Lodě - Meskalero.

Loni na podzim jsem se rozhodl, že si postavím novou loď. Moje domácí flotila potřebovala oživit. Abecrombie už je "stará a unavená" loď, President Masaryk jezdí skvěle, ale je malý, Richelieu ještě neměl hotové hřídele (dnes už je má) a tak jsem začal prohledávat svůj archiv vypálený asi na dvaceti CD a hledat inspiraci. Po delší době se mi zalíbil německý dělový člun SMS Wespe. Mělo to ovšem jeden háček. Neměl jsem žádný plán. Jen jeden mizerný obrázek. Brouzdání po Internetu se proměnilo v noční můru. Němci měli tohle jméno zřejmě ve velké oblibě a pojmenovali tak i několik kanónů, které byly všude. Po několika dnech jsem nakonec přeci jen ještě něco našel, ale plány žádné a tak mě samozřejmě napadlo....co to zkusit bez plánu ?!

Z rozhodnutí stavět jen podle obrázků vyplynulo několik následující skutečností.

Ještě před zahájením stavby bylo potřeba rozmyslet co loď bude všechno dělat. Nakonec jsem se rozhodl pro:

Tohle všechno dostat do nějaké menší lodě by nebylo až tak obtížné. Elektronické ovládací prvky se minimalizují. Mají ovšem jednu nevýhodu. Nevidíte do nich a nemůžete v případě potřeby zasáhnout rukou. Na základě těchto úvah vzniklo kompromisní řešení se kterým vás později seznámím. Rozhodl jsem se ještě pro jednu zásadní změnu. SMS Wespe měla šrouby dva, ale po delším váhání jsem se rozhodl pro jeden.

Když bylo jasno jaké ovládací prvky budou použity, mohl jsem se pustit do návrhu a stavby trupu. Zvolil jsem délku trupu 70cm. Při šířce lodě to dává slušný prostor pro umístění všech potřebných ovládacích prvků a zdrojů.

Vytiskl jsem si obrázek, podle kterého jsem chtěl stavět (raději několikrát) a stanovil si přepočítací koeficient pro délku 70cm. Tato "šolichací" konstanta s hodnotou 3.2 byla použita pro přepočet všech rozměrů. Pomocí odpichovátka a prográmku MCalc jsem přepočítal základní rozměry a nakreslil si tvar trupu modelu. Tak jak bude skutečně vypadat. Zkusmo jsem do nákresu umisťoval serva, motor, baterii a další věci, které jsem chtěl použít, abych viděl zda se tam vejdou. Následovaly výpočty výtlaku, těžiště, teoretické rychlosti, jaký asi použít šroub, velikost kormidla. Čmáral jsem to různě po kusech papíru doma i v práci a v počítači, takže teď nejsem schopen dát ucelený přehled postupu výpočtů. Ale nakonec to vyšlo teoreticky dobře.

Trup jsem se rozhodl udělat laminátový bez žeber. Přineslo to výhody, ale i nevýhody. Hlavní výhodou bylo, že jsem měl k dispozici celý prostor trupu a nemusel jsem přemýšlet, kde je žebro a kde ne a jednoduchost stavby trupu.. Nevýhodou je, že pak nemáte k dispozici nic k čemu byste mohli připevnit ovládací prvky.

Rada na konec této kapitoly. Opatřete si podklady a plány modelu který chcete stavět !

Jak probíhala stavba trupu si můžete přečíst v článku "Stavba laminovaného trupu". Je zde popsán kompletní postup jak jsem trup pro Meskalera stavěl.

Rada na konec této kapitoly. Varujte své nejbližší okolí, že používáte Epoxid 1200 !

Jak již jsem psal, loď je navržena pro pohon jedním šroubem. Lodní hřídel jsem

tentokráte koupil. Je bez příruby s kluznými ložisky. Původně jsem chtěl použít motor SPEEDY 600 a dokonce jsem jej již do trupu zabudoval. Ovšem červík pochybnosti hlodal při volbě akumulátorů. Vše jsem konzultoval s několika lidmi a rozhodl jsem se motor vyměnit za SPEEDY 400. Testovací plavby, které již proběhly, ukázaly že to rozhodně

byla správná volba. Lodní šroub jsem našel doma v šuplíkových zásobách. Je třílistý s průměrem 32mm a stoupáním cca 15mm. Nevím to přesně, protože hodnoty na šroubu jsem nenašel. Po testovacích plavbách je ale zřejmé, že jej nebude potřeba měnit. V trupu jsem opatrně vyvrtal otvor o průměru hřídele a kulatým jehlovým pilníkem jej propiloval tak, aby hřídel šla usadit ve vodorovné poloze. Druhý konec hřídele jsem vypodložil soklíkem, ke kterému je přichycena plechovým páskem s gumovou podložkou. V místech, kde hřídel prochází trupem jsem ji zalepil lepidlem Epoxy 1200. Během usazování hřídele bylo potřeba neustále kontrolovat zda je hřídel v ose trupu. Jedna z nevýhod trupu bez žeber.

