Moje zkušenosti s Piperem

 (16.10.2003)

 

   V zimě jsem se dočetl v modelářských časopisech o nové vlně jednoduchých kompletně vybavených sad elektroletů vhodných pro začátečníky. Stejně jako spoustu jiných lidí mě tyto modely velice zaujaly, neboť svou jednoduchostí a příznivou cenou mnohým nabízejí možnost splnit si svůj sen, vlastnit rádiem řízený model letadla. Když jsem se v létě ocitl v poněkud lepší finanční situaci, neodolal jsem a jednoho takového Pipera zakoupil. Chtěl bych se tedy podělit se svými zkušenostmi z provozu zmíněného modelu a doufám, že budou alespoň někomu užitečné.

 

Piper


Piper a další podobné modely jsou rozhodně zajímavé svou cenou, stojí totiž kolem 3000 Kč. Za tuto cenu člověk dostane kompletně vybavený model na elektropohon, přičemž jediným dalším výdajem je osm tužkových článků pro napájení vysílače. To představuje pro začátečníka značné lákadlo. Stavebnice malých elektroletů kategorií slow a park flyer sice stojí obvykle již kolem 2000 Kč, avšak jedná se pouze o drak letadla, veškeré vybavení jako rádio, motor, regulátor, zdroje plus nabíječka atd. je potřeba dokoupit, což se značně prodraží a výsledek vychází mnohem nákladnější, než kompletní sady typu Pipera. Kromě toho je pro nezkušené začátečníky výhodná míra hotovosti modelu, na Piperovi není téměř co stavět, spíše se jedná o přípravu k letu, přičemž nejvíce času zabere nabití akumulátoru.

 

Piper


Konstrukce modelu je velmi jednoduchá, hlavním materiálem je polystyren. Model je relativně odolný, avšak prudší náraz rozhodně nevydrží, vhodnější jsou tedy další modely této řady, které mají trup vylisovaný z pevného plastu. Můj Piper zažil zatím jen dvě vážnější havárie, při kterých trup praskl. Oprava však byla snadná, spáru jsem zalepil Herkulesem a zpevnil izolepou, kromě estetiky nebyly vlastnosti modelu narušeny. Pohon modelu není vyřešen příliš šťastně. Použit je nějaký malý elektromotor odpovídající tak řadě 280, pochopitelně vysokootáčkový, přičemž vrtule je přímo nasazena na hřídel motoru, kde drží třením. Vrtule tedy musí mít dost malý průměr a stoupání, aby motor nebyl přetížen a i tak pohonná jednotka nepracuje zrovna moc efektivně. Klasicky vpředu umístěná vrtule je samozřejmě vystavována nebezpečí při nárazech, však jsem taky již obě zlomil. Naštěstí u Pecky prodávají náhradní. Z tohoto důvodu se zdají být vhodnější ty modely, co mají vrtuli umístěnou vzadu, nebo větroně se sklopnými vrtulemi. Výkon pohonné jednotky není příliš velký a na nějaké razantnější obraty rozhodně nestačí, to však u modelu určeného pro začátečníky nevadí. Vzhledem k malému výkonu připadá v úvahu pouze start hozením z ruky. S plně nabitým akumulátorem to není takový problém, po předčasném přistání se však s částečně vybitým akumulátorem vzlétá již hůře, výkon už prostě nestačí pro nabrání výšky. Jako zdroj slouží pětičlánek (nejspíše NiCd, není to na něm uvedeno) o poměrně malé kapacitě, vydrží tak na 5 minut letu. Dobíjí se pomocí jednoduché síťové nabíječky. Pozor na zapomínání, jednou jsem akumulátory nechal nabíjet 3 hodiny místo doporučených 1,5. Kupodivu na nich nebylo nic znát a stále fungují normálně. Lépe je však dát si na ně pozor. Akumulátory je třeba v trupu ukládat co nejvíce dopředu. Pozor na těžiště, aby bylo tam, kde má být, asi tak v přední třetině až čtvrtině křídla. 


