Papírák - MONAKO I.

31.1.2005

 

   Všechno to začalo tak, že moje manželka koupila balíčkované maso a já shodou okolností se nevrhl jako obvykle na to maso, ale na tácek, protože jsem potřeboval kousek "tacpronu" (říkám tomu tak, protože je to nějaký xxxpron a já nevím jaký). Už ani nevím na co jsem jej potřeboval . Tácek putoval do myčky a potom byl mnou rozřezán. Časem jsem si nashromáždil těchto tácků několik. Je to výborný zdroj materiálu prakticky zadarmo. Začátkem prosince jsem dumal jakou novou loď si postavit. Hlavně aby to bylo rychle, snadno a skoro zadarmo.

 

Použitý materiál na žebra trupu

 

   Nechtělo se mi nic složitě vyřezávat, plaňkovat, laminovat, kupovat materiál. S takovou leností se staví těžko a jak tak dumám a přitom koukám do své modelářské skříně, tak můj zrak spočinul na nasyslených táccích od masa. Myšlenka se drápkem zachytila... "letadýlkáři z toho dělají letadla...tak proč ne lodě ? Alespoň kostru. To přeci musí být jedna dvě." Jenže jak se to správně řeže, lepí aby to něco vydrželo ? A bude to držet se dřevem ? Kdo to ví ? Roman !

   Vylákal jsem Romana na pivo a začal z něj tahat rozumy jak a čím se ten "tacpron" nechá lepit. Nejdříve jsem ho na to ovšem dobře psychicky připravil, aby to s ním nešvihlo hned o zem. Dostalo se mi kvalitní přednášky i s praktickými ukázkami. Roman se ukázal jako profík, který se na mě patřičně připravil, s klidem zodpověděl několik mých zcela stupidních dotazů a v závěru mě počastoval zbytky lepidla a materiálu na testování. Romane díky, ušetřil jsi mi mnoho trápení! Doma jsem potom přehodnotil stav zbytkového materiálu, prokombinoval možné varianty a usoudil že to půjde. Loď bude z "tacpronu", několika smrkových liš a kartónu. No a protože se mi líbí Tug Towing tak samozřejmě že to bude remorkér schopný tahat. Taky Vás napadlo, že to je blbina ? Říkal jsem si, že to alespoň vyzkouším. Hodit do koše se to může vždycky. Stejně každý, komu jsem o tom řekl, snad kromě Romana, to považoval za nepoužitelné.

   Tak jsem se jednoho sobotního večera pustil do stavby. Rozhodně to neměla být maketa. Chtěl jsem udělat stavebně jednoduchý a materiálově nenáročný, líbivý model, který by zvládl snad opravdu každý. Když se nepovede nebude nikoho mrzet, že na to vyplýtval spoustu materiálu a času. Na kus papíru jsem si narýsoval kostru. Šedesát centimetrů je sice pořád malý model, ale zase úplný prcek to není. Pár obrázků remorkérů posloužilo jako inspirace. Tvarově trup připomíná spíše krabici od bot, ale jak jsem již uvedl - jednoduchost měla prioritu. "Výkres" byl hotov, žebra jsem přenesl na "tacpron" a vyřezána byla během několika minut. Jako kýl jsem použil hranolek 8x8mm na zbytek smrkové lišty 2x5mm. Purexem jsem žebra nalepil na kýl a k nim přilepil boční lišty a podpěry paluby. Kromě kýlu jsem lišty upravoval na potřebou délku zahradnickými nůžkami. Na záď a na příď jsem nalepil kousky styroporu (stejně dobře by ale poslouží i obyčejný polystyrén) a vybrousil z nich konečný tvar přídě a zádě. Za tři hodiny nepřetržité práce na stole ležela kostra trupu. Musím se přiznat, že v tuto chvíli to spíše vypadalo na pouštění draků než lodí. Takto zhotovená kostra je neuvěřitelně lehká a opravdu by snad i letěla. Když jsem se na ni díval, měl jsem dojem, že se musí samovolně rozpadnout. Tak křehce působí. Purex ovšem drží opravdu dobře.

