Jak se staví Julek

(23.2.2005)

 

   Z toho, jak mne Artur přitáhl zpět k modelařině, jsem se na těchto stránkách již vyzpovídal. Tehdy jsem končil s tím, že se už těším na stavbu nové lodi pro letošní sezónu. Když jsem tuto závěrečnou větičku psal, bylo již zcela jasno o jakou loď půjde. Rozhodování a výběr ale nebyl vůbec jednoduchý. Hodně jsem balancoval mezi stavebnicí a klasickou stavbou – plaňky, laminát… Při brouzdání Internetem a hledání různých podkladů a plánů pro budoucí model jsem současně mapoval i stavebnice, které se nabízí. A je to snad už rok, kdy jsem poprvé narazil na model jachty Jules Verne postavené v retro stylu, evokujícím třicátá léta.


   Už z prvních údajů k modelu mi bylo jasné, že se nejedná o levnou záležitost – množství dřevěných dílů, tři motory, spousty doplňků… Když jsem se dozvěděl cenu stavebnice, miska vah se hodně naklonila na stranu klasické stavby. Dokonce jsem začal vymýšlet, že si Julka postavím podle pár dostupných obrázků - tak moc se mi tato „retro jachta“ zalíbila. Nakonec ale zvítězil zdravý rozum a padlo rozhodnutí koupit stavebnici – slibuji si od ní určité urychlení vlastní stavby a hlavně nashromáždění všeho potřebného pro stavbu do jedné krabice. Velká přestávka v modelaření mne totiž zcela zbavila všech šuplíkových zásob. Vánoce se přímo nabízely jako možnost financování nákupu. Takže když zazvonil zvoneček na vánočním stromku, nebyl to konec, ale naopak začátek.

   Krabice je vskutku impozantní (100 x 35 x 30 cm) - délka modelu je totiž 925 mm a šířka 250 mm (měřítko modelu 1 : 20). Vrátil jsem se do dětských let a vrhl se na obsah krabice. Díly vypadají pěkně zpracované – měl jsem trochu obavu o kvalitu ABS výlisků (po přečtení některých diskuzí na webu). Zdá se mi ale vše v pořádku. Poprvé jsem viděl překližkové paluby, kde je laserem vypálený rastr palubek – je to krásně plastické. Jednotlivé díly vzorně zabalené a podle první prohlídky nic nechybí. Soupiska modelu obsahuje 140 různých položek! Na řadu pak přišla dokumentace - plány (tři jednostranné A1) a návod. K dispozici jsou firemní originál – německá, anglická a francouzská verze a také jeho český překlad. Ten poněkud zaostává za svou předlohou. Neočekávaně končí s posledním bodem pracovního postupu a zcela vynechává posledních pět stran originálu s tabulkami, rozpiskou a pokyny pro barvení modelu. Některé body pracovního postupu se překladu nedočkaly vůbec a jsou v textu přeskočeny – zřejmě se k nim překladatel ještě hodlal vrátit, ale… . Zato úvodní bezpečnostní pokyny, co vše se s modelem nesmí jsou přeloženy dokonale (zcela v americkém stylu „Je zakázáno v mikrovlnce sušit kočky“). Ale to se v dnešní dá době pochopit. Tedy budu muset číst současně i originální návod, a to určitě nezaškodí.


Julek
Co bylo v krabici?


   Stavba začala klasicky – stojánkem. Trochu problém byl s ochranným filcem – nakonec se ale našel zbytek měkké samolepící silikonové těsnící pásky na okna a myslím že zcela vyhoví. Její 8 mm šíře přesně koresponduje s tloušťkou stěn stojánku a stačilo jen pojistit konce sekundovým lepidlem (krásný název prstolep, který jsem pochytil v modelářské prodejně mi vždy vyskočí jako první).

   Stavba se pak ale na více než tři týdny zastavila. Příčinou bylo speciální, výrobcem předepsané lepidlo UHU acrylit. Protože se jednalo o prostupy pouzder lodních a kormidelních hřídelí stěnou trupu a podobné chuťovky, nechtěl jsem raději experimentovat s jinými lepidly. Myslím, že se trpělivost vyplatila a když jsem konečně s lepidlem začal pracovat, byl jsem velmi spokojen. Jedná se o dvousložkové lepidlo – pasta v tubě a práškový aktivátor. Dodaná je i míchací vanička s šesti obdélníčky na dně. Pro odměření aktivátoru je přiložena „dvojitá naběračka“. Pokud budete ale někdy s tímto lepidlem pracovat, pak určitě nečtěte návod! Tedy přesněji: nečtěte český návod. Originální německý návod, který je pečlivě přelepen samolepkou s českým textem praví, že na každý obdélníček, zakrytý pastou patří jedna malá „naběračka“ prášku (na dva obdélníky patří jedna „větší naběračka“. Český překlad aktivátorem „šetří“ a na půl vaničky (tedy tři obdélníčky!) přikazuje použít „malou naběračku“ a na celou vaničku pak tu větší. Nepíše ale už, co se zbylým aktivátorem – že by vrátit výrobci??? Poučen německým originálem (ještě že je Internet) jsem ale míchání úspěšně zvládl. V každém případě je ale toto lepidlo velmi kvalitní a mohu je doporučit pro lepení prakticky čehokoli k čemukoliv s vysokou pevností a odolností při vibracích. Problémy jsou jen s nanášením – lepidlo je velmi viskózní (někdy se to ale zase hodilo) a i když jsem se snažil dělat pěkné „kopečky“ kolem lepených částí, moc se mi nedařilo.

