Babeta

Dobrý den, jmenuji se Lukáš Budínský a rád se s vámi podělím o své zkušenosti se stavbou plachetnice Babetta. Na začátek bych rád zdůraznil, že jsem naprostý začátečník, který se s modelařinou setkal poprvé v říjnu 2005 a o lodních modelech jsem se dozvěděl během prosince. Pokud si ještě vzpomínáte na své první kontakty s modely lodí, jistě se vám vybaví téměř magické termíny jako „hřídel, olaminovat, vratipeň, bord, zrcadlo…“ spolu s pocity neznáma, do kterého se vrháte.

Já osobně procházím jednotlivá stádia stavby a dostávám se do slepých uliček, ze kterým mě jako světlušky vyvádějí články na tomto serveru a pomocné ruce lidí na diskusních fórech. Prosím berte tento pracovní postup jako nápovědu pro naprosté začátečníky. Zkušenější z vás se jistě pousmějí nad tím, jak se dopodrobna zabývám triviálními záležitostmi. Právě od vás, zkušených, ocením každou radu, kterou zanecháte v diskusi o článku. Konkrétně já toho již na postupu moc změnit nemohu, ale následovníci budou jistě potěšeni. Ještě jedna poznámka. Snažil jsem se na stavbě co nejvíce ušetřit (tento rok, začínáme stavět baráček a tak si nemohu dovolit koupit si vše na co je chuť), ale zase ne za každou cenu.

Na podzim roku 2005 jsem zcela náhodou narazil na diskusní fórum o modelařině. Tam jsem zjistil, že se mi může vyplnit můj dětský sen o létání. Po týdnech rozhodování jsem si nakonec pořídil a postavil svahového větroně LEON od firmy SVOR. Jenže jsem zjistil, že mám jaksi strach to letadlo vypustit do vzduchu, aby se nevrátilo k matičce zemi zpátky ve formě v jaké jsem ho zakoupil (v rozsypu). Ale to je jiná pohádka, co mi však zůstalo byla chuť dál něco stavět.

Jednou jsem na zmíněném diskusním serveru klikl do sekce pro lodní modeláře. Po chvíli čtení jsem dospěl k názoru, že model lodi by mohl být to pravé pro nadcházející zimní měsíce. Jak je u mne dobrým zvykem, následovaly dlouhé dny strávené vyhledáváním bližších informací na Internetu. Procházel jsem různé pracovní postupy, zkoumal alternativy a ptal se po diskusních fórech.

Některé předpoklady se nyní ukazují jako liché (zejména o nákladech na stavbu a stavitelnosti plachet). Samozřejmě jsem od začátku věděl, že budu dělat různé úpravy, jelikož je plánek z roku 73. První na co jsem bez váhání přistoupil bylo, že celý trup budu laminovat pro zaručení vodotěsnosti a zvýšení pevnosti.

Ještě by se slušelo říci, za jakým účelem chci model postavit. Určení je zcela rekreační. Nehodlám se účastnit jakýkoliv závodů - zejména proto, že v mém okolí se žádné nekonají. Chci jednoduše mít na jaro, léto a podzim nějakou relaxaci k vodě. Zároveň ale nechci aby „to jenom jezdilo“ a zbytek času byl model schován v garáži. Budu se snažit ji postavit i pro potěchu oka (tak jak mi mé (ne)zkušenosti a (ne)schopnosti dovolí) aby mohl být vystaven třeba v zimní zahradě

)

Použité nástroje: Adobe Photoshop, Adobe Acrobat Professional, Corel Draw, Tiskárna

První fází stavby byla úprava plánku. Plánek jsem nejdříve ve Photoshopu vyčistil, odstranil zelený text a zvýšil kontrast. Dále bylo nutné jej zvětšit na správné měřítko. Jedna z doporučovaných cest, je jej vytisknout a nechat v copycentru zvětšit na A0. To je ale relativně nákladné a musí se dobře ohlídat, aby byl plánek zvětšen rovnoměrně. Já jsem to udělal jinak. Co všechno potřebuji v měř. 1:1

Zejména žebra, kormidlo a rozmístění žeber. Celý plánek jsem si ve Photoshopu zvětšil na požadované měřítko. Postupně jsem vykopíroval všechna žebra do samostatných souborů, které měly rozměry prkének překližky, ze kterých jsem je chtěl řezat (formát papíru A3).

Žebra jsem důkladně vyčistil, aby zbyly pouze obrysy. (BabettaZebra.pdf). Do programu Corel Draw jsem si importoval plánek v měřítku a překreslil si polohu žeber i přibližný tvar paluby. Tyto křivky jsem si uložil do samostatného souboru a exportoval do formátu PDF (toto je z důvodu, že doma mám Draw, ale nemám tiskárnu, zatímco v práci mám tiskárnu, ale nemám Draw – PDF je nejjistější formát pro zachování měřítka). Adobe Acrobat Professional jsem využil protože umí (na rozdíl od základní verze) tisknout dlaždice, což je pro vytištění rozmístění všech žeber na formát A3 nutnost. (BabettaPrepazky.pdf)

