Remorkér pro TT

Loni na podzim jsem od Anteho dostal kostru trupu pro remorkér Watergeus v měřítku 1:30, což představuje 75cm délky trupu. Ante jej zavrhl, protože měl nesprávný tvar pro maketu, kterou chtěl stavět. Velice rád jsem od něj tento dar přijal a rozhodl se, že z něj udělám plnohodnotný remorkér pro Tug Towing.

Nejdříve bylo potřeba trup dobrousit, dodělat bort a vykytovat. Trup má solidní kostru z překližky a potah měl být laminátový a tak jsem se duševně připravoval i na tuto činnost. Bydlím v paneláku a moje "dílna" je celá vměstnána do jedné šatní skříně. Vetší trup už prostě stavět nemohu. Nevešla by se do dílenského doku

Pokud se dá na laminování trupu něco pokazit, tak jsem všechno úspěšně pokazil. Speciální pryskyřice, kterou jsem k tomu účelu zakoupil, letěla po chvilce snahy o použití po balistické dráze do koše. Navíc vybroušený a vykytovaný trup trochu naleptala. K trupu odmítala přilnout a do skelné tkaniny se také zásadně nevpíjela.

Tak jsem vytáhnul klasickou Epoxy 1200, poslední zbytek tkaniny a trup "olaminoval" postaru. Nic to ovšem už nezachránilo. Výsledek nebylo možno nazvat jinak než totální katastrofou. Jediné plus to mělo - po 24 hodinách trup nelepil.
Několik dní jsem vážně uvažoval o tom, že celý trup poletí do popelnice. Jenže já mám lodě rád a tak jsem se pustil do oprav. Pečlivě jsem všechny hrany zarovnal, dopiloval vyříznuté otvory a epoxidovým tmelem vyspravil co se vyspravit dalo. Nakonec jsem se domluvil v jedné autolakovně a tam si trup na týden vzali do parády. Výsledek práce profesionála byl naprosto fantastický a jeden známý prohlásil, že takový lak nemá ani na svém nové autě.


Dolepení šablony bortu k palubě.	Vykytovaný trup připravený na broušení-

Katastroficky olaminovaný trup.	Takto trup vypadal po provedení oprav.

V tomto stavu šel k profesionálům.	A v takovém stavu se po týdnu vrátil.

Ještě jednou vykytovaný trup s již probíhající instalací příčného pohonu na přídi.	Usazené kortyho dýzy, kormidla a lodní šroub. Bíle je zatím dolepený kýl, který ještě nebyl hotový.

Uvědomil jsem si, že jiní se na trupu nadřeli už dost a že bych už měl konečně něco udělat taky já. Z toho plyne ponaučení: když už něco děláte, tak to dělejte pořádně!

Protože jsem nechtěl už nic zvorat, trávil jsem spoustu hodin hledáním na internetu a konzultacemi s ostatními modeláři o co nejvhodnějším osazení modelu. Bylo mi jasné k čemu má model sloužit (jasně že je to Tug Towing

) a tomu byl výběr podřízen.

Palubní zdroje

Po zvážení několika možností nakonec jednoznačně zvítězilo napájení na 12V. Použil jsem hermetický gelový Pb akumulátor z náhradního zdroje pro počítače s kapacitou 7Ah. Ten je schopen krýt spotřebu palubních spotřebičů (hlavně motorů) dostatečně dlouho. Navíc díky svojí hmotnosti (cca 2,5kg) plní i funkci zátěže. Pořídil jsem si dva, jeden jako záložní.

Lodní šrouby, dýzy a kormidla
Zpočátku jsem si chtěl nechat lodní šrouby, dýzy a převodovky udělat na zakázku. Když jsem v telefonu uslyšel kolik to asi bude stát, trochu jsem zavrávoral. To by rodinný rozpočet nepokryl a musel jsem hledat jinde. Nakonec jsem zvolil celou sestavu od Robbe. Šrouby o průměru 60mm, třílisté s kortyho dýzou a kormidlem. Šrouby měly tu výhodu, že se vyrábí pravo i levotočivé. Lepší (kovové) budou prostě někdy později.

Lodní hřídele
Podle šroubů jsem našel i vhodné hřídele se závitem M4 a převodovkou s poměrem 2,5:1. Převodovka je samonosná namontována přímo na hřídeli i s motorem, takže odpadají různé spojky, kardany a pod. Snadná montáž je u těchto převodovek také předností.

Motory
Model pohání dva motory PowerMax 500 12V což jsou prakticky motory shodné se SPEED 500E 12V. Svojí charakteristikou dobře vyhovují použitému akumulátoru a regulátoru. Mají nižší otáčky a v kombinaci se zvolenou převodovkou točí zvolené šrouby v ideálních obrátkách.