Motorové lože bylo původně uděláno pro motor SPEEDY 600, ale upravil jsem jej pro SPEEDY 400. Motor je uložen na dřevěné podložce do správné výšky a podložen gumovou podložkou. Po stranách motoru jsem nalepil dva soklíky, které motor stabilizují směrově. Celý motor je pak fixován plechovým pásem, který přímo dosedá na plášť motoru. Po experimentování s různými spojkami jsem nakonec lodní hřídel s motorem spojil napřímo, pomocí silné palivové hadičky. Tím je zaručeno dostatečně pevné a pružné spojení. Po sestavení celé soustavy jsem zkusmo připojil akumulátor. Vše se točilo hladce a bez vibrací. K motoru jsem ještě připájel dostatečně dimenzované měděné vodiče, odrušovací kondenzátory, lodní hřídel naplnil vazelínou a celou soustavu definitivně "usadil" a znovu přezkoušel. Vždy když něco definitivně doděláte, je potřeba vyzkoušet funkčnost!

Nyní vyvstala otázka jaký použít regulátor. V té době zrovna Lukáš dokončil vývoj svého vlastního obousměrného regulátoru pro lodní modely. Protože jej potřeboval také testovat i jinde než ve vlastních lodích dohodli jsme se, že jeden testovací prototyp bude

zabudován i do Meskalera. Výrobní náklady dosáhly cca 500,- Kč což je cena více než příznivá. Regulátor zvládá proudové zatížení do 10A, je plně programovatelný, vybaven obvodem BEC pro 5V, kromě regulace otáček motoru má ještě tři samostatně ovladatelné a programovatelné výstupy (přepínač, spínač atd.), tepelnou ochranu a samozřejmě kalibraci. Protože se jedná ještě o prototyp, vyšel trošku rozměrově větší, ale do Meskalera se vešel s přehledem. Výkonové tranzistory jsem opatřil malými chladiči. Z překližky jsem vyříznul rámeček, který jsem vlepil nad lodní hřídel mezi motor a servo kormidla. Rámeček proto, aby po odmontování regulátoru byl přístup k lodní hřídeli.

Kromě lodní hřídele, která je v místě kde prochází trupem vlepena. Na rámeček jsem pak regulátor přišrouboval. Provizorně jsem připojil zdroj, přijímač a otestoval funkčnost. Rušení se neprojevilo žádné. Po kalibraci regulátoru jsem se asi deset minut kochal tím, jak se krásně točí lodní šroub a regulátor piští při nízkých otáčkách. Určitě znáte ten pocit radosti...

Rada na konec této kapitoly. Ne vždy je nejsilnější motor současně i nejvhodnější!

Model je ovládán jedním kormidlem stejně jako originál. Kormidlo je umístěno v ose trupu. Prostě klasika. Výpočet velikosti kormidla ukázal takřka přesnou shodu s originálem. Zdálo se mi to na pohled malé, ale rozhodl jsem se důvěřovat matematice.

Hřídel kormidla je zhotovena z vypsané kovové náplně. Jeden konec jsem zahnul do tvaru písmene "J", aby se hřídel na peruti neprotáčela. Pouzdro hřídele je uděláno opět z vypsané náplně, ale plastové. Obě do sebe přesně pasovaly.

Peruť kormidla je z tvrdší balzy. Tři destičky jsem na sebe položil tak, aby se léta křížila v pravém úhlu. Ve střední vrstvě je výřez pro hřídel kormidla. Vše jsem slepil epoxidem a nechal dobře zaschnout. Potom jsem peruť kormidla vybrousil do požadovaného tvaru a celý povrch natřel Epoxidem - dvě vrstvy.

Pouzdro hřídele bylo potřeba vlepit do dna trupu na zádi. Protože laminátová skořepina trupu je tenká a pouzdro hřídele by v ní nedrželo, bylo potřeba dno vyztužit. Z překližky jsem vyříznul obdélníček a ten vlepil do místa, kde měla procházet hřídel kormidla. Pak jsem jej provrtal a vlepil pouzdro hřídele. Současně jsem jej využil k tomu, abych stejným způsobem vlepil trubičku pro nasávání vody do chladícího systému. Než všechno dobře zaschlo, tak jsem si zhotovil kormidelní páku. Postup výroby kormidelní páky je popsán zde na MONAKU v

samostatném článku. Nakonec jsem kormidlo sestavil dohromady a překontroloval zda je chod hřídele hladký a nikde nedrhne. Zpočátku jsem se lekl, že jsem udělal chybu v měření a že šroubek kormidelní páky bude drhnout o trubičku. Tentokrát jsem ale měřil dobře. Pouzdro hřídele zatím zůstalo suché. Nedával jsem do něj vazelínu. Až když došlo na finálovou montáž, jsem do hřídele vazelínu dal.