Použité nástroje: Nůžky, lupénková pilka, Pilka na dřevo, pilník, svěrák

Použitý materiál: Překližkové bedničky od ovoce (2x), kancelářské lepidlo

Přípravná fáze byla dokončena, takže jsem se s chutí vrhnul to tvorby žeber. Prvním problémem byl materiál. Jednoduché tvrzení „použijte 5mm tlustou překližku a vyřezejte žebra“ se zcela zvrtlo ve složitější problém. Rutině jsem vlezl na internetový obchod a v sekci překližka jsem dostal infarkt

Prkénko 31x51 cm stojí 190,-Kč a já jsem potřeboval minimálně čtyři

Tudy cesta nevedla a následoval tedy dotaz s následující odpovědi:

„5mm překližka je zbytečně tlustá. v mod. prodejnách Ti asi nabídli leteckou (7 a více vrstev) a ta je zbytečně kvalitní. Zkus (s klesající kvalitou): a) dřevoprodejny případně truhlářské dílny (3mm překližka 1.2x1.2m je za cca 300Kč b) podívej se po vyhozeném nábytku (sběrné dvory a pod.) zadní stěny skříní jsou často z té překližky c) bedýnky od ovoce. Není moc kvalitní, drobné věci se rozpadají ale na žebra plachetnice to bude stačit.“

Ad a) bohužel jsem v okolí neměl žádné kontakty na dílny a chtěl jsem již začít stavět (nyní již potřebné kontakty na materiál naštěstí mám

Ad b) prolezl jsem celou hůru, ale našel jsem jenom moc tlustou, nebo sololit (nebo jak se to jmenuje), zato jsem tam našel tři bedničky od ovoce!

Takže jsem zvolil cestu c) nejméně kvalitní, ale nejdostupnější. S mírným odstupem času musím říct, že to je dostačující řešení, ale dnes bych už použil topolovou 3mm překližku. Ta vyjde mnohem lépe cenově než letecká a lze ji sehnat i v modelářských e-shopech.

Nalezené bedýnky od ovoce jsem pečlivě rozdělal za technického dozoru našeho kocourka na prvočástice. Sice z toho byl v pokoji nehorázný nepořádek, ale výsledkem bylo 5 rovných prkýnek překližky.

Další výzvou a neznámou bylo překreslení žeber na překližku. Zajímavá rada, kterou jsem chtěl vyzkoušet v praxi, byla přenést obrysy pomocí žehličky. Princip je takový - prášek z toneru se na laserové tiskárně fixuje teplem - pokud se vytištěný obrys přiloží na překližku a z rubu se přežehlí, tak se teplem uvolní a obtiskne se. Vytiskl jsem si tedy žebra (přidal jsem co nejvíce černé na tiskárně). Doma jsem papír přišpendlil na překližku a začal žehlit. Ale nedařilo se dle mých představ. Výsledkem byly nejasné, rozpité kontury, podle kterých bych rozhodně neřezal. Možná jsem neměl nervy na to, žehlit moc dlouho. Nebo byla překližka něčím napuštěna, že se to pořádně neobtisklo. Tudy cesta nevedla. Použil jsem alternativní cestu. Vzal do ruky nůžky a poctivě veškerá žebra vystříhal a nalepil kancelářským lepidlem na překližku. S výsledkem jsem byl spokojen. Veškeré obrysy byly nejen viditelné, ale i určené hranicí nalepeného papíru.

Jak nyní dostat vyřezaná žebra? Pro člověka, který drží nástroje na obrábění dřeva poprvé v ruce je to cesta trnitá. K dispozici jsem měl pouze pilku na dřevo, lupénkovou pilku a pilníky (to, že v dolním šuplíku ponku je modelářská frézka s mnoha nástavci jsem se dozvěděl až po dokončení všech žeber . Tvorbou žeber jsem se prokousával následovně:

Zní to náročně na čas, ale bylo to nutné z důvodu nekvalitní překližky.

Ta se totiž, jakmile nebyla upnuta ve svěráku, ráda lámala, odlepovala a třepila. Pokud máte elektrickou lupénkovou pilku, nebo dokonce CNC frézku, je situace zcela jiná. Já jsem například kýl pro balast vyřezával již z topolové překližky pomocí malé ruční frézky a řezacího kotouče. Byla to nesrovnatelná pohoda

Tak to je zatím vše. Brzy dodám něco o tvorbě trupu. Zatím velká neznámá jsou pro mne nástavby, stěžeň a plachty - uvidíme, co vznikne.

Na úvod si dovolím malou odbočku. Jednou ze základních otázek začínajícího modeláře je jistě – čím lepit. Měl jsem v tom značný hokej, co člověk to jiný názor. K srdci jsem si vzal tento názor od pana Dvořáka:

„Používám převážně vodostálé dispersní lepidlo, kyanoakrylát (Pattex, jak gel tak i "řídkou verzi" dle potřeby) a tzv. rychlé epoxidy."