 

Vznik kostry trupu

 

   V neděli bylo pokračování. Obrys dna trupu byl překreslen na kartón o síle 0,8mm, který jsem získal ze zadní strany velkého stolního kalendáře (co slouží i jako podložka). Po vystřižení jsem jej ke kostře lepil Kanagomem,  ale jen k dřevěným lištám. Na žebra Purexem. Kanagom by žebra rozleptal. Potom přišly na řadu boky trupu, které jsem udělal stejným postupem jako dno.

 

Skoro potažená kostra trupu a instalovaný motor

 

   Po přilepení dna a boků bylo potřeba usadit pohon. K tomu jsem použil jeden "přebytečný" SPEED 400 a hřídel s přírubou, čímž jsem se vyhnul nutnosti dělat motorové lože. Je mi jasné, že zvolený pohon není ideální. Chtělo by to převodovku cca 1:3 a větší průměr šroubu, ale tato kombinace se mi osvědčila u Meskalera a tak jsem ji použil kvůli jednoduchosti i zde. Do žeber jsem udělal otvory pro hřídel a i s motorem ji vlepil. Opět Purexem. Pouze v místě, kde hřídel prochází dnem trupu jsem ji lepil desetiminutovým epoxidem. Po zaschnutí lepidla jsem obkreslil na kartón palubu, ale ještě ji nalepil.  Celé to trvalo asi tři hodinky a nedolepený trup jsem zatím odložil. Když ho uviděl Nex  alias Šílený modelář tak rezolutně prohlásil, že tohle nemůže nikdy plavat. Málem jsem mu dal za pravdu, ale moje hrdost prohlašovala něco jiného - plavat to bude ! Pravda, krabice od bot taky plave, ale jen chvilku. Trupů z kartónu jsem postavil už několik a všechny jsou dodnes plavby schopné, ale tento vypadal zoufale.

 

Prostor pro kormidlo, usazené servo a instalovaná dýza kolem lodního šroubu

 

   Pokračoval jsem však dál. Dolepil jsem boky trupu a než lepidlo zaschlo, udělal jsem si z balzy kormidlo. Do trupu jej bylo potřeba zabudovat dříve než palubu. K ovládání jsem se rozhodl použít jedno běžné servo. Kormidelní páka byla vyrobena osvědčeným způsobem. Z kostiček styroporu jsem udělal lože pro servo a bylo hotovo. připojit přijímač a vše pečlivě vyzkoušet a seřídit.  Na konec jsem přilepil palubu a instaloval úvazníky. Kdyby byl trup impregnován, mohl by prakticky na vodu. Po přibližně deseti hodinách práce byl trup hotový i se zabudovaným kormidlem a motorem.

 

   Postup stavby jsem hodně konzultoval s Ivanem, který mi radil abych jej alespoň natřel epoxidem, když už jej nechci laminovat. Jeho dobře míněnou radu jsme ale tentokráte ignoroval. Doma byla plechovka matného laku Sportakryl. Přisypal jsem do něj dětský zásyp, rozmíchal a tím několikrát natřel trup zvenčí i zevnitř. Zahuštěný lak vytvořil pružnou vrstvu ve které byl trup jakoby celý zalitý. Kdyby se mi jej chtělo přebrousit byl by povrch opravdu velmi dobrý. Alespoň jsem ho přestříkal kitem ve spreji a potom lehce přebrousil. Ivan mi poradil, abych kolem lodního šroubu udělal kortyho dýzu (alespoň prstenec) pro zlepšení účinnosti šroubu. tentokráte jsem na jeho radu dal. Poté následoval nástřik barev, kde nejvíc času vždy zabralo vykrývání stříkaných ploch.