Nyní bylo potřeba do trupu upevnit servo. Chtěl jsem, aby servo bylo uloženo v ose trupu kvůli pozdějšímu vyvažování modelu. Řešení jsem okoukal u leteckých modelářů. Je uloženo naležato v loži z překližky a hranolků. Nejdříve jsem na dno vedle hřídele přilepil malý nosný špalík ze silné překližky. Překližka z bedýnky od zeleniny posloužila jako dno lože. Zjistil jsem, že tato překližka se dá snadno řezat obyčejným modelářským nožem. Odpadlo tak pižlání lupenkovou pilkou. Řez je mnohem přesnější a stačí lehce zabrousit šmirglem. Pak byly přilepeny dva sloupky stejně vysoké jak je servo široké. Vlastně jsem asi 1mm ubral. Z kousku plechu byl vystřižen pásek dlouhý jako rozteč sloupků. Pak již stačilo servou uložit do lože a malými vruty přitáhnou pásek, který servo perfektně drží díky tomu, že sloupky jsou právě o ten jedem milimetr nižší. Výhodou této sestavy je, že servo se dá v případě potřeby snadno vyjmout.

Zbývalo poslední. Propojit páku serva a páku kormidla. Jak jsem tuto část řešil jsem již popsal v samostatném článku. Takže se nebudu opakovat. Když jsem měl vše pohromadě, došlo na zkoušku funkčnosti. Bylo potřeba celou sestavu sladit. Nastavil jsem kormidelní páku a délku táhla. Jenže chybka se vloudila! Namontoval jsem páku serva obráceně a tak byly i výchylky opačné než jsem chtěl. Musel jsem tedy servo vymontovat, páku přehodit a znovu celou sestavu sladit. Pak už bylo všechno jak má být. Testoval jsem co nejpečlivěji. Kormidlo jsem přestavoval neustále z jedné krajní polohy do druhé a sledoval zda se něco neuvolňuje, nekroutí a pod. Pak jsem ještě zapnul motor a kontroloval zda nedochází k rušení a kormidlo funguje jak má. Teprve až byla asi stovka přejezdů z jedné krajní polohy do druhé naprosto bezvadná jsem byl spokojen.

Rada na konec této kapitoly. Než servo namontuješ podívej se jak se hýbe!

Jak jsem již na začátku psal, model by měl mít několik pyrotechnických a světelných efektů, které mají jeho plavbu zatraktivnit. K tomu bylo potřeba vymyslet a sestrojit spínací panel. Rozhodl jsem se pro mechanickou konstrukci ovládanou pomocí dvou serv. Sestavil jsem jeden vícepolohový přepínač (9 kontaktů) ovládaný jedním servem a druhé servo ovládá tlačítkový vypínač a tlačítkový spínač. Když k tomu připočtu ještě tři elektronicky ovládané výstupu regulátoru, tam mám dostatečně dimenzované výkonné ovládací prvky, které mi umožní postupně rozšiřovat funkčnost modelu.

Celý ovládací panel je umístěn na přídi v trupu. Základ tvoří nosná deska z překližky do které jsou vyříznuty otvory pro serva a vypínače palubních zdrojů.

Servo s kruhovou deskou je vícepolohový přepínač. Zde jsem musel vyřešit dobrý přítlak kontaktu k desce, která je vyrobena z pertinaxové destičky na výrobu plošných spojů. Kontakt, který se po desce pohybuje je vyroben ze starého a nefunkčního relé. Měl ale tu nevýhodu, že není pružný. Když bude pevná deska a kontakt, tak určitě se najde místo, kde to spínat nebude. Zpočátku jsem mudroval jak udělat kontakt pružným, ale nikdy to nebylo ono. Pak přišla spásná myšlenka udělat pružnou desku. Ona samozřejmě sama o sobě pružná není, ale je pružně uložena. V každém rohu desky je vyvrtán otvor o průměru o něco větším než šroub který touto deskou prochází. Šrouby jsou dostatečně dlouhé a ukotveny v hranolcích, které jsou nalepeny na základní desce hned vedle serva. Na šroub jsem mezi desku a hranolek dal pružinku z propisovací tužky. Šrouby jsem pak dotáhnul tak, aby pružinky byly stlačené a deska tak mírně tlačila zespodu na kontakt. Přiznám se, že jsem v tohle řešení moc zpočátku nevěřil, ale když jsem pak kontroloval dráhu kontaktu, bylo vše v pořádku. Pak již jen stačilo naznačit si kroky serva a vytvořit kontaktní plochy.

