ME Naviga NS 2006

Od posledního ME v Glowně již uplynul měsíc a já pořád Kebovi dlužím nějaké to slovo o tom co bylo. Mezitím vyšlo již několik článků v různých modelářských časopisech. Pan Miarka si to chválí, účastnící většinou kritizují. Organizaci, rozhodčí a kdo ví co ještě. Protože toto patrně si přečtou hlavně ti co normálně na naše seance nejezdí, úmyslně nebudu dávat materiál pro další neodbornou kritiku soutěžení a nekonečné nikam nevedoucí diskuze různých odborníků.

ME bylo jaké bylo. Ale kdo je bez chyby ať hodí kamenem. Důležité je, že my normální maketáři jsme si ho prožili celkem v klidu. Cesta na sever z Těšína byla docela v pohodě, jede se po silnici č. 1 a ta až do Lodže nemá chybu. Horší to již bylo s těmi co jeli ze západu. Wroclaw je kompletně rozkopaná, ale přežili jsme všichni a potkali jsme v solidním kempu asi 10 km od místa konání soutěže. I ceny za ubytování a gáblík ušly.

My, co spolu mluvíme jsme se každý večer sešli v již tradiční jihočeské vesničce k válečné poradě jak toho co nejvíce vyhrát (proto jsme tam přeci tu spoustu kilometrů jeli

). Musím taky poděkovat ženskému doprovodu, hlavně ženě Karla Filipa. Péče o nás co jsme teprve před svatbou byli setřepáni z palem byla příkladná.

Na dost velkém rybníku, nebo snad původně jezeru uprostřed města, byly postaveny tři tratě. Dvě pro motoráky a jedna plachetní. Hodnocení bylo na provizorních stolech a pod vodu propustnými přístřešky. Tedy každý pes jiná ves. Ale šlo to i tak. Objevilo se něco nových maket. Špicovou F4C (tedy kit) předvedl zase Petr Sager z SRN. Jak jsem psal jinde, chce asi vyhrávat všechny kategorie

. Stavbou by na to měl, ale s jízdami to letos bylo trochu horší. Pak tam bylo dost velmi kvalitních lodí ze států bývalého CCCP. A to tak bylo asi vše.

Z našich pouze Zdeněk Urban s Dornbuschem ve třídě F 2B a snad moje St. Canute, tentokrát výjimečně druhá nejlepší stavebnice (musím se přeci pochválit

). Nesmím ovšem zapomenout na parník Jirky Špinara – nejpěknější parní maketa a taky nejlepší jízda mu vynesla zlato Já sice zajel tři stovky, ale díky podivnému výkladu pravidel jsem byl druhý, ale i tak je to životní úspěch. Stejně tak Zdeněk Urban, který byl nakonec třetí Sice po rozjížďkovém nerváku odcházel s bramborovou, ale pak si páni rozhodčí přečetli pravidla a byl z toho bronz.

V páře ještě zabojovala jediná parníkářka Kristýna Voráčková a perfektní jízdou vytřela všem zrak a byla bronzová Její manžel, Jirka Voráček, to nesl aspoň na veřejnosti hrdinně, ale do Borohrádku, který byl tuto neděli ji raději nevzal

. Také plachetničkáři bojovali jako lvi a byly z toho opět medaile.

Naprostí suveréni jsme ale mezi „jezdiči“ (F 4A mehodnocené modely). Zde již dlouho nemají Ledenice konkurenci. Pokud nezajede někdo z Jedličků, zastoupí jej určitě jiný kolega z klubu.

Aby to nebylo tak jednotvárné, uprostřed soutěže jsme si odskočili necelých 400 kilometrů do Gdyně a Gdaňska. Cesta dlouhá, ale pro lodního modeláře navýsost poučná a užitečná. Je to tam trochu jiná káva než na Vltavě, nebo na Jadranu. No pak už jen závěr, medaile a cesta domů. Kdo nebyl, má škodu. I přes některé nedostatky to stálo za to.

Fotogalerie

Foto Pavel Riedl a Ivan Grňa

kliknutím na obrázek otevřete obrázkovou galerii