Poměrně dosti amortizovaná krabice, na které lze i po předchozím face-liftu v PSP nalézt stopy bezmála 20-ti letého skladování na půdě venkovského domu.

Po otevření je cítit (pro vás pouze zprostředkovaně) pach staré skříně.

Jednotlivé díly jsou překvapivě v dobrém stavu. Pouze jeden překližkový díl je mírně zkroucen, jak byl v krabici podložen špulkou s režnou nití.
Bílé něco v čem jsou zavinuty lišty je síť ze záclonoviny a slouží k výrobě oděrek (nárazníků) umístěných na přídi a na zádi lodi.

Generální plán lodi. Tvary žeber nejsou na žádném plánu uvedeny, proto jsem si pro každý případ nechal zkopíroval nářezové plány.

Na tomto plánu je patrné, že v lodi není místa nazbyt. Povšimněte si také konstrukčního řešení pohonu, kdy bylo potřeba zajistit vodorovnou polohu osy lodního šroubu a kde by motor při použití přímé spojky nebylo možné uložit tak nízko ke kýlu.

Šepleť z igelitového sáčku přiloženého ke stavebnici. Všimněte si ozubených kol, které slouží jako převodovka a jedno z nich také jako brzda-cvrček lodního kormidla.
Kancelářské sponky slouží jako kontakty k připojení ploché baterie. Nad přiloženýma gumičkama jsem zprvu ohrnoval nosem, ale při stavbě trupu mi přišly vhod a litoval jsem, že jich není víc.
Tmavý obdélník vlevo dole je mosazný plech.

• Zelená krabice od autolékárny slouží jako sklad hotových výrobků. Než něco uschne, tak vyřežu a obrousím třeba nějaké žebro. Pokud je kompletně hotové, strčím ho tam, aby se nezatoulalo.

• Průhledná škatulka na autolékárně jest skladem odřezků.

• Svěráček jsem dostal od dědy za pěkné maturitní vysvědčení. Dárek originální a tisíckrát blahořečený. Jak je potřeba něco spolehlivě stáhnout nebo přidržet, není nic lepšího. Kdysi při nějaké hrubší práci prasknul, ale prošel reinkarnací ve svařovně. A na hrubší práci jsem si sehnal humpolácký svěrák v nějakém výprodeji (kousek ho jde také vidět).

• Kostky molitanu s brusivem. To je v mé dílně čerstvá novinka. Zatím si je nedokážu vynachválit. Až na tu cenu.

• Stará známá lupenková pilka a vyřezávací stoleček. Na stolečku mám zespoda nalepený čtvereček hrubého šmirglu, aby neklouzal po stole.

• Modelářské špendlíky. Nepostradatelné, ale tyto jsou šunt a žádné jiné jsem nesehnal. Ty, které pamatuji z mládí byly tenší, ostřejší a kalené. Hlavička byla válcová s ploškou, takže se dobře zatlačovaly do vzpurného materiálu. Toto jsou obyčejné předražené špendlíky s takovou zvláštní hlavičkou. Pokud víte o nějakých lepších, dejte vědět.

• Plastová krabička s červeným zámkem. Tam mám takové nářadí, které se rádo zatoulá (nůž, nůžky, ...). Je z nějakého X-hausu za 70,-

• Ocelový kartáč používám k vyčištění pilníků. Ty pak pílí jak nové.

• Ocelové pravítko. Tohle bylo drahé jak šlak, ale je to precisní výrobek, podle kterého se dá řezat a nedělají se do něj vrypy (jak do plastových).

• Pilník obdélníkový a půlkulatý. Raději méně a kvalitní. Nic vás nerozhodí tak, jako nekvalitní nářadí. Tyto jsou od firmy BAHCO. No a protože nebyly zadara, chovám je jak v peřince. Tedy je hlavně neukládám společně s dalšími pilníky, ne aby se nepohádali, ale aby se vzájemně netupily.

• Pilka TONA (snad se tak jmenuje). Má velmi jemné zoubky a ostří žiletky. Excelentně řeže balzu a nosníky. Prostě šikovná.

