k nezplacení.
  • Brejle
  • Dremel s frézkou a zejména s hrubým brusným válečkem. Skvělá věc.
Hrubý tvar přídě.
Pravobok téměř na čisto.
A kousek Yamata...
Pohled na impozantní můstek.
(K.Hock, Yamato).

 

7.část

14. den

  • Umístění kormidla je vyřešeno, posunul jsem jej kousek dozadu, zkrátil lodní šroub a o kousek i pouzdro lodního hřídele.
  • Už mám doma regulátor, na radu zkušenějších jsem sáhl hlouběji do peněženky a pořídil něco trvanlivějšího. Uvidíme... Při placení mě vzal prodavač kolem ramen se slovy: Víš Pavlíku, vzhledem k mému věku ti na něj můžu dát s klidem doživotní záruku :)
  • Lodní trup je vybroušen, zbývá vymyslet upevnění serva kormidla, regulátoru otáček, přijímače a zdroje.

Obrázky

Lodní šroub jsem zkrátil obroušením.
Hloubku závitu pro hřídel jsem změřil, ale mohl jsem tušit, že se za ní skrývá ještě dutina (viz. obrázek). Nevadí, jak budu něco lepit, zakápnu to epoxidem.
Kormidlo je sestaveno ze 4 překližkových dílů, hřídele a napájeného plechového dorazu. Kdybych to tušil, tak jsem kormidlo udělal pouze ze dvou částí a potřebnou drážku vybrousil. No, už je to nahrubo hotovo a slepeno expoxidem. Doraz z mosazného plechu jsem vyrobil o kus větší a teprve po připájení vybrousil jak bylo třeba. Pro pájení používám pájecí vodu, spoj prohřeji trafopájkou a cín přikládám k dílům, nikoli k hrotu pájky. Tím je zaručeno, že díly mají potřebnou teplotu a spoj je kvalitní.

Na posuvce je položen kousek (2 mm délky) odřezaného pouzdra lodního hřídele. Řezal jsem Dremelem s tenkým řezacím kotoučem. Víc jsem si ale netroufal odřezat vzhledem k délce vypouzdření.
Sestava lodní šroub a kormidlo. Je to na fest, ale i v originálním návodu jsou šroub i kormidlo těsně za sebou.
Pracné bylo zejména sladit všechny délky a úhly.
Pouzdo kormidla je lepeno expoxidem, všimněte si jeho posunutí oproti originálu, jehož poloha je naznačena dvojitou svislou čarou.
Jen tak na zkoušku rozmisťuji potřebné agregáty do trupu. Krabička sirek představuje přijímač (ten je ještě v Tornádu), brusná kostka zdroj (až podle ponoru se rozhodnu, jestli NiMH 6-ti článek nebo Pb), motor poznáte, vpravo je standardní servo Hitec HS-311 a vlevo regulátor Hitec EZX-R PRO.
Třetí, čtvrtá a pátá ruka. Prima zařízení za 100,- se hodí při pájení. Šetří prsty a peníze za mastičky na popáleniny...
V pozadí futrál na pilníky a kus parkety jako zdroj tvrdého dřeva na špalíky pro uchycení serva.
Ještě lepím smrkové přířezy a jdu spát.

15. den

  • Brousím a brousím, trup, kormidlo, záď...
  • Výroba kormidelní páky

Obrázky

Kormidelní páku jsem vyrobil podle návodu na tomto serveru. Jedinými změnami je vytvoření lemu na jedné straně páky (zvýší její tuhost) a připadalo mi jednodušší vybrousit plech do tvaru svorky, než svorku brousit do kulata.
Materiál na kormidelní páku je zbytek sebraný ze země po opravě okapů...
Hotovo...
Kormidlo má již správný tvar.
Teď musím vymyslet, jak vyrobit odnímatelné uchycení čepu kormidla. V originále je celé kormidlo nerozebíratelné a to by mi asi komplikovalo laminování trupu. No, ještě uvidím...

 

8.část

 

16. den

  • Tento den se všechno točilo kolem motoru, kormidla, serva a regulátoru.

Obrázky

 

Definitivní uložení serva kormidla. Kormidelní páka doznala ještě nějaké úpravy a táhlo bylo oproti obrázku o kousek prodlouženo. Hodně mi pomohl článek na MONAKU o kormidlech zde a zde.