Příčný pohon

Ten jsem si vyrobil sám. Je lopatkový a pohání jej 12V motor z videorekordéru (ekvivalent SPEED 400). Příčný pohon není opatřen regulátorem rychlosti otáček. Vzhledem k rychlosti jakou se model díky příčnému pohonu otáčí není regulace otáček potřeba. Pracuje pouze v režimech "plný chod vlevo - stop - plný chod vpravo".

Funkční naviják
Další komponenta, kterou jsem si vyrobil sám. Je opět poháněna motorem na 12V z videopřehrávače (ekvivalent SPEED 300). Naviják nemá regulovanou rychlost navíjení. Vzhledem k rychlosti jakou lano navíjí/odvíjí prostě není potřeba. Pracuje v režimech - "navíjení - stop - odvíjení".

Elektronika

Model je osazen 7 kanálovým přijímačem MKZ s jednoduchým směšováním, regulátorem DSys MD30DCR, který je schopen pracovat na napětí až 14V a zvládá proudovou zátěž 30A. Dostačuje tedy pro oba motory. Od použití dvou regulátorů jsem nakonec upustil, protože to považuji za zbytečné. Zatáčení pomocí rozdílného tahu šroubů mi připadne méně přesné než pomocí kormidel a protitahu lze dosáhnout pomocí přepínače. K ovládání kormidla je použito jedno standartní servo Futaba, přepínače pro příčný pohon a naviják ovládají dvě serva Hitec 311 a přepínač pro protitah lodních šroubů ovládá jedno mikroservo. Hlavní motory jsou odrušeny pomocí 3 kondenzátorů, motor navijáku a příčného pohonu jedním kondenzátorem. Vodiče jsou měděné, žilové o průměru 2 a 1 mm.

Instalace do modelu

   Nejdříve jsem do modelu usadil příďový příčný pohon. Práce s maximální pečlivostí se vyplatila. Měl jsem trochu obavy o lak trupu, ale barva drží perfektně a na okrajích otvorů pro vstup a výstup vody ani trošku neprýskala. Otvory jsem do trupu udělal pomocí frézovacích vrtáků. Potrubí je lepeno 10 minutovým epoxidem a skříňka s lopatkový kolem je trupu připevněna tavným lepidlem. Toto lepidlo má i tu výhodu, že je částečně pružné. Motor je s hřídelí spojen kouskem palivové hadičky, která vyrovnává vibrace a nepatrný rozdíl se směru hřídele motoru a pohonu.
   Kortyho dýzy bylo potřeba před usazením nepatrně upravit. Otvory pro hřídel měly o něco menší průměr než hřídel a tak jsem je opatrně provrtal a propiloval. Na trupu jsem vyměřil pozice dýz a v trupu vyfrézoval zářezy. Dále bylo potřeba vyvrtat otvory pro hřídele kormidel a lodní hřídele. Což byla práce náročná na přesnost. Nakonec jsem vše nasucho zkompletoval a zkontroloval jak vše sedí. Když jsem byl spokojený, přišel na řadu opět 10 minutový epoxid a vše jsem pečlivě zalepil. Při montáži bylo potřeba neustále kontrolovat, aby k otočení lodních šroubů byla potřeba stejná síla. Jakékoliv napětí v lodní hřídeli se hned projevilo zvýšeným odporem. Nosné části převodovek jsem k trupu přichytil opět pomocí tavného lepidla.
   Po montáži pohonu bylo potřeba namontovat naviják. Najít místo v trupu s ohledem na velikost navijáku, a otvor kudy prochází vlečné lano palubou nebylo jednoduché. Jako ideální se ukázal prostor mezi motory, kam se naviják krásně vešel ve svislé poloze. Ke dnu trupu a hlavnímu kýlu jsem Epoxy 1200 přilepil špalek z tvrdého dřeva a k němu naviják přichytil pomocí vrutů.

Instalace vodičů a regulátoru byla snadná, stejně tak přepínačů. Přijímač je umístěn pokud možno co nejdále od všech motorů a aby byl snadno dostupný. Vodiče jsem udělal kroucené. Všechny součásti se dají z trupu poměrně snadno a rychle vymontovat. Přepínače jsou udělány jako moduly, které lze snadno vyjmout vytažením pojistky. Jeden přepínač ovládá jedno servo. Samozřejmě lze použít elektronické přepínače.

Kormidla jsou ovládána jedním servem. Táhla jsou vedena po straně, aby zadní prostor zůstal co nejvíce volný. Překmitnutí pák brání neutralizační měkká pružina. V zadní části bude zabudován reproduktor pro zvukový modul a také zde bude další elektronika pro ovládání osvětlení, radarových antén a pod. Zatím je zde uložena cca 1kg. olověná zátěž.