Druhé servo spíná v krajní polohách. Na jedné straně je namontován tlačítkový vypínač, který jsem získal z vyřazené skříně PC. Má tedy polohy trvale sepnuto a trvale vypnuto. Na druhé straně je tlačítkový mikrospínač, který pochází z domácích zásob. Má polohy trvale vypnuto a sepnuto jen pokud je stlačen. Na servu je namontována páka, která vypínač a spínač ovládá stejně jako jako lidská ruka. Tlačí na tlačítko vypínače nebo spínače.

Na spínacím panelu jsou ještě namontovány dva tlačítkové vícekontaktní vypínače, které odpojují palubní zdroje. Po ověření funkčnosti celého panelu jsem jej mohl namontovat do trupu.

Na dno trupu jsem Epoxidem přilepil dřevěný hranolek a k němu spínací panel přichytil pomocí dvou vrutů. Toto řešení mi opět umožňuje celý spínací panel z trupu bez problémů vyjmout. Stejně tak mohu snadno vyměnit jakoukoliv část spínacího panelu. Opět následovalo pečlivé otestování mnohonásobným opakováním povelů pro sepnutí a rozpojení.

Jsem si vědom, že tohle mechanické řešení není nejmodernější a stejné funkce se dají řešit pomocí elektronických spínačů připojitelných přímo k přijímači. Jenže jak jsem již psal mají tu nevýhodu, že do nich nevidíte. Spínací panel bude ovládat hlavně pyrotechniku. Když dojde k nějaké závadě okamžitě uvidím její příčinu (nefunkční servo, poškozený kontakt a pod.) a mohu ji případně odstranit. U elektronického spínače může být nalezení a odstranění závady komplikovanější, což u vody je pro mě nežádoucí.

Rada na konec této kapitoly. Když něco nejde tak jak chcete zkuste to opačně!

Jaké zvolit palubní zdroje byl problém o kterém jsem přemýšlel hodně dlouhou dobu a konzultoval s mnoha modeláři. Přesto závěr nebyl stále jednoznačný. Nakonec jsem se rozhodl pro gelový akumulátor 6V/4,5Ah. Vyhovovala mi jeho velká kapacita, bezúdržbový provoz a i vyšší hmotnost. Vážení modelu totiž ukazovaly, že k potřebnému ponoru mi chybí ještě značná zátěž. Navíc zvolený akumulátor ideálně zapadal do prostoru mezi motor a spínací panel. Jako lože akumulátoru stačilo na dno trupu nalepit dva hranolky, které zabraňují posunutí akumulátoru do strany. Posun v podélné ose vylučuje motor a spínací panel. Kontakty akumulátoru jsou směrem k přídi. Akumulátor jsem opatřil konektorem, takže jde snadno odpojit a vyjmout z trupu, ale předpokládán, že to nebude potřeba. Mezi vypínač a akumulátor je vložena pojistka na 10A jako ochrana proti přetížení. Nabíjení bude probíhat s akumulátorem uvnitř. Poslední testovací jízdy na říčce Kocábě ukázaly, že volba akumulátoru byla asi správná. Model jezdil nepřetržitě jednu hodinu a čtyřicet pět minut a nevypadalo to, že by baterie měla nějak slábnout. Spojenost.

Na obrázku můžete vidět celkové uspořádání v trupu. Směrem od přídě je spínací panel, akumulátor, motor, regulátor a servo kormidla.

Rada na konec této kapitoly. Pokud to jde použijte jako zátěž potřebné věci!

Palubu jsem se rozhodl udělat z jednoho kusu, který bude zajišťovat tvarovou stabilitu trupu. Nakonec jsem se rozhodl pro překližku 4 mm přestože se pro tuto část modelu zrovna nehodí. Abych minimalizoval možnost praskání paluby, tak jsem ji před nalepením celou vybrousil a natřel epoxidem. Zatím jen spodní stranu, po nalepení i horní část. V palubě jsou vyříznuty dva velké otvory, které umožňují snadný přístup ke všem komponentám uvnitř trupu. Kolem otvorů je potřeba udělat cca 5mm vysoké okraje, které slouží jednak k přesnému nasazení nástaveb a zabraňují vniknutí vody do trupu, pokud se nějaká na palubu dostane.

Ještě než byla paluba definitivně vlepena do trupu na svoje místo, musel jsem si připravit zarážky na které měla dosednout. Nařezal jsem si špalíky z hranolku cca 10x10mm dlouhé cca 15mm. Na vnitřní straně trupu jsem si narýsoval rysku, která označovala kde bude spodní okraj paluby. Tedy výška paluby od okraje trupu + tloušťka materiálu. Na úroveň této rysky jsem přilepil epoxidem hranolky a nechal dobře vytvrdit. Tyto operace jsem udělal ještě předtím, než jsem vůbec začal s instalací motoru, baterie atd. Důvod byl jednoduchý. Se zaplněným trupem by se mi špatně manipulovalo.