 

   Výsledek? Po 24 hodinách práce byl na světe trup, který už nevypadal jako krabice od bot. Byl schopný plavby a i slušně vypadal. Opravdu jsem se s ním nemazlil a je to místy na něm znát. Následovaly zkoušky ve vaně. trochu s obavami jsem trup již s náznakem nástaveb dával na vodu. Zkalibroval jsem regulátor (konstrukce a výroba Lukáš), otestoval kormidlo a zapnul. Ukázalo se, že trup má takový výtlak, že raději místo šestičlánku použiji gelový akumulátor. Na záď bylo potřeba ještě přidat hodně olova. Byla málo ponořená a šroub přisával velké množství vzduchu. Jakmile jsem záď zatížil a šroub se potopil, bylo to jak mávnutím kouzelného proutku. Přesto, že je šroub jen jeden, táhne jak zběsilý (zlatá MODELA!). Trup se opřel o stěnu vany s takovou silou, že kousek povyjel a voda ve vaně vířila jak v mixéru. Už jsem neměl obavu, že by neplul a nebo že by nic neutáhnul.

 

Velký úvazník na zádi, příprava elektroinstalace na osvětlení, dolní část nástavby s výztuhami.

 

   Zbývaly tedy nástavby. Když už mi to z toho kartónu tak šlo, rozhodl jsem se, že ho na ně použiji také. První variantu nástaveb jsem nepoužil, protože jsem ji udělal ve špatném poměru. Druhá už byla správně. Snad nejvíce práce mi dal stožár. Chtěl jsem jej udělat z brček od McDonalds. Z jednoho silnějšího (dávají je do koktejlů) a tenčího co dávají k nápojům. Dlouho jsem stožár nemohl slepit. Brčka jsou vůči lepidlům zcela imuní. Nakonec zvítězilo gelové sekundové lepidlo. Lepené místo ale bylo potřeba zdrsnit jemným brusným papírem (už se ho v žádném případě nedotýkat) a na velkých styčných plochách u komína do brčka udělat několik dírek špendlíkem. Když jsem pak celou nástavbu "potáhl" vrstvou směsi z laku a pudru, držel stožár už dostatečně pevně.

 

Horní část nástavby připravená ke stříkání a zátěžový test úvazníků.

 

   Celý trup i nástavby jsou nastříkány akrylátovým lakem. Zelené plochy jsou akrylátová barva, ale natírané štětcem. Stožár je natírán štětcem také. Stojánek vzhledem k profilu trupu byl velmi jednoduchá záležitost. Stačily dva dřevěné hranolky a odřezky smrkových lišt a bylo hotovo.

 

Současný stav remorkéru MONAKO I. před dodělávkami detailů. Doma mu už nikdo neřekne jinak než papírák.

 

   Nyní na remorkéru MONAKO I. zbývá dodělat několik detailů. Např. zábradlí, záchranné kruhy, kryty ventilací, žebříky, odražeče atd. Jeho plavební schopnosti a využitelnost pro Tug Towing prověřím až na jaře na prvním klubovém setkání. Ale myslím si, že vyloženě nezklame. Udělal jsem malý test pevnosti úvazníků, za které by měl remorkér tahat náklad. Na koberec jsem položil skateboard, na něj naložil dvacet kilogramů zátěže a přivázal jej k úvazníku. Remorkér jsem vzal do rukou a začal tahat. Podle síly tahu jsem čekal, že se mi utrhne celá záď, ale skateboard se rozjel a remorkér to ustál s přehledem.

   Jak už jsem psal, tento model si nedělá nárok být maketou. Důraz byl kladen především na jednoduchou, rychlou a velmi levnou stavbu. Když byste na modelu pracovali každý den, máte ho za týden kompletně hotový. Je především určen pro zábavu a po instalaci vlečného háku i na vyzkoušení Tug Towingu.

   Mohl bych připravit seriál s návodem, jak tento model postavit. Vše je zdokumentováno a nafoceno. Po skončení základní stavby by seriál pokračoval postupným vylepšováním modelu, aby působil co nejrealističtěji. Máte zájem o takový seriál ?

 

Keba