Raven - plnokrevník ze styropuru

 (6.2.2005)

 

Raven firmy Astra (Scorpio) - parametry modelu

Rozpětí 1015 mm
Délka 890 mm
Plocha 20 dm2
Plošné zatížení 35 g/dm2
Vzletová hmotnost 750 g
Pohonná jednotka Mega 16/15/3 + převodovka MPJet 4,1:1 BB
Výkonové zatížení 112 W/kg
Regulátor 3P Jeti Hacker Master 18-B- Flight
Řízené funkce S,V,M, Křidélka-klapky
RC výbava Hitec Electron 6, 2x Hitec HS 55 (S,V), 2x Hitec HS 56 (K)
Aku Li Pol 3S1P Kokam 2000 HD 15C 160 g, doba letu cca 14 min
Vrtule  APC 11/7E


   Někdy o letních prázdninách roku 2004 jsem poprvé uviděl v SCZ v Praze Uhříněvsi stavebnici Ravena od firmy Scorpio, u nás na trhu známější spíše podle firmy, která tyto stavebnice vyrábí, jako Astra, sídlící poblíž Uherského Hradiště. Model byl v lepenkové krabici s atraktivním přebalem. Mé překvapení a nadšení bylo ještě větší po rozbalení krabice, tak hezky zpracovaný model jsem již dlouho neviděl, opravdu ! ČISTÁ PRÁCE ! Ve vysokém stupni předpracovaností, v podstatě zbývalo jen vlepit přepážky a drobné konstrukční prvky trupu, osadit křídla a VOP. Samozřejmě že táhla, páky kormidel, také. A třešničkou na dortu mělo být „vyšperkování“ modelu přiloženými samolepkami. To vše za 2 990 Kč. Věřte nebo ne, ale já se prostě zamiloval !

   Hodně dlouho jsem chodil okolo a rozmlouval si tu investici a nebýt toho že mi jednoho krásného dne moje lepší polovina ve své euforii z krásného dárku k mým blížícím se narozeninám nechtěně (nebo já vlastně nevím, znáte holky) prozradila co má pro mne připraveno, tak bych asi ten marný boj prohrál a koupil si ho sám.

   A tak se to stalo, jednoho lednového dne jsem se stal majitelem Ravena. Začalo horečnaté přemýšlení, rozměřování, počítání a studování návodu. Výrobce v návodu doporučuje pro pohon motory mně relativně neznámé značky Mutron, ale jelikož mám, již z dob Diablotina a jeho o trochu větší následnice Diablesse, prověřenu pohonnou jednotku sestávající se z motoru Mega 16/15/3 a převodovky MPJ 4,1:1BB, zůstal jsem věren i nyní této kombinaci, která mimo jiné slibovala velmi vysoký měrný výkon. Toto nedodržení doporučení výrobce s sebou však neslo jisté komplikace, musela se přepracovat motorová přepážka trupu, jež dodává výrobce. Jednak materiál použitý firmou Astra, odpovídal současným trendům ve výrobě stavebnic, pro jednoduchost a nízké náklady, jsou tyto díly vyráběny z topolové třívrstvé překližky (podle mne je to škoda, trochu kvalitnější materiál by stavebnici jenom prospěl), a jednak zastavovací rozměry mnou zvoleného pohonu byly jiné než předpokládal výrobce. Přemýšlel jsem zdali tuto přepážku vyrobit celou novou nebo jestli použít dodávanou a poupravit ji. Nakonec zvítězila varianta číslo dvě, byla úprava rozměrů (musela jít trochu dopředu), úprava otvoru pro motor a finálně vyztužení celé přepážky uhlíkovými vlákny prosycenými polyesterovou pryskyřicí (obr 1).

 

obr. 1


   Další plánovanou úpravou byla výměna „kabiny“ ze šedě lakovaného styropuru, za kabinu z čirého plastiku (Vivak). Toto však vyžadovalo zkopírovat současnou kabinu, nebo vytvořit kopyto celé znova. I zde byla volba jasná, kopírovalo se! Po naseparování kabiny byl sejmut sádrový otisk a z něj pak pozitivní kopyto pro vylisování kabinky. Po úspěšném vytažení prvního kusu kabiny byla stará (šedivá, neprůhledná) „amputována“ a nahrazena novou. Ovšem letadlo s „prázdnou dírou“ je tak trochu divné a tudíž došlo i na pilota a palubní desku (obr 3 a 4). K tomu bylo potřeba zhotovit pseudopodlahu mezi křídlem a hranou kabiny. Vše výše jmenované bylo vyrobeno z Climaporu zakoupeného u firmy Saarpor Bohemia s.r.o.

 

obr. 3 a 4



   A konečně posledními úpravami, proti standardu výrobce modelu, bylo vytvoření podvozkových noh (obr 5), řiditelné ostruhy (obr 6), zakrytí táhel křidélek (obr 7) a pomocného úchytu pro otevírání servisní šachty (obr 8). Protože se mi model, jak už jsem ostatně napsal, moc líbí a „umělecký dojem“ kazí jen drátěné nohy, rozhodl jsem se pro rozšíření těchto noh pomocí tenkého Climaporu potaženého hliníkovou samolepící páskou (obr 5).