   Rozhodl jsem se, že Julek bude plavby-schopný i v noci – a tak už od počátku jsem přemýšlel, co vše bude svítit. Na přídi byly tři a tři oválné prolisy okének do kajut na každé straně. Okénka měla být naznačena jen samolepkou, nalepenou do prolisu. To se mi ale nelíbilo a tak jsem se vrhl s vrtačkou a pilníkem na trup. Začal jsem s okénky na pravoboku. Ve chvíli, kdy jsem začal odvrtávat třetí, mne zarazilo, že rozestupy okének nejsou stejné! Začal jsem měřit, a zhrozil se. Nevím jestli je to záměr a nebo chybka, ale levoboční okénka byla rozmístěna pravidelně, zatímco ta na pravoboku byla s centimetrovými rozdíly! Fotografie na krabici ukazovaly vždy levobok – tedy žádné vodítko a na plánu zase levobok. Takže jsem zaměřil okénka podle levoboku a začal vrtat a pilovat znovu. Poučení: Nevěřte slepě všemu, co je v profesionální stavebnici připraveno… nebo ještě lépe okřídlené: Důvěřuj ale prověřuj!


  Julek
   Stěhování okének na pravoboku – jsou již vlepena okénka

 

    Další bod programu bylo, zasklení okének. K tomu účelu jsem si vyrobil jednoduchý přípravek, sestávající ze dvou částí. Na jedné části je přilepen vyříznutý oválek okna z 2 mm překližky a v protikusu je vyříznut shodný otvor, pouze o cca 0,5 mm v obou rozměrech větší. Vlastní lisování okének spočívá v nahřání kousku vhodného materiálu horkovzdušnou pistolí, položení materiálu na spodní díl formy a přitlačení materiálu horní částí formy. Jako materiál jsem použil silnější fólii z obalu – tzv. blistru od nějakého PC komponentu. Protože fólie rychle chladne, je potřeba spěchat. Šlo mi to lépe, když jsem horkovzdušku upnul do svěráku a tím si uvolnil obě ruce pro manipulaci. Z formy jsem také odstranil původně použité vodící trny z hřebíků (na fotce jsou vidět jen otvory po nich), které stejně jen zdržovaly při manipulaci s chladnoucí plastem a na výsledek neměly vliv.


   Okénka jsem vlepoval UHU Acrylitem – zasklení pro posunutá okénka jsem ponechal s velkým kusem fólie navíc, který tak zevnitř dokonale podlepil otvory po zrušených oknech. Pak stačilo jen vlepit zvenku kousek ABS pro vyrovnání tloušťky a vytmelit spáry. Okraje okének později ještě z venku orámuji rámečkem – to ale až bude trup nabarven.


Julek
 Lisování oken


   Zbývalo jen domyslet vlastní osvětlení. Z bezpečnostní tabulky jsem vyrobil dva „kastlíky“. Prohnutí trupu jsem přenesl na potřebné díly podle papírové šablony, kterou jsem stříhal a kulatil až k mé spokojenosti. Do zadní plochy jsem vyvrtal otvory pro 8 mm žluté LED. Tři LED a 150R odpor v sérii jsou tak akorát na 12V rozvod, který hodlám použít pro osvětlení. LED jsem propojil a zakápl tavným lepidlem – pokud se mi později světlo bude zdát příliš žluté, nebude problém je vyjmout a použít žárovky. Ty mají ale větší spotřebu. Zapojení jsem provedl ještě mimo loď a pak slepil celý „kastlík“ už na patřičném místě – v trupu. Před přilepením víka jsem samozřejmě vyčernil čelní plochu kolem okének, aby světlo neprosvítalo mimo okénka.


Julek
Osvětlení příďových kajut

 

   Další etapa stavby začala vlepením pouzder pro osy kormidel a také pouzder lodních hřídelí. Návod doporučoval maximální snahu o souosost a přesnost – věnoval jsem tedy chvíli času na vytvoření přípravku. Dva kusy kulatiny o stejném průměru jako budoucí osy kormidel, vložené do vyvrtaných otvorů - a z lepení se stala rutina. Stačí vyrovnat trup na stojánku oproti desce stolu – proto to měřítko. Podobně jsem si ulehčil i lepení hřídelí. Obrázky vše napoví.


Julek Julek


   Do přídě jsem vlepil UHUakrylitem boční pohon. Tady udělám malou jazykovou odbočku. Než jsem začal stavět Julka, nevěděl jsem přesně, jak se ta užitečná věc, pomáhající při kotevních manévrech, nazývá. Tušil jsem že nějak jako boční pohon či příčný pohon. Angličané tomu říkají „bow thruster“ případně „side thruster“. Německý výraz je dlouhé slovo „Querstralruder“. Do českého překladu návodu to bylo přeloženo nádherným doslovným překladem z němčiny jako „příčně paprskové kormidlo“. Musím se přiznat, že jsem po prvním přečtení vůbec nevěděl, o co se jedná. Kdysi by naši obrozenci nad takovým slovem zajásali a přidali by jej do tehdy právě vznikajícího slovníku češtiny, a to k výrazům jako čistonosoplena a prstobřinkoklapka (tedy kapesník a klavír). Poté, co se pod první částí mého popisu ještě objevilo v diskuzi nad článkem slovo propulzor, stal jsem se zase o něco chytřejší.