Horní okraj trupu jsem z vnější strany olemoval smrkovou lištou 2x5mm. Je přilepena epoxidem. Lišty nebylo třeba předem ohýbat. Sice jsem musel pomocí kolíčků a spínek zajistit její řádné přilnutí k trupu, ale ohyb byl naprosto plynulý. Na přídi a na zádi jsem oba konce vykytoval pomocí epoxidu Quick - Alteco. Obsahuje kovové mikročástice a po cca 15 minutách je hodně tvrdý. Po nanesení a zavadnutí byl vytvarován do požadovaného tvaru a potom vybroušen.

Když byl zhotoven horní okraj trupu mohl jsem definitivně vlepit palubu. Opět jsem použil epoxid. Díky vlepeným zarážkám uvnitř trupu paluba přesně dosedla na svoje místo, ale bylo potřeba ještě zajistit přítlak stěn trupu. Zde se mi opět výborně osvědčily pérové spínky na dokumenty a silnější gumičky. Epoxid je na lepení skvělý, ale má nevýhodu, že dlouho tvrdne. Desetiminutový epoxid jsem si netroufnul použít, protože jsem si nebyl jist, zda během této krátké doby stihnu vše správně usadit a zafixovat. Tak mi nalepení lišt a paluby trvalo tři dny.

Mezi tím co zasychaly lišty a paluba jsem zvažoval nautické vlastnosti trupu. Bylo jasné, že půjde o výtlačnou plavbu o tom nebylo pochyb. O příčnou a podélnou stabilitu trupu jsem neměl obavy, ale začaly mě trochu trápit starosti se směrovou stabilitou. Jde o to, aby model během plavby dobře držel směr, který jste mu dali. Stejně i při couvání. Oblý trup při svém poměru délka-šířka by mohl dělat problémy. Model by se mohl stáčet. Při plavbě v proudu řeky by určitě špatně držel směr při plavbě šikmo proti nebo po proudu. Proto jsem se rozhodl, že na dno trupu nalepím v podélné ose kýlovou lištu 5x5mm. Lišta vede od šroubu přes celé dno trupu a končí cca 20mm před přídí. Na obrázku je zachyceno lepení lišty pod tlakem humorné i odborné literatury. Znovu jsem k lepení použil epoxid.

Když kýlová lišta byla přilepena, vykryl jsem otvory v palubě, lodní šroub a kormidlo a celý trup nastříkal základovou barvou. Kochal jsem se vykonaným dílem a nepořádkem který jsem kolem toho rozpoutal, když mé nadšení prudce a náhle ochablo. Zapomněl jsem přilepit boční odrazové lišty na boky trupu.

Po zaschnutí základové barvy jsem ji otestoval jak drží na podkladu. Byl jsem spokojen. Proto jsem místo, kde měly být lišty přilepeny opatrně lehce obrousil a dal se do lepení lišt. Tyto lišty jsou

silnější. Abych se vyhnul ohýbání silné lišty, nalepil jsem nejdříve tenkou a potom na ni druhou tenkou. Použil jsem smrkové lišty 2x5mm. První lišty jsem lepil klasickým epoxidem, druhou lištu už desetiminutový epoxidem. Zafixování lišt byl ovšem malý oříšek. Bylo třeba použít celé soustavy kolíčků na prádlo, pérových spínek na dokumenty a silnější gumy, kterou jsem vytáhnul ze spodního lemu bundy. Stejně jsem si bundu nikdy dole nestahoval.

Nyní zbývalo lišty vykytovat, přebrousit, natřít epoxidem a celý trup nastříkat tmelem ve spreji. Přebrousit a ještě jednou nastříkat tmelem a přebrousit. Nakonec celý trup dostal jednotný pracovní nátěr šedé barvy autolaku ve spreji.

Když vše zaschlo, zapojil jsem serva k přijímači, připojil baterii, překontroloval funkčnost motoru, serv a model se poprvé dotkl vodní hladiny v koupelně ve vaně.

Chvilku jsem na něj nevěřícně zíral. Několikrát jsem do něj strčil, abych si byl jist že vidím správně. Ještě nikdy se mi nic takového nestalo, ale bylo to opravdu tak. Nebyl třeba ani gram zátěže na to, abych model v podélné nebo příčné ose dovažoval. Zapnul jsem vysílačku a model opatrně opřel o stěnu vany. Zlehka jsem zvyšoval obrátky motoru. Voda za lodí necákala a šroub ji čeřil v elegantních vlnkách. Asi po čtvrt hodince jsem vše vypnul a překontroloval teplotu motoru a regulátoru. Pak mě to napadlo. Je to moc bezvadné - někde bude chyba! Jak se později ukázalo byla.