Disperze: důležité je rychle vytvrzování a vodostálost. Optimální byl Wiccoll-Express (5minut) a Wiccoll-Super (15 minut), německá firma Greven, která je vyráběla, však údajně již neexistuje. Jako náhradu používám Ponal (vodostála verze má modrý uzávěr). Vodostálost doporučuji vyzkoušet i tenkrát, když se prodavač dušuje, že lepidlo vodě odolá. Jen jednou jsem byl lehkověrný - na to, jaká je to chyba, mě upozornily zvedající se palubní plaňky na hotovém modelu.
Kyanoakrylát: až na několik speciálních průmyslových druhů, ke kterým se normální smrtelník stejně nikdy nedostane, platí, že žádný CA není vodostálý. Proto jej používám jen tenkrát, když mám 100%-ní jistotu, že se voda ke spoji nedostane. Často kombinuji CA s aktivátorem či příměrem, umožňuje to slepit často i neslepitelné spoje.
Rychle epoxidy: při poměru 1:1 dávkuji odhadem, všechny ostatní poměry dávkuji s pomocí malé váhy, která má stupnici po jednom gramu. Při vší úctě nesouhlasím s autorem předchozího příspěvku ohledně předávkování tužidla. Příliš mnoho tužidla zhoršuje mechanické vlastnosti a znehodnocuje lepeny spoj.
Obecně platí, že čím delší je doba vytvrzování epoxidu, tím pružnější je spoj po vytvrzeni a tím vyšší je dosažitelná konečná pevnost.
Za cenu zhoršení mech. vlastností je možno libovolný epoxid zředit acetonem na libovolnou konsistenci. K lepeni toto nevyužívám, impregnuji tak pouze vnitřek trupu.
Kontaktní lepidla nepoužívám, protože na ně příliš mnoho mých modelářských přátel příliš hlasitě nadávalo. Možná je to ale chyba, nevím.
Lepidla na bázi dentakrylu (např. Stabilit Express) při dlouho trvajícím kontaktu s vodou křehnou a praskají. Myslím, že neexistuje ani jeden případ, kdy by epoxid nebyl výhodnější, a proto je nepoužívám.“

A co jsem si z toho tedy vzal?
Na lepení namáhaných spojů používám epoxy1200. Na drahé rychlé epoxidy bohužel nemám v rozpočtu vyhrazené finance. Bál jsem se jeho dávkování, ale koupil jsem si balení, které má odměrku a na tužidlo kapátko. V návodu jsou poměry, ve kterých lze namíchat potřebné množství a myslím, že se tím dosáhne dostačující přesnosti. Než jsem začal používat epoxy1200, měl jsem zbytek lepoxu v poměru 2:1, ale vzhledem k tomu, co si přečtete v části o lepení lišt na žebra, bych jej nedoporučil.

Jako druhé lepidlo používám Ponal Wood Express s modrým uzávěrem (vodostálý). Ten je opravdu báječný, drží dobře a rychle schne. Také není příliš drahý. Z důvodu, že jsem docela patlal a většinu věcí potřebuji pořádně usadit nepoužívám k lepení CA lepidla. V mém případě jejich používání vedlo pouze k hromadění chyb a nepřesností. V současné době ale testuji řídké CA lepidlo na vytváření „maketového“ tmelu mezi lištami na palubě. A musím říct, že to funguje výborně (v některé z dalších částí sami uvidíte ) A teď zase k samotné stavbě.

a) Připevnění žeber na pracovní desku

Použité nástroje: Stolní vrtačka, šroubovák, pilka
Použitý materiál: Smrkový hranol z plaňky na plot (2x10x90cm), smrková lišta (2x2cm), vruty
Náklady: 0,-

Základním úkolem je připevnit žebra ve správných vzdálenostech, kolmo k ose trupu i k pracovní desce tak, že bude přístupná většina zářezů pro přilepení lišt (outorová, bortová, kýlová). Jednou z podmínek je i to, aby šel samozřejmě trup po potažení z této desky snadno sundat. Jak to všechno skloubit?

Jednou z možností je nechat na palubní straně přepážek „montážní přesahy“ a k nim přidělat špalíky a po sestavení trupu jej odříznout. Ale v plánku na Babettu tyto přesahy nejsou, proto jsem to udělal následovně:

Připravil jsem malé špalíčky ze smrkové lišty. Rozměr vždy takový, aby žebro přesahovalo tak o 1-2cm. Do žebra jsem si předvrtal na krajích dírky a pomocí vrutů připevnil ke špalíku tak, aby bylo kolmé k desce ve dvou rovinách. Trochu jiné to bylo se zrcadlem, které jsem přidělal na špalík, který byl zkosený pod správným úhlem z výkresu.

   Potom jsem si vzal dlouhý smrkový hranol, přilepil jsem si na něj plán žeber (vytištěný z PDF souboru jako dlaždice na formáty A3) s označenými místy na vrtání. Na stojanové vrtačce jsem si provrtal dírky skrz. Z vrchu jsem dal žebro na špalíčku na vyznačené místo, přichytnul svěrkami a ze spodu hranolu jsem špalíček připevnil dvěma vruty. Takto jsem přichytil všechna žebra včetně zrcadla.
   Osobně se mi to velmi osvědčilo, protože lať s žebry je možné přichytit svěrkou k pracovní desce vždy tak, že je všechno pěkně přístupné. Mohl jsem přenášet trup lehce na místo ke schnutí (čistou práci totiž dělám v obýváku a nemohl bych nechat 14 dní trup na stole )
   Tento způsob přidělání jsem ocenil i v momentě, kdy byl trup potažený a potřeboval jsem jej sundat. Stačilo odšroubovat zespodu hranolu vruty a potom odstranit špalíčky ze žeber. Vše bylo dobře přístupné.

