|
Příčný pohon na koleně
(9.6.2006)
Při stavbě nového modelu remorkéru, který je určený jako speciál na Tug Towing jsem si
usmyslel, že jej vybavím příčným pohonem, který dá modelu lepší manévrovací schopnosti. Zpočátku jsem
chtěl příčný pohon zakoupit, ovšem údaj o ceně mě přinutil, abych se pokusil tento pohon vyrobit
si sám „na koleně“. Nejedná se o přesný návod, ale o inspiraci, že i tyto záležitosti jsou poměrně
snadno řešitelné bez zbytečných finančních nákladů.
Princip příčného pohonu je velmi jednoduchý. Trupem, kolmo na podélnou osu trupu, prochází trubice, do které tangenciálně zasahuje
lopatkové kolo. To je poháněno motorem, Podle toho na kterou stranu se lopatky točí, vzniká v trubici proud vody a tím dochází k otáčení trupu. Příčný pohon bývá zpravidla umístěn na přídi. U skutečných lodí není samozřejmě použito lopatkové kolo, ale lodní vrtule.
Veškerý použitý materiál byly různé zbytky a demontované součásti z různých zařízení. Po chvilce prohrabování se ve své modelářské skříni, jsem našel vhodné odřezky plastových trubiček, odřezky plastových tabulek, vypsanou náplň a ozubené kolo s delší nerezovou osičkou.
Lepidlo – desetiminutový epoxid – jsem měl také a tak jsem mohl začít.
 
Jako základnu pro lopatky jsem použil plastové ozubené kolo s pastorkem, na které je nalepeno pět lopatek o rozměrech cca
15x15 mm. Počet lopatek byl odvozen podle profesionálních výrobků. Jednotlivé lopatky mezi sebou svírají úhel
72°.
Než zaschlo lepidlo, vyříznul jsem z plastové destičky silné 2mm dvě čtvercová víka a čtyři obdélníkové stěny, které tvoří krabičku. Do té je lopatkové kolo uzavřeno. Destičky jsem řezal
modelářským nožem podle pravítka. Jde to snadno a hlavně tak dostanete hladký řez, který se jen mírně zdrsnil brusným papírem aby lépe držel lepený spoj.
  
Rozměr skříňky musí být takový, aby mezi lopatkami a stěnami krabičky nebyla zbytečně velká vůle. Asi tak
1mm. Lopatkové kolo se musí otáčet lehce a nemělo by nikde drhnout. V jednom víku jsem v průsečíku úhlopříček provrtal otvor pro hřídel a na dvou protilehlých stěnách je potřeba těsně u kratší strany udělat dva otvory. Do obou jsem vlepil
plastovou trubičku o průměru 13mm, dlouhou 15mm. Tím jsem vytvořil dvě ústí příčného pohonu.
 
Pak jsem krabičku slepil dohromady, kromě víka s otvorem pro hřídel.
V této fázi je potřeba do krabičky vlepit pásek, který vytvoří oblouk kolem lopatek a zabrání zbytečnému víření vody v krabičce. Opět je třeba dávat pozor, aby byl co nejblíže k lopatkám a ty o něj nikde nezachytávaly.
  
Hřídel je z ocelového drátu silného
2mm, která prochází plastovou trubičkou dlouhou cca 40mm. Tu jsem získal z vypsané náplně propisovací tužky. Hřídel musí do této trubičky pasovat přesně. Na jednom konci jsem vybrousil plošku a tento konec jsem vlepil do ozubeného kola. Před finálním sestavením jsem ještě do připraveného otvoru vlepil plastovou trubičku, kterou prochází hřídel a naplnil ji
vazelínou odolnou vodě.
  
Nyní jsem přilepil víko s hřídelí a nasazeným lopatkovým kolem na krabičku. Ihned po usazení je potřeba
zkontrolovat zda se lopatkové kolo volně otáčí a zda lopatky nikde nedrhnou. Než lepidlo zavadne je možné posunutím víka upravit usazení lopatkového kola do optimální polohy. Než se lepidlo vytvrdilo, připravil jsem si
trubičky, které budou procházet trupem. Tyto trubičky musí jít těsně nasadit na ústí příčného pohonu, které jsem mírně sbrousil.
  
Před montáží do trupu jsem ještě udělal zkoušku funkčnosti a hlavně těsnosti. Voda nikde lepenými spoji neprostupovala, ani kolem hřídele. K mému překvapení dokázal příčný pohon vodu čerpat naprosto bez problémů i kolmo nahoru a po zabudování do modelu pro něj
7kg hmotnost modelu nepředstavovala vážný problém.
  
Oproti profesionálním výrobkům je potřeba do trupu
zhotovit držák motoru, který je s příčným pohonem spojen pružnou spojkou z kousku palivové hadičky.
Směr otáček motoru lze ovládat pomocí elektronického spínače a nebo i
mechanického, ovládaného servem. Regulace otáček je asi zbytečná. Popsaná konstrukce je vhodná do větších modelů, kde je dostatek místa. Výroba mi nezabrala víc jak dvě odpoledne (zabudování do trupu nepočítám) a lze ji snadno zvládnout s minimálním vybavením.
  
Keba
|