První etapu stavby modelu jsem měl hotovou. Trup byl kompletně dokončen, vše fungovalo jak má, zbývala už jen první testovací plavba. Protože se blížilo setkání v Úněticích, rozhodl jsem se, že toho využiji a otestuji Meskalera právě tam. Než k tomu došlo, pustil jsem se do nástavby.

Nejdříve bylo potřeba vyřešit základní konstrukční problém - jak nástavbu snadno snímat aby byl zabezpečen přístup do trupu. Kdybych některé části nástavby pevně spojil s trupem, zbavil bych se možnosti snadno vyjmout kteroukoliv část uvnitř trupu. To by byl velký handicap. Druhou možností bylo udělat pevné obvodové stěny a snímat jen horní palubu. Takové řešení ovšem přináší několik komplikací. Obtížně se dá zaručit naprosto dokonalé dosedání stěn a horní paluby. Skrývat uchycení paluby by nebylo zrovna také snadné. Nehledě na obtížnou manipulaci. Třetí možností bylo udělat horní paluby jako víko, které by se jen naklaplo. Manipulace snadná a pohotová, ale byl to zase problém se stožárem, přívody k osvětlení a další detaily. Zbývalo jediné. Nástavba musí jít sejmout úplně celá najednou bez šroubování, západek a jiných omezovačů manipulace. S palubními zdroji bude propojena jen pomocí jednoho vícekolíkového konektoru. Trávil jsem nad obrázky Wespe hodně času (doma, v tramvaji i v práci) a přemýšlel a přemýšlel jak to udělat. Pak přišel nápad a mohl jsem začít. Roman mi dopomohl k nějakému tomu kousku PHS (dělají se z něj ty známé výstražné tabulky) a začalo měření, řezaní a lepení.

	Nejdříve jsem z plastu vyříznul stěny přídě. Oba díly jsem přesně položil na sebe, zafixoval a odvrtal okýnka. Boční stěny bylo potřeba je tvarově přizpůsobit, aby nepružily. Proto jsem je na dobu jednoho dne přichytil pomocí kolíčků do trupu, aby se vytvarovaly podle trupu.
	Z tenké překližky (2mm) jsem zhotovil obvodové stěny zadní části nástavby a horní paluby na přídi a v prostoru dělové věže. Do každého rohu jsem vlepil dřevěný hranolek 5x5mm pro zpevnění lepeného spoje. Když jsem lepil plast na plast, tak jsem místo, kam bylo naneseno lepidlo nejdříve mírně zdrsnil jemným brusným papírem. Spoje dřevo - dřevo jsem lepil Kanagomem a plast - dřevo opět gelovým sekundovým lepidlem. Tento základ nástavby byl lepen celý přímo na trupu. Bylo to nutné, protože jsem musel dosáhnout naprosté tvarové shodnosti. Vzniklé drobné nerovnosti budou vybroušeny a vykytovány tmelem.
	Na obrázcích můžete vidět hotovou hrubou stavbu nástavby. Z plastu jsem ještě na přídi udělal úložiště pro kotvy. Dovnitř příďové části nástavby jsem vlepil dvě přepážky pro lepší tvarovou stabilitu oblouků. Nástavba tak jde jedním tahem nahoru celá sejmout a zase nasadit. Na svém místě drží díky límci kolem otvoru v palubě a pružnosti stěn z plastu. Díky tomu, že je lehká a nízká, nenaruší stabilitu modelu. Tato konstrukce mi tedy umožňuje snadno a rychle získat přístup k baterii, servům, regulátoru a motoru. Nic nezavazí, nemusím se obávat, že při manipulaci něco ulomím a pod. Stejně snadný přístup se tak nabízí i k tomu co bude zabudováno do nástavby. Jen opatrnost při manipulaci bude muset být větší.
	Z plastu jsem udělal barbetu děla (je to vůbec barbeta ?) a střechu zadní části nástavby. Plasty jsem na sebe opět lepil gelovým sekundovým lepidlem. Samozřejmě lepené plochy byly opět mírně zdrsněny. Je překvapující, jak to pevně drží. To již bylo těsně před Úněticemi a těšil jsem se na první testovací plavbu.

Testování v Únětic ích ukázalo výbornou stabilitu modelu. Výkon motoru víc než dostatečný, směr držel výborně, ale...jak jsem psal, že ve vaně vypadalo všechno moc perfektně a že někde bude chyba, tak zde se projevila. Tvar přídě způsoboval, že voda po ní vybíhala až přes horní okraj trupu a to rozhodně nebylo dobré!

