Zásady práce se samořeznými šrouby (nejen) do plastu

(2.12.2005)

   Když jsem při hledání optimální polohy páky serva byl nucen v rámci několikerého odlepování páky od hřídelky serva fixované vteřinovým lepidlem odšroubovávat i víko serva, uvědomil jsem si, že zcela automaticky dodržuji zásady práce se samořeznými šrouby, ale že tyto zásady neznám "odnepaměti" (přiznám se, že mě fascinuje, jak se mi většinou vybaví i konkrétní situace, při které jsem se tu kterou "objevenou Ameriku" i v šerém dávnověku dozvěděl) a že možná existují jedinci, pro které může být tato informace zcela nová, jako pro mě před léty, a že by nebylo od věci se o ní s vámi podělit.

 

   Tou nejdůležitější zásadou, která platí jak pro šrouby do plechu, tak především do plastu, je respektovat již vyříznutý závit, tj. nevyřezávat při každém šroubování závit nový. Já to dělám tak, že šroub nasadím a nejprve s ním "couvám". V okamžiku, kdy "zacvakne" do původního závitu, začnu ho teprve zašroubovávat.

 

Samořezný šroub   Jen pro samořezné šrouby do plechu platí následující doporučení - aby byl závit v něm co nejdelší, je vhodné plech buď prorazit nebo vyvrtat menší otvor a ten nějakým kónickým čepem (např.důlčíkem) vymáčknout na průměr požadovaný. Plech takto vymáčknutý slouží k prodloužení závitu.

 

   Následující doporučení jsem převzal z webu TRF414M. Po jeho přečtení jsem si uvědomil, že ho intuitivně "odnepaměti" respektuji, aniž bych o něm přemýšlel, ale skutečnost, že stála autorovi za zaznamenání, mi řekla, že tato informace má své místo mezi ostatními mými "objevenými Amerikami". Šrouby do (nejenom) plastových dílů je třeba utahovat s citem - méně zde znamená více. Pokud si nejste jisti svým citem pro materiál, je lepší šroubky dotáhnout zlehka a průběžně je kontrolovat, zda se během provozu modelu neuvolňují. Pokud ano, pak je možné po každé kontrole, kdy budou povolené, utáhnout je trošku větší silou, než minule, a tak najít tu "správnou" utahovací sílu.

 

   Některé spoje (např. uchycení motoru modelu) mohou plastové části enormně namáhat otlakem hlavami šroubů. Tam doporučuji použít buď, je-li pro ně dost prostoru, klasické kovové podložky, které působení sil přenesou na větší plochu a tím zmenší plošné namáhání. Tam, kde není dost místa, já používám jako podložky fíbrová těsnění - jsou dostatečně tuhá a současně měkká, takže nehrozí další otlaky v plastu, resp. poškodí se dříve, než plast a je možno je snadno (oproti plastovým dílům) nahradit.

Jan Cinger