21.12.2004
Osudy Arturů na těchto stránkách jsou si tolik podobné – zajímalo by mne, kolik jich bylo prodáno, kolik z toho postaveno a hlavně kolik životních osudů svých majitelů ovlivnil a případně ještě ovlivní jako „dobro konající časovaná bomba“. Ta má „časovaná bomba“ byla načasována někdy v letech 1975 – 76, kdy jsem si co by "náctiletý" vypřál tuto stavebnici k vánocům.
Model jsem stavěl jen o víkendech – byl jsem tehdy na internátě. Hříchy mého mládí: tak dlouho jsem tmelil trup, až jsem na něm vytvořil několikamilimetrovou vrstvu socialistického červenohnědého olejového tmelu. Druhým hříchem bylo nedostatečné upevnění kormidelní páky v útrobách záďových špalíčků. Artur ale moc nenajezdil – na RC soupravu nebylo, ploché baterky vydržely chvíli…
Pak do toho přišla vojna, stěhování o 250 km (i s Arturem),
budování nových existencí, pak pětiletá rekonstrukce mého domu (prosadil jsem si
v něm dvě dílničky). Artur se mezitím válel po půdách a čekal na svůj den.
Loni v létě jsem se na webu začal intenzivně navštěvovat MONAKO,
teoreticky se připravovat a letos na jaře nadešel D-day. Koupil jsem starší
šestikanál, serva, regulátor a místo prastarého „motorku Igla s průhlednými
čely“, investoval do Speed400. Loď jsem zbavil nánosů prachu, vylepšil a opravil
poškozenou lodní bižuterii. Zcela jsem vyměnil plachty – ty už dávno nebyly bílé
a předělal takeláž. První problém se ukázal v návaznosti serva kormidla na
hřídel, kdy se LEPOXem lepený spoj páky a hřídele kormidla začal protáčet.
Modlitby nepomohly a jiná možnost jak se ke spoji dostat nebyla. Musel jsem se
provrtat palubou za nástavbou (vrták o průměru 20mm) v místě nad kormidelní
hřídelí až k oné páce. Když už jsem byl tak daleko – či vlastně hluboko, vyměnil
jsem hřídel i pouzdro kormidla a vlastní hřídel vytáhl až nad palubu. Doplnění
páky s pojistným červíkem už bylo hračkou. Spojku lodního hřídele a motoru jsem
vyřešil dle Monaka – dvě svorky z „čokolády, pájka a dva kousky měděného drátu –
pozůstatek z domovních rozvodů. Svorky jsem z důvodu vyvážení otočil o 180
stupňů proti sobě kolem jejich osy, našrouboval na vhodný vrták a ze dvou stran
pěkně připájel a zalil cínem kousek drátu.
Pak už nadešel den zkoušky – první plavba. Vše fungovalo skvěle, Artur
poslouchal jak hodinky. Protože jsem měl sebou i svou ženu (mého sponzora),
trval jsem na její spolupráci při řízení lodi. Po chvíli ostychu a větě „Vždyť
ti to rozbiju… “ začal Artur kouzlit krásnou kýlní brázdu po rovné hladině. Ale
pak se to stalo. Při doplutí ke břehu a dobrždění zpětným chodem, se (díky velké
mezeře v regulátoru mezi směry vpřed a vzad) naposledy roztočil krásný
originální lodní šroub a sjel ze závitu jako po másle. Nezkušený modelář (totiž
já) nezajistil lodní šroub!
S lodí jsem pak letos prožil mnoho pěkných hodin, jen se ukázala
ještě jedna slabina – někudy kolem pouzdra hřídele začala pronikat voda do
trupu. Dno jsem po vysušení důkladně vylil a vytřel epoxidem, ale už bylo pozdě
– plaňky trupu nabobtnaly a popraskalo mi vytmelení trupu – již zmíněným
olejovým tmelem. Několikrát jsem to opravil ale vždy se nějakou prasklinkou při
dlouhé plavbě opět dostala voda mezi tmel a plaňky a situace se zopakovala.
Artur splnil svou historickou úlohu – vrátil mne k lodnímu modelářství. Teď se
z něj stane „maketa“ a já už se těším na stavbu nového modelu pro novou sezónu.
 |
 |
 |
 |