Nezbývalo tedy nic jiného než chybu odstranit, protože jinak by se model musel na hladině jen vyloženě ploužit. Konzultoval jsem to hlavně s Ivanem a ještě několika dalšími modeláři a vycházelo jediné. Udělat na přídi odtrhové lišty. Vcelku žádný velký problém, jen to nesmělo nikterak výrazně narušit vzhled celé lodě. Zkrátka na trupu musí působit přirozeně jako že tam patří. Chvilku jsem prohlížel obrázky a pak to risknul.

Druhá testovací plavba probíhala na říčce Kocábě. V jednom místě je velká tůň, kde není dravý proud a je dostatečně široká a dlouhá pro manévry s lodí. Než jsem se k testovací plavbě dostal, tak jsem trochu zapracoval na nástavbách. Loď získala hrubý obrys svého budoucího vzhledu.

	Meskaléro připravený k testování. Dříve než loď spustíte na vodu, prověřte zda správně funguje kormidlo, pohon a případně další ovládané funkce. Během testování modelu byste měli postupně prověřit co nejvíce režimů plavby. Proto je dobré mít dobře nabité baterie jak v samotném modelu, tak i ve vysílači!
	Meskaléro zahajuje testování. Klidná hladina je pro první testy lepší. Slabý proud nevadí, spíš naopak. Lépe se dají ověřit manévrovací schopnosti modelu. Je ale třeba počítat s účinky proudu během obratů. Pokud plujete po proudu a zahájíte obrat musíte počítat s tím, že čím popluje loď pomaleji tím větší poloměr obratu zpočátku bude. Proud snižuje účinnost kormidla. V okamžiku, kdy podélná osa trupu se dostane kolmo na proud, vzroste účinnost kormidla a loď začne obrat "utahovat" a rychle jej dokončí. Když plujete proti proudu, obrat začne okamžitě a poloměr je menší než na klidné hladině. Proud provedení obratu napomáhá. V okamžiku kdy je osa kolmo na směr proudu účinnost kormidla začne klesat a dokončení obratu probíhá s větším poloměrem. Účinky proudu lze eliminovat zvětšením nebo zmenšením výchylky kormidla a zvýšením nebo snížením otáček lodního šroubu.
	V první fázi jsem testoval pomalejší režim plavby a to jak po proudu, tak i proti proudu. Kontroloval jsem zda při pomalé plavbě model nemá tendenci se stáčet (strháván proudem). Poté jsem zkoušel jak velký poloměr mají zatáčky po proudu i proti proudu při režimu pomalé plavby. Při těchto zkouškách dostáváte model tzv. "do ruky". Pomalu jsem zvyšoval rychlost plavby a jezdil sem tam a bedlivě sledoval, zda Meskaléro dělá přesně to co chci.
	Při vyšších rychlostech se ukázala i správná funkce odtrhové lišty na přídi trupu. Docela dobře je to vidět na tomto obrázku. Asi po čtyřiceti minutách plavby jsem usoudil, že je vše v pořádku a přešel k další fázi testování. Nejdříve jsem model rozjel co nejrychleji a pak náhle zařadil zpětný chod. Model zastavil skoro na místě. Voda jen zavařila. To jsem opakoval několikrát. Všechno model musel vydržet. Prudké rozjezdy i zpětný chod. Z plného obratu vlevo hned do plného obratu vpravo a tak pořád dokola. Jde o to, že přeci jen člověk občas zasáhne necitlivě do ovládání a je potřeba mít jistotu, že to model ustojí. Také ovládací mechanismus musí prokázat spolehlivost pod plnou zátěží. Poslední fáze testů byla plavba na zpětný chod. Zde se projevil nedostatek všech jednošroubých modelů. Mají tendenci se stáčet na jednu stranu. Kýlová lišta naštěstí tento nežádoucí jev částečně eliminuje a přímého směru se dá dosáhnout vychýlením kormidla. Ovšem na nějaké kličkování během zpětného chodu nemůže být moc pomyšlení. Také jsem vyzkoušel zpětný chod na plný výkon. Bylo potřeba vyzkoušet zda voda nepůjde přes záď. Hladina se držela hodně pod okrajem trupu a přitom se mi zdálo, že model pluje dozadu rychleji než dopředu.