   Osazení motorů, napojení hřídelí přes spojky, stejně jako osazení kormidel a jejich táhel se díky přesným a kompletním dílům povedlo. Nechyběl ani jediný šroubeček spojky či aretační pojistka táhel. V tom je asi také výhoda stavebnice, že je vše připraveno a vše do sebe zapadá. Při kontrole funkčnosti jsem ale přišel na to, že se spojovací táhlo mezi kormidly v jedné krajní poloze příčí proti táhlu od serva. Druhý pokus, ve kterém jsem oproti plánu změnil tvar táhla tak, aby se roviny táhel míjely je lepší. Pro zvýšení pevnosti uložení pouzder os kormidel jsem ještě také doplnil výstužný L profil z odřezků ABS. Celé to mechanicky chodí velmi dobře a je to čistě a přehledně vyřešeno. K motorům jsem doplnil odrušení a připravil jejich kabeláž. Ačkoli je do trupu lodě královský přístup, určitě se lépe pájí mimo trup.

 

Julek


   Trup jsem zaklopil zádí se schodištěm a potom postupně dolepil celou palubu. Tímto krokem se trup značně zpevnil a přišlo na řadu tmelení a zabrušování všech přechodů a spojů mezi díly. Kolem celého trupu jsem přilepil držáky pro anténu ze zbytků ABS a anténu jsem protáhl připravenými otvory.

 

Julek


   Současně s tím jsem začal připravovat palubu. Ta je z kvalitní 0,8 mm překližky a je na ní laserem vypálený rastr palubek, včetně různých poklopů a míst pro lavice, stolky, ... Stopy po laseru jsou černé – tedy rastr je nejenom plastický, ale i krásně barevně zvýrazněný. Tam, kde je laserem vypálený obvod (tvar) dílu, je nutno hranu odbrousit – tak aby černá barva nevadila. Hlavní paluba a zadní schodiště sedělo skvěle, paluby na nástavbu jsem ale musel rozměrově docela upravovat. Protože se hlavní paluba a trup museli po obvodu sjednotit (ABS výlisek byl zastřižen s přesahem), návod doporučoval jednu fintu: Palubu nalepit provizorně kousky oboustranně lepící pásky tak, aby necestovala. Po finálním zbroušení tvaru trupu ji lze zase odstranit před nástřikem barvou. Fungovalo to skvěle, jen se ukázalo, že na jedné straně kus hrany trupu chybí (přesah výlisku nestačil) – ale to jsem doplnil tmelem. Trup byl tak připraven na další etapu – nástřik barvou.

 

Julek


   Na tomto místě se musím přiznat, že práce s barvou není mou silnou zbraní. Většina modelů v mé nepříliš bohaté modelářské kariéře končila buď v „přírodních“ barvách – tedy bezbarvý lak a nebo sice barevná, ale se slabinami, o kterých jsem věděl a trápil se jimi a navíc bohužel většinou byly viděny i shovívavým zrakem rodičů a kamarádů. Asi každý zná ten pocit, kdy se na krásně jednolité, dokonale lesklé ploše objeví první vráska a následuje krásná záclonka stékající barvy… S Julkem jsem si užil opět těchto pocitů marnosti, i když se považuji (vzhledem ke svému věku a zkušenostem) za rozvážného a docela šikovného.
   Začalo to RAL vzorníkem. Návod předepisoval dvě hlavní RAL barvy – hnědou RAL8016, která má působit „mahagonově“ a bílou, která až zase tak bílá není RAL9016 (dopravní bílá – zní překlad názvu). Vyzbrojen lístkem s čísly jsem se vydal do obchodu, kde barvy míchají. Příjemné je, že jsou schopni míchat již od množství 1dl barvy. V tu chvíli jsem počítal s tím, že buď provedu nástřik nízkotlakou fixírkou z Mikrotechny (tu jsem si koupil v bouřlivých porevolučních letech, kdy se ledacos vyprodávalo a kupovalo bez rozmyslu) a nebo skončím u štětce – proto jsem odešel domů s dvěma plechovkami barev. Když jsem později doma otevřel tu s „mahagonovým“ odstínem a provedl kontrolní nátěr, mahagon jsem v tom tedy vůbec neviděl.
   Začal jsem se trochu o RAL vzorník zajímat (to jsem měl udělat jako první) a díky internetu jsem si mohl vybírat tu svou správnou mahagonovou barvu. Našel jsem spousty vzorníků RAL a tabulek převodů na CMYK barevný model – pro kreslící programy. Samozřejmě je dobré před konečným rozhodnutím ještě nahlédnout do tištěného vzorníku barev v prodejně (barvy vzorníku jsou přeci jen zkresleny monitorem), ale pro první hrubý nástřel je tento „počítačový vzorník vyhovující“. Všechno zlé je však pro něco dobré a při opakované návštěvě prodejny jsem se rozhodl využít možnosti naplnění zvolené barvy do spreje. Toto řešení mi ulehčilo práci – zatím jsem nemusel řešit zprovoznění fixírky. Musím ale říct, že pro mne bylo velmi poučné pročítat názory v diskuzích na webu – ledničkové kompresory, tlakové lahve s CO2, a spousty jiných nápaditých řešení.