4.b) Úprava a přilepení kýlové, outorových a bortových lišt k žebrům
Použité nástroje: Svěrky, svěrky, svěrky …, kýbl s horkou vodou, pilníky, elektrická frézka, svěrky
Použitý materiál: Epoxy1200 (70,-), Ponal Wood Express (90,-), smrkový nosník 5x5mm (3x po 3,-), smrkový nosník 10x5mm (4x po 4,-), hrubší smirkový papír
Celkové náklady: 200,-

Nejprve jsem si udělal a upravil kýlovou lištu. Je slepená ze 3 smrkových nosníků 5x5 mm, přičemž prostřední je přerušený pro balastní kýl. Vyzkoušel jsem na to poprvé Ponal a vážně to drželo. Oproti návodu jsem si rovnou kýl vybrousil do profilu, který je vidět na nákresu. Přišlo mi výhodnější to opilovat pěkně v klidu ve svěráku, než to potom brousit na trupu. Ze začátku jsem piloval ručně, ale potom jsem

objevil v šuplíku již zmiňovanou frézku. To to najednou šlo pěkně od ruky! Takto upravenou kýlovou lištu jsem zalepil do vyřezaných zářezů do žeber (nejdříve samozřejmě nachystat na nečisto a připilovat případně zářezy, aby všechno sedělo přesně). Lepil jsem to Lepoxem, bez předchozího ohýbání. Stačilo použít na každé žebro svěrku.

Outorové lišty jsem také předpracoval do potřebného úkosu. S lepením již nastal trochu problém. Úhel ohybu směrem ke špičce byl už moc veliký. Dalo se to svěrkou stáhnout, ale žebra se už ohýbala tahem. Proto jsem lišty začal ohýbat. Namočil jsem předek lišty do kýble s horkou vodou a nechal ji tam tak pět minut. Po vyndání jsem ji zafixoval svěrkama v potřebném ohybu a nechal přes noc vysušit. Výsledek byl vcelku uspokojivý, ale později jsem zjistil, že se to dělá „trochu jinak“ viz komentář od pana Dvořáka:

„Pro ohýbání dřeva používám následující postup: lišty namočím (ponořím do vany a zatížím, aby nevyplavaly) asi tak na 5 minut (= 1 cigareta), po vyjmutí z nich prsty setru vodu aby se neleskly. Když si manželka před lety pořídila moderní napařovací žehličku, ukořistil jsem tu starou. Upínám ji hlavou vzhůru do svěráku, nastavím na nejvyšší výkon a nechám předehřát. Navlhčené lišty ohýbám od oka volně v ruce na žehličce, ohnutý tvar kontroluji přikládáním na model či na výkres. Často je zapotřebí lišty opětovně navlhčit a ohýbat ve více krocích.“

Tento postup vyzkouším při plaňkování paluby, tak uvidíte výsledek.

Ohnuté outorové lišty šly už snadno přilepit na žebra za pomoci svěrek.
Bortové lišty nebylo nutné předpracovávat, protože úkos není nijak veliký. Příď jsem opět zohýbal, ale tentokrát si zasloužila ohnout i záď - to jsem napoprvé ignoroval. Ohnuté lišty jsem přilepil, ale na zrcadlo to šlo velmi ztuha a napětí lišty bylo docela výrazné. Nicméně jsem si říkal, že epoxidové lepidlo by to mělo udržet.

Olištovaný trup jsem vzal do sklepa na obroušení. Smirkovým papírem jsem začišťoval veškeré výstupky a přesahy. Sednul jsem si ale tak hloupě, že při broušení přídě bylo zrcadlo těsně před výfukem přímotopu. Všimnul jsem si toho až v momentě, kdy zvukové znamení (lup, lup, lup) mi oznámilo, že se děje něco nekalého. Po prvním pohledu na záď jsem byl silně rozčarován. Kýlová i obě bortové lišty byly odlepené od zrcadla. Zpětně jsem si stanovil několik příčin, které dohromady způsobily problém:

Takže jsem udělal několik protiopatření, aby se to neopakovalo (nedej bože například po potažení trupu…). Pořádně jsem zabrousil do úkosu plochy zářezů na zrcadle, pořídil jsem si epoxy1200 a ohnul jsem částečně i lišty. To byl tak trochu oříšek. Jak namočit a ohnout část již přilepených lišt? Vzal jsem úzkou a dlouhou skleničku, do ní nalil horkou vodu a konec uvolněné lišty do ní zasunul a zafixoval trup. Bohužel tuto akci nemam fotograficky zdokumentovanou, protože jsem byl opravdu na sebe naštvaný a nějak jsem to vypustil. Po pár minutách jsem to vytáhnul a svěrkou přitáhnul k zrcadlu a nechal přes noc vyschnout. Druhý den byla lišta trochu ohnutá a již tak netáhla. Všechny tři jsem přilepil epoxy1200 a musím říct, že to drží fajnově.

Všem, kteří přispěli radami v diskusi děkuji, jsou to velmi zajímavé finty a tipy. A věřím že i po této části bude co vylepšovat.