Meskaléro má opravdu velice dobrou stabilitu. Ani při plném obratu se prakticky nenaklání. Hlavní chyba v konstrukci trupu - výběh vody po přídi - se podařil díky odtrhovým lištám odstranit. Jak jsem se již mockrát chlubil, model vydržel jezdit bez přerušení jednu hodinu a čtyřicet pět minut. Baterie přitom nejevila žádné znatelné známky vybití. Motor byl vlažný a u chladičů na regulátoru jsem zvýšenou teplotu nezaznamenal vůbec. Regulátor procházel vlastně velkou zatěžkávací zkouškou také a plně se osvědčil. Během celé doby testování se nestalo, že by nějak zaškubal, vysadil nebo něco podobného. Lukáš to vymyslel a udělal dobře! Nakonec jsem vizuálně zkontroloval, zda do lodi přeci jen někde nenateklo. Hlavně kolem lodní hřídele. K mé maximální spokojenosti bylo všude sucho. Také jsem opět překontroloval funkci kormidla a dalších pohyblivých částí v modelu, zda se někde něco neuvolňuje a pod. Dobře to prověřte aby při další plavbě nedošlo k nepříjemnému překvapení! Ještě jedno doporučení. Druhý den co jste loď vytáhli z vody, pečlivě prohlédněte celý trup, zda se někde neobjevily prasklinky. Když ano místo okamžitě opravte !

Rada na konec této kapitoly. Máte svůj model rádi? Tak ho při testování nešetřete!

Model je zaježděný, vše pracuje spolehlivě a tak jsem se mohl pustit do toho "ostatního". Dokončení modelu není žádná sranda, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud chcete mít model propracovaný, aby byl atraktivní i na pohled, je rozsah prací které je potřeba ještě udělat značný.

	Je potřeba udělat schody. Na Meskalerovi jsou celkem patery. Aby byly všechny stejné, vyplatí se udělat si tento jednoduchý přípravek.
	Při lepení barbety děla bylo potřeba udělat distanční sloupky a bez kolíčků na prádlo by to prostě nešlo. Někdy to byl ovšem malý hlavolam jak je poskládat aby díly na sebe doléhaly.
	Přitom musíte neustále myslet dopředu a připravovat si cestičky kudy povedou dráty např. k pozičním světlům a pod. Podstavec děla je snadno snímatelný. Pod ním jsou ukryty hlavní vypínače.
	Límec komínu byl vykytován a vybroušen stejně jako spousta jiných detailů. Bez kytu se při stavbě modelu prakticky neobejdete. Netradiční kapitánský můstek je zhotoven z papírové lepící pásky, plastové tabulky, tácku na maso, hygienických tyčinek, zvonkového drátu. Vše lepeno gelovým sekundovým lepidlem.
	Záchranné čluny jsou vyrobeny opět z tácku na maso, papírové hnědé lepící pásky a balzy. Ve finále budou zaplachtované.
	Jeřáby pro záchranné čluny jsou slepeny s pásků umělé hmoty, brčka na pití limonády, papírové pásky a vykytovány. Podpůrné sloupky jsou dřevěné a lepené epoxidem.
	Musel jsem také vyřešit propojení nástavby s podpalubními systémy. Nakonec jsem ve svém "skladišti užitečných zbytečností" objevil třináctižilový kabel i s konektory. Jeden konektor je pevně namontován na nástavbě a kabel byl napojen na spínací serva, vypínače a baterie.
	Začal jsem také dělat dřevěné paluby. Což je piplavá práce, ale výsledek vždy stojí za to. Celá je sestavena z pásků dýhy silné 0,5mm. Nařezané proužky je potřeba upravit do potřebné délky u každého srazit hrany, zjistit zda pasuje a nalepit vodovzdorným lepidlem. Pak celou palubu vybrousit, případně vykytovat a nalakovat bezbarvým matným lakem. Zatím je paluba hotová jen na přídi. Ještě ji musím udělat v barbetě děla na hlavní palubě a na můstcích.

Popsal jsem jen malou část z toho, co je potřeba ještě udělat. Náročnější částí bude zhotovení zábradlí, jeřábů kotev a pro nabíjení děla. Dále stožár s kováním a úvazy lan. K tomu přidáme funkční osvětlení. Různě jsou pak umístěny žebříky, pacholata, asi dvacet vzdušníků, zasklít okýnka, průvlaky kotevních řetězů, vrátky, záchranné kruhy, kormidelní kolo a telegraf, další části výzbroje...a takto bych ještě mohl pokračovat. Nemá smysl abych zde všechno vyjmenovával a popisoval.

Jak Meskaléro vypadá nyní (15.6.2004) si můžete prohlídnout na několika obrázcích. Doufám, že do setkání na Lužinách (26.6.2004) stihnu dodělat podstatnou část věcí a loď bude i střílet.

Každopádně je radost vidět, jak vám model roste před očima a s každým detailem cítíte to modelářské uspokojení - "jo tohle se mi povedlo".

Tento článek neměl být podrobným návodem. Chtěl jsem jen ukázat, že je možné si postavit model lodě, která se Vám líbí a kterou byste chtěli mít, přestože k ní nemáte žádné plány. Sice to není přesná maketa, ta se opravdu bez plánů a podrobné dokumentace stavět nedá, ale slušný model "k vodě" ano.

Rada na konec článku. Neděste se toho co všechno je potřeba udělat, u dalšího modelu toho bude ještě víc !