Rozmístění ovládacích prvků na vysílači

Mám 6 kanálový vysílač Hirec 6 Flash. Jsem zvyklý, že levou pákou ovládám rychlost plavby (vpřed/stop/vzad) a to tak zůstalo. Stejně jako kormidlo na pravé páce (vlevo/přímo/vpravo). Na levou páku jsem přiřadil ovládání příčného pohonu na přídi, kdy výchylky jsou souhlasné s kormidlem (vlevo/stop/vptravo). Na levé straně vysílače je dvoupolohový přepínač, kterým ovládám protitah šroubů (vypnut/zapnut). Tím jsou všechny ovládací prvky, které se týkají pohonu soustředěny na levé straně. Ovládání navijáku jsem nakonec přiřadil na otočný potenciometr na pravé straně vysílače. Na pravé páce s kormidlem se mi testování stávalo, že jsem si naviják nechtěně zapínal. Takto mohu naviják uvést do chodu a dále se věnovat řízení modelu. Pravá páka vysílače (vpřed/vzad) bude později ovládat osvětlení modelu, zvukový modu, radarové antény a pod.

Testovací plavby
Proběhly zatím dvě. V obou případech remorkér plul nepřetržitě asi 1/2 hodiny v různých režimech plavby. Hmotnost plně vyzbrojeného remorkéru je cca 8kg a při plavbě je to znát. Na vodě prostě "sedí". Při plavbě v režimu "plnou parou vpřed" hrne před trupem hladkou mohutnou příďovou vlnu, která se zvedá na zádi a zaplavuje šrouby. Stejně jako skutečný remorkér stejného typu. Na malých krátkých vlnách se nehoupe, ale projíždí je, což ještě umocňuje dojem z plynulé plavby. I přes svoji hmotnost dokáže zastavit skoro na místě a opět se hbitě rozjet. Po první plavbě bylo potřeba trochu zvětšit výchylky kormidel, aby se zmenšil minimální poloměr obratu. Příčný pohon není určený jako primární zdroj pro změnu směru plavby. Je výhodný v okamžiku, kdy je potřeba remorkér otočit opravdu na místě. Rychlost otáčení je přiměřená a umožňuje přesné manévrování. Při dlouhodobé nepřetržité činnosti příčného pohonu (několik minut) se motor začne hodně zahřívat.

   Hnací motory po půlhodině plavby byly teplé, ale prsty se na nich daly udržet bez pocitu pálení. Vodiče byly studené, regulátor mírně vlažný. Vzhledem k venkovní teplotě cca +30°C to je skvělé !
   Přepnutím přepínače je možné šrouby dostat do protitahu. Díky tomu se remorkér dokáže rychle otočit na naprosto minimálním prostoru - nikoliv na místě. Oproti příčnému pohonu je však tento obrat méně přesný. V kombinaci s příčným pohonem je možné dosáhnout efektu, kdy se remorkér sune do strany. Regulátor v kombinaci s převodovkou umožňuje dosáhnout velmi nízkých otáček šroubů, kdy se listy ve vodě doslova jen převalují. Překvapilo mě jak je řízení přesné a jak remorkér drží směr i při plavbě setrvačností.
   Jistým zklamáním pro mě bylo couvání. Do určité rychlosti remorkér couvá rovně bez nutnosti směr korigovat. Při vyšší rychlosti jede kousek rovně a pak se náhle prudce stočí. To mohou způsobovat nestejné otáčky šroubů a nebo tvar zádě v kombinaci s kormidly, dýzami a kýlem. Bude potřeba najít příčinu a odstranit ji.
   Naviják byl testován také. Funguje bezproblémově, jen mám dojem, že je silově zbytečně předimenzován na úkor rychlosti navíjení, ale to se ukáže až při Tug Towingu.

	Přední část strojovny. Uprostřed je motor příčného pohonu a po stranách jsou přepínače chodu navijáku a příčného pohonu. Do volného prostoru se vkládá Pb akumulátor. Úplně vlevo na boku je vidět regulátor.
	Zadní část strojovny zabírají hlavní hnací motory a funkční naviják Na navijáku je ještě namontován přepínač pro zapnutí protitahu lodních šroubů.
	Ještě jeden pohled na strojovnu. Prijímač (zelená krabička v pravo) je v úrovni paluby. Je to schválně, jednak aby byl co nejdál od možných zdrojů rušení, co nejvýše nad hladinu a přitom dobře dostupný kvůli výměně krystalů.

Závěrem
I po pouhých dvou testovacích plavbách si troufám napsat, že celá sestava (motory, převodovky, dýzy, šrouby) byla zvolena dobře. Remorkér na vodě působí tak jistým dojmem, že jej "kormidlovala" i moje paní, která se tomu u jiných lodí zcela brání a libovala si jak krásně pluje.
Tímto článkem jsem chtěl ukázat jak je možné osadit remorkér pro Tug Towing abyste nebyli nakonec ze svého snažení zklamáni. Na modelu mě čeká ještě spousta práce, aby vypadal opravdu jako remorkér, ale to už je trochu jiná kapitola, která možná přijde na řadu někdy jindy. Určitě bude volné pokračování na téma vázacích prvků. Už se ale těším, až za remorkér zapřáhnu Velkého Kačera

Video

1. testovací plavba (53.sec, 2,5MB)

klikněte na ikonu kamery