Tak si uvědomuji, že musím ještě otočit distanční trubičky v silen-blocích, protože tak, jak je mám, by nic netlumily.

Takto to dopadlo, když jsem se snažil lepidlem zacpat škvíry v přídi. Takové hrnečku vař!

V popředí je dřevěné odpichovátko, které jsem byl nucen si vyrobit, abych odměřil míry uvnitř trupu, které jsem potřeboval na výrobu uchycení serva kormidla. Jak je jasně vidět, je ze zbytkového materiálu a kovové by bylo lepší. Budu se muset po nějakém poohlédnout...

Ještě pohled na strojovnu bez strojů. Na destičku umístěnou na levoboku přilepím později suchý zip a na něj připevním regulátor.

...a kormidelní mechanismus bez strojovny .

 

17. den

  • Moc jsem toho dneska nestihnul, akorát kousek paluby, neboť se mi stala taková nehoda, že vejít se loď do našeho plynového kotle, tak tam letí i s krabicí .

    Opět jsem si snažil ulehčit práci a prvních 8 lišt jsem lepil najednou. A to jakoby přes celou palubu, abych vytvořil její pěkný prošlup. Někde jsem to pojistil špendlíky, ale byla místa, kde to chtělo ještě více zatížit. Tak jsem vytáhl starou, zhruba 5 kilovou zápustku (kdysi se v ní kovaly vidličky) a tu položil doprostřed trupu. Paráda, všechno sedělo. Akorát na přídi byly lišty mírně odchlípnuté. Nemaje po ruce žádnou vhodnou gumu, sáhnul jsem po gumovém pavoukovi z auta, obtočil příď a konce uchytil za žebra pod stolem. Perfektní! Ovšem pouze do chvíle než to vzdal stojan. Zápustka o chlup minula moji nohu, guma vymrštila trup a lišty oblemtané lepidlem (kdo zná Soundal D4 ví, o čem mluvím) skončily na zemi olepené teď navíc pilinami, kovovými šponami a chlupy z kocoura i psa. Ještě, že už nemám papouška. Ach jo.

    Takže z pohledu začátku ten konec ještě ujde. Stojan jsem slepil epoxidem (předtím byl nabodován sekunďákem) a lišty upevnil pomocí nerezových tyček a zavařovací gumy od sousedky.

Obrázky

 

Příď.

Bylo potřeba lepit po úsecích, aby bylo možné zařezat a začistit úsek, neboť nalepení dalších (delších) lišt by práci velmi znesnadnilo.

Šprajcuňk na přídi (druhý úsek) a na zádi pomocí kovových tyček, zavařovací gumy a velkých pružinových svorek (pár mě jich ovšem ještě chybělo).

K začištění jsem používal americkou pilku, která odvedla skutečně perfektní práci.

 

18. den

  • Dokončení paluby.

Obrázky

 

Paluba je hotová až na pidi lišty na levo a pravoboku.

V detailu lze vidět stopy po použitém lepidle Soundal D4.

 

19. den

  • Tento den se vyvedl, vybrousil jsem palubu, vyrobil potřebné kryty palubních otvorů a započal výrobu palubních nástaveb.

Obrázky

 

Vybroušený trup, hlavní kryt a kryt kormidelny.

Nejvíc práce mi daly drážky na přídi a na zádi pro uchycení zábradlí. Při zkoušce ohnout zadní zábradlí se mi ho podařilo zlomit. Uvidím, co s tím, třeba časem na něco přijdu. Možná jsem ho měl nařezat stejně jako přední zábradlí, ovšem v návodu jsem o tom zmínku nenašel...

Drážku jsem nahrubo odfrézoval Dremelem, který jsem obalil do gumy a přichytil ke stolu stolařskou svorkou. Pak jsem ke stolu přilepil dřevěný špalík potřebné výšky, který sloužil jako pracovní podložka. Nakonec jsem uchopil trup kýlem nahoru, opřel jej o pracovní podložku a opatrně jej natáčel kolem frézičky. Později jsem ještě natloukl do podložky hřebík pro přesnější práci. Finalizoval jsem pilníkem.

Oba kryty z rubu. Příčky hlavního krytu jsou lepeny epoxidem.

Kryty jsem lepil Soundalem D4 na kousku igelitu a přichycené byly špendlíky ke gumě na pracovním stole.

Lepení palubních nástaveb.

Ta 5 mm černá guma na pracovní ploše je vynikající! Můžu na ni kreslit "krajonem" a celkem lehce zarazit špendlík, který potom drží, kde je třeba. Tak se mi geometrie nástaveb dodržovala celkem snadno...

Všimněte si přišpendlení pomocných lišt. Tak mě napadá, že by šla také použít klasická guma, co se používá jako podlahová krytina, pak by odpadly problémy při šmirglování, kdy občas líznu gumu a černý prach pak ušpiní broušený povrch (problém vynikl při prvním broušení ploch krytů).

Detail uchycení hlavní nástavby.

Všimněte si vlepené příčky napříč budoucích předních oken. Je umístěna podle návodu a snad to tak skutečně na této lodi je. Ale když jsem dospěl k rozhodnutí udělat průhledná okna a vybavit vnitřek kajuty, tak příčka šla pryč (posléze jsem ji vlepil na úroveň spodní strany oken). Kdybych snad zázrakem sehnal fotografii interiéru skutečného plavidla a tato polička tam byla, tak ji tam vlepím...

Pokud dumáte nad původem záhadných kruhů na gumě, tak vám napovím že... se letos nakládaček skutečně urodilo :)

Tak tímto jsem se dokázal kochat pěkně dlouho. To všechno je moje práce! (dobře znám nevděk světa a proto se pochválím sám )

 

20. den

  • Práce na palubě pokračují stejně jako na nástavbách.

Obrázky

 

Lem zadního otvoru jsem oproti návodu poněkud upravil. Těch max. 5 mm na čele se mi zdálo poněkud málo. Změnil jsem také způsob fixace nástavby.

Lem předního otvoru.

Pro předkreslení jeho tvaru na palubu (podle tvaru nástavby) se mi osvědčil krajón s hodně vytaženou měkkou tuhou.

Protože jsem se dodatečně rozhodl vytvořit interiér kajuty, musel jsem také dodatečně vyřezat lupenkovou pilkou dveřní otvory. Šlo to kupodivu snadno, polohu a velikost jsem odhadnul podle výkresu a přebalu stavebnice.

Tipnul jsem, že podlaha byla, stejně jako paluba, dřevěná. Interiér si zatím představuji ve stylu kabiny dieslového lokotraktoru. Při hledání na internetu jsem zatím neměl úspěch a rád uvítám jakékoliv fotografie. Alespoň z nějakého parníku na Vltavě.

To, že se mi tak pěkně střídají barvy parket, jsem si všimnul až v půlce podlahy, potom už jsem jenom dohlédnul, aby to tak vyšlo až do konce. Parkety jsou lepeny Herculesem.

Pohled zespod.

Oproti návodu byly přidány dvě lišty, které slouží jako fixace polohy nástavby na čelech lemu palubního otvoru.

Pohled shora.

Protože se mi podařilo namíchat nějaký divný epoxid (byl stále hodně pružný), i když na vině může být vlhkost, nízká teplota ve sklepě nebo i bubliny v tubách, chtěl jsem večer dopéct lepidlo v troubě. Ovšem nenatáhl jsem si minutku a zahleděl se na nějaký film. Takže jsem kajutu připek. Vlastně přesušil. Parkety se tak seschly, že prohnuly podlážku a stěny směřovaly kónicky k sobě. Navlhčení a pomocná vzpěra vrátily druhý den kajutě správný tvar. Alespoň že lepidlo vytvrdlo!

 

21. den

  • Práce na nástavbách...

Obrázky

 

Lepení přední podlážky a zkosených boků kajuty (epoxid). Kus igelitového sáčku chrání palubu před přilepením nástavby.

Gumový svazek z Kolibříka je prima, budu ho v budoucnu více využívat.

Pohled do kajuty. Stále nevím, co tam všechno dát. Dcery mi radí stolek na mapy a vázu s kvítkem...a do rohu plyšového medvěda :)

V přední stěně je již vlepen obklad z plastové výstražné cedulky. Na něj chci později přilepit další vybavení (konzola pro kormidelní kolo apod.).

Nové nářadí.

Když jsem objednával akupack, zahlédl jsem nabídku malých kleštiček za cenu kolem 20 kč, tak jsem je zkusil (čelisti: přímá, ohnutá, kruhová). Materiál je samozřejmě bláto, ale já nespravuji auta a na nimravou práci by mohly posloužit.

Pro později narozené jsem také zařadil ukázku krajónu (ta divná pentelka) a brousítka na broušení jejího hrotu s filcovým utírátkem a dírkou na pověšení. Krajóny mám rád, protože mu jde hodně vysunout tuha aniž by se zlomila a člověk tak může označit místo k vrtání skrz dlouhý otvor a pod.

 

9.část

22-27. den

  • Dokončení nástavby.
  • Lakování paluby. Protože další postup stavby znesnadní, nebo přímo znemožní práce na palubě, rozhodl jsem se, že ji zrovna nalakuji a překryji maskovací páskou. To samé se týká také interiéru kormidelny.
  • Elektropráce. Abych nějak využil čas, kdy se lak na palubě a nástavbách vytvrzoval, rozhodl jsem se odrušit motor a vyrobit si nabíjecí kabel k akumulátorům. Při této práci se nepráší a tak nehrozilo, že bych nějak znehodnotil lakovaný povrch.
  • Podařilo se mi sehnat pár fotek, na motivy této a této bych vyrobil kormidelnu. Tady je Pilot 25, tato barva se teď nosí, možná podle ní dotvořím svoji 24. Akorát nevím co s dřevěnou podlahou, ta se mi moc líbí a na 25 je evidentně z ocelových plátů.

Obrázky

Tak jsem se dal do lakování. Před lakem byl povrch perfektně hladký, po první vrstvě vylezly chloupky (což jsem čekal), ale taky stopy po hrubších nástrojích. Což jsem nečekal. Chloupky jsem odbrousil skelným papírem č.200, stopy po nástrojích nechal tak.

K povrchové úpravě jsem použil venkovní lazurovací lak Herbol-Offenporig Pro-Décor v odstínu teak, kterého mi kapku zbylo po loňském lakování dveří. Akorát jsem ho scedil přes punčochu, protože v něm už byly drobné žmolky.

Takto vypadá povrch po čtvrtém nátěru (po každém nátěru byl povrch lehce přebroušen skelným papírem č.200). Výrobce doporučuje 3 až 5 vrstev. Rozhodl jsem se pro 5, i když mi soused tvrdil, že 3 až 5 je 8, protože když jde on na pivo, tak na 1 až 2 jsou minimálně 3 Na zkoušku jsem vyleštil kryt podpalubí filcem, kterým se dřív leštily stěrky (špachtle) a vypadá to pěkně. Povrch dostane jednolitý matový povrch. No uvidím, jestli si to troufnu na celou palubu. Bylo to celkem namáhavé.
Takto to vypadá v podpalubí. Dodatečně jsem natřel uchycení serva a desku pro přilepení regulátoru.
Protože barva schne minimálně 12 hodin, začal jsem vymýšlet odrušení motoru. Kondenzátory 100n jsem koupil už minulý týden (kus po koruně), teď ještě vymyslet, jak to všechno napájet na kontakty. Pak jsem si vzpomněl, že nějaká firma prodává přímo tištěný spoj, který se nasadí a připájí na kontakty. Tak jsem si něco podobného vyrobil. Sice tam nejsou odrušovací cívky, ale pokud by byly nutné, tak je dodám.
Původně jsem začal pájet sám, ale přišel okounět soused (něco potřeboval), pak, že se na to nemůže dívat a zašel si domů pro nářadíčko.

Donesl si kvalitní cín, který po zapájení zůstane pěkne lesklý jako z tv-shopingu a pájku na propan-butan. Jak jsem svojí 75W nemohl prohřát plášť motoru, tak tady stačila chvilka, cín se pěkně rozlil a bylo to. Což ostatně vidíte na fotce.

Tak to je ona, pájka na plyn. Je lehká, plní se jak zapalovač, má piezoškrtátko, hrot lze sundat a malý hořáček pak lze použít třeba na smršťování hadiček. Má také regulaci otáček. Prima věc. Ovšem za 1200,-

další části