4.c) Potah trupu
Použité nástroje: Hodně špendlíků, smirkový papír
Použitý materiál: Ponal Wood Express, balsová prkýnka 2mm (4x po 30,-)
Celkové náklady: 320,-

Před potahováním trupu jsem celou kostru pořádně načisto vybrousil smirkovým papírem, aby hrany lišt byly přesně v úhlu se žebry a potah mohl byt přilepen rovnoměrně. K potahu jsem si zvolil 2mm balsu. Nemusel jsem na trup dávat drahou překližku, protože jej stejně budu laminovat, což zajistí pevnost.
Vytisknul jsem si přibližný tvar potahu dna i boků (je na plánku), vystřihnul s přesahem a vyzkoušel napasovat na kostru. Ořezal podle skutečnosti (nechal jsem přesahy asi 0,5cm) a vytvořil tak šablonu pro řezání balsy.

Nejprve jsem nalepil dno. Kostru jsem natřel Ponalem a přiložil vyřezanou balsu. Po celém obvodu jsem ji zafixoval špendlíkama (šikmo zapíchané, aby opravdu držely a přitiskly balsu na kostru) a na místech, kde měla balsa tendenci se ohýbat jsem ji ještě přitiskl svěrkama. Nechal pořádně zaschnout. Po zaschnutí lepidla jsem sundal svěrky, ale špendlíky ještě pro jistotu nechal. Obrousil jsem přesahy balsy (jak na boku, tak u kýlu) a přiložil druhou půlku dna. Tu jsem rovnou ubrousil u kýlu a napasoval ji. Lepil jsem stejně za pomocí Ponalu, špendlíků a svěrek. Po zaschnutí lepidla opět obrousit přesahy až na kostru.

Lepení boků bylo ještě snazší, protože jsem mohl nechat všude přesahy. Po fixaci špendlíkama vypadal trup spíše jako jehelníček. Při schnutí lepidla jsem opravoval chyby, které se přihodily při pasování druhé půlky dna. Narazil jsem totiž na nějakou lámavou balsu a na dvou místech se místo uříznutí nepěkně odštípla. Vznikly mi tak dvě nepřesnosti u kýlu široké 2mm a dlouhé asi 1,5cm. Využil jsem zbytky balsy co mám a napasoval ji a zalepil do těch děr. Ještě jsem nalepil z balsy i zrcadlo, aby bylo rovné a nemusel jsem tmelit a vyspravovat to z překližky.
Po zaschnutí lepidla jsem odstranil všechny svěrky a špendlíky (krásně jdou ven kroucením, nikoliv tahem) a sundal trup z pracovního hranolu. Vyřezal jsem otvor pro balastní kýl a potom přišel ke slovu smirkový papír a finální zabroušení trupu. Po hodině práce jsem spokojen a konečně to všechno začíná vypadat jako loď. Ještě tomu trupu ale něco chybí – špička.

4. d) Špička
Použité nástroje: Ještě více špendlíků, smirkový papír
Použitý materiál: Polystyrén (z obalu od LCD), Purex (30,-), balsové zbytky
Celkové náklady: 350,-

V návodu je popsané, že špička se má vybrousit z měkkého dřeva. Po chvíli zevlování po garáži a dílně jsem nenašel žádný přijatelný kousek, ze kterého by to šlo. Všechno bylo buď úzké, krátké, sukovaté nebo se to štípalo. Moje pozornost ale padla na polystyrénový obal od LCD, který se v garáži povaloval. Byl z jemných kuliček, takže se moc nedrolil. Zkusil jsem z něj kousek uříznout odlamovacím nožem a ono to šlo!
Uříznul jsem si tedy hranolky velikosti jakou jsem potřeboval pro

špičku. Překreslil jsem si na ně přibližný tvar špičky a řezal po částech. Tvar jsem postupně zjemňoval a neustále porovnával s požadovaným obrysem. Ubral jsem na obou polovinách o 2mm více, aby potah z balsy plynule navazoval na trup. Nejhorší na této práci bylo, že kousíčky polystyrénu se s neochvějnou touhou lepily na nůž a ruce. Nakonec jsem si musel ruce namáčet, abych tomu alespoň trochu zabránil.

Jakmile jsem měl požadovaný tvar, přilepil jsem obě půlky

Purexem (ten pěkně vypění a výborně drží). Ze zbytků balsy jsem si nařezal dvě části potahu na špičku a za pomoci Purexu a hromady špendlíků jsem špičku slepil. Po sundání špendlíků jsem dolepil zbývající volná místa a špičku zabrousil aby plynule přecházela do trupu a potah byl kompletně hotov.

Tak to by bylo. Jeden by si až řekl, že už je trup hotový a tím pádem je hotové skoro všechno. Omyl - k dodělání trupu vede ještě dlouhá cesta a to nemluvím o dodělání kompletního modelu.

Teď ale končím se systematickým popisem, protože jsem začal dělat "napřeskáčku", podle toho jaký jsem měl zrovna materiál. V praxi to znamená, že mám už hotovou nástavbu (včetně finálního nalakování), ale ještě zdaleka nemám hotový trup (chybí balast, laminování...).