   Trup jsem pro nástřik připravil zalepením všech otvorů a začal nejprve fillerem, pak základem a nakonec vrchním nástřikem mahagonem. Mezitím samozřejmě přišlo ke slovu broušení pod vodou a oprávky dvousložkovým tmelem. Tím, že je trup kvalitně vylisován, problematických míst nebylo mnoho – jen spoje dílů a pár propadlých míst – vznikly zřejmě při vyjímání výlisku z formy. Hnědou mahagonovou barvu jsem nechal zatvrdnout dva dny a pak přišlo na řadu orýsování čáry ponoru. Podle plánu jsem vyrovnal trup na stojánku do požadované polohy a pak obkroužil tužkou na „stojánku“.

 

Julek


Hnědou barvu jsem při nástřiku přetáhl více pod čáru ponoru, aby se dal pomocí proužku PVC pásky „vymaskovat“ i úzký pásek hnědé barvy v bílé části trupu. Hlavní zakrytí celého obvodu trupu jsem provedl bílou papírovou páskou a přes ní druhou vrstvou jsem přichytil i krycí igelit. Po důsledné kontrole, že je páska dokonale přitlačena na budoucím rozraní barev, jsem nastříkl první vrstvu bílé. Z počátku vše vypadalo skvěle – jenomže pak se na několika místech objevily malé prasklinky. Ředidlo v bílé barvě zřejmě narušilo nedostatečně vytvrzenou mahagonovou hněď. Takže obávané stékání barvy se nekonalo a bylo nahrazeno novou noční můrou – zvednutím podkladu. Rozhodl jsem se počkat. Po dalších třech dnech jsem místa přebrousil a nastříkl další vrstvu bílé. Situace se zopakovala – opět prasklinky. Hrůza!
Pocity marnosti a vzteku se ve mně střídaly při každé myšlence na trup Julka, ležící ve sklepě. V obchodě kroutili hlavou a moc mi neporadili. Logický závěr, který jsem si z toho učinil byl počkat příště podstatně déle než dva či tři dny. Pravdou je, že teplota ve sklepě nebyla příliš vysoká – kolem 18oC. Později, při konzultaci s dalším člověkem v prodejně, mi bylo doporučeno další vrstvu vždy stříkat tzv. do živého nevytvrzeného nástřiku – do dvou hodin po sobě. To ovšem neřeší situaci kdy je nutno použít maskování při vícebarevném nástřiku ploch. A tak jsem si pro příště stanovil pravidlo, že dokud není barva zcela vytvrzená (po nehtu v ní nezůstane žádná viditelná stopa) nemá cenu pokračovat.
V případě Julka jsem ale bohužel musel trochu slevit, protože se mi už maskování páskou nezdálo dostatečně odolné na další broušení a nástřiky. Maskování šlo pryč, kritická místa jsem velmi lehce přebrousil a opravil pomocí štětce. Z této etapy stavby nemám zrovna nejlepší pocit ale nakonec to dopadlo docela dobře.

 

Julek

 

   Do kraje přišlo jaro, konečně, a práce v loděnici, ve které vzniká Julek, se poněkud zpomalily. Síly a hlavně čas bylo potřeba napřít a investovat i jiným směrem, než na tu krásnou a ušlechtilou zábavu jakou je modelářství (slova klasika). Každý, kdo ví co to je bydlet v rodinném domku uzná, že je to často jinak, než by se chtělo. Nicméně stavba Julka pokračovala zdárně dál…


Julek


   Na řadu přišla nástavba. Když jsem ji poprvé vybalil z krabice, byl jsem velmi překvapen. Na všech obrazových materiálech působil Julek hodně „dřevěným dojmem“. Čekal jsem, že nástavba bude klasicky postavena z překližky a okna budou zasklena podlepením fólií. Jenomže je to právě naopak. Celá nástavba je vylisována z průhledné kouřové fólie, stejně jako střecha i s okny kolem horní paluby. Tu bylo navíc nutno tvarově přizpůsobit – vystřihnout podle naznačeného obrysu. Byl to trochu boj – materiál je houževnatý a tak jsem postupně ubíral a ubíral. Veškeré překližkové díly jsou pak nalepeny na korpusu nástavby a některé jeho plochy jsou stříknuty barvou. Další plochy zase zakryje paluba.

   Překližkové díly jsou ve stavebnici nahrubo (s dostatečnou rezervou) „vyříznuty laserem“ nebo také odfrézovány CNC stopkovou frézou. Pár večerů padlo na jejich vzájemné přizpůsobení tak, aby jejich hrany k sobě přiléhaly co možná nejtěsněji. Při této práci mi opět velmi pomohla oboustranná lepící páska, kterou jsem postupně fixoval jednotlivé hotové díly k nástavbě a pokračoval v připasování dalších a dalších dílů. Přiznám, že bez této finty si to snad ani nedokážu představit. Stejný osud potkal i díly paluby, které bylo potřeba také dost výrazně přizpůsobit skutečným rozměrům výlisku. Nakonec jsem si prohlédl Julka s kompletní „dřevěnou fasádou“, vyfotil foto do památníku a všechny díly zase odlepil, popsal a označil.


