Plachetnice Admirál

(6.9.2006)

  Již delší dobu jsem chtěl postavit plachetnici, ale neměl jsem s tímto typem lodí žádné zkušenosti, proto jsem chtěl postavit loď, která nebude tak drahá. V internetových diskuzích a modelářských publikacích je doporučeno stavět větší plachetnice, toho jsem se ale nedržel a vznikla malá plachetnice.

   Trup plachetnice prodává jeden internetový obchod se vším možným pro lodní modelářství. Trup je z plastu (asi ABS), vylisován na kopytě z desky tlusté cca 0,8 mm. Na výliscích nejsou patrná místa s nižší silou materiálu, na první pohled se zdají být výlisky kvalitní, na každém jsou patrné přesahy, které je potřeba opracovat aby vznikl přesný tvar trupu.

   Stavbu jsem začal kýlem. Na něj jsem si chtěl ověřit lepení materiálu trupu, v jedné modelářské prodejně jsem zakoupil doporučené lepidlo UHU plus acrylit (dvoukomponentní lepidlo na plasty). Před lepením jsem zdrsnil lepené plochy, ale ač jsem se snažil sebevíc, spoj po vytvrzení lepidla nedržel a šel rukou oddělit a lepidlo odstranit. Tak jsem sáhl po lepidlu Revell Contacta Professional a to již bylo „jiné kafe“. Lepené spoje držely pevně, nešly od sebe nijak oddělit, jen mechanicky nástrojem. Při lepení kýlu jsem narazil na problém nepřesného vylisování na kopytě, tvar přesně nedoléhal, proto místy vznikly mezery, ty se podařilo postupný lepením zakrýt kousky odstřižků plastu. Ve spodní části kýlu je prostor pro zátěž, na kterou jsem použil malá rybářská olůvka a zajistil je lepidlem.

   Na řadu přišel trup, spodní díl jsem opracoval na přesný tvar, nejdřív nahrubo zastřihl nůžkami a pak opracoval cidlinou, kdo ji nemá, může použít kolmo přiložený břit nože nebo kousek skla. Do trupu jsem udělal otvor na kormidlo a jeho pouzdro zafixoval ke stěnám. Pak jsem v místě stěžně umístil balsový hranol, ve kterém jsem udělal otvor pro stěžeň. Poté jsem ještě přidělal servo pro ovládání kormidla.

   Následně přišlo na řadu spasovat vrchní díl trupu se spodním, ale nastal jeden problémek, vrchní díl byl z desky plastu vystřižen tak špatně, že na jedné straně vznikala mezera. To šlo napravit jen vlepením pruhů plastu dovnitř trupu a postupným přilepením vrchní paluby k nim, nakonec se vše podařilo tak jak má. Poté jsem udělal do vrchní paluby dva otvory pro přístup k bateriím a přijímači se servem, vše je vidět z fotografi.

   Na stěžeň jsem použil duralovou trubku o průměru 7mm, není hladká, ale má na sobě po čtvrtinách drážky. Z plastu jsem (zakoupen pásek v Obi) udělal úchyty pro plachty, ten samý materiál jsem použil pro zkracovačky na otěže plachet. Kýl je k trupu přidělán kolíkem (průměr 4mm) a vrutem 3x30mm do balzového hranolu, ve kterém je stěžeň.

    Kormidlo je vyrobeno z komerčně prodávaných kormidel, ty jsou ale ploché, proto jsem na něj z obou stran nalepil v příslušném tvaru balzu a tu pak opracoval do příslušného profilu. Celé kormidlo jsem potáhl dámskou silonkou, kterou jsem nasytil laminovacím epoxidem.

   Jako největší problém se zdála být výroba plachet. Hlavní problém jsem viděl v sehnání potřebného materiálu. Nejdříve jsem na doporučení z jedné modelářské prodejny zavolal do firmy vyrábějící ultralighty. Zde měli materiál na potah křídel, ale jeho cena byla přes 600,- Kč za m2. To jsem ale nebyl ochoten dát, protože prvotní podmínka stavby modelu byla nízká cena. Po víkendovém shlédnutí pořadu o českém letectví a průmyslu mě napadlo obvolat výrobce padáků v okolí mého bydliště. Ty jsem našel na internetu. Až u třetího výrobce jsem uspěl a za symbolickou částku jsem zakoupil odstřižky materiálu, které určitě vystačí na dalších 10 plachetnic. Další problém byl ušití plachet, ale ten mi pomohla vyřešit má hodná přítelkyně a ušila je na šicím stroji. Spodní část plachet jsem vyztužil z obou stran plastem, který jsem již použil v držáku plachet na stěžni. Zbývalo dodělat lanoví, na něj jsem použil provázek z umělých vláken z důvodu nenasákavosti.

   V malém bazénku jsem vyzkoušel vyvážení kýlu tak, že jsem plachty „přilepil“ k vodní hladině a zkoušel, zda se plachetnice srovná do správné polohy. Ukázalo se, že je potřeba kýl dovážit, ale vnitřní prostor v kýlu to již nedovoluje. Proto jsem prostor se zátěží od kýlu odřízl a pomocí plastelíny a sádry vyrobil formu pro odlití olověné zátěže. Tu jsem po odlití opracoval rašplí na požadovaný tvar a hmotnost. Do kýlu jsem vlepil plastová žebra, do kterých je kýl zašroubován pomocí samopřezných vrutů. Spoj jsem pojistil pomocí 5min. epoxidu. Nejspíš ještě kýl přelaminuji.

  Již se těším jak vyzkouším plavební vlastnosti, o nich se určitě ještě zmíním.

Petr Matějka