   Rádiové řízení těchto modelů se vyskytuje ve dvou variantách, dvoukanál a tříkanál. Dvoukanálové řízení zahrnuje proporcionálně ovládanou směrovku a plyn, tříkanálové proporcionální směrovku a výškovku plus spínač motoru. Pouze jeden typ motorového větroně měl i třetí kanál proporcionální, což je samozřejmě výhodou. Můj Piper má tříkanál. To je výhodné kvůli možnosti ovládání výškovky, pouhé zapínání a vypínání motoru však příliš šťastné řešení není. Motor běžící neustále na plný výkon samozřejmě brzy vyčerpá zdroj a navíc je model při plně nabitém akumulátoru až příliš živý, teprve po chvilce se zklidní. Plachtění při vypnutém motoru také není příliš dobré, plošné zatížení křídla je přeci jen trochu větší, než by mělo být u takovýchto malých modelů. Proto bych naprostým začátečníkům spíše doporučil modely s dvojkanálem. Jejich řízení je jednodušší, nelze udělat chybu výškovkou a regulací motoru jde ovlivnit chování modelu a prodloužit dobu letu. Musím však upozornit, že jsem dvoukanálovou verzi netestoval a nemohu se tedy přímo opřít o vlastní zkušenosti. 


   Letové vlastnosti modelu nejsou nijak oslnivé a ovladatelnost není také tak dobrá, jak by člověk očekával od modelu určeného pro naprosté začátečníky. Je to pochopitelně daň za použitou jednoduchou koncepci a z toho plynoucí nízkou cenu. Trochu si pro zábavu zalétat a získat základní zkušenosti s řízením RC modelu letadla samozřejmě lze, naučit se kvalitní základy pilotáže však nikoliv. Podle mých zkušeností je hlavní řídit s citem a nepouštět se do prudších zatáček, ve kterých model může přejít do prudké klesavé spirály. V takových případech se mi osvědčilo točit ven a přitahovat výškovku, aby model prudké klesání vybral a nevrazil do země. Stejně tak je třeba dávat pozor, aby model nenabral příliš velkou rychlost, ve které by mohl velice snadno narazit do země či jiné překážky. Nejhůře se model ovládá ze začátku letu, kdy je výkon motoru nejvyšší. Později, když se akumulátor částečně vybije, se model trochu zklidní a lze jej řídit příjemněji. To už však výkon nestačí na udržení výšky a model pomalu, ale jistě klesá k přistání. Při létání je třeba dát pozor na dostatek prostoru. Stometrovou louku model přeletí jedna dvě a lézt pro něj na strom není zas až taková zábava (už jsem si to vyzkoušel). Také je potřeba brát v úvahu vítr. Relativně malý a lehký model je na vítr značně citlivý, a tak je lepší si při silnějším větru létání raději odříct. Když vám vítr letadélko odnese někam do lesa, je to docela mrzuté (další moje osobní zkušenost). Jinak však musím přiznat, že přes všechny nedostatky je létání s RC modelem letadla hlubokým zážitkem a rozhodně stojí za vyzkoušení. Nakonec musím ještě upozornit, že popisované zkušenosti se týkají pouze Pipera, jiné takovéto modely jsem osobně netestoval, takže nemohu jejich vlastnosti objektivně posoudit. Vzhledem k tomu, že jsou podobně koncipované se však domnívám, že se jejich vlastnosti nebudou od Pipera významně lišit.

 
   Co tedy říci na závěr? Myslím, že je třeba zdůraznit, že popisovaná letadýlka jsou spíše hračkami, než opravdovými modely a v žádném případě od nich nelze očekávat nějaké zvláštní výkony ani super vlastnosti. To však není důvod je zcela zatracovat. Pokud si někdo chce splnit svůj dávný sen a jen tak si trochu zalétat, je to vzhledem k ceně a jednoduchosti určitě dobrá volba. Pokud to však někdo myslí s RC modely letadel opravdu vážně, pak by bylo zřejmě vhodnější investovat trochu více finančních prostředků a pořídit kvalitnější model, který je schopen splnit náročnější požadavky.

Petr Plát - Petr.Plat@seznam.cz