Julek


Julek má krásnou „prdelku“, není liž pravda?


Julek


   Po odmaštění a zamaskování míst oken páskou byly díly připraveny pro nástřik barvou. Překližkové díly jsem namořil (teak) a důkladně nalakoval z obou stran. V tom, aby mohly schnout obě plochy dílů současně, mi pomohl šikovný stojánek ze dvou špic (drátů) z kola a kus špalíku.


Julek


   Zatímco díly schly, vrhl jsem se na nalepení paluby. Bylo to poněkud dobrodružné, protože jsem poslechl návod a použil gelové vteřinové lepidlo, kterým jsem udělal síť kapiček. Musel jsem to udělat hodně rychle, pak přiložit celou palubu naráz, trefit správnou polohu a zafixovat kolíčky na prádlo. Dnes vím, že lepší by bylo použít kontaktní chemoprénové lepidlo, které by asi drželo lépe (jak se posléze i na části přední paluby ukázalo) a práce s ním by nebyla tak časově limitována.


Julek


   Lak na nástavbě se vytvrdil, překližkové díly proschly, takže jsem mohl nástavby polepit – po nástřiku už vypadaly lépe (nebyly průhledné). Další kapitola ve stavbě se týká laviček. Po hrubém vyříznutí a odbroušení přebytečné hmoty mi bylo jasné, že to nebude rutina. Některé plochy byly docela propadlé a jedna lavička byla zase o cca 5mm kratší. Na palubě jsou naznačené obrysy a tady bylo zřetelně vidět, že tady něco není v pořádku.


Julek


   Lavičku bylo potřeba nadstavit, domodelovat a vytmelit, stejně jako propadliny na lavičkách ostatních. Prakticky na všech jsem doplnil stěnu, která na výlisku chyběla – tuhost laviček se zvýšila a navíc se tím vyřešilo jejich kvalitní přilepení k palubě. Bylo potřeba vyrovnat i drobné výškové rozdíly tak, aby v rozích navazovaly. Takto vypadala lavička před nástřikem.


Julek


   Podobný osud potkal i kapitánský můstek (ovládací pult) a průchod do kajuty, kde bylo nutno díly připasovat a v určitých místech zase nadstavit. Mám zkušenosti ze stavby klasických plastikových modelů (historické plachetnice) a přiznám, že tady mě přesnost dílů stavebnice zklamala. Je to dáno technologií – vstřikování do formy je jistě přesnější než lisování z rovných desek. Je jasné, že taková forma by byla hodně drahá, ale některé nepřesnosti byly i několik milimetrů. Docela by mne zajímalo, jestli výrobce postaví zkušebně i loď již z hotových dílů. Fotografie na přebalu stavebnice ukazují některé díly poněkud odlišně – je tedy asi focen prototyp, zhotovený jinak – klasicky?
Na druhou stranu tyto dodělávky byly pro mne i určitým zpestřením a pokud člověk není puntičkář, nejsou to žádné kritické vady a lze je překousnout.

   Stěžeň – ve stavebnici jsou připraveny 3 díly z 2 mm překližky. Stěžeň má vzniknout jejich sklížením a opracováním hran. Protože je Julek stavěn i s výhledem na možnost nočních jízd, je nutné do stěžně zatáhnout i kabeláž pro plavební a kotevní světlo. Kotevní světlo je viditelné s odkudkoli – svítí v úhlu 360? a je umístěno na špičce stěžně. Plavební je umístěno níže a jeho úhel je 225? vpřed, ve směru plavby. Původně na stěžni byla navržena plavební světla dvě – podle plánku, ale to by odpovídalo lodi delší než 50m. To Julek není (má 19,8 m) , tedy na stěžni zůstalo plavební světlo pouze jedno. Do stěžně jsem se, po Kebově přátelském upozornění a doporučení, rozhodl přidat i anténu přijímače. Aby ji bylo možno ještě prodloužit, umístil jsem na platě pro radar kousek šestihranného sloupku s vnitřním závitem (pozůstatek z nějakého PC). Druhý sloupek, který lze našroubovat do závitu, vybavím prutovou anténou z pružného drátu.

 
Julek

 

   Prostor pro kabely ve středu stěžně vznikl vynecháním středového překližkového dílu. Namísto něj jsem použil lišty 2x2mm, které jsem nalepil na okraje obou krajních dílů stěžně. Po zaschnutí lepidla jsem půlky stěžně slepil provizorně oboustrankou a opracoval pilníkem do oblého tvaru. Páska krásně držela a tak jsem celý stěžeň mohl i vyhladit brusným papírem a pilovým plátkem do něj udělat zářezy pro radarové plato, plavební světlo a ozdobný překližkový sáling. Teprve pak jsem obě poloviny zase oddělil, abych mohl umístit kabely a provést napojení na miniaturní 3mm žárovky použité pro poziční světla. Pak nadešla chvíle napětí, jak se kabely do stěžně vejdou. Dalo to chvíli rovnání a pomohlo i pár kapek vteřinového lepidla. Půlky stěžně šly na sebe a mohl jsem je sklížit dohromady.