A jste překvapeni nízkými náklady? Nebojte, to vás spolehlivě přejde . V další fázi se to drobátko utrhne - to máte silné servo, laminovací tkaninu a pryskyřici, pořádný PU lak, barvy ve spreji ... a hnedka je cena někde jinde. Ale pořád zůstává pocit, že člověku vzniká pod rukama originál oproti sériovým stavebnicím a navíc s rozumnými náklady. Doufám, že zůstanu v optimistické náladě já i vy při dalším čtení!

Ještě jednou si dovolím poděkovat těm, kteří přispějí radou zejména na diskusi MoNaKo, bez nich bych tápal v temnotě u téměř každého kroku.

5. Kormidlo

a) Pouzdro hřídele
Použité nástroje: pilka na železo, klíč na 7mm, mikroimbusáček, svěrák, kladívko, stolní vrtačka
Použitý materiál: lodní hřídel od MP-JET (99kč), zbytek měděné trubky
Celkové náklady: 450,-

První ze závažnějších změn, které jsem provedl oproti plánku je umístění konce hřídele kormidla dovnitř trupu. Nechtěl jsem zbytečně dávat páky na palubu a vedení táhel z podpalubí také není nejvhodnější. Z diskuse nad tímto problémem vyplynulo, že konec hřídele musí být nad čárou ponoru. Ale zajímavějším problémem byl vhodný materiál a provedení. Záhy jsem upustil od představy, že jednoduše dám drát určitého průměru do trubičky o něco širšího průměru. Díky tomu, že plachetnice není o tom ji dát na 15minut do vody a potom zase ven, jsem chtěl vybrat něco co nepropustí vodu a ještě zajistí hladký chod. Z řady zajímavých tipů jsem zvolil řešení od Boříka:
"Stačí koupit např. od MP-Jetu lodní hřídel ( za stovku ), rozebrat, trubku rozřezat a patřičně zkrátit a znovu v nějaké objímce slepit tak, aby kluzná ložiska s teflonovým povlakem zůstala na koncích. Není to až zase tak drahé a výsledek je plně vyhovující."
(celá diskuse je k prostudování zde: http://www.mo-na-ko.net/php/phpBB2/viewtopic.php?t=93)

Snažil jsem se to krok po kroku fotografovat (obrázky přeci jenom řeknou více než slova), takže následuje názorný fotopostup:

	- Vybalená hřídel od MPJET, připravený klíč na uvolnění hřídele
	- vyndaná hřídel z pouzdra
	- Rozřezané pouzdro tak, abych získal dvě části s kluznými ložisky potřebné délky. Všímavější si jistě všimnou, že tam je jeden řez zbytečný :o) Ano, nejdříve jsem si „nanečisto“ vyzkoušel, jak se to pouzdro řeže uprostřed.
	- Zkrácené pouzdro nasazené zpět na hřídel
	- z poloviny cvičně nasazená měděná trubka, kterou jsem našel ve sklepě po topenářích (myslím). Měla zcela stejný vnitřní průměr jako pouzdro vnější, takže to šlo pěkně ztuha, ale zato seděla jak přibitá i bez lepení.
	- trubka je již zalepená epoxy1200. Vše jsem pasoval do sebe s nasazenou hřídelí, abych zaručil přesnou průchodnost.
	- usazená hřídel ve vyvrtaném otvoru. Tohoto kroku jsem se hodně bál. Vyvrtat v trupu otvor tak, aby měl správný úhel (v jedné rovině kolmý, v předozadní mírně skloněný) byl docela oříšek. Ale nakonec se povedlo na výbornou a pouzdro zapadlo zcela přesně. Pasuje pěkně natěsno i bez lepení
	- druhý konec pouzdra, ven z trupu
	- Vše je zafixováno a přilepeno epoxidem ve správné pozici. Použil jsem dřevěný hranolek, do kterého je vyvrtán otvor stejného průměru jako má pouzdro. Přilepen je k vnitřnímu žebru. Kolem vyvrtaného otvoru je kvůli utěsnění epoxidu trochu více.

5.b) hřídel

Se samotnou hřídelí to bylo jednodušší. Nejdříve jsem jí trochu zkrátil pilkou na železo. Potom konec, kde není závit ohnul. Toho jsem se docela bál, protože je velmi tuhá a nechtěl jsem ji zlomit. Ale upnutí ve svěráku a několik citlivých ran kladivem udělalo dobrou práci a ohnul jsem konec asi o 30 stupňů. Ohnutí je důležité, aby se hřídel v peruti neotáčela. Z důvodu, aby dobře držela v peruti a neměla šanci vyklouznout, jsem na Boříkovu radu ještě vypiloval na celém povrchu lupénkovou pilkou zářezy. Nebyl jsem sice tak důsledný, jako on (doporučoval po 3mm, já je dělal po necelém centimetru od oka), ale myslím, že to účel splní.