 

obr. 5 a 8


   Řiditelná ostruha byla trochu složitější, zde bylo použito řešení které jsem okoukal u pana Potenského a jeho modelů z EPP a které již nějakou chvíli používám u svých menších elektromodelů. V podstatě se jedná o destičku zalepenou na stojato do trupu v níž je ve vislé rovině vyvrtán otvor pro protažení ocelové struny 0,8 – 1,0 mm (obr 6).

 

obr. 6


   Aerodynamické zakrytí táhel křidélek nebylo nutností, ale vypadá opravdu o hodně lépe (obr 7).

 

obr. 7


   Na rozdíl od toho, pomocný úchyt na krytu servisní šachty je skoro nutností. Výrobcem navržené řešení zavírání je pro tento typ modelu ideální a léty odzkoušené, ale uchopit tento kryt a otevřít jej je téměř artistický kousek. Manipulaci s ním mi usnadnil můj „zlepšovák“, z kousku drátu, ohnutého do U, jsem si vytvořil jakési ouško (obr 8), které je provlečeno skrze tento překryt a je zalepeno epoxidem (obr 9) a výrazně zjednodušilo manipulaci s tímto krytem. Je s podivem že podobná „vychytávka“ nenapadla již výrobce, protože ani na odporu a ani na hmotnosti mnoho nepřidá.

 

obr. 8 a 9


   Vzhledem k tomu že výrobce ve svém návodu nepředepisuje typ serv a ani přijímač, a omezil se pouze na základní určení (4x mikro servo a minimálně 4-kanálovou RC soupravu s mikropřijímačem), zvítězily u mne již osvědčené serva HS55 na směrovku a výškovku a HS56 pro křidélka tato byla vybrána pro snadnou montáž na plocho a taky proto, že mají relativně dlouhé kabely, jež nevyžadují žádné prodlužování a v neposlední řadě i pro převody z uhlíkem syceného plastu) a přijímač Hitec Electron 6, který pro svoji nízkou hmotnost a nespornou výhodu dvojího směšování, vyhrál konkurz z mého přijímačového parku.
   Umístění serv je dáno výrobcem otvory v křídle. Zde si nemůžeme mnoho vybírat, ale umístění regulátoru a přijímače je pouze doporučené a záleží na zvyklostech každého z nás. Samozřejmě že musíme mít neustále na paměti optimální polohu těžiště, a možnost rušení přijímače od regulátoru. Já jsem tedy přijímač osadil co nejdále od všech možných zdrojů rušení (motoru, regulátoru a pohonného akumulátoru), tj. mezi serva k zadní hraně křídla (obr 10). S instalací elektroniky nebyly vůbec žádné problémy.

 

obr. 10

 

   Po sestavení a oživení, stál přede mnou krásný a elegantní model, který byl o něco těžší než předepisuje výrobce, nicméně byl, dle sdělení pana Macháčka (ředitele firmy Astra) v toleranci. Já sám bych jej asi o mnoho lehčí ani nechtěl, neboť by byl hříčkou větru, krom toho jsem ani nepředpokládal, že by to byl hodný pomalolet. A tak po pečlivém vyvážení nastal den záletu. Byl jsem tak natěšený, že jsem jej vzal hned o víkendu s sebou na letiště, všude sníh a teploty kolem nuly. Vítr foukal asi tak 3m/s, a já v tuto chvíli nebyl přesvědčen o tom že půjde hned do vzduchu, a tak jsem udělal několik pojezdových zkoušek, srovnal ostruhu pro přímý směr jízdy a pomalu se „osměloval“. A pak to přišlo, Raven se na třičtvrtě plynu odlepil od země a stoupal vzhůru. Bylo třeba jen základní vytrimování.
   Ale abych zde jen nechválil, po krátké chvíli letu se mi vymstila přílišná důvěřivost v práci výrobce, při jednom z obratů se vytáhly závěsy křidélek pravého křídla. Jak to dopadlo si asi dovedete představit. Ač jsem byl ujištěn, že každý z modelspanových závěsů je před instalací na své místo namazán lepidlem, zrovna u tohoto kusu tomu tak nebylo, a závěsy šly volně vytáhnout rukou. Tato nehoda, jejímž výsledkem bylo zlomené křídlo a prasklý motorový kryt, však odhalila ještě jednu „vadu na kráse“, a to dle mého názoru ne zcela optimální typ balsy (měkká s krátkými vlákny) který je použit na hlavní nosník křídla.
   Na tomto místě je nutné podotknout, že po telefonátu výrobci, tento promptně a bezplatně zaslal nové křídlo a kryt motoru, bohužel už nemá samolepky s designem havraního křídla.
   Po opravě a korekci výchylek byl Raven opět zalétnut a chová se opravdu jako dospělý akrobatický stroj, díky trochu vyšší hmotnosti musí pilot počítat s méně utaženými obraty, prostě 3D stroj to není, ale akrobacii, i díky přebytku výkonu, zalétne ukázkově a je jen na pilotovi jak se ji naučí čistě létat.

   Co říci na závěr, i přes mírnou komplikaci, zapříčiněnou již zmíněným nedokonalým zalepením závěsů křidélek, je Raven krásným a výborným modelem, který však nelze doporučit začínajícím pilotům. Je to plnohodnotný akrobat s elektropohonem, prostě plnokrevník z farmy Volenov.

 

Tento článek také vyšel v časopise RC Modely

 

Obrázková galerie

 

Raven


Roman Misar
Foto: R. Misar, J. Kavalír