Jak jsem stavěl Policejní člun

(30.11.2006)

 

   Chtěl bych se s Vámi podělit o pár zkušeností při stavbě lodičky, které jste si možná všimli během uplynulých pár měsíců v rubrice „Představujeme své modely“. Jako mládežník (1982-1988) jsem byl letecký modelář. Chodil jsem do modelářských kroužků a mým tehdy velkým a nedostupným snem bylo si postavit RC model letadla.

 

   K uskutečnění tohoto stále nevyplněného snu mě až po letech přivedl můj pětiletý syn. Po jedné návštěvě letiště v Medlánkách, kde jsme okukovali RC modely letadel. V prosinci loňského roku jsem si ofotil u kamaráda plánek RC větroně a člunu Svitava. Následně jsem začal hledat na internetu stránky s modelářskou tématikou a náhodou jsem objevil stránky Monaka. To bylo tak vše, až do mé návštěvy jarního setkání lodních modelářů na Splaviskách u nás v Brně. Tam jsme se byli se synem podívat a já dostal patřičný impuls ke stavbě. Sice jsem vždycky chtěl letadlo, ale začal jsem nakonec lodičkou. Říkal jsem si že to bude taková rozcvička na jarní měsíce před tím než se pustím do letadla. To jsem tehdy, ale nevěděl co mě čeká a hlavně kolik času mě zabere stavba člunu.

 

Plánek, který byl z nějakého časopisu ve formátu A4 jsem nejprve musel dostat do velikosti 1:1. Na kopírce jsem ho postupně nazvětšoval po kouskách do požadovaného měřítka, pak jsem ty kousky nalepil na velký papír a nechal si to na velké kopírce vytisknou pěkně na jeden velký papír. Takže plánek jsem měl. Teď jsem sbíral informace a rozumy na internetu. Nejvíc rozumů jsem pochytal zde na Monaku v článku o stavbě plachetnice Babeta. Za což autorovi děkuji. Materiál na trup – překližku tl. 5 a 3mm jsem si sehnal u známého ve stolárně. Taky mě uřízl pracovní desku 700 x 350 mm z dřevotřísky. Doma jsem zjistil že dřevotříska asi není nejvhodnější materiál co se týče rovinatosti. Byla prohnutá do lavoru. Takže znova za známým a tentokrát mě uřízl desku z laťovky, která už neměla chybu. Nakonec jsem využíval obě desky. Žebra trupu jsem nalepil nakreslené na papíru duvilaxem na překližku a pak je vyřezal. Z vnější strany jsem řezal klasickou ocaskou. Oblé části žeber lupenkovou pilkou.

 

Policejní člun

 

   Ta ocaska se mě osvědčila na rovné řezy lépe jak lupénková pilka, kterou se mě nedařilo dělat rovný řez. Broušení do přesných tvarů pak probíhalo pomocí pilníku a šmirglu. Nalepený papír na vyřezaných žebrech jsem sundal dolů pomocí navlhčené houbičky. Dále jsem k žebrům přišrouboval lištičku 15x15mm a s její pomocí jsem ji připevnil na pracovní desku.

 

Policejní člun

 

   Tady se na chvíli zastavím. Původně jsem si na pracovní dřevotřískovou desku nalepil půdorys lodě z plánku s tím, že takhle nejlíp poskládám přesně žebra tam kam potřebuji. Jenže ten papír, když jsem ho natřel lepidlem a nalepil, se jaksi natáhl a nechápu jak, prostě se to celé zdeformovalo (pravé úhly, osa lodě). Při této příležitosti jsem si také všiml křivosti dřevotřísky. Takže na laťovku, už jsem osu lodě a žeber raději překreslil. Dále jsem řešil jaké použít lepidlo. Názorů jsem na toto téma četl na internetu hodně a v obchodech mě taky nutili lecos. Nakonec jsem si vzal kus překližky a nalepil na něj vzorky ze smrkových lišt a balzy. K přilepení jsem použil následující lepidla – kanagon červený, kanagon modrý, duvilax, jakési disperzní lepidlo o kterém mě v obchodě tvrdili že je zaručeně voděodolné (ha ha naletěl jsem a vyhodil 40korun), Epoxid 1200, Pattex wood super 3 (modrý, měla by to být obdoba Ponalu zmiňovaného v článku o Babetě, vše od f. Henkel) a čtyřminutový epoxid Alteco 3-ton. Druhý den jsem celé mé vzorkové dílo (bohužel jsem to nenafotil) ponořil na 5 minut do vody. Duvilax a slavné disperzní lepidlo se odlepili samy. Ostatním jsem musel pomoci silou. Nakonec jsem se rozhodl že celou kostru a namáhané části budu lepit epoxidem Alteco 3-ton a potah trupu + nástavbu z balzy budu lepit lepidlem Pattex wood super 3. Po tomto testíku jsem se pustil do ohýbání smrkových lišt na trup.