Julek


   Další práce se týkaly zase nástavby. Julek dostal zakončení překližkových bočnic z mahagonových lišt, dřevěná madla na střechu, stěrače a houkačku. Prostě začal růst do krásy. Posuďte sami…

 

Julek Julek

   Dalším úkolem, který mne čekal na trupu, bylo dokončení elektroinstalace. Pro pořádek – Julek se dá rozdělit na dvě samostatné části – trup a nástavbu. V trupu jsou celkem tři motory – dvakrát SPEED 600BB a příďový příčný pohon, který je osazen SPEED 400. Dále jsem si v trupu vymyslel osvětlení příďových okýnek kajut a poziční světla. Na trupu jsou tři poziční světla – levoboční (červené), pravoboční (zelené), a záďové (bílé). Nástavba doplňuje na stěžni dvě další poziční světla – plavební a kotevní (obě bílá). Dále jsou v nástavbě ještě světla pro osvětlení salónu.

Julek

   Při volbě zdrojů jsem vycházel z výtlaku Julka, který je cca 4,5 kg. Trup s nástavbou, motory a servem váží cca 1,3 kg, takže na dovážení zbývá skoro 3 kg. Do této hmotnosti jsem se trefil olověnými gelovými akumulátory. Použil jsem celkem tři 12V akumulátory – dva s kapacitou 2,6 Ah a jeden s kapacitou 1,3 Ah. Vanovým testem jsem našel jejich vhodné umístění na dně lodi a z 5 mm ABS jsem vyrobil úchyty - vlastně takové přepážky, které jsem vlepil na místa označená při vanovém testu. Energii z akumulátorů jsem rozdělil tak, že dva akumulátory 2,6 Ah používám výhradně pro hlavní pohon lodě – samozřejmě přes obousměrný regulátor (pro začátek jsem použil BEL 32A). Třetí akumulátor je použit pro zbytek elektrovýstroje lodi. Tímto oddělením zdrojů jsem se snažil eliminovat rušení přijímače od regulátoru a motorů.

JulekJulek

   Motory jsou samozřejmě odrušeny standardně třemi kondenzátory. Regulátor jsem umístil na konzoli z ABS přímo nad motory - takže propojovací vodiče jsou velmi krátké. Na konzoli je umístěn i samostatný vypínač pro regulátor. Jako svorky jsem použil lámací - v dnešní době spíše "řezací" svorkovnici, takže například při výměně regulátoru lze vše odpojit a konzoli s regulátorem vyjmout bez použití pájky.   Podobný princip, vyjímací desku s elektronikou, jsem zvolil i pro příď. Je na ní umístěn regulátor pro příďový pohon, deska sirény, přijímač RC, a přepínače pro osvětlení a hlavní vypínač. Všechny odcházející kabely jsou opět na svorky nebo konektory, takže celá nosná deska lze vyjmout. Prodrátování je provedeno zespoda tak, aby nebylo viditelné a hlavně zranitelné při manipulaci v trupu.

Julek

   Regulátor Nautilus jsem si postavil sám - na dodaném plošném spoji a samozřejmě s dodaným hotovým procesorem. Jediný problém při oživení byl s dvěmi spínacími tranzistory, které mi v obchodě omylem prodali s opačnou vodivostí PNP za NPN. Projevilo se to tak, že se motor točil jen na jednu stranu - v nulové poloze bylo sice slyšet jakoby cvaknutí reverzních relé, ale motor se tvrdošíjně točil stejným směrem. Po jejich výměně je vše funkční včetně pomocného výstupu. Ten jsem použil pro dálkové přepnutí režimu osvětlení Julka. Tyto režimy jsou dva - kotevní, kdy svítí světlo na vrcholu stěžně a je současně osvětlen i salón, kde posedává a popíjí posádka zakotvené lodi. Kmitnutím knyplu na soupravě se přepne relé do plavebního režimu, kdy svítí poziční světla levobok a pravobok, nižší světlo na stěžni a záďové světlo. Všechna tato světla mají omezené úhly tak, jak na skutečné lodi. V tomto plavebním režimu také svítí světla v kajutách, kde leží odpadlíci ze salónu, trpící mořskou nemocí. V salónu je samozřejmě zhasnuto. Praktický důvod pro toto rozdělení je ten, že jsem nechtěl světlem salónu rušit poziční světla - tedy aby byla loď na hladině jasně čitelná - kam jede a oválná okénka kajut zase umožní rozpoznání "mé lodě" při jízdě více lodí současně.  Pro vyšší variabilitu kombinací světel jsem použil čtyři třípolohové páčkové přepínače, které umožňují každou skupinu světel trvale zapnout , trvale vypnout a nebo přepnout do režimu, kdy je svit ovládán Nautilem. 