5.c) peruť
Použité nástroje: nůžky, nůž, přesná fixka, smirkový papír
Použitý materiál: tvrdší papír, balsové prkénko 2mm tlusté (28,-)
Celkové náklady: 480,-

Toto je další podstatná změna oproti plánku. Změnil jsem tvar. Na plachetnicích se v současné době používají kormidla účinějšího tvaru, než je zakreslen v původním plánku. Vycházel jsem z této rady pana Dvořáka:

   "Zmenil bych tvar kormidelniho listu. Zvolil bych nasledujici: nakreslete si svisle postavenou stihlou elipsu a jeji obvod rozdelte na ctvrtiny podel jejich hlavnich os. Optimalni tvar kormidelniho listu dostanete spojenim leve spodni ctvrtelipsy s pravou horni (vysledek trochu pripomina hysterezni smycku). Neni to sice uplne to prave, ale porad je takovy list mnohem ucinnejsi, nez zobrazeny obdelnik se zaoblenymi rohy. Osu kormidla bych umistil do jedne tretiny max. sirky listu od jeho nabezne hrany (horni hrana listu se musi odpovidajicim zpusobem seriznout). Pomer stran listu by mel byt asi 1 (sirka) ku 5 (delka). Stavajici sirku kormidelniho listu bych ponechal a nebo lehce zmensil, takze by jeho delka vychazela vetsi nez ted, coz je pro ucinnost kormidla vyhodnejsi."

   Na poprvé jsem sice návod nepochopil (viz http://www.mo-na-ko.net/upload/u_uprava-kormidla.gif , ale druhý pokus byl úspěšnější díky obrázkovému postupu (viz http://www.mo-na-ko.net/upload/u_kormidlo.gif) jsem dospěl k výsledku - http://www.mo-na-ko.net/upload/u_kormidlo_konecne.gif.

   Druhá změna byla v materiálu. V návodu se doporučuje překližka. Já jsem se rozhodl pro balsu s tím, že ji olaminuji. Balsa je lehčí, lépe se opracovává a sklo zaručí pevnost. Navíc se na laminováni menší plochy naučím co a jak ještě před tím, než se vrhnu na trup.

	- vytištěný tvar perutě, připravený k vystřižení z tvrdšího papíru. Ten jsem si vystřihl a obkreslil 4x přesnou fixkou na balsu.
	- 4x vyříznutá peruť
	- do dvou plátků balsy jsem vyřízl tvar, do kterého zapadla hřídel. Na vše samozřejmě dával pozor Kocourek. Ještě mu namazat ťapku inkoustem, abych měl na všem co dělám autorizované razítko.
	- slepené dvě prostřední vrstvy kormidla (Ponal) a v nich zalepená hřídel. K tomu jsem použil Epoxy1200, zalil jsem, položil na pvc desky a nechal vytvrdnout. Potom jsem oddělal desky, otočil a zalil podruhé. Tím vznikla kompaktní plocha epoxy (na obrázku je stav po prvním průchodu)
	- stav po přilepení dvou krajních balsových vrstev a předběžném vybroušení do profilu. Snažil jsem se trefit doporučený profil NACA 63-010 (viz http://www.mo-na-ko.net/upload/u_NACA.gif)

Další části věnované laminování a barvení si nechám do jedné kapitoly, kde to bude i s trupem. Sice již mám peruť "pod sklem", ale myslím že to bude vhodnější ukázat pohromadě.

5.c) Páka
Použité nástroje: pilník, stolní vrtačka, šroubovák
Použitý materiál: zbytek laminátu z tišťáku, 2 kulové čepy od MPJET(20,-), 1 páka s nábojem od MPJET (13,-)
Celkové náklady: 520,-

Nečekaným zádrhelem se stala páka na hřídeli. Na plánku je sice jednostranná, ale pro efektivní přenos je vhodnější udělat ovládání pomocí dvou táhel. Do plánku jsem zakreslil plánovanou změnu. Jako první jsem si vybrousil páku. Použil jsem zbytek destičky, která se používá pro tištěné spoje. Dobře se brousí, nedeformuje se silou a není těžká. Do ní jsem vyvrtal otvor pro hřídel a pro kulové čepy, které jsem koupil opět od MPJET.
Ale jak přidělat páku na hřídel, aby se neprotáčela? Na první pohled mne zaujal stavěcí kroužek, který byl součástí zakoupené hřídele.

Pokusil jsem se přilepit páku na kroužek (protože zatím neumím letovat) epoxidem. Na první pohled to bylo dobré, ale už lehký zátěžový test mi ukázal, že tudy ne… Ještě jsem provedl jeden zoufalý pokus se

sekundovým lepidlem se stejným výsledkem. Nezbývalo než se soustředit na jinou cestu.
Naštěstí jsem dostal tip na páky s nábojem opět od firmy MPJET (sakryš, to už by mohlo být hodnocené jako reklama?). Koupil jsem jednostrannou

alternativu za 13kč (oboustranná se dělá z nějakého kovu a stojí přes 60,-), V mojí páce jsem dovrtal ještě jeden otvor a přišrouboval jsem na ji na koupenou páku. Výsledek je přesně podle mých představ – všechno je pevné, nekroutí se a neuvolňuje.

Ještě poslední dva obrázky ukazují testovací nasazení na trup. Vypadá to, že vše bude fungovat jak má! Dokonce se to pohybuje jemně, že stačí do perutě fouknout a otočí se! Zbývá naplnění hřídele nějakou kolomazí, připevnění serva a propojení pomocí táhel (mám připravené špice do kola). A samozřejmě povrchová úprava perutě (laminovanou ji už mám, ještě ji dodělat – tmel, podkladovku a vrchní nástřik).

Tak mě napadá, ještě nemám představu o barevné kombinaci

Co byste navrhovali, když paluba bude dřevěná – kombinace světlého smrku a tmavého palisandru? Jakou barvu by mohla loď mít nad a pod čarou ponoru? A jak k tomu sladit kormidlo?