 

Policejní člun

 

   Jelikož jsem většinu prací na lodi prováděl doma v paneláku, musel jsem občas improvizovat. Lišty jsem namáčel do teplé vody ve vaně a k žebrům jsem je fixoval pomocí měděného drátu. Takto zafixované lišty jsem nechal do rána uschnout. Po uschnutí nádherně držely požadovaný tvar. Lišty jsem lepil epoxydem Alteco. Následovalo přilepení obšívky trupu, která je z modelářské překližky tl. 08mm. Mám doma takový velký zbytek z minulosti, který mě věnoval jeden kamarád. Obšívku jsem lepil Pattexem a fixoval kolíčky na prádlo. Trvalo mě to skoro dva týdny. Musel jsem vždycky přilepit kus obšívky, počkat do dalšího dne, ořezat a zbrousit přesahy, nalepit další část a tak celé dokola. Lámal jsem si hlavu jak vyřešit příď lodi. Nakonec jsem nalepil „na koso“ do předních žeber tři vrstvy balzy tl. 3mm nalepené na sebe a pak to celé vybrousil do požadovaného tvaru. Přechody mezi balzou a obšívkou z překližky jsem vyplnil epoxidem a zbrousil do ztracena. S výsledkem jsem byl velmi spokojen.

 

Policejní člunPolicejní člun

Policejní člunPolicejní člun

Policejní člunPolicejní člun

Policejní člun

 

   Paluba je udělaná z překližky tl. 3mm a se zaobleným přesahem. Dle plánku měla být paluba taky z tenké překližky a zaoblený přesah se měl udělat ze smrkové lišty. Takové řešení se mě ale zdálo příliš složité. Otvor v palubě je ohraničen smrkovou lištou 8/2mm. Jednak mě slouží k osazení nástavby a dále zabrání vtečení vody do lodě. Taky jsem si tuto lištu trochu upravil a zjednodušil, než bylo v plánku. Tak a měl jsem trup nahrubo hotový. Syn výskal radostí a já se doma dmul pýchou, protože se to konečně začalo podobat lodi. Následoval nákup elektroniky a její sestrojení. Pohon obstarává motor MIG 600, napájený osmičlánkem Sanyo 1700 mAh a řízený regulátorem Clever MD30DCRSa. RC soupravu jsem si pořídil Hitec Ranger II. Po drobných problémech s programováním regulátoru jsem loď oživil. Dle rad lidí z internetu jsem se nechal přesvědčit a namontoval na motor vodní chlazení, i když jsem v té době tomu moc nevěřil. Potom jsem zase elektroniku odmontoval a pokračoval dál ve stavbě. Vnitřek jsem nalakoval syntetickým lodním lakem (našel jsem zbytek ve sklepě) a zvenku nalakoval akrylátovým lakem Dixol (taktéž zbytek ze sklepa).

   Zde jsem trochu zaváhal a udělal asi největší chybu, kterou jsem pak složitě napravoval. Chtěl jsem trup jen nalakovat a stříknout autosprejem. Laminovat jsem nechtěl byť mě to spousta lidí radilo, protože jsem to nikdy nedělal a připadalo mě to moc složité. Takže jsem chtěl trup natřít akrylovým lakem a pak dát již zmiňovaný autosprej, který je taky akrylátový. Jenže Dixol mě stékal po trupu, a když už se mě trup podařilo nalakovat, tak lak udělal na povrchu slupku, která byla na omak měkká. Začal jsem mít k tomuto řešení nedůvěru. Udělal jsem si další pokus. Vzal jsem kus balzy a nalakoval ho v 8cm pruzích různými laky – akrylátový Dixol, zaponový nitrolak a syntetický lodní lak. Pak jsem to celé stříknul bílým autosprejem, nechal zaschnout a jen jsem žasnul. Dixol a lodní lak jsem z balzy dokázal sloupnout jak nějakou slupku. Jediný zaponový lak držel, ale ten zase nedokázal zatáhnout strukturu balzy jako ty předešlé laky. Začal jsem znova pátrat po internetu jakou zvolit povrchovou úpravu a zase jsem skončil u laminování. Nakonec mě asi nejvíc přesvědčil Keba a tak jsem zašel do ochodu a nakoupil si tkaninu gramáže 40g/m2 a epoxidovou sadu sestávající se z pryskyřice Letoxit PR 102M a tužidla Letoxit EM420 od firmy 5M s.r.o. z Boršic. V obchodě mi řekli, že pokud mám již trup z překližky 0,8mm tak ta čtyřicítka gramáž bude stačit. Nedokážu posoudit zda měli pravdu, ale koupil jsem to. Dávkování epoxidu jsem prováděl injekčníma stříkačkama dle návodu. Míchal jsem to ve skleněné sklenici od okurek a na každou vrstvu jsem použil a zlikvidoval jeden štětec. Aspoň jsem se doma zbavil starých štětců po malování. První vrstvu jsem dělal z kousků tkaniny a bádal jak se chová nasycená tkanina na trupu. Moje zkušenost je taková, že tkaninu pokud není přilepená ve větší ploše lze odlepit a přiložit znovu. Také při vytvoření zvrásnění, pokud se tkanina nařeže, tak ji lze štětcem vytupovat pěkně do hladka. Jinak jsem tuto část dělal bez problémů doma na koberci. Jen jsem si pod sebe dal igelit.