Julek

   Pro poziční světla jsem použil 6V žárovičky (průměr 3mm), na které bylo možno po mírném převrtání nasadit ve stavebnici dodané průhledné krytky s rýhovaným povrchem. Protože jsou žárovky asi o 2 mm delší, než otvor v krytce, použil jsem vždy tři podložky pod šroubky M3 nalepené na sobě. Po natření zlatou barvou vypadají jako profilovaná pevná část lampy, ve které je nasazeno stínítko. Kde bylo potřeba omezení úhlu vyzařovaného světla, pomohl slabý plech z konzervy, který jsem po vytvarování nalepil přímo na krytku a přetřel také zlatou barvou. Levoboční a pravoboční světla mají úhel svitu dán dřevěným stínítkem. Trochu problémy jsem ale měl s tím, jak vymyslet dostatečně tenký přívodní dvoužilový kablík ke světlu tak, aby vedle sloupku zábradlí vypadal reálně - byl v měřítku. Sehnat rozumný stíněný kablík se mi nepodařilo a tak pomohla rada kamaráda. Vzal jsem kus smaltovaného drátu (průměr asi 0,2 mm), přehnul jej napůl a zkroutil navzájem skoro po celé délce - kterou jsem odhadl podle potřebné délky přívodu.  Takto připravené dvoužilové "kabely" jsem napnul mezi hřebíky a několikrát přejel štětcem s hustým nitrolakem. Tak se docela dobře schovaly "vlnky" zkroucených vodičů. Finální bílá barva vytvořila krásný dvoužilový kabel o průměru cca 0,5 mm (měřítko Julka je 1:20 - tedy kabel o průměru 1cm. Konce drátků jsem jemným smirkem zbavil smaltu a pocínoval. Žárovky jsem zapojil vždy do páru, sériově, takže z 12V nepotřebuji žádný srážecí odpor.Pouze u osamocené kotevní žárovky je odpor nutný.

Julek

   V trupu je také umístěn reproduktor sirény (siréna je koupena jako osazený plošný spoj od pana Černého). Opravdu hodně záleží na umístění reproduktoru - jak je v návodu psáno. Zvuk musí ven a to buď přes nějaký otvor a nebo přes nějakou slabou - měkkou stěnu nástavby a pod. Myslel jsem si, že se přes plastové stěny lodě a rezonující trup zvuk dostane ven dobře, ale není to až tak pravda. Siréna je slyšet skvěle při odklopené nástavbě, jakmile loď zavřu síla zvuku rapidně poklesne.

Julek

   Aby mohla být nástavba snadno odnímatelná, nepoužil jsem originální řešení stavebnice - samolepící suché zipy ale magnety. Použil jsem nábytkové, které drží například dvířka skřínek. Permanentní magnet včetně plechových pólů, ale bez plastového pouzdra jsem vlepil do trupu, kovový protikus na nástavbu. Ta po doklapnutí spolehlivě drží. Aby šlo nástavbu zcela odpojit, použil jsem pro připojení konektor CANON 9 pinů - jako nejlevnější a spolehlivé řešení. Na příďové nosné desce je našroubována Canon zásuvka, část z kabelem jsem použil ze starého propojovacího kabelu k modemu.

   Po vyzkoušení kompletní elektriky, sesouhlasení správného smyslu otáčení motorů jsem přikročil k výrobě zábradlí, které jsem nechal jako poslední práci na trupu. Dodané sloupky bylo potřeba zkrátit z obou stran - výrobce zřejmě používá díl společný pro více lodí. Do trupu jsem navrtal přesné otvory a sloupky zalepil tak, aby středový otvor pro lanko byl ve správné linii. Horní madlo je vyrobeno z mahagonové lišty, kterou jsem předem vybrousil do patřičného profilu, a několikrát nalakoval. Co mne velmi překvapilo, byla výborná ohebnost mahagonu v obou směrech. Navíc po ohnutí tvar zůstává krásně zachován. Jaká nádhera oproti smrku, se kterým jsem měl doposud jedinou zkušenost. Zábradlí jsem v pohodě natvaroval, postupně do něj označil a vyvrtal ve správných místech otvory pro horní konce sloupků. Nakonec jsem rozměřil a udělal ukotvení konců zábradlí na palubu. V návodu bylo doporučeno přilepení těchto vteřinovým lepidlem, já zvolil svrtání a čep z kolářského hřebíčku. Budoucnost mi dala za pravdu zábradlí je krásnou ale háklivou částí lodi a pouhé přilepení by nemělo dostatečnou pevnost. Totéž lze říci i o spojení madla s vrchními konci sloupků. Zalepení vteřinovým lepidlem, byť do 1m předvrtaného otvoru není dostatečné. Dnes bych zřejmě na vršek každého sloupku připájel podložku a tím zvětšil plochu pro přilepení (zapuštění konce sloupku do madla by samozřejmě zůstalo zachováno). Nakonec jsem zábradlím protáhl středové lanko, dolepil úvazníky a trup byl vlastně hotov.

Julek

   Nyní už zbývalo jen doplnit spousty plastových dílů a dílků na nástavbě a zkompletovat záchranný člun a jeřáb pro něj. Trup člunu i motor je slepen vždy ze dvou skořepin. Dělící rovina nebyla zcela přesná, na člunu tak vlastně vznikl lem - svár, který nepřesnost schoval. Na závěsném motoru už bylo potřeba tmelit. Výrobce dodává i výlisek plachty na člun, takže kdo si s člunem nechce pohrát, tak ho prostě zaplachtuje. Mne to lákalo a tak jsem na člunu z pomocí měděného drátu a vyseknutých kruhových dílků vytvořil typické úchyty, do kterých později přišla lana. Člun jsem nastříkl šedou základovkou, jejíž mat docela vypadá jako povrch "gumáku". Vše ostatní jsem maloval už jen štětcem. Na dno člunu jsem ze zbytku překližky vyrobil rošt - jen pravidelným rastrem z vyvrtaných otvorů. Není to "grating" tak jak má být ale nevypadá to zle. Člun sedí napevno na dřevěných podpěrách  na záďové palubě.  