BTW: pracovní název podle plánku Babetta se změní – už mám vybráno. Loď se bude ve finále jmenovat Chihiro – což v japonštině znamená Nádherná hlubina a navíc je to jméno hlavní postavy z krásného Miyazakiho filmu „Sen to Chihiro no kamikakushi“ (Spirited away, Cesta do fantazie).

Když si tak pročítám po sobě ten návod, vypadá to tak jednoduše! Ale bohužel moje praxe je jinde. Se standardním pracovním vytížením jsem kormidlo dělal skoro měsíc! Jaro se blíží a do finiše ještě zbývá hodně daleko ( A to se blíží první MTB maratony a venku začíná být tak krásně ... no snad se ještě setkáme u další části

Použitý materiál: 2mm balsa, 1mm překližka, mahagonová dýha, smrkové lišty, průhledný plast (pod límeček u košile), herna bavlnka, mořidlo, sekundové lepidlo
Použité nástroje: odlamovací nůž, pilníky, špendlíky, gumičky, svěrky, elektrická frézka, štětce

Nejprve jsem udělal mřížku, která přesně pasovala do otvoru v palubě. Otvory jsem upravil, aby nástavba mohla být zajímavější a zároveň jsem se dostal lehce i ke kormidlu. Pokoušel jsem se kostru udělat co nejlépe pasující. Podrobněji nakreslím zprávy paluby příště.

Kostru jsem vyplnil balsou tak, aby vznikly sedačky a podlaha. Oboje jsem se pokusil trochu „vyšperkovat“. Použil jsem smrkové lišty, některé mořené na tmavý odstín pro kontrast. Rámečky kolem sedaček ještě moc přesně nepasovaly, ale časem jsem získal cvik. Druhou častí, kterou jsem si chtěl ověřit v praxi bylo vyplnění spár. Podrobněji popíši o trochu dál u střechy. Stěny jsem potáhnul mahagonovou dýhou.

Už tady jsem narazil na problém s lakováním. Lak totiž rozpouštěl mořidlo, takže nešlo natírat celé plochy. Musel jsem dat tři vrstvičky laku malým štětečkem na mořené časti a potom už jsem mohl lakovat komplet.

K části sedačky jsem „přirouboval“ část kabiny, aby to tvořilo jeden celek, který půjde sundávat. Dno jsem opět udělal z balsy.

Vytvořil jsem přední a zadní stěnu kajuty s okny. Jako sklo jsem použil průhledné plexi, které se dává do košil při prodeji. Je pravda, že je takové trochu poškrábané, ale nijak to neruší. Rámy okýnek jsem řezal 3mm tlusté z 1mm tlusté překližky. První jsem pouze slepil a bylo. U dalších jsem brousil hrany, což díky vrstvené překližce vypadá zajímavěji (alespoň pro mne )
Rámy k sobě jsem lepil klasicky ponalem a prosklení sekundovým lepidlem. Stejně tak okýnka ke kajutě.

Dokonce jsem udělal dveře, které později dostaly i kliku z měděného drátu.

Fotopostup, jak jsem pokládal střechu i s černými spárami. Položil jsem si středovou lištu, kterou jsem opět namořil. Zapíchnul jsem po straně špendlíčky do nástěnky a k nim přitáhnul smrkovou lištu. Tím vznikla pravidelná mezera necelý 1mm tlustá. Pokračoval jsem takto od středu přes celou střechu. Vždycky mezi jednotlivými lištami nechal ty špendlíčky. Lepil jsem schválně lišty s různými léty a barvou, protože jsem to považoval za zajímavější. Musím ale uznat, kdybych vybíral podobné lišty, tak výsledek bude hezčí, příště (na palubě) se polepším.

Důležitým krokem je vyplnění mezer. To jsem udělal tak, že do spár jsem zatlačil černou bavlnku s větším průměrem než je ten 1mm. Použil jsem první co mi padla do ruky ve vyšívání u přítelkyně, ale byl jsem téměř ukamenován - chytil jsem totiž nějakou značkovou . No nakonec jsem nafasoval kvalitní českou = levnou. Po natlačení bavlnky jsem všechny spáry zapustil super tekutým sekundovým lepidlem. Bavlnka se díky tomu roztáhla a vyplnila mezeru a zároveň se celek přilepil k sobě navzájem. Následovalo už jenom zabroušení. Výsledek můžete vidět na fotkách, já jsem maximálně spokojen. Je to jednoduchý a rychlý postup využitelný i u zahnutých lišt (využiji u paluby).

Myslím, že zbytek nepotřebuje nějak zvláštní komentář. Kdyby někdo chtěl znát detaily, rad prozradím.

Doufám, že se nástavba líbí. Inspiroval jsem se z různých fotografií plachetnic a udělal jsem si ji přesně tak, jak sem si ji představoval. Jak jsem psal v úvodu nechtěl jsem čistě „sportovní“ plachetnici s deskou místo nástavby, proto jsem si Babettu takhle upravil. Celkový pohled jak je na posledním snímku se mi hodně líbí, zejména s přihlédnutím k tomu, že to je můj první modelářský počin a žádná stavebnice! Co vám?