 

Policejní člunPolicejní člunPolicejní člun

 

Druhou vrstvu jsem už dělal ze dvou větších kusů. Při třetí vrstvě jsem si už troufl a udělal celý trup z jednoho kusu tkaniny včetně paluby a to bez jediné vrásky nebo jiné chybičky. Na internetu jsem se setkal se dvěma názory ohledně zakončení poslední vrstvy. Jeden byl, že se poslední vrstva celá znovu pořádně natře epoxidem a druhý byl že nenatírat epoxidem a nechat jen prosicenou tkaninu. Já zvolil tu druhou variantu a dnes vím, že pokud budu příště laminovat tak poslední vrstvu raději natřu pořádně epoxidem a ušetřím si čas a práci při následném tmelení. Po olaminování jsem celý povrch obrousil a začal tmelit tmelem na auta ve spreji. Jelikož bydlím v paneláku, tak jsem se rozhodl tmelení a lakování dělat venku u dědy na zahradě. Záhy jsem se, ale stěhoval nazpátek do paneláku. Na sluníčku sice tmel pěkně schne, člověk na to nádherně vidí, ale z vytmeleného trupu se mě stala taková nádherná past na mouchy a jiné breberky. Pokud se tam nepřilepily tak se aspoň prošly a zanechaly po sobě ťapičky. No hrůza. Takže jsem pak tmelení a lakování prováděl ve sklepě našeho paneláku. Na zem jsem si dal velký igelit a vždy jen trnul, aby tam někdo při mém řádění nevlezl, protože smradu z toho bylo požehnaně. Vždycky jsem večer trup nastříkal tmelem a druhý den jsem ho doma ve vaně brousil pod vodou šmirglem hrubosti 600. Následně jsem trup osušil a zase ho šel do sklepa nastříkat. Toto jsem musel provést třikrát než byl trup hladký podle mých představ. Stále se mě totiž prokopírovávala struktura tkaniny. Příště poslední vrstvu natřu epoxidem a ušetřím si další práci. Následovalo nakreslení čáry ponoru, které jsem taky okoukal kdesi na internetu. Trup jsem položil spodkem nahoru na stůl. Ze stavebnice jsem si udělal vozíček na tužku, kterou jsem usadil do správné výšky a následně jsem objel trup tužkou dokola.

Policejní člunPolicejní člun

Policejní člunPolicejní člun

 

   Přechod barvy jsem oblepil modelářkou páskou Tamya šířky 10mm a k ní jsem už malířskou páskou přichytil papír, který zakrýval to co jsem nechtěl obarvit. Pásku Tamia jsem lepil asi milimetr pod vyznačenou čáru ponoru. Příště tu tužku ještě před stříkám barvy odstraním. Ač to byla obyčejná tužka, tak mě na dost místech prostupovala přes bílou barvu. Až po překrytí modrou barvou zmizela. Spodek lodi je tmavě modrý, vrch včetně paluby bílý. Autospreje jsou použity od f. Motip. Vyleštění povrchu jsem nedělal leštící pastou jelikož se mě zdála drahá, ale poslechl jsem rady kamaráda a koupil si nejlevnější zubní pastu. Výsledek předčil mé očekávání – nádhera. A k tomu ještě loď pěkně voněla.