Julek

   Posledním bonbónkem byla palubní deska. Ve stavebnici byla řešena jako velká samolepka, přes celou plochu plastového výlisku palubní desky. To se mi zdálo nedůstojné a tak jsem ze samolepky použil jen několik částí. Kontrolky a tlačítka jsem naznačil vlepením kousků hřebíčků, "obrazovky" jsem podlepil slabou plastovou ABS deskou - tak, aby plastickyvystupovaly Pak jsem celek přestříkl bílou barvou a polepil použitelnými fragmenty samolepky. Kontrolky / tlačítka jsem nabarvil červeně a zeleně a nakonec dolepil nabarvené ovládací páky motorů a volant. Navíc jsem ze zbytku zábradlí zádě vyrobil madlo kolem palubní desky. Tak Julek dospěl a byl připraven k slavnostnímu spuštění na vodu.  

Julek

   První testovací jízda proběhla hladce, Julek opravdu perfektně sedí na hladině. Při plných otáčkách je jízda rychlá a příďová vlna impozantní. I v této maximálce je možno ostře zatočit a Julek se ochotně vrátí do klidové polohy. Tato efektní jízda se hodí pro předvádění na volné hladině, ovšem na jízdu mezi bójkami F-kové tratě byla pro mne jako začátečníka příliš rychlá. Regulátor jsem omezil na cca 50% pro jízdu vpřed a 30% pro couvání. Při couvání se chová Julek velmi vzorně jak se u dvou šroubů dá předpokládat. Pouze při příliš velké rychlosti jde záď pod vodu. Příčný pohon dokáže velmi slušně otáčet lodí tak, že záď zůstává na místě a příď se postupně otáčí na jednu či druhou stranu. Při couvání se dá použít i jako účinné kormidlo - záďová kormidla zůstanou rovně, Julek pomalu couvá a příďový pohon (tentokrát "na zádi) koriguje velmi účinně směr couvání. Při dalších jízdách jsem dospěl k názoru, že je Julek dosti přemotorován - asi právě pro efektní poježdění na volné hladině. Zaznamenal jsem i názor, ke kterému se dosti přikláním - použít motory SPEED-500Eco, s vyšší účinností motorů v nízkých otáčkách. Z toho logicky vyplývá nižší proud, delší výdrž na baterie, menší zahřívání motorů... I tak při pěkné jízdě (maketová maximálka) je výdrž více než hodinu a půl a teplota motorů je i po této době do 50oC.

   Nespokojenost je ale s regulátorem BEL-32A. Je na něm velmi široká "vůle" mezi chodem vpřed a vzad. Při volném ježdění po hladině to až tolik nevadí, ale při přesném manévru - například při zajíždění do doku je to velký handicap. Tady to musím vymyslet jinak…

Julek

  Každé povídání má svůj konec. Ještě doplnit něco na závěr – jaké mám ze stavby poučení.  I když stavíte stavebnici, kterou pro Vás někdo profesionálně připravil, mějte svou hlavu. Vždy se snažte přemýšlet, co by se dalo udělat jinak – lépe. Nejenom co se týká vzhledu – vše se dá samozřejmě „domakat“ tak, aby to vypadalo lépe. Berte stavebnici jako určitý základ, který Vám dá prostor pro vlastní tvůrčí invenci. Další na co musíte pamatovat je životnost jednotlivých dílů. U Julka například vím, že je velmi problematický hlavní - nosný - díl nástavby (průhledný plast). Ten je velmi měkký, pracuje při každém snímání nástavby. Je polepen díly z překližky o tloušťce 0,8 mm. Dal jsem na pracovní postup a pro lepení těchto dílů použil gelové vteřinové lepidlo. To se nyní projevuje jako velká slabina, kterou již není možno napravit. Nevýhody jsou dvě: při reakci – lepidla (tvrdnutí) odcházející výpary vytváří na okolních plochách bílé fleky – zejména na oknech nástavby je to vidět. Druhá, ještě podstatnější nevýhoda lepidla je právě v kombinaci s měkkostí dílu nástavby. Lepidlo není pružné a dochází k odlepování překližkových dílů! Dolepování je problematické právě pro bílé skvrny … Tedy začarovaný kruh. Napadly mne (pozdě) dvě metody – použít klasický chemopren a nebo kvalitní oboustrannou samolepící pásku. Ale abych nekončil výčtem problémů… Myslím že je Julek pěkná stavebnice, na vodě vypadá skvěle a poježdění s ní přináší dobré pocity. Všude, kde jsem se s Julkem objevil, byl notně obdivován – a to i vedle velmi kvalitních „chlupatých“ maket. Nevím, něco je ukryto v ladných křivkách této jachty, něco co oslovilo mne a co oslovuje a přitahuje spousty dalších lidí.

Julek

 Jiří Kreisel