• Malý úhelníček. Ten si kdysi vyrobil švagr ve škole. Parádní věcí je hlavně napříč přišroubovaný podstavec, který se šikne, pokud potřebujeme rejsnout kolmici třeba na lištu.

• Sekundové gelové lepidlo Loclite. Určitě existují další, ale pokud kůň táhne, nepřepřahám.

• Pentilku 0.7 s měkkou tuhou a zalamovací nůž nemusím představovat...

• Kružítko si půjčuji od dcerky. Za odměnu vždycky perfektně nahrousím tuhy. Pokud kreslím kolmice, tak s pomocí kružítka. Nevím jak je to možné, ale podle pravítka s ryskou se mi nikdy nic kolmého neopodařilo...

Přílepení podložek z lišt jako příprava k přilepení trupu ke stavební desce.

Detail uchycení přídě do zaschnutí lepidla. Pomáhá lišta a dvě svorky. Při lepení přídě jsem muset trochu zabrat, aby se trup správně prohnul a při tom praskly spoje v lodí páteři lepené purexem. Tak jsem to stehnul Loclitem. Ve finále se bude stejně vnitřek vylévat epoxidem.

Detail přilepení střední části trupu. Tady to bylo bez problémů, akorát jedna přepážka, byť na značce, je nalepená mírně posunutě. snad to v budoucnu nepřinese nějaký problém.

Detail přilepení zádi. Jsem zvědav, jak to potom budu odtrhávat. Protože se mi podařilo jednu podpěrku přilepit z opačné strany rysky, musel jsem ji odtrhnout. Šlo to, ale i s dýhou pod ní. A to jsem lepil pouze bodově. V nejhorším to nějak odDremlím.

Celkový pohled na kostru lodi přilepenou na pracovní desku a připravenou na potažení.

• Nalepeno 5 lišt obšívky
• Namáhané spoje přelepeny expoxidovým lepidlem.

• 5 minutové expoxidové lepidlo Bison (160,-). Když jsem jej kupoval, byl jsem přesvědčen, že je za 5 minut vytvrzeno. Takže všem stejným naivkám vzkazuji, že těch 5 minut znamená, že po namíchání se musí do 5 minut zpracovat, pak začíná gelovatět. Do půl hodinky drží, plná pevnost je do 3 hodin. Rychlost vytvrzování a pevnost se dá podstatně zrychlit nahřátím.
• Loclite Super Attak Glue (bohužel 66,-). Po zabroušení dotykových ploch to šlo. Ale každopádně je nutné pojištění epoxidem.
• DISTYK Super Glue (asi 16,-). Méně náročné věci bych s ním mohl bodovat. Je celkem řídké a rychle vsakuje.
• Super Bond (Henkel). Tady neuspěl. Na tuto práci je prostě řídký.
• Sakota Super Glue (8,-). Po zkoušce na dvou nosnících a pokusu slepit gumu šel hned do koše. Ale možná ho ještě vytáhnu. Po spojení s dětským pudrem by z něj mohl být obstojný tmel.
• Kanagom. Toto nebyla jeho parketa. A je asi 8 let prošlý.

• Epoxy 1200 s tužidlem, které po otevření pěkně kouří
• Miska na míchání sádry, zde jsem v ní míchal expoxy, který pak šel po zatuhnutí pěkně vylomit i se štětcem (viz. obrázek)
• Chirurgické rukavice (kolegové si sice stěžují, že pak nemají v ruce cit, ale když v tom může doktor operovat...)
• Ředidlo (aceton) dodá lepidlu konzistenci laku. Mohl jsem sice koupit extra lak, ale co pak s ním?
• Brejle (mám se rád)

• Struhák a pilník (bez ostrého stuháku by to byla pěkná otrava)
• Modelářský hoblík jsem moc často nepoužil, ale v oblasti kýlu byl k nezplacení.
• Brejle
• Dremel s frézkou a zejména s hrubým brusným válečkem. Skvělá věc.

Definitivní uložení serva kormidla. Kormidelní páka doznala ještě nějaké úpravy a táhlo bylo oproti obrázku o kousek prodlouženo. Hodně mi pomohl článek na MONAKU o kormidlech zde a zde.

Tak si uvědomuji, že musím ještě otočit distanční trubičky v silen-blocích, protože tak, jak je mám, by nic netlumily.

Takto to dopadlo, když jsem se snažil lepidlem zacpat škvíry v přídi. Takové hrnečku vař!

V popředí je dřevěné odpichovátko, které jsem byl nucen si vyrobit, abych odměřil míry uvnitř trupu, které jsem potřeboval na výrobu uchycení serva kormidla. Jak je jasně vidět, je ze zbytkového materiálu a kovové by bylo lepší. Budu se muset po nějakém poohlédnout...

Ještě pohled na strojovnu bez strojů. Na destičku umístěnou na levoboku přilepím později suchý zip a na něj připevním regulátor.

...a kormidelní mechanismus bez strojovny .

Příď.

Bylo potřeba lepit po úsecích, aby bylo možné zařezat a začistit úsek, neboť nalepení dalších (delších) lišt by práci velmi znesnadnilo.

Šprajcuňk na přídi (druhý úsek) a na zádi pomocí kovových tyček, zavařovací gumy a velkých pružinových svorek (pár mě jich ovšem ještě chybělo).

K začištění jsem používal americkou pilku, která odvedla skutečně perfektní práci.

Paluba je hotová až na pidi lišty na levo a pravoboku.

V detailu lze vidět stopy po použitém lepidle Soundal D4.

Vybroušený trup, hlavní kryt a kryt kormidelny.

Nejvíc práce mi daly drážky na přídi a na zádi pro uchycení zábradlí. Při zkoušce ohnout zadní zábradlí se mi ho podařilo zlomit. Uvidím, co s tím, třeba časem na něco přijdu. Možná jsem ho měl nařezat stejně jako přední zábradlí, ovšem v návodu jsem o tom zmínku nenašel...

Drážku jsem nahrubo odfrézoval Dremelem, který jsem obalil do gumy a přichytil ke stolu stolařskou svorkou. Pak jsem ke stolu přilepil dřevěný špalík potřebné výšky, který sloužil jako pracovní podložka. Nakonec jsem uchopil trup kýlem nahoru, opřel jej o pracovní podložku a opatrně jej natáčel kolem frézičky. Později jsem ještě natloukl do podložky hřebík pro přesnější práci. Finalizoval jsem pilníkem.

Oba kryty z rubu. Příčky hlavního krytu jsou lepeny epoxidem.

Kryty jsem lepil Soundalem D4 na kousku igelitu a přichycené byly špendlíky ke gumě na pracovním stole.

Lepení palubních nástaveb.

Ta 5 mm černá guma na pracovní ploše je vynikající! Můžu na ni kreslit "krajonem" a celkem lehce zarazit špendlík, který potom drží, kde je třeba. Tak se mi geometrie nástaveb dodržovala celkem snadno...

Všimněte si přišpendlení pomocných lišt. Tak mě napadá, že by šla také použít klasická guma, co se používá jako podlahová krytina, pak by odpadly problémy při šmirglování, kdy občas líznu gumu a černý prach pak ušpiní broušený povrch (problém vynikl při prvním broušení ploch krytů).

Detail uchycení hlavní nástavby.

Všimněte si vlepené příčky napříč budoucích předních oken. Je umístěna podle návodu a snad to tak skutečně na této lodi je. Ale když jsem dospěl k rozhodnutí udělat průhledná okna a vybavit vnitřek kajuty, tak příčka šla pryč (posléze jsem ji vlepil na úroveň spodní strany oken). Kdybych snad zázrakem sehnal fotografii interiéru skutečného plavidla a tato polička tam byla, tak ji tam vlepím...

Pokud dumáte nad původem záhadných kruhů na gumě, tak vám napovím že... se letos nakládaček skutečně urodilo :)

Tak tímto jsem se dokázal kochat pěkně dlouho. To všechno je moje práce! (dobře znám nevděk světa a proto se pochválím sám )

Lem zadního otvoru jsem oproti návodu poněkud upravil. Těch max. 5 mm na čele se mi zdálo poněkud málo. Změnil jsem také způsob fixace nástavby.

Lem předního otvoru.

Pro předkreslení jeho tvaru na palubu (podle tvaru nástavby) se mi osvědčil krajón s hodně vytaženou měkkou tuhou.

Protože jsem se dodatečně rozhodl vytvořit interiér kajuty, musel jsem také dodatečně vyřezat lupenkovou pilkou dveřní otvory. Šlo to kupodivu snadno, polohu a velikost jsem odhadnul podle výkresu a přebalu stavebnice.

Tipnul jsem, že podlaha byla, stejně jako paluba, dřevěná. Interiér si zatím představuji ve stylu kabiny dieslového lokotraktoru. Při hledání na internetu jsem zatím neměl úspěch a rád uvítám jakékoliv fotografie. Alespoň z nějakého parníku na Vltavě.

To, že se mi tak pěkně střídají barvy parket, jsem si všimnul až v půlce podlahy, potom už jsem jenom dohlédnul, aby to tak vyšlo až do konce. Parkety jsou lepeny Herculesem.

Pohled zespod.

Oproti návodu byly přidány dvě lišty, které slouží jako fixace polohy nástavby na čelech lemu palubního otvoru.

Pohled shora.

Protože se mi podařilo namíchat nějaký divný epoxid (byl stále hodně pružný), i když na vině může být vlhkost, nízká teplota ve sklepě nebo i bubliny v tubách, chtěl jsem večer dopéct lepidlo v troubě. Ovšem nenatáhl jsem si minutku a zahleděl se na nějaký film. Takže jsem kajutu připek. Vlastně přesušil. Parkety se tak seschly, že prohnuly podlážku a stěny směřovaly kónicky k sobě. Navlhčení a pomocná vzpěra vrátily druhý den kajutě správný tvar. Alespoň že lepidlo vytvrdlo!

Lepení přední podlážky a zkosených boků kajuty (epoxid). Kus igelitového sáčku chrání palubu před přilepením nástavby.

Gumový svazek z Kolibříka je prima, budu ho v budoucnu více využívat.

Pohled do kajuty. Stále nevím, co tam všechno dát. Dcery mi radí stolek na mapy a vázu s kvítkem...a do rohu plyšového medvěda :)

V přední stěně je již vlepen obklad z plastové výstražné cedulky. Na něj chci později přilepit další vybavení (konzola pro kormidelní kolo apod.).

Nové nářadí.

Když jsem objednával akupack, zahlédl jsem nabídku malých kleštiček za cenu kolem 20 kč, tak jsem je zkusil (čelisti: přímá, ohnutá, kruhová). Materiál je samozřejmě bláto, ale já nespravuji auta a na nimravou práci by mohly posloužit.

Pro později narozené jsem také zařadil ukázku krajónu (ta divná pentelka) a brousítka na broušení jejího hrotu s filcovým utírátkem a dírkou na pověšení. Krajóny mám rád, protože mu jde hodně vysunout tuha aniž by se zlomila a člověk tak může označit místo k vrtání skrz dlouhý otvor a pod.

K povrchové úpravě jsem použil venkovní lazurovací lak Herbol-Offenporig Pro-Décor v odstínu teak, kterého mi kapku zbylo po loňském lakování dveří. Akorát jsem ho scedil přes punčochu, protože v něm už byly drobné žmolky.

Donesl si kvalitní cín, který po zapájení zůstane pěkne lesklý jako z tv-shopingu a pájku na propan-butan. Jak jsem svojí 75W nemohl prohřát plášť motoru, tak tady stačila chvilka, cín se pěkně rozlil a bylo to. Což ostatně vidíte na fotce.