 

   Nástavba je slepená z balzy tl. 3mm. Původně dle plánku měla být uzavřená, ale syn mě přemluvil, že tam bude vozit svoje policajty z „Playmobilu“, takže jsem ji udělal otevřenou se dvěma křesly a lavicí, aby měli policajti kde sedět. Nástavbu jsem dělal bez šablon jen tak od oka. Pouze základní tvar jsem slepil na trupu lodi, aby to přesně pasovalo na sebe. Okna jsem po zvažování nechal otevřená bez výplní. Nechtělo se mě pouštět do této titěrné práce s vlepováním folií. Nástavba je prolakovaná zaponovým nitrolakem, přestříkaná tmelem ve spreji a nastříkaná zase bílým autosprejem s vyleštěním zubní pastou. Sedačky jsou malovány zbytkem barviček Rewell co jsem doma našel. Doplňky (hasicí přístroj, záchranné kruhy, houkačka a volant) jsou plastové z modelářského ochodu. V nástavbě je otvor pro provlečení antény přijímače a dva otvory pro šrouby, kterými je nástavba přitažená k trupu. Při prohlížení fotek modelů lodí na internetu mě zaujaly dřevěné lakované paluby. Řekl jsem si, že něco podobného udělám na podlahu v kabině. Nařezal jsem smrkové lišty 8/2 na požadované délky a nalepil je na balzu tl. 1mm. Spáry mezi jednotlivými lištami jsem vyplnil epoxidem Alteco 3-ton. Druhý den jsem vše zbrousil do hladka a natřel syntetickým lodním lakem. S výsledkem jsem velmi spokojen. Výsledný polotovar jsem vlepil do nástavby až při jejím dokončení, kdy už byla nastříkaná na bílo.

 

Policejní člunPolicejní člun

 

   Takže jsem měl konečně lodičku pohromadě a začal ji kompletovat. Nejprve jsem osadil hřídel lodního šroubu. Naplnil jsem vazelinou injekční stříkačku, nasadil na ni brčko na pití, strčil ho do pouzdra a pěkně jsem celé pouzdro vyplnil vazelínou. Následně jsem opatrně nasunul hřídel šroubu do pouzdra. Nebýt toho , že mě kus vazelíny spadl v obyváku na koberec, tak to byla pohoda. Stejným způsobem jsem osadil i kormidlo. Následně jsem navlékl silikonové hadičky na systém vodního chlazení. Pro neznalé nezapomenout před nasunutím hadičky namočit do mýdlové vody. Já se s tím prvně lopotil, až mě došla trpělivost a volal kamarádovi co s tím mám dělat. Po „mýdlové“ radě už to byla hračka. Přijímač a regulátor jsem pomocí suchého zipu upevnil na spodní stranu paluby. Takže jsou pěkně uklizené a ve vzduchu, kdyby tam náhodou natekla voda. Servo kormidla je přišroubované do přípravku, který jsem si udělal z odřezků balzy.

 

Policejní člunPolicejní člunPolicejní člun

 

   Moc se mě toto řešení nelíbí, ale nic jiného mě nenapadlo. Lodní šroub mám chycený kontramatkou a doufám, že jej nikde neztratím. Pro nápisy jsem vyrazil do grafického studia, které mě doporučil kamarád. Nápisy mě vyřezali z folie na plotru, stejně tak i zelený pruh. Policejní samolepku mě tam taky bez problémů udělali.

 

Policejní člunPolicejní člun

Policejní člunPolicejní člun

Policejní člunPolicejní člun

 

   Člun jsem dokončil přesně týden po podzimním setkání na Splaviskách v Brně, kde jsme se byli se synem kouknout, ale bohužel ještě bez lodičky. První plavba se uskutečnila taky na Slaviskách, ale ve velkém rybníku, protože malý okupovali tři dost protivní rybáři. Jelikož je to můj první model nedokážu patřičně zhodnotit jeho jízdní vlastnosti. Při plné rychlosti vyjede zhruba první třetina lodi nad hladinu, záď se zaboří do vody a člun nádherně uhání. Byl jsem překvapený jaké vlny dokáže takový model udělat na klidné hladině rybníka. Ovšem nejlepší je jezdit tak na půl plynu a pěkně si to vychutnávat. Dokonce i manželka, která si to chtěla vyzkoušet prohlásila, že tohle si ji líbí a bude jezdit s námi. A to vodní chlazení, o kterém jsem celou dobu pochyboval, doopravdy funguje. Je to dost efektní jak z trubičky teče za jízdy voda.

   Co napsat závěrem. Spokojený syn to mé pětiměsíční pachtění při první jízdě zhodnotil jednou větou. „Tatínku, přesně takhle jsem si ten policejní člun